Země: USA Žánr: atmospheric black metal Datum vydání: 29.7.2013 Label: Hypnotic Dirge Records Tracklist: 01. Brothers in the Stars 02. Black Hole in Human Form 03. My Hands Were Made to Hold the Wind 04. The Birth of Tragedy 05. Individuation 06. A Nest of Ravens in the Throat of Time Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Hypnotic Dirge Records

Obsidian Tongue je skupina z Massachusetts ze Spojených států amerických, která se věnuje atmosférické formě black metalu. Samozřejmě, black metal je hudba, která by dle mého skromného názoru měla stát především na atmosféře, ať už se jedná o jakoukoliv podobu žánru, nicméně zde se jedná o vyloženě takovou tu formu, kterou přímo nazýváme atmospheric black metal, což je záležitost, kterou v Severní Americe vážně umějí, zcela bezesporu jsou zde kapely, jejichž desky jsou vysoce kvalitní a které postupem času samovolně utvořily jednu z mnoha vývojových větví tohoto košatého žánru – a zrovna jednu z těch, jež ukazují, že nejen stavbou na dnes již klasických postupech 90. let může black metal fungovat. Obsidian Tongue ovšem nepatří k těm, kteří by po této pomyslné stezce severoamerického atmosférického black metalu kráčeli jako první… na úplném počátku sice nestojí, přesto se na cestu vydali teprve nedávno. Vznik skupiny se datuje do ledna roku 2009, tehdy ještě v podobě jednočlenného projektu Brendana Jamese Haytera. Na sklonku toho samého roku se k němu přidává i bubeník Greg Murphy a v této podobě fungují Obsidian Tongue dodnes. V loňském roce se objevila jejich dlouhohrající prvotina “Volume I: Subradiant Architecture” a nyní duo navazuje s pokračováním, které vychází s velice zajímavou obálkou a velice zajímavým názvem “A Nest of Ravens in the Throat of Time”…

“A Nest of Ravens in the Throat of Time” je pro mě osobně premiérovým setkáním s hudbou Obsidian Tongue, protože se zmiňovaným debutem jsem tu čest neměl. Pánové se zde prezentují už jako vyzrálá skupina, která má zcela jasnou vizi, co a jak chce nebo nechce hrát, čemuž posléze odpovídá i samotná výsledná podoba nahrávky. Ta je – s naprostým klidem to můžeme říct hned – velice dobrá až skvělá a za slyšení jistě stojí. Jelikož se ovšem jedná o až přespříliš triviální verdikt, což v recenzích nemám tak úplně rád, podíváme se té desce na zoubek podrobněji, protože i přes nesporné kvality a stále platící doporučení k poslechu tu je několik věc, které by ohledně “A Nest of Ravens in the Throat of Time” zaznít měly, ať už v tom kladném nebo záporném slova smyslu.

Začneme tím, co je z mého pohledu ne vyloženě pozitivní, byť v tomto případě a v téhle míře zároveň nejde o nic, díky čemu by měla být nahrávka vyloženě zatracována. Jde o to, že na nad “Hnízdem havranů ve chřtánu času” mocně krouží jméno jedné jiné skupiny a nezřídka její křídla zakryjí vlastní výraz Obsidian Tongue – Agalloch. Možná je to i trochu nespravedlivé, ale nemůžu si pomoct, tito portlandští náladotvůrci jsou alfou i omegou “A Nest of Ravens in the Throat of Time” a jejich vliv znatelně promlouvá do podoby alba. Ať už to Obsidian Tongue dělají záměrně nebo samovolně, v průběhu celých 50 minut se člověku jméno Agalloch vybaví poměrně často a některé momenty jako by přímo vypadly z dílny této skupiny, jmenujme kupříkladu třetí “My Hands Were Made to Hold the Wind”, v jejíchž některých pasážích je to natolik znatelné, že by bylo opravdu uměním to neslyšet. Nechci tvrdit, že by byli Obsidian Tongue pouhou kopírkou Agalloch, protože tak to v žádném případě není, nicméně je zde velmi znatelně cítit, kdo zámořské duo při skládání desky tak ovlivnil. I proto jistě není náhoda, že sám John Haughm osobně, frontman a hlavní mozek Agalloch, na “A Nest of Ravens in the Throat of Time” přispěl jako host svým vokálem.

Na druhou stranu, John Haughm rozhodně nehostuje kdekomu, a když už se někde výjimečně objeví, lze myslím předpokládat (byť do hlavy mu jistě nikdo nevidí), že půjde o záležitost, která jej něčím oslovila, a vzhledem k tomu, v jaké úctě tvorbu Agalloch sám chovám, i tohle je pro mě malým znamením toho, že na “A Nest of Ravens in the Throat of Time” něco bude. A světe div se, opravdu tomu tak je. Poměrně brzy jsem totiž zjistil, že mi ta podobnost vůbec nevadí a že si poslech alba užívám i tak. A ten důvod je velice prostý. Budeme-li se totiž zaobírat pouhou hudební stránkou a její kvalitou, pak nám vyjde zcela jednoznačný výsledek, a sice že “A Nest of Ravens in the Throat of Time” je skvělá záležitost. Ta deska je kompozičně výborně postavena, má silnou a pečlivě budovanou atmosféru a má dostatečnou sílu na to, aby člověka přesvědčila, že za poslech a za nějaký ten čas jistě stojí.

K tomu, aby se Obsidian Tongue svou hudbou přehoupli z kategorie “velmi dobré až skvělé” na úroveň “skvělé až úžasné”, jim chybí se trochu oprostit od výše zmiňovaného vlivu a ještě více přidat na svém vlastním výrazivu, protože čistě po skladatelské stránce jsou na tom podle všechno evidentně výtečně a již teď mají schopnost napsat desku, která zvládne utáhnout více jak 50 minut, nenudit a ještě posluchače provokovat k tomu, aby poslech opakoval. A opravdu upřímně věřím tomu, že na to Obsidian Tongue vážně mají, protože v jejich hudbě cítím do budoucna obrovský potenciál k tomu, aby došlo i na alba doopravdy excelentní. Jak již ale bylo nejednou řečeno, i “A Nest of Ravens in the Throat of Time” je samo o sobě dostatečně poutavou nahrávkou k tomu, abych ji mohl z fleku doporučit, a upřímně vám mohu garantovat, že minimálně ti z vás, kteří se nemohou dočkat nějakého nového materiálu od tolikrát propíraných Agalloch, si tento počin jistě užijí a bude se jim velice líbit.

Co se týče číselného hodnocení, “A Nest of Ravens in the Throat of Time” si u mě stojí přesně na pomezí 7,5 a 8 bodů, ale vzhledem k tomu, že se mi strašně moc líbí obal alba a že je mi celé počínání Obsidian Tongue i přes několik zmíněných mušek ohromně sympatické (už jen tím, že mi chvíli trvalo, než jsem desce přišel na kobylku – na první poslech to určitě nebylo, ani na druhý ne), se tentokrát hýbnu směrem nahoru.