 |
|
Země: Kanada Tracklist: Hrací doba: 38:29 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Speed metal nikdy nepatřil k těm nejpopulárnějším pod žánrům metalu. Je úzce spjatý s obdobím první poloviny osmdesátých let a nějaké obměny v jeho existenci nebyly zaznamenány. Spojení jako moderní speed metal je snad až oxymóron. Navíc o tenhle vývoj snad ani nikdo nestojí. Speed metal je prostě synonymum pro staré časy. Ten žánr vznikl a ustrnul v čase. Je tedy jasné, že když o kanadské tlupě Occult Burial napíšu, že hrají právě speed metal, tak zní jako čtyřicet let stará vykopávka.
Trojice Occult Burial rozhodně není jedinými kopáči na speedmetalovém pohřebišti. V posledním desetiletí na sebe upozornilo hned několik kapel vyznávajících podobné archiválie. Nejčastěji se tito zpátečníci soustředí na špinavou až kanálovou produkci a silné uctívání prvního black metalu. Sem by se dali zařadit i Occult Burial, i když je třeba je odlišit od souputníků jako Hellripper, Chapel či Midnight, u nichž lze vnímat onen black metal spíše v jeho volnější podobě nazývané black ‘n’ roll. V tomto aspektu přistupují k žánru Occult Burial podobně jako Bütcher nebo Deathhammer, tedy tak, že se jejich hudba snaží skutečně znít jako kdysi a nepřidávají tomu ten rock’n’rollový nádech, který finální vyznění nakonec mění až do humorných poloh, byť samozřejmě šibalské pohnutí koutky je i tady přítomno, protože prostě speed metal a rok 2020.
To z Occult Burial nedělá žádnou pravověrně znějící záležitost, ale přítomnost čarodějnictví a vzývání všeho zla činí z jejich speed metalu přeci jenom něco jiného, než čemu se věnují třeba Ambush a Enforcer. A to i přesto, že se Occult Burial na „Burning Eerie Lore“ částečně vydali právě jejich směrem. Nové album navazuje na čtyři roky starou prvotinu „Hideous Obscure“. Při vzájemném porovnání lze hned na první dobrou slyšet, že Occult Burial na novince notně očistili svoji produkci a stali se daleko snadněji poslouchatelnými. „Hideous Obscure“ byl hnůj na takřka amatérské úrovni. „Burning Eerie Lore“ zní už jako profi nahrávka a Occult Burial to prospělo. Nevylepšil se totiž pouze zvuk, ale vlastně tak nějak úplně všechno.
„Burning Eerie Lore“ si zachovalo základní prvky Occult Burial a tedy i staroškolského metalu. Jsou tu parádní riffy, chytlavé refrény, dostatek kytarových sól, skřeků i plápolajících ohňů. Zatímco „Hideous Obscure“ se dalo doporučovat opravdu pouze nadšencům o kazetový pra-metal, „Burning Eerie Lore“ povyrostlo na regulérní studiovou úroveň. Occult Burial znějí daleko přesvědčivěji a zároveň trochu rozšířili svůj záběr do klasičtějších heavymetalových vod. Chápu, že tuhle změnu možná ne každý ocení, ale já to kvituji, protože se to povedlo. „Burning Eerie Lore“ tak cílí nejenom na fanoušky Bathory, Exciter a Venom, ale i příznivce legendárních alb „Gates to Purgatory“ od Running Wild nebo „Walls of Jericho“ od Helloween. Zpěv pak připomíná mix Quorthona a Schmiera s občasnými výjezdy Kinga Diamonda. Paleta je to na poměry žánru docela pestrá.
Occult Burial to nejlepší z „Burning Eerie Lore“ narvali hned na začátek. První čtyři skladby jsou hity jako prase a všechno jim tu šlape na výbornou. Sekundovat úvodním zářezům se daří ještě jediné pomalejší věci na albu, „Highway Through Borderland“, u níž si nelze nevzpomenout na „War“ od Burzum respektive „Píseň pro Satana“ od Root. Zbytek skladeb jede spíš v povinném standardu tak, aby deska nezačínala nudit, což se ale s blížícím se koncem i přesto občas stává. „Burning Eerie Lore“ se tedy po celou svoji stopáž drží, ale nápaditost v posledních minutách trošku schází.
Snad není potřeba zdůrazňovat, že „Burning Eerie Lore“ není ničím zásadním. Occult Burial však jeho vydáním zprostředkovávají příjemné ohlédnutí za speedmetalovým řáděním, jakých už dnes moc ke slyšení není. Fajn nahrávka, s níž Occult Burial překonávají většinu výše vyjmenovaných souputníků.
