Archiv štítku: occult rock

The Devil’s Blood – III: Tabula Rasa or Death and the Seven Pillars

The Devil's Blood - III: Tabula Rasa or Death and the Seven Pillars
Země: Nizozemsko
Žánr: melodic occult rock
Datum vydání: 11.6.2013
Label: Ván Records

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
web / facebook

The Devil’s Blood je jméno, o němž se v posledních pár letech – vlastně již od doby, co v roce 2009 vyšel debut “The Time of No Time Evermore” – hovořilo poměrně dost. V našich končinách sice moc ne, ale v zahraničí se těmto Holanďanům v jistých kruzích dostalo poměrně velkého uznání. Osobně jsem se na jejich muziku již delší dobu chystal, protože název The Devil’s Blood registruji opravdu již od zmiňovaného debutu, ale tak nějak na to došlo až s letošní třetí deskou “III: Tabula Rasa or Death and the Seven Pillars”, která se nakonec nejspíš stane labutí písní kapely. K poslechu jsem se dokopal vlastně ze dvou důvodů – prvním je samozřejmě to, že jak už to tak bývá, právě nově vydané album člověka většinou donutí do toho praštit, zvlášť když je poslední (kapela začátkem roku ohlásila rozpad); druhým pak to, že mě v posledních měsících začal ohromně bavit okultní rock s ženským vokálem, což jsou přesně The Devil’s Blood. A po poslechu novinky musím uznat, že opravdu chápu, proč se zrovna této skupině dostalo takové pozornosti, protože ta muzika je opravdu skvělá, přesně taková, jak to od occult rocku očekávám – silně atmosférická, hluboká, přemýšlivá, hypnotická. Sice mi chvíli trvalo, než jsem se do nahrávky dostal, ale jak se mi to povedlo, jedná se o poslech vskutku lahůdkový…

Obzvláště úžasní jsou The Devil’s Blood v těch nejdelších skladbách a těch pomalejších tempech. Hned úvodní, 22 minut dlouhý opus “I Was Promised a Hunt” je doslova nádherná záležitost se spoustou výborných momentů. Naprostým vrcholem je ovšem sugestivní monotónní desetiminutovka “White Storm of Teeth”. Skladbě vládne jeden motiv, jenž se táhne skoro po celou délku, ale aby se taková stopáž utáhla, musí jít o motiv opravdu silný, což rozhodně není nic lehkého na provedení, ale zde se to povedlo doslova na jedničku a minimálně tento song je skvost. Nicméně deska je opravdu výtečná i jako celek a hrozně mě baví. Premiéra dopadla skvěle, teď hurá na starší alba!


LIK – The Second Wind

LIK - The Second Wind
Země: Švédsko
Žánr: occult rock
Datum vydání: 28.3.2011
Label: Nordvis Produktion

Tracklist:
01. The Other Realm
02. Death Breeder
03. Ed ånger
04. The Delusionist
05. Insjunken
06. A Filthy Ride
07. Kallad till bortgång
08. The Second Wind

Hodnocení: 8,5/10

Odkazy:
facebook

LIK je jeden z oněch velice dobře ukrytých klenotů metalové (?) scény. Nebo bychom měli říct spíše byl? Tento tajemný švédský projekt za sebou zanechal celkem tři výtečná alba “Må ljuset aldrig nå oss mer” (2003), “Besvärtade strofer” (2005) a “Lekamen illusionen kallet” (2007) a pak se nad ním zavřela voda. Jenže jak už to tak občas bývá, po pár letech začaly hlavního hybatele LIK, Graava (nebo také Stoifa – těch jmen má víc), svrbět prsty a rozhodl se své dítko obnovit.

První známky nových aktivit se objevily v březnu 2010, kdy všechny tři desky znovu vyšly u Frostscald Records s novými obaly v graficky hezky sladěné edici (každé album limitováno na rovných tisíc kousků), a v červnu definitivní znovuzrození, které vyvrcholilo v letošním roce vydáním čtvrté dlouhohrající nahrávky “The Second Wind”. Na závěr úvodní omáčky jen dodejme, že po obnově nastala mírná úprava názvu na plné jméno Lekamen Illusionen Kallet, odpuste však starému nebohému H., že budu v recenzi skupinu stále nazývat zkratkou LIK, pod níž kapela působila v dřívějších letech a na niž jsem zvyklý…

LIK mají tu výhodu, že jejich zvuk je naprosto unikátní, originální… ani mezi tisícem jiných skupin si tuhle nespletete. To je sice pro posluchače velice dobrá zpráva, horší však už pro recenzenta, a tak zatímco z pohledu fanouška chrochtám nad muzikou těchto svojských Švédů blahem, z pohledu recenzentského nevím, jak bych vám to přiblížil. Nejlepší by samozřejmě bylo, kdybyste si to zkusili na vlastní kůži a vlastní uši, ale což, pojďme to zkusit…

Představte si nemocnou okultní atmosféru, za níž by se kolikrát ani nemusela stydět kdejaká black metalová sebranka; rozdíl je jen v tom, že LIK nehrají metal (proto ostatně ten otazník v první větě úvodního odstavce), ale… rock’n’roll. Ale právě to dělá z LIK tak posluchačsky přitažlivou záležitost – rockem vytvářejí pocity pro svůj styl naprosto netypické, anebo, z druhého úhlu pohledu, tvoří black metalové nálady postupy pro žánr naprosto netypickými. Asi to takhle řečeno zní trošku neohrabaně, ale věřte, že ve výsledku z toho leze nehorázně originální muzika. I když se to slovy popisuje velice kostrbatě, samotná hudba zní velice nenuceně, organicky, přirozeně a “lehce”.

Ke cti novinky “The Second Wind” slouží, že nic z toho, co bylo dříve pro LIK typické a co na kapele těch několik málo zasvěcených posluchačů milovalo, nehodila za hlavu a onen charakteristický sound si s přehledem udržuje. Přesto to je ale něco jiného. Rozhodně se nejedná o kopírku starých desek – je to přímo prototyp velkého, ale naprosto přirozeného vývoje, aniž by ta daná kapela ztratila svou tvář. Zatímco stará alba byla povětšinou hodně temná, pomalá (a takové skladby najdete i na novince, stačí jmenovat kupříkladu “Ed ånger” nebo depresivní “Insjunken”), na “The Second Wind” lze nalézt i vyložené rockůvky, energické odpichovky, třeba “Death Breeder” nebo “A Filthy Ride” (ta dokonce i s obligátním odpočítáváním “one, two, three” a jedem).

Ale nejlepší na tom je, že to pranic nevadí a oné atmosféře, na níž byla hudba LIK vždy postavena především, to vůbec neubírá; i ty rychlejší a rockovější kousky si stále udržují nezaměnitelného ducha LIK, což je zjištění nadmíru pozitivní. Před fanouškem tak totiž nestojí nedodělek, který by se jen snažil parazitovat na starých klenotech, ale deska, která se pranic nebála vykročit novým směrem podle toho nejlepšího možného kurzu. Upřímně řečeno, o kvalitách “The Second Wind” jsem neměl pochybností, ale konečný výsledek je ještě lepší, než jsem očekával. Vždycky jsem tvrdil, že téhle kapely byla opravdu škoda, a “The Second Wind” mi dává plně za pravdu. Opravdu doufám, že to Graav zase nezabalí, jelikož po poslechu jeho nejnovějšího počinu jsem přesvědčen, že bychom se od něj mohli dočkat ještě spousty opravdu skvělých nahrávek.

Co vám budu dále povídat. Pokud jste již přecpaní desítkami a stovkami skupin bez vlastního ksichtu, které znějí jedna jako druhá, a hledáte něco úplně jiného, LIK jsou tou správnou volbou. Tohle je prostě muzika, která to má v sobě. A nejzajímavější na tom je možná to, že je to vlastně hudba, která nemusí být určená jen pro metalového posluchače. Ať se LIK pohybují v bahenním tempu, energických rychlovkách nebo třeba sólování (závěrečná titulní perla “The Second Wind”), vždy je to pastva pro ucho.