Archiv štítku: Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip

Sky Burial: nová vydání

Slovenský label Sky Burial Productions v nedávné době vydal několik nových nahrávek. Všechny jsou k dispozici na limitovaných audiokazetách a jedná se o počiny:

Kurvik19 – s/t (harsh noise / free jazz se členem Massola)
• DSM-IV-TR 302.9 – s/t (dark ambient / industrial / noise od Vlada Infernala z Cult of Fire)
• Budeč – DCCCXCV (dungeon synth / medieval od Olafa z Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip)
• Owlsilar Gate – Gate, Far Away (slovenský dungeon synth)

Budeč - DCCCXCV


Der Blutharsch, Do Shaska!, Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip

Der Blutharsch

Datum: 15.10.2016
Místo: Praha, Komunitní centrum na Žižkově
Účinkující: Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand, Do Shaska!, Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip

Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – které si pro potřeby dnešního povídání dovolím familiárně nazývat pouze Der Blutharsch – v osvědčeném Komunitním centru na Žižkově a.k.a. Žižkostele, toť kombinace skutečně lákavá. Sice jsem si původně nebyl na sto procent jistý, zdali budu moct dorazit, ale naštěstí vše klaplo, pročež mi nic nebránilo, abych šel otestovat, jací Albin Julius a jeho parta živě budou. Byť Det Blutharsch nejsou v Praze žádnou novinkou a kapela zde vystoupila již několikrát (však také vyšla živá alba se záznamy pražských koncertů nebo v naší metropoli proběhl křest desky „The Cosmic Trigger“), já osobně jsem to vždy nějakým způsobem projebal. O to větší je pak důvod to napravit!

Jako první se slova ujímá domácí projekt Do Shaska!, jenž předvedl svůj rituální standard – což v překladu znamená, že to nebylo vůbec špatné. Experimentální míchanice industrialu, tribal rytmů a mnohdy až chytlavých beatů fungovala parádně. Výslednému dojmu pak vydatně pomáhala i zajímavá videoprojekce – místy atmosférická, místy patřičně zvrhlá, takřka vždy ale funkční. Navíc je znát, že se nejedná o pouhé nahodilé promítání obrazů, ale že je vizuální i audio stránka propojena a jedna druhou doplňuje. Sice byla škoda, že projekce mířila přesně na hranu mezi stěnou a stropem, tudíž byla jakoby „zlomená“ v půli, ale lze to chápat, poněvadž na tomto místě to asi lépe udělat nešlo, když prostor na ochozu za skupinou už okupovala nástrojová výbava Der Blutharsch. Možná bych si ještě dovolil rýpnout, že Do Shaska! samotní by na pódiu vypadali ještě působivěji, pokud by byli všichni oblečeni do černých kuten a kápí, nikoliv jen polovina sestavy. Nicméně hudebně i atmosféricky skvělé, tma tomu slušela a nijak nevadilo, že většina přítomného publika v tuto dobu jen seděla na postranních lavicích. Vzato kolem a kolem tedy velmi dobré a citlivě zvolený support kapele jako Der Blutharsch – jiný než hlavní tahák, ale adekvátní.

Přestávka netrvala dlouho – vlastně stačilo, jen aby Do Shaska! vyklidili pole své dosavadní působnosti, jelikož pro Der Blutharsch již bylo vše nachystáno. Jak jsem výše naznačil, Albin Julius a spol. nehráli na podlaze u lidí, nýbrž vedle sebe na kruhovém ochozu, který obepíná plochu uprostřed kostela. Kapela (s výjimkou zpěvačky) oháknutá do bílých košil s černou kravatou se na ochozu rozestavila následovně: po vnějších stranách kytara vlevo a baskytara vpravo, vedle nich směrem ke středu dvakrát klávesy / vokál a veprostřed bicí. A v takovéto podobě se Der Blutharsch jali na nějakou tu hodinu kostel vytrhnout z aktuální galaxie a všechny přítomné odnést někam pryč.

Der Blutharsch

Nebylo žádným překvapením, že se vystoupení neslo v psychedelických rytmech krautrocku, ale to je za mě zcela v pořádku. Zvlášť když to funguje tak náramným způsobem, jakým to fungovalo v Žižkostele. Některé momenty neměly daleko k regulérnímu transu, Der Blutharsch působivě stahovali smyčku kolem krku pomocí monotónních psychedelických ploch a dařilo se jim tvořit ohromně opojnou atmosféru. Asi nejvíce mě zasáhlo provedení sedmé skladby z desky „When Did Wonderland End?“, která byla v nynější úpravě dočista jiná. Nemýlím-li se, tak zazněla třeba i ukázka z nadcházejícího alba „Sucht & Ordnung“ (těšme se na prosinec!), ale varlata do ohně bych za tohle tvrzení asi nedal.

Pochválit mohu i vizuální stránku, jež hrála nedílnou roli. Nešlo ovšem o žádné divadlo, vlastně to bylo vcelku jednoduché – hustá mlha (naštěstí nikoliv přehnaně hustá, byť i takhle byl občas problém některé hudebníky vidět), skrze niž prosvítalo několik tenkých paprsků barevného světla ze dvou reflektorů. Vše dohromady ovšem bylo naprosto strhující.

Na druhou stranu, úplně bezchybné vystoupení Der Blutharsch nebylo, trochu mi vadily dvě věci. Tou první byla hluchá místa mezi jednotlivými písněmi. Rakušané dokázali ve skladbách hypnotizovat, udržovat v člověku skutečné napětí, při němž nešlo dělat nic jiného než vnímat samotnou hudbu, co nejintenzivněji to šlo. Jakmile však napětí s koncem skladby povolilo, přišel potlesk publika a pak chvíle vzduchoprázdna a ticha, než začal další kus. Náladu se sice vždy podařilo nahodit zase nazpátek, ale bez pauz by byl zážitek dle mého ještě koncentrovanější.

Dalším neduhem pak byl zvuk, který mi nepřišel zrovna dokonalý (diplomaticky řečeno) a v průběhu setu i trochu kolísal. Obecně vzato byla příliš nahlas kytara, jejíž zvuk přehlušoval vše okolo; naopak klávesy by zasloužily být o poznání vytaženější a vokál hlavního principála Albina nebyl slyšet vůbec. Sice je pravda, že mikrofon stejně používal jen zřídka, protože když už zpěv, tak jej obstarávala Marthynna (ta byla v jednu chvíli rovněž takřka neslyšitelná, o chvíli později zas tak nahlas, že když přitlačila na pilu, rvalo to uši), ale i tak škoda. Nicméně nevýrazné klapky zamrzely nejvíc, byť třeba hlasitost bicí mohla jít taktéž ještě o chlup nahoru.

Der Blutharsch

Jenže ani zmiňované překážky nedokázaly přebít onu výše velebenou atmosféru, jež byla skutečně nezemská. Může se to zdát prapodivné, ale fakt bych se nebál říct, že koncert Der Blutharsch byl po boku syrového zla od Sortilegia prozatím tím nejlepším, co jsem letos živě spatřil. Troufalé? Možná, ale kdybyste byli na místě, jistě by vám to rovněž uhranulo natolik, že byste mi dali za pravdu!

Der Blutharsch nakonec byli tak skvělí, že jsem po jejich konci ani neměl náladu si zážitek ředit dalším vystoupením v podání domácích Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip, kteří se ve sklepě starali o roli „pokapely“ (dle vzoru předkapela). Z povinnosti jsem si vyslechl thereminové intro a jednu píseň, počkal si na první tóny příčné flétny a pak se vydal vstříc noční Praze respektive její městské hromadné dopravě. Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip se sice netvářili špatně a zjevně měli vůli předvést svůj psychedelický rock s odpovídající dávkou kvality a nasazení, ale já jsem bohužel neměl vůli jejich snažení sledovat. Do Shaska! a především Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand mi k naprosté spokojenosti ten večer jednoduše stačili.


Der Blutharsch [at], Do Shaska! a Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip 15.10. v Praze

Kult, krautrock, psychedelie, Albin Julius. Der Blutharsch urazili za dvacetiletí existence dlouhou cestu od industriálu a neofolku až k současným psychedelický elementům a experimentům. Nikdy však neslevili z nároků na kvalitu a po delší době přijíždějí ukázat, že jejich vliv na scénu neochabuje! V sobotu 15. října se představí kruhovém panoptikonu Žižkostela spolu s industriálně omamným rituálem Do Shaska. A na závěr večera se ve sklepení objeví pražští mistři psychedelie Olaf Olfasonn and the Big Bad Trip.

DER BLUTHARSCH AND THE INFINITE CHURCH OF THE LEADING HAND psychedelic | industrial | krautrock | AT
derblutharsch.com
facebook.com/Der-Blutharsch-and-the-infinite-church-of-the-leading-hand-112227928849449
derblutharsch.bandcamp.com
live: youtube.com/watch?v=fyN6q-UKdpQ

Der Blutharsch

DO SHASKA! tribal | industrial | ambient | CZ
doshaska.net
facebook.com/doshaskamusick
live: youtube.com/watch?v=K62lBdaDwWY

OLAF OLAFSONN AND THE BIG BAD TRIP psychedelic rock | CZ
bigbadtrip.bandcamp.com/album/plague
facebook.com/olafolafsonnandthebigbadtrip
live: youtube.com/watch?v=0rCh4i77CC

Vstupné dobrovolné v rozmezí 280 Kč – 360 Kč, pouze na místě.
Entry voluntary in the range 280 CZK – 360 CZK, on the spot only.

DATUM: 15.10.
START: 19:00
MÍSTO: Žižkostel (Náměstí barikád 1, Praha 3)

FB EVENT: facebook.com/events/761063394036292/

Heartnoize Promotion | www.heartnoize-promotion.cz
Arkham Productions | www.arkham.hys.cz

[tisková zpráva]


Hexvessel, New Keepers of the Water Towers

Hexvessel, New Keepers of the Water Towers

Datum: 30.3.2016
Místo: Praha, Cross
Účinkující: Hexvessel, New Keepers of the Water Towers, Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip

Mít Hexvessel v klubu v Praze – to je něco, na co jsem čekal pěkných pár roků, a i když mě malinko mrzí, že Mat McNerney a jeho houbičková parta nestihli přijet v období fantastického alba „No Holier Temple“, pořád lepší později nežli vůbec. Na druhou stranu, setlist postavený především na letošní, psychedelicky rockové novince „When We Are Death“, která postupně zazněla takřka celá, mi rovněž nevadil, protože i to je skvělá deska. Ale to už trochu předbíháme události…

Nejprve se ujal slova domácí support v podobě Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip alias pták s kytarou, lord helma s kytarou, kabuki maska s baskytarou a paroháč za bicími (fakt – to jsem si nevymyslel). Při domácím poslechu mě tahle psychedelická partička na zadek tak úplně neposadila, ale v živém podání to bylo docela příjemné a minimálně příčná flétna à la Jethro Tull určitě potěšila. Navíc je mi sympatické, že se tu konečně někdo snaží o čistokrevný psychedelický rock, což je žánr, který, zdá se mi, v našich končinách zas tak moc nefrčí. Nicméně, rozhodně se musí nechat, že v tom jsou i dobré nápady, což na koncertě vyniklo ještě dvojnásob oproti studiovým nahrávkám, a stačí mi to k tomu, abych další počínání Olaf Olafsonn and the Big Bad Trip po očku sledoval i nadále. Začátek večera tedy ne omračující, ale rozhodně pohodový.

Skutečná pecka ovšem přišla s druhými New Keepers of the Water Towers ze Švédska, kteří už Hexvessel podporovali na celé šňůře. Upřímně říkám, že do tohohle večera jsem skupinu vlastně vůbec neznal a jaksi jsem se neobtěžoval si to předem byť i jen letmo pustit – moc jsem tedy netušil, co bych měl od Švédů čekat, nicméně o to větším překvapením pro mě New Keepers of the Water Towers nakonec byli. Byla to podmanivá rocková psychedelie se spoustou vintage zvuků (mellotron!) a malých audio experimentů, které dohromady dávaly jeden sakra působivý celek. Tahákem pro oči bylo množství použitých nástrojů, s nimiž se kapela na pódium sotva vešla – mnozí by to klidně mohli považovat za poněkud zbytečné megalomanství, když využití u nejednoho instrumentu by šlo spočítat na prstech jedné ruky, což byl případ třeba gongu, ale mně to rozhodně nevadilo a naopak se mi takový přístup líbí.

Neřeknu vám, co New Keepers of the Water Towers hráli za songy, nevím to, ale rozhodně vám můžu povědět, že to mělo sakra velkou sílu a že mě kapela, jejíž někteří členové vypadali jak regulérní hipíci, dokázala udržet v napětí i v dlouhých monotónních pasážích. Inu, tohle jsem si opravdu užil – tak moc, že se Švédové dle mého názoru ten večer nemuseli stydět ani vedle Hexvessel. A to říkám i navzdory tomu, že jsem přišel především na Finy a ten zbytek mě s nadsázkou vlastně nijak moc nezajímal. Každopádně, mě si New Keepers of the Water Towers získali na svou stranu a moc rád se podrobněji podívám i na studiovou tvorbu.

No, a poté již konečně nastoupili Hexvessel v čele s McNerneym v zálesáckém ponču (které však po pár skladbách odhodil) a s parádním zvukem za zády… snad jen klávesy bych si dokázal představit víc nahlas, ale zase mě potěšila krásně zvonivá baskytara. Je sice trochu škoda, že skoro polovinu setu a i přes několikeré výzvy kapely nikdo nedokázal ztlumit zatemnit pódium, ale i tak se Hexvessel dařilo s naprostým přehledem kouzlit svou specifickou atmosféra, byť je po vydání letošní desky oděna do rockovějšího hávu.

A když už jsem zmínil letošní desku, rovnou můžu zopakovat i to, co jsem vlastně vyzradil již v prvním odstavci – Hexvessel své hraní postavili především na „When We Are Death“, které zaznělo takřka celé. To v překladu znamená, že nechyběly věci jako „Mirror Boy“, „Cosmic Truth“, „Transparent Eyeball“, „Teeth of the Mountain“ či „Mushroom Spirit Doors“. Starší tvorbě se Finové věnovali jen okrajově. Třeba z debutu „Dawnbearer“ zazněla pouze „I Am the Ritual“; druhá deska „No Holier Temple“ byla zastoupena lehce víc, například s „Woods to Conjure“ nebo magickou „Sacred Marriage“, jejíž přítomnost mi obzvlášť udělala radost.

Hexvessel

Jednu velkou nevýhodu však set Hexvessel přece jen měl – utekl strašně, ale strašně rychle. Samozřejmě, z jistého úhlu pohledu je to spíš pozitivum, protože to značí, že kapela hrála skvěle, ale i tak to bylo pryč dřív, než by se mi líbilo. Navíc, nemůžu si pomoct, mi přišlo, že Hexvessel zahráli o dvě skladby méně, než kolik měli napsáno na setlistu… ale možná jsem na ten papír jen blbě čuměl. Tak či onak, bylo to výtečné, McNerney předvedl nádherný pěvecký výkon, kytarista Simo Kuosmanen předvedl epický plnovous a skupina jako celek předvedla bravurní koncert.

Hexvessel si nakonec bez problémů potykali i se steampunkovým interiérem Crossu, ale zrovna tohle nebylo nic, čeho bych se v předstihu bál; tak nějak jsem tušil, že ani takový kontrast Finům nijak neuškodí, což se také nestalo. Trochu jsem se ovšem obával toho, že byl koncert zadarmo (což je v Crossu docela běžné). Sice se mi zdálo, že zde skutečně byli i lidé, kteří se na takovém vystoupené ocitli spíš omylem, ale nakonec jsem s ničím problém neměl a počet lidí mě neiritoval. Na rozdíl od předraženého baru a hnusného piva, ale to samozřejmě není nic, co by člověku večer zkazilo, přišel-li za hudbou. Za sebe tedy mohu vyhlásit spokojenost.