Archiv štítku: Ols

Ols – Mszarna

Ols - Mszarna

Země: Polsko
Žánr: neofolk
Datum vydání: 15.4.2018
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Księżycowa
02. Zimowa
03. Wiedźmowa
04. Roślinna
05. Ja, olcha
06. Miniona

Hrací doba: 49:06

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Ols

Na podzim roku 2016 vyšlo první album dámského jednočlenného projektu Ols, jehož recenze se zde objevila o nějaký ten měsíc později. Pokud si tehdejší článek nalistujete, vedle trochy vepřového nedospělého humoru v něm najdete i sdělení o tom, že se bezejmenný debut Ols docela povedl a že se jednalo o zajímavou hudbu. Už tehdy jsem se nechal slyšet, že budu zvědavý na další tvorbu, jelikož bylo znát, že tady nějaký talent a hudební vize dřímá. Dnes se podíváme na to, zdali se na příjemný debut podařilo důstojně navázat.

Ještě předtím bych se ovšem rád zastavil u toho, co se s Ols dělo v mezičase. Prezentace projektu v době „Mszarna“ je totiž dost odlišná v porovnání s prezentací v éře debutu, přičemž si nejsem jist, zdali v tomto ohledu došlo k posunu k lepšímu. Tehdy mi vystupování Ols přišlo relativně střízlivé a nohama na zemi. Samozřejmě už se v tom nacházela určitá estetika a jakási teatrálnost, ne vždy to bylo bez výhrad (některé fotky vyretušované do té míry, až na nich sama představitelka vypadala skoro jako zombie), ale pořád vše bylo ve snesitelné míře.

Před vydáním „Mszarna“ však začala Ols zásobovat svoje sociální sítě miliardou fotek, historek, přírodních a pohanských slintů, až to začalo být dost otravné. Všeho moc škodí a platí to i o prezentaci sebe sama, kde si čím dál tím více začínám cenit uvážlivé střídmosti namísto snahy být všude vidět, což dost často zavání regulérním „attention whore“ chováním. K čemuž bohužel trochu sklouzla i Ols.

Což je velká škoda, protože její muzika je jinak moc fajn, což platí i o „Mszarna“. Ať je ale síla sociálních sítí v dnešním světě jakkoliv velká, pořád nemusejí zkurvit dojmy z hudby, pokud na nich nejste, protože člověka nikdo nenutí sledovat něco, co sledovat nechce. A přesně to jsem v případě Ols učinil, tudíž mi nic nebránilo věnovat se samotné produkci, jejímž prostřednictvím polská hudebnice ukazuje, že bezejmenný debut nebyl dobrý jen tak náhodou.

A hned si dovolím vypálit jedno zásadní hodnocení: „Mszarna“ je lepším albem „Ols“. Výrazně. Což je velice příjemné zjištění, poněvadž už debut za poslech stál. Byly na něm ale cítit určité nedostatky, které se pro druhou desku podařilo velmi úspěšně odstranit. „Mszarna“ nabízí mnohem pestřejší a skladatelsky jistější skladby. Což se ostatně projevuje i v jejich délkách, protože nyní si Ols troufla na delší plochy – vždyť s výjimkou videoklipové „Wiedźmowa“ se všechny s velkou rezervou vyšplhaly nad sedm minut, dvě dokonce nad devět minut. Kompozice jsou ovšem dostatečně kvalitní na to, aby nenudily. Nabízejí dostatek povedených momentů a ani z hlediska atmosféry si nelze nijak stěžovat, protože ta je místy skoro kouzelná.

Nálada „Mszarna“ je sice trochu jinde než „Ols“, ale zrovna v tomto případě jde o posun dobrým směrem. Na první nahrávce dominoval vokál a písně byly relativně jednoduché. „Mszarna“ je v tomto ohledu ambicióznější a „hudebnější“. Zpěvu je tu pořád dost, ale Ols jej zapustila přirozeněji do celku a soustředí se na celkový dojem, který je vysoko. Přesně v takové poloze to Ols velmi sluší. Přirozeně do toho zapadá i skutečnost, že druhá nahrávka obsahuje výhradně vlastní tvorbu a žádné předělávky, což rovněž považuji za rozumný krok.

Ols

Určitě to bude znít jako klišé, ale „Mszarna“ je ve všech směrech dospělejší deska než její předchůdkyně. Ols za nějaký rok a půl od vydání eponymní prvotiny udělala obrovský pokrok, ne-li přímo skok, a jestli tehdy šlo o poměrně zajímavý počin, jenž věštil případný potenciál do budoucna, „Mszarna“ už je albem, které byste měli slyšet, pokud máte rádi (neo)folkovou hudbu. Už jen z toho důvodu, že je moc příjemné konečně slyšet začínající žánrové jméno, jež nezní jako kopie Wardruny, ale snaží se o trochu svého ksichtu. Za mě rozhodně ano, velká spokojenost.


Ols: práce na novince

Loni jste si zde mohli přečíst recenzi na bezejmenné debutové album polského projektu Ols. Jeho jediná členka nyní dává na vědomí, že začíná pracovat na druhé řadové desce.

Debut se jen tak mimochodem začátkem letoška dočkal i fyzického vydání. Digipak CD je stále k mání.

Ols


Ols – Ols

Ols - Ols

Země: Polsko
Žánr: neofolk / ambient
Datum vydání: 6.9.2016
Label: selfrelease

Tracklist:
01. O drzewach
02. Woda
03. Chmielna
04. Kołysanka
05. Krew na mchu
06. Pożegnalna
07. Unfurl [Katatonia cover]
08. Bloodbirds [Agalloch cover]

Hrací doba: 40:21

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Ols

U hudební formace na prvním místě samozřejmě stojí (neboli erektuje, chcete-li to odborně) hudební stránka věci, to je snad povšechně jasné a není nutno o tom sáhodlouze vést diskuze a zasvěcené dišputace. Přesto potěší, když ten který projekt nabízí i cosi navíc. Takřka ideální kombinací je, když pěknou muziku tvoří pěkná lidská samička, aby i takový zhovadilý dobytek jako já mohl potěšit nikoliv jen ucho, ale i oko. Skuteční labužníci pak mohou potěšit i jiné části těla.

Nutno říct, že jednočlenný dámský projekt Ols z Polska onu poutavost co do vizuálu splňuje na jedničku s hvězdičkou. Na fotkách je sice slečna mocně vyleštěná počítačem, přesto není problém poznat, že co příroda ubrala na kráse mně, dostala do vínku tahle holka. Anebo si na ní rodiče prostě dali echt záležet. Což mě jen tak mimochodem napadá, že bych možná měl začít doufat, že téhle pasáži recenze holčina nebude rozumět, pokud se k ní dostane, haha.

No nic, dosti bylo vepřového humoru, přesuňme se konečně k muzice – ostatně jsem hned zpočátku prohlásil, že právě ta je nejdůležitější, tak asi bylo zřejmé, že tenhle text nebude pouze o literárním sebeukájení. Nutno hned zkraje zmínit, že Ols je jednočlenným projektem v tom pravém slova smyslu – slečna (nějak jsem si nevšiml, že by někde bylo její jméno… asi jí budeme říkat rovněž Ols) si zde dělá vše sama. Skládá hudbu i texty, hraje na veškeré nástroje a stará se i o všechny vokály. Když už sólo projekt, tak prostě sólo se vším všudy.

Ve výčtu toho, co všechno si Ols zařizuje sama, jsem možná mohl dvojnásob zdůraznit zpěv, jelikož právě na něm bezejmenná debutová deska ve velké míře stojí (erektuje, haha). S nadsázkou řečeno tvoří notnou část stopáže pouze prozpěvování na na na (Batman už ne). Vokálních linek je na albu mnoho, vzájemně se překrývají, často mají hlavní slovo a v některých momentech dokonce i jediné slovo. To ale ničemu nevadí, protože i tak je výsledek velice příjemný.

Z právě řečeného asi nepřímo vyplývá, že vlastní instrumentální stránka nebude nijak monumentální a ponese se spíše v minimalističtějších vodách. Jedná se o vcelku jemnou záležitost, již bychom formálně mohli střelit někam na pomezí neofolku a ambientu, byť to zní asi trošku jinak než standardní neofolkové formace. Což samozřejmě nemyslím jako výtku.

Hlavní ovšem je, že se nahrávka poslouchá skutečně skvěle a v některých momentech je opravdu hezká. I navzdory relativně jednoduchému výrazivu se daří držet dobrou atmosféru. Sice nepopírám, že po čase přijde stav, kdy už zábavnost opadne a počin poněkud zevšední, ale stane se tak až za překvapivě dlouhou dobou. Nejedná se o žádnou rychlokvašku, lze s tím strávit nadstandardní množství poslechů, aniž by se člověk začal nudit.

Ols

Navíc ačkoliv „Ols“ jako celek časem vybledne, stále jsou tu písně, které mě ještě neomrzely a netváří se, že by se tak mělo stát. Zde svá slova směřuji především ke třetí „Chmielna“, kde se jen tak mimochodem dostanou ke slovu třeba i brumle, a uhrančivá „Krew na mchu“, což je asi vrcholná skladba celé kolekce. Nicméně třeba „Woda“ je taktéž zajímavá, především ve své druhé klidnější půli, kde dojde i na jednu jednoduchou, leč výbornou melodii.

Dokud se budeme bavit o šesti autorských písních, lze hovořit o velkém překvapení. Ols stvořila vážně zajímavý kousek jak co do stylu (jsem zvědav na případnou další tvorbu, už zde je možno cítit náznaky vlastního rukopisu), tak i co do kvality. Pouze bych si odpustil závěr, kde se nacházejí dvě předělávky od Katatonia respektive Agalloch. Paradoxně se jedná o suverénně nejslabší kousky, které dojem z desky spíše srážejí. Osobně jsem tedy poslech končil po šesté „Pożegnalna“ a to samé doporučuji i vám. Sice si tím zkrátíte stopáž na pouhých 34 minut, ale je to výživná půlhodinka, jež za slyšení erektuje.