 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 44:17 K recenzi poskytl:
|
V recenzích na začínající formace se často používá několik klišé průpovídek. Někdy mohou být myšleny upřímně a autor si skutečně danou věc myslí, ale jindy se mi zdá, že jde spíš jen o obligátní plkání blbostí, bez nichž to zdánlivě nejde. Nemůžu ovšem tvrdit, že bych sám nebyl vinen jejich občasným použitím, obzvlášť v počátcích své pisálkovské kvazi-kariéry. Čím jsem starší, tím spíš se snažím se klišé vyhnout, není-li takové prohlášení skutečně na místě.
Jistě si dokážete představit, o čem hovořím. Všechny ty prázdné floskule jako „na poměry začínajících skupin“, „vzhledem k podmínkám“ anebo vůbec nejdebilnější: „cítím v tom potenciál do budoucna“. To poslední typicky recenzent prohlásí, pokud prvotina stojí za hovno, ale nechce urazit, takže to diplomaticky zahraje do autu tímhle hlodem, že kapele věří do budoucna. Případně už prostě neví co psát – tohle je tak nic neříkající slint, že si jej neobhájíte snad jen u těch nejtupějších gore tancovaček s (k)análním zvukem.
Svým způsobem mi však přijde škoda, že se některé věty takovým způsobem zprofanovaly a význam jejich sdělení byl ponížen zbytečným nadužíváním. V jistých případech se totiž hodí je použít. Jistě, pokud vezmeme například magickou formuli o potenciálu do budoucna, vždy se nutně musí jednat jen o hádání, pokud druhým koníčkem recenzenta není věštectví. Pravdu nicméně ukáže až čas. Přesto prvotiny občas fakt znějí slibně a na dalších počinech dojde k rozvinutí představeného zvuku k vyšším kvalitám.
Polská hudebnice Ols patří přesně k takovým interpretům, kteří na své první nahrávce ukázali, že by to někdy příště mohlo být zajímavé, a poté se jim podařilo daný předpoklad naplnit. Takříkajíc naplnili potenciál. Bezejmenný debut z dnešního pohledu trpí dětskými nemocemi. Přestože na něm bylo poznat, že Ols talent má, o skutečně skvělou věc se ještě nejednalo.
To se ovšem změnilo s příchodem druhé desky „Mszarna“, na níž Ols udělala velký pokrok. Z vokálních kreací doprovázených druhořadým minimalistickým doprovodem se posunula k většímu důrazu na hudebnost a stvořila povedené album.
Třetí studiová nahrávka „Widma“ tak výrazný progres ve zvuku nepřináší, ale svou kvalitou na „Mszarna“ navazuje bez sebemenšího zaváhání. Posun se tentokrát odehrál spíš v náladové rovině. Novinka působí temněji a pracuje se zádumčivějšími podtóny. Na tomhle dojmu se výrazně podepisuje i orientace některých skladeb na průraznější a „tvrdší“ rytmiku, viz třeba „Starucha“, „Siostry“, „Drzewa dawno zmarły“ nebo „Pod lodem“. Najdou se samozřejmě i jemnější písně jako například „W ciemny las“, ale i těmi proplouvá jakýsi zasmušilý podtext. Snad jedinou výjimkou budiž baladičtější, pozitivněji laděná „Ziarenko“, ale i ta má naštěstí daleko k nějakému kýči nebo snad rozjuchané náladě. Celkovou atmosféru desku nenabourává, nýbrž oživuje.
Obecně vzato je pak na „Widma“ jasně cítit, že Ols roste především skladatelsky. Novinka opět působí sebejistěji a sebevědoměji, aniž by se topila v ambicích, na něž vlohy nestačí. Schopnostem navodit atmosféru a pracovat s náladami se toho moc vytýkat nedá, a přitom album nezapomíná ani na zajímavé motivy a melodie. Tady bych vyzdvihnul hlavně písničku „Siostry“.
V neposlední řadě pak musím zopakovat ještě jednu věc, již jsem svého času zmiňoval už v recenzi na „Mszarna“, a myslím si, že si zaslouží připomenout i nyní: Ols nechybí ani určitá svébytnost a snaha o nalezení vlastního zvuku. Jinými slovy, je prostě fajn si jednou poslechnout folk, který se nesnaží o další variaci na severský sound ani fantasy romantiku.
Jestli „Ols“ bylo jen nástřelem a „Mszarna“ přineslo revoluci, pak „Widma“ volí spíš evoluci. Díky jejímu charismatu, silným skladbám i výborné atmosféře se však nebojím říct, že novinka je ze všech tří nahrávek nejdotaženější a také nejlepší. U mě panuje spokojenost.
