Archiv štítku: Ordo Rosarius Equilibrio

Ordo rosarius equilibrio, The Devil & the Universe, Sophia

Ordo rosarius equilibrio, The Devil & the Universe, Sophia, Der blaue Reiter

Datum: 24.9.2016
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Der blaue Reiter, Ordo rosarius equilibrio, Sophia, The Devil & the Universe

Akreditaci poskytl
(pro redaktora H.):

Sanctuary

H.: 24. říjen byl přinejmenším v mém případě docela vyhlíženým dnem, jelikož na tuto sobotu si na Nové Chmelnici v Praze daly sraz čtyři vysoce zajímavé formace. Trio Der blaue Reiter, Sophia a Ordo rosarius equilibrio pohybující se někde na pomezí mezi martial industrialem a neofolkem (příklon na tu kterou stranu se samozřejmě ve všech případech trochu liší) doplnili rakouští okultní kozlové The Devil & the Universe. A to byla prostě přespříliš zajímavá kombinace na to, aby člověk zůstal sedět doma. Ve finále to byl skutečně zajímavý večer, avšak bohužel ne dokonalý…

Atreides: Sobota čtyřiadvacátého skýtala solidní program za účasti jmen mému uchu vpravdě libozvučných – Ordo rosarius equilibrio je zkrátka kult, k The Devil & the Universe těžko něco dodávat, protože ódy na Ashley Dayoura a jeho suitu jsme tu pěli již několikrát, a ačkoliv jsem Der blaue Reiter ani Sophii neznal, rozhodně jsem se těšil. Prostor koncertu mě sice trochu odrazoval, neboť zvuk ve Chmelnici je prostě sázka do loterie a člověk do poslední chvíle netuší, zda se na něj z repráků vyvalí čistoskvoucí vlnění nebo kanální koncentrát, ale jediné, co mi skutečně chybělo, bylo zasazení téhle akce do německého příhraničí, protože ona sociální deprese a tíživost by sedla jako prdel na hrnec. Nicméně všichni víme, jak to chodí s kulturou v Sudetech (nebo spíš nechodí, protože její stav připomíná dětskou obrnu v pokročilém stadiu), takže nezbývalo než sednout na vlak směr Prag.

H.: Trochu nevděčnou pozici prvního vystupujícího dostali Der blaue Reiter. Ústřední dvojici Sathoryse Elenortha a Cecilii Bjärgö v Praze nedoplnil nikdo jiný než Peter Bjärgö – což ten večer bylo poprvé, ale ne naposledy, co se manželé Bjärgövi sešli na pódiu. Živě byly pouze perkuse (všichni tři) a zpěvy (stálé duo), zbytek jel ze samplu. Díky tomu – a také díky skutečnosti, že Der blaue Reiter na koncertě neprezentovali vlastně nic ze své jemnější tvorby – vyzněli jako čistokrevný martial marš, což ovšem není myšleno v negativním slova smyslu. Výjimkou byla pouze jediná skladba, v níž se Peter ujal akustické kytary, čímž vnesl trochu neofolkového závanu.

H.: Nicméně pochodový rytmus a deklamující vokály hrály hlavní roli. A vlastně to fungovalo parádně, hned na začátek šlo o povedené vystoupení, jemuž se dají vytknout snad jen dvě drobnosti, z nichž jednu ani nelze přičítat samotné skupině. Tím mám na mysli projekci, již nějaký koumák namířil nikoliv na zadní stěnu, nýbrž na podlahu pódia, tudíž z ní bylo vidět úplné hovno… alespoň že na další účinkující už byla sjednána náprava a projektor byl namířen správně. Druhým neduhem pak bylo, že ke konci již set Der blaue Reiter začal trochu zavánět jednotvárností. Naštěstí se ale nejednalo o nic natolik zásadního, aby to pokazilo pozitivní dojem.

Der blaue Reiter

Atreides: Jak jsem naznačil výše, španělský projekt Der blaue Reiter byl mým uším neznámý, nicméně pohled na trojici perkusí a dva vokály naznačovala, že nás čeká poctivý pochoďák. Nemůžu říct, že bych se mýlil, trio pod vedením principála Sathoryse Elenortha do publika valilo martial industrial hutný tak, že by se odér germánství přítomný v ovzduší dal krájet bodákem prvoválečné přilbice. Říkal tu snad někdo Triarii? Wappenbund? Pohlcující a vysilující zážitek, jehož jedinou výraznější slabinou byla přílišná délka – chápu, že velkorysá časová dotace jedné hodiny je více než férová vůči ostatním, na druhou stranu by mi 40, 45 minut šlapavého tempa a wagnerovské epiky vlastně docela stačilo k tomu, aby se končilo v nejlepším, neboť v posledních skladbách již nastupoval mírný pocit monotónnosti.

H.: Následoval rohatý okultismus. Seskupení okolo Ashleyho Dayoura (ten si jen tak mimochodem nechal narůst vousy a na pódiu nyní vypadá démonicky) svůj rituál začalo skladbou „Hail! Mary“ z posledního alba „Benedicere“, při níž došlo i na modlitbu směrem k Panně Marii. Poté už přišla na řadu očekávaná sprška kozlích pecek, mezi nimiž nechyběly ty největší šlehy jako „Danaus plexippus“, „Stygian“ s ikonickým „Someone you know might be using drugs and perhaps even practising witchcraft“, „Nod“ z debutu nebo naopak „Nikopoia“ z aktuální desky… a samozřejmě také mocný cover „What Time Is Love?“ (jen tak mimochodem jediná zpívaná věc na koncertech kapely).

The Devil & the Universe

H.: Nebudeme chodit kolem horké kaše, The Devil & the Universe živě setsakra umí. Je vidět, že pravidelné koncertování jim svědčí, protože jim to na pódiu ukázkově šlape, a také je na jejich suverénním vystupování znát, že se už vymanili z pozice pouhého vedlejšího projektu frontmana Whispers in the Shadow a jsou dnes regulérní nezávislou jednotkou. Živě kozlové fakt vraždí, obzvláště v těch hybnějších věcech, které na pódiích dávají na odiv svůj bez přehánění hitový potenciál. Ne nadarmo jsme jim s kolegou Atreidem vymysleli nový žánr: rituální disco. Sice byla malinko škoda, že The Devil & the Universe neukončili svůj set s „What Time Is Love?“, která byla jasným vyvrcholením a po níž finální pomalá píseň působila už trochu navíc. Ale i přes tohle rýpnutí to musím říct: nejlepší set večera!

Atreides: Když jsem viděl The Devil & the Universe prvně na předloňských Hradbách samoty, bylo to energické a rituální. Nicméně to, co ďábelští kozlové rozjeli na Chmelnici, působilo jako pozdravy z jiné dimenze. Bizarní směsice divoké elektroniky s rituálním nábojem byla skutečná šleha, která strčila do kapsy taneční kluby v Praze. Nespoutané proudy taneční energie podtrhla teatrálnost celého projevu a groteskní projekce, jež publikum častovala satanistickým Mickey Mousem, panoptickými výjevy okozlených tváří, kterak nahánějí svoji světici po všech koutech Rakous, či zakrvácenou pannou Marií, k níž se upínaly modlitby všech tří kozlů. Bylo to lepší než dobré, bylo to surrealistické a plné černého humoru, který mě nejednou málem dostal do kolen – aniž bych to jakkoliv očekával, protože jsem byl připraven na všechno, jen na tohle „rituální disco“ ne. Jak by řekl nejvyšší z nejvyšších: „Satan is happy with your progress“.

H.: The Devil & the Universe měli cestu za pomyslným vítězstvím lehčí i proto, že Ordo rosarius equilibrio to bohužel trochu odnesli zvukově. Nebyl to vyložený průser, ale znělo jim to prostě divně a zvukař to nedokázal až do konce vystoupení spravit do uspokojivé podoby. Baskytara takřka neslyšitelná (resp. slyšitelná byla, ale přišlo mi, že jen druhá linka jedoucí ze samplu, ta živá jen velmi letmo) a zpěvačka Rose-Marie úplně neslyšitelná. Až v závěru koncertu ji šlo místy tušit, ale slyšet fakt ne. Set tedy stál na akustické kytaře Ronnieho Bäcka (ta naopak zněla skvěle) a hlavním vokálu Tomase Petterssona. Navíc soudě dle neustálé gestikulace kapely to zvukově zjevně mělo k dokonalosti hodně daleko i v odposleších na pódiu. Když pominu některé už fakt hnidopišské detaily (baskytarista Fredrik měl úbor, jak kdyby šel hrát spíš kýčovitou gotiku, a Pettersson měl tak upnutá kaťata, že si všichni v sále mohli do sytosti užít obrysu jeho koulí), tak mi trochu vadila ještě jedna věc. V závěru už vystoupení působil lehce natahovaně, jako by se skupině nechtělo z pódia odejít.

H.: Na druhou stranu, i přes všechny zmiňované neduhy se Ordo rosarius equilibrio stále místy dařilo tvořit velmi silnou atmosférou a kouzlit působivé nálady. Však ještě aby se to nedařilo, když Švédové tahali tak skvělé písně jako „Hell Is Where the Heart Is – The Gospel of Tomas“ (obzvláště ta mě potěšila), „A Song 4 Hate & Devotion“ či – také nějaký příklad těch starých věcí ještě za původního názvu Ordo equilibrio„The Perplexity of Hybris. I Glorify Myself“. Kolem a kolem jsem rád, že jsem Ordo rosarius equilibrio konečně viděl, protože až doposud se mi vyhýbali, a obecně vzato jsem se vlastně i docela bavil a neměl jsem problém tam vydržet celou dobu. Nemohu ovšem popřít, že jsem doufal v o něco větší uhranutí.

Ordo rosarius equilibrio

Atreides: The Devil & the Universe nasadili laťku zatraceně vysoko, nicméně jsem nepochyboval o tom, že Ordo rosarius equilibrio využijí energie doposud pulzující sálem k tomu, aby Chmelnici položili na lopatky… alespoň dokud nedozněla první skladba. Jinak výborný set, který by ze mě za běžných okolností udělal Alenku v říši divů prostě… ne, že by nefungoval na výběr skladeb nebo snahu hudebníků, ale totálně ochrnul vinou nijakého zvuku. Bicí souprava zněla, jako by ji snad někdo zapomněl nazvučit, živá baskytara byla oproti samplované lince silně upozaděná, o Rose-Marii a jejím naprostém utopení ve zvukové nicotě snad škoda mluvit. Ne, že by Tomase Petterssona a jeho uhrančivého vokálu bylo nějak málo, ale zkrátka pasáže, s nimiž mám v hlavě zafixován ženský vokál nebo snad duet obou hlavních protagonistů, zůstaly pokulhávat za horizontem. Tím nechci říct, že by to bylo neposlouchatelné a já měl nutkavou potřebu utéct ze sálu, nicméně vyblitý zvuk potopil upřímnou snahu hudebníků vložit do koncertu to nejlepší a pečlivě budovaná intimní atmosféra plná plíživé perverze a fetišismu utrpěla značné ztráty, nehledě na možnou hitovost jejich nejpopovějších skladeb. Takhle jsem „jen“ rád, že jsem Ordo rosarius equilibrio konečně viděl živě (natož po šestileté pauze) a nezbývá než doufat, že příští setkání dopadne lépe.

H.: Večer už nabral znatelný skluz oproti ohlášenému programu (nakonec se začalo hrát o něco později a Ordo rosarius equilibrio dle mého vyhrazený čas přetáhli), díky čemuž se Sophia dostává ke slovu až nedlouho před jednou hodinou ranní. Na scénu se opět vrací Peter a Cecilia Bjärgö, aby Nové Chmelnici naložili další dávku martial industrialu. Ačkoliv mi sedělo, že Sophia měla z celého večera asi nejvíc nepřátelskou atmosféru a ačkoliv skupina sama hrála podmanivě, únava si již začala vybírat svou daň, takže jsem jejich vystoupení jen stěží vnímal a místy víc bojoval s nutkáním usnout na místě. Víc k tomu bohužel nemám co říct, jelikož evidentně výborný koncert jsem musel opustit někde (odhadem) po jeho půlce a zdekovat se předčasně.

Atreides: To já nabral směr domov rovnou po konci setu Ordo rosarius equilibrio – ze stejných důvodů jako o něco později H. Únava si spolu se zpožděním vybraly svou daň a vidina čtvrtého hodinového setu, který by se protáhl nejspíše až ke druhé hodině, mě vzhledem k pracovním povinnostem následujícího dne nelákala, jakkoliv jsem si zpětně říkal, že jsem na další martial industrialy zůstat mohl. Nezbývá než večer krátce shrnout – jakkoliv jsem byl ze zvuku, jaký Ordo rosarius equilibrio vyfasovali, mírně rozmrzelý, The Devil & the Universe byli jednoduše perfektní a i Der blaue Reiter byli skvělí, takže účasti těžko litovat. Snad jen příště začít dříve a vystříhat se zpoždění, protože končit ve dvě je fakt oser.

Sophia

H.: Na závěr ještě několik málo poznámek. Stejně jako kolegovi mi moc mi nesedlo rozhodnutí začít hrát až po osmé a skončit v jednu. Vzhledem k tomu, že se průběh večera protáhl, nebyl konec ani v půl druhé, kdy jsem to zabalil. Třeba to mělo nějaký smysl (přání kapel, logistické důvody… nevím), ale pro měkké sráče jako já, kteří chodí spát v deset večer, by bylo přívětivější při počtu čtyř skupin začínat nejpozději v sedm, víkend nevíkend.

H.: Na druhou stranu si velmi cením rozhodnutí, aby všechny čtyři formace dostaly stejnou časovou dotaci. Formálním headlinerem možná byli Ordo rosarius equilibrio (na plakátě byla použita jejich grafika a byli na něm nejvýše, pozici třetí kapely lze rovněž považovat za nejexkluzivnější), ale všichni na svou prezentaci dostali důstojnou hodinu. Za to rozhodně palec nahoru – stejně jako za vlastní uskutečnění samotné akce, jelikož sestava to byla kurevsky lákává, dobře poskládaná a papírově ohromně silná. Je pravda, že od Ordo rosarius equilibrio jsem čekal husí kůži a mrazení v zádech, zatímco jsem dostal „jen“ dobrý koncert, a Sophii mi zase pokazila má vlastní únava, ale v konečném součtu byly všechny čtyři sety i přes některé výhrady dobré až skvělé a vyplatilo se jít.


Apokalyptická mše s řadou významných celebrantů se blíží

V sobotu 24. září proběhne v Exitu rituál v režii těles Ordo Rosarius Equilibrio, Der Blaue Reiter, The Devil & The Universe a Sophia.

Švéd Tomas Pettersson byl s ambientním zjevením Ordo Equilibrio jedním z nejdůležitějších artefaktů kultovního labelu Cold Meat Industry. Po třech albech bylo jméno projektu upraveno na dnešní Ordo Rosarius Equilibrio a Pettersonův apocalyptic pop, jak autor svoji tvorbu sám označuje, se stal v běhu let o něco „písničkovějším“. Pořád však jeho tvorba přímo mokvá libertinstvím, temnotou a sexuálním obžerstvím. Po šestileté pauze letos vyšlo nové dlouhohrající album „(Vision: Libertine) – The Hangman´s Triad“ a perverzní hvězda Ordo Rosarius Equilibrio zazáří i u nás.

Svoje epické vystoupení si ten samý večer odbude i Sathorys Elenorth, dorazivší z Barcelony v čele neoklasického martial monstra Der Blaue Reiter. Jeho až soundtrackové pojetí oscilující od klavírní křehkosti po kataklysmatické poryvy smyčců a perkusí vykreslí tragické scénáře z desek i našemu publiku. Bude záhodno vzít si na sebe (zcela výjimečně) něco černého, neboť nás čeká drásavý funus čehokoliv hezkého. Stejně jako na poslední desce i v Praze Sathorysovi vypomůžou Bjärgövé z Arcany o což bude jeho vystoupení ještě zajímavější.

Ordo Rosarius Equilibrio a spol.

Okultní špetku do rituálního kruhu přijedou přihodit i rakouští kozlíci The Devil & The Universe. Ti jsou u nás poměrně častým hostem, ale jejich účast jim nezařídila žádná nekalá woodoo praktika, nýbrž skvělé album „Benedicere“, které českému publiku kapela živě představí poprvé. Jejich klasické tribal výrazivo je nyní okořeněno biblickou mystikou, v jejímž odrazu se mísí andělská poetika s mystickou temnotou.

Kýbl nečistoty vám na hlavy vychrstne s rozvířením prvních tónů setu švédského projektu Sophia. Peter Bjärgö, Cecilia Bjärgö, Stefan Eriksson – oklikou se vracíme ke Cold Meat Industry, jejichž další hvězdou kdysi byla neoklasická Arcana. Sophia je její martial industriální levoboček, v němž se jeho tvůrci zbavují temnějších nápadů, které se do konceptu křehčího hvězdného jména nehodí. Nejde však o žádný odpad – čekejte jen koma plné obrazů malovaných barvami zkázy a destrukce.

24. září 2016 se klub Nová Chmelnice změní v pohřebiště plné mrtvých těl i duší. Buďte při tom a nechte se vnitřně vydrancovat. Bude to stát za to!

ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO (S), DER BLAUE REITER (E/S), THE DEVIL & THE UNIVERSE (A) a SOPHIA (S)
24. září 2016 (start 20:00)
Nová Chmelnice, Koněvova 219, Praha 3
Vstupné: předprodej v síti Ticketpro, GoOut.cz – 590 Kč+poplatky/na místě 690 Kč
Více informací na www.sanctuary.cz
FB event koncertu – https://www.facebook.com/events/1798910207006383/

[tisková zpráva]


Koncertní eintopf #15 – září 2016

Ordo rosarius equilibrio, Der Blaue Reiter, The Devil and the Universe a Sophia
Nejočekávanější koncerty:
Ordo rosarius equilibrio, Sophia, Der blaue Reiter, The Devil & the Universe – Praha, 24.9.


H.:
Ordo rosarius equilibrio, Sophia, Der blaue Reiter, The Devil & the Universe – Praha, 24.9. (event)

Atreides:
Ordo rosarius equilibrio, Sophia, Der blaue Reiter, The Devil & the Universe – Praha, 24.9. (event)

Onotius:
Intronaut, Shining, Obsidian Kingdom – Praha, 13.9. (event)

Metacyclosynchrotron:
Prague Death Mass III – Praha, 15.-17.9. (event)

H.

H.:

Hned září, které již tradičně otvírá podzimní část klubové sezóny, nabízí přehršel akcí, na nichž by účast nemusela být úplně od věci. Bohužel jsou to všechno jen koncerty na úrovni, kde si člověk říká, že by možná mohl zajít, ale je pomálu záležitostí, kde bych vyloženě nesměl chybět, protože by mě to kurevsky mrzelo. Když nebudu počítat festivaly, které jsou už vyprodané a já nemám lístek, tak jedinou výjimkou budiž jen 24. den v měsíci, na nějž připadá ultimátní kombo martial industrialu a dalších příbuzných laskomin. Vystoupí zde čtyři skupiny, z nichž každá je vysoce zajímavá. Okultní kozly The Devil & the Universe jsme si zde již v několika článcích představili, ale vedle nich se dále objeví Ordo rosarius equilibrio (příznivci kultovního labelu Cold Meat Industry jistě znají) a dva projekty Sophia a Der blaue Reiter, v nichž jsou nějakým způsobem zainteresováni manželé Peter a Cecilia Bjärgö z fenomenálních Arcana. Jestli se v září odehraje nějaký koncert, na nějž bych byl ochoten si vsadit, je to právě tento.


Atreides

Atreides:

Když jsem na předloňských Hradbách samoty viděl The Devil & the Universe, jeden z projektů frontmana rakouských Whispers in the Shadow, bylo to neskutečně omamné a strhující zároveň… a vzhledem k tomu, že už jsem od té doby promeškal minimálně jednu pražskou zastávku těchto rituálních pekelníků, je nejvyšší čas to změnit… nemluvě o tom, že se představí po boku kultovních Ordo rosarius equilibrio, které snad příznivcům neofolku a martial industrialu ani netřeba představovat. Zajímavá kombinace perverze a tajemna rituálu je zkrátka přitažlivá. Možná je trochu ostuda, že zbylá dvě jména (Der blaue Reiter a Sophia) se mi doposud vyhýbala, nicméně pokud to nenapraví domácí příprava, tenhle koncert to napraví určitě. A jejich popisy z úst promotérů zní tuze lákavě. Netřeba tedy váhat, ke konci září se jde na neofolky a martialy, i kdyby měly padat trakaře!


Onotius

Onotius:

Těch zajímavých akcí je rozhodně víc. Tam, kde ovšem rozhodně nesmím chybět, to je pražský koncert Intronaut po boku norských Shining. Druhé jmenované jsem si zatím vždy nechal ujít, což tentokrát nehodlám, a pokud jde o Intronaut, tak na ty jsem zatraceně zvědav. Jejich loňská „The Direction of Last Things“ je naprosto vybroušeným kouskem progressive/post-metalu a už se těším, jak ta muzika na koncertě obživne.


Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Kam v září? No samozřejmě na Prague Death Mass. Dva předchozí ročníky mi poskytly některé z mých nejsilnějších koncertně-hudebních zážitků, takže není co řešit. Absu, Profanatica, Dark Sonority, Irkallian Oracle, Archgoat, Sinmara, Whoredom Rife jsou povinnosti, zbytek rovněž bude stát za zhlédnutí a také se těším na vynesení svého osobního verdiktu, zda je Batushka vážně taková plytká mrdka pro děcka a pitomce, co sežerou každé naleštěné hovno, anebo na těch pšoncích něco vážně je.