Archiv štítku: Óreiða

Óreiða – Óreiða

Oreida - Oreida

Země: Island
Žánr: atmospheric black metal
Datum vydání: 13.5.2019
Label: Harvest of Death

Tracklist:
01. Dagar
02. Draumar
03. Daudi
04. Draugar

Hrací doba: 34:19

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Signal Rex

Ještě před dvěma měsíci jsem vůbec nevěděl, že existují nějací Óreiða, dokud portugalský sub-label plodnějších Signal RexHarvest of Death – neoznámil vydání jejich stejnojmenného debutu. S těmito firmami v teoretické rovině víceméně sdílím vizi autentického black metalu, který je zlý a hnusný. U mě to však prakticky dopadá, že si ukázky chystaných vydání se zájmem vyslechnu a deskám pak z různých důvodů moc pozornosti nevěnuji, ale s Óreiða se situace konečně mění.

Černý hadr přes ksicht protagonisty a „ð“ v názvu napovídají, že máme co do činění s dalším islandských exportem, ovšem tentokrát ne ledajakým. Z letmého poslechu může „Óreiða“ působit jako esenciálně islandská záležitost, ale atmosféry je dosaženo prostřednictvím syrového, monotónního black metalu bez vyumělkovanosti, s minimem disharmonií (i když efektivní lámané linky tu nechybí) a také bez hlasového projevu. Navzdory labelové příslušnosti a raw produkci se Óreiða zároveň vymykají stigmatu hudebně obyčejné, primitivní špíny, a to hlavně díky své vrstevnatosti. V pozadí dokola opakovaných riffů podporovaných nekonečnými sypačkami se objevují výtečné, atmosférické kytarové linky nebo synťáky, které jsou skvěle zapuštěné do mixu.

Skutečně se vyplatí do zvukových ploch hlouběji ponořit a vcítit, protože si myslím, že Óreiða dokáží zprostředkovat snový přelet nad opuštěnou krajinou chladu. Což je hlavní důvod, proč by měli oslovit fanoušky kapel jako Paysage d’hiver, Arkhtinn nebo Vemod; tedy surových blackmetalových nahrávek s jemným melancholickým nádechem, kde jde v prvé řadě o jakousi atmosférickou obrazotvornost. „Óreiða“ mně rovněž připomnělo jemnější aspekty melodické tvorby Blut aus Nord, až jsem si po letech musel pustit jejich naivní, ale magický debut „Ultima Thulée“.

O stejnojmenném debutu Óreiða nemá smysl se rozepisovat víc. Čtyři zdejší skladby jsou dost monotematické, ale skvělých motivů tu je rozprostřených dost, tak co. Případný posluchač bude mít již z ukázky jasno, co jej po celou hrací dobu čeká a zda mu hudba sedí nebo ne, i když si myslím, že zrovna „Draumar“ je nejméně poutavý kus. Něco snad napověděl i rozbor a přirovnání výše. Promo mám k dispozici měsíc, spokojenost panuje velká a jsem přesvědčen, že album oplývá ctnostmi, které z něj dělají skvělou záležitost. Respektive bych neměl problém tu chrlit jeden superlativ za druhým, ale seru na to, protože výše uvedené stačí.

Oreida

Pokud by vás Óreiða chytli, jistě se vyplatí omrknout dřívější vydání, která najdete na oficiálním Bandcampu. První demo má svým rázem blíže ke kapelám, které Harvest of Death/Signal Rex běžně vydávají. Demo číslo dvě a materiál na splitku s Holocausto em Chamas už projevují primárně atmosférické tendence debutu. Za zmínku stojí, že se na dřívějších věcech nachází v pozadí i vokály.

Ale podle popisku na Bandcampu jméno Óreiða zaštiťuje také vydavatelství. Nevím, jaký druh provázanosti mezi přítomnými kapelami vlastně je, ale minimálně Ónefnt za poslech stojí, protože jejich jediné demo nabízí feeling podobný Óreiða, jen v hudebně uvolněnější formě s čistými vokály a bez blástů. Skjáffti je jednoduchý mrazivý ambient a Grimmd má k typickému disharmonickému vyznění made in Iceland nejblíž. Jejich demo a split sice nejsou žádná pecka, ale není bez zajímavosti, že vyšla ještě před „Flesh Cathedral“.


Redakční eintopf – duben 2019

Oreida – Oreida

H.:
1. Johnny Hollow – The Old Gods of New Berlin
2. Óreiða – Óreiða
3. Voëmmr – O ovnh intot adr mordrb

Metacyclosynchrotron:
1. Óreiða – Óreiða
2. Voz de Nenhum – Sublimation
3. Deiphago – I, the Devil

Cnuk:
1. Inter Arma – Sulphur English
2. King Gizzard and the Lizard Wizard – Fishing for Fishes

Dantez:
1. Rico Nasty / Kenny Beats – Anger Management
2. Sadistik – Haunted Gardens
3. Sunn O))) – Life Metal

H.

H.:

Duben je po všech směrech natřískaný. Ať už jde o filmy, koncerty anebo alba. Tentokrát bych klidně dokázal vybrat i deset fakt zajímavých desek, které budou stát za slyšení, takže následující tři jména berte tak, že by to podle mě mělo být dost husté.

Johnny Hollow mě uhranuli se svou minulou deskou „A Collection of Creatures“. Ta ale vyšla už před pěti lety, což je sakra dlouhé čekání. Tím spíš od novinky „The Old Gods of New Berlin“ chci opravdu hodně. Zrovna nedávno jsem si „A Collection of Creatures“ připomínal a je to skutečně kouzelná záležitost, tak doufám, že „The Old Gods of New Berlin“ naváže důstojně. Tentokrát by to mělo být jen o pěti skladbách, které budou předpokládám delší, což by mi vyhovovalo a stylu Johnny Hollow by to myslím sedělo.

Dále to hodím bezejmennému debutu islandského projektu Óreiða, protože ukázka „Draumar“ zní fakt kurevsky mocně. Pokud bude celá deska takhle podmanivá, tak to rozhodně bude povinnost vlastnit.

Příznivci syrového hnusu z Portugalska by si pak měli počíhat na druhou desku Voëmmr s názvem „O ovnh intot adr mordrb“. Myslím, že už jen zmínka špinavého black metalu z Portugalska by vás mohla nalákat, protože z téhle země v posledních letech proudí hluboce undergroundové záležitosti vysoké kvality jak na běžícím páse.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Černým koněm dubna je pro mě debut islandských Óreiða, protože první poslechy proma byly dost silné. Nečekejte jen další typický Island, ale vrstevnatý a silně atmosférický včelín prostý vokálů. Dost se těším i na zkoumání debutu Voz de Nenhum. Každá vypuštěná skladba byla prozatím jiná, takže vlastně nevím, jak „Sublimation“ co nejlépe představit. Je to ale metal s personálními vazbami na Necrosadist nebo Lvcifyre, hudebníci mají zřejmě vřelý vztah k podivné psychedelické hudbě a celé to je pojato dosti esotericky. Pičovina to určitě nebude.

A ze zvědavosti si pustím nové Deiphago, protože jejich poslední desky zní, jako by se Deathspell Omega rozhodli hrát bordel ve stylu Conqueror / Revenge. Potenciál byl na „Satan Alpha Omega“ a „Into the Eye of Satan“ velký a hudbu Deiphago bych měl logicky zbožňovat, ale oba zmíněná alba mi z nějakého důvodu moc nesedla. Uvidíme co „I, the Devil“.

Cnuk

Cnuk:

V dubnu to u mě nebude ani tak o vysokých očekáváních a nedočkavosti jako spíše o zvědavosti. Australští šílenci King Gizzard and the Lizard Wizard se po nezvykle dlouhém odmlčení (dva roky) vracejí s novým materiálem. Nebyli by to oni, aby si opět nepřipravili nějaký žánrový kotrmelec. V případě chystané novinky „Fishing for Fishes“ to vypadá na zaměření na sedmdesátkové boogie, blues a psychedelii. Neříkám, že to bude pecka, ale jsem na to dost zvědav, ostatně jako na každé jiné album od této kapely. Ještě jsem ani pořádně neslyšel všechny ty jejich výtvory z roku 2017, takže si tu pauzičku mohli klidně trochu protáhnout, hehe.

Oreida

Po třech letech představí novou tvorbu kapela Inter Arma. I oni ve svém putování poměrně rádi mění styl. Přestože se stále primárně jedná o sludge metal, vypadá to, že vlivy black metalu stále slábnou a na jejich místo se hrne death metal, a to víc než dost. Pilotní singl „Citadel“ jako by vypadl ze šuplíku jménem „Covenant“ od Morbid Angel. Další ukázka „The Atavist’s Meridian“ zase ukazuje, že atmosférický sludge/doom prezentovaný na minulé řadovce „Paradise Gallows“ taky nezapomněli, zkrátka novinka „Sulphur English“ bude přinejmenším zajímavá.

Dantez

Dantez:

Nejsem si úplně jistý, jestli mi něco ultrazásadního uchází, ale zatím to vypadá, že mi v dubnu žádné nové album úplně prdel neurve. Pár věcí ale určitě za zmínku stojí.

V první řadě je to prozatím jen vágně nastíněný projekt od Rico Nasty a Kenny Beats, „Anger Management“. Rico Nasty je mladá rapperka s unikátním chraplavým projevem, energickou flow a kurevskou vervou. Kenny Beats je producent, který vytváří zejména na základech trapového soundu až skoro elektro-noisové bangery. Duo už za sebou pár spoluprací má a vždy šlo o vydařené věci s geniálním nábojem. Název nadcházejícího projektu napovídá, že by mohlo jít o materiál podobného ladění. Není proto důvod, proč jejich společný materiál nevyzkoušet.

Inter Arma

Zdá se, že za druhý konec vezme v dubnu rap Sadistik, který představí novou desku jménem „Haunted Gardens“. Cover s prvním singlem naznačuje, že se Sadistik bude zkoušet vracet ke svému typickému melancholickému soundu, který fanoušci znají zejména z alba „The Balancing Act“. Pokud novinka spojí tuto pokleslou náladu s potemnělými experimentálními prvky z pozdější tvorby, mohlo by jít o zajímavý poslech.

Lákavě vypadá i první ze dvou ohlášených releasů Sunn O))). Soudě dle teaseru, „Life Metal“ by mohlo nabídnout přímočařejší drone/metalový materiál, který známe z veleděl, jako je „Black One“ nebo „Monoliths and Dimensions“. Změnou pravděpodobně bude živější kytarový tón, což ostatně napovídá barvitý vizuál, který ochutnávku doprovází.