Archiv štítku: Outre

Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre

 Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre

Datum: 10.11.2017
Místo: Praha, Modrá Vopice
Účinkující: Blaze of Perdition, Outre, Ulcerate

Není to tak dlouho, co jsem si tu pochvaloval výtečné vystoupení The Ruins of Beverast, a do Modré Vopice opět zabloudila další významná jména z ponurých a extrémních metalových vod. Novozélandští Ulcerate stojí na žánrové mapě hrdě mezi Gorguts či mladými nadějnými Ad nauseam – a chrlí do světa svůj hutný nehorázně technický death s blackově temnou atmosférou a neotřelými riffy. Na kontě už mají pět alb, z nichž nejnovější je loňské „Shrines of Paralysis“, které sice schytalo trochu podivnou zvukovou produkci, nicméně kompozičně je to opět lahůdka. Na akci, jež se odehrála v pátek, jim předskakovali výteční polští blackeři Blaze of Perdition – a nepopírám, že na ty jsem se těšil asi ještě více než na Ulcerate, zvlášť poté, co jsem poslechl jejich zbrusu novou nahrávku „Conscious Darkness“. Atmosféra, preciznost, epičnost, přesvědčivost – to jsou adjektiva, která myslím desku vystihují velmi dobře. Sestavu doplnili ďáblové z Outre, kteří slibovali vybroušený blackový nářez.

Ti večer otvírali, a to, jak koneckonců harmonogram avizoval, s úderem osmé. Daří se jim navodit silnější atmosféru, než když jsem je viděl naposledy na dvacátém ročníku Brutal Assaultu, což je pochopitelné vzhledem k velikosti prostoru. Takhle z první řady musím při hrození skoro dávat bacha, abych kytaristu nepraštil. Od minulého setkání stihla kapela opět vystřídat zpěváka, takže tento post tentokrát okupuje jistý Mateusz Zborowski. Ten svou úlohu plní solidně, byť některé Stawroginovy pasáže si malinko poupravil, což ale moc nevadí (nebo alepoň mně, neboť přeci jen nejsem z těch, kdo by desku „Ghost Chants“ znali nazpaměť). Oproti Tymeku Jędrzejczykovi zachovává trochu minimalističtější způsob vystupování, tj. žádné kecy mezi skladbami o tom, jak doufá, že všichni chcípnem, a namísto nespoutaného zuřivého headbangera je z něj spíš majestátní kazatel temnoty. Zvuk kytar se místy bohužel trochu slévá pod salvou bicích, přesto vystoupení baví. Nebýt této jedné mouchy, tak jsem naprosto spokojen. Outre jsou naživo poctivý výtečně zahraný black metal, který měl zabavit, a také se tak stalo. Set velmi osvěžilo zařazení coveru drsné raw primitivnosti (v nepejorativním slova smyslu) „Fist of the Northern Destroyer“ od finského projektu Clandestine Blaze.

Outre

Blaze of Perdition po chvíli zvučení spouští první kus „A Glimpse of God“, desetiminutový otvírák z novinky, a ihned potěší plnější a čistší kytary, než tomu bylo u prvních vlaštovek – tedy spíš havranů – večera. Velmi rychle se nořím do epické struktury skladby a každý ponurý tón vstřebávám každou buňkou těla. Překvapí trochu deathovější vokály maskovaného a do kapuce oděného basáka Ravengera, čisté pasáže pak vyznívají velmi solidně. Dále zazní „Ashes Remain“ též z novinky a posléze dvojice „Into the Void Again“ a „When Mirrors Shatter“ z osvědčeného skvostu „Near Death Revelations“. Vyrovnané kompozice dovedou vykouzlit husí kůži a po celou dobu spolehlivě drží pozornost a burcují energii. V průběhu vystoupení se sice zvuk malinko zhoršuje, ale nic co by významně bránilo užívání si perfektního materiálu naplno. Z vystoupení odcházím naprosto spokojen. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ještě jeden dva songy přidali. Ale holt na řadu ještě musí přijít další mistři, precizní novozélandské trio Ulcerate.

Blaze of Perdition

„Ten bubeník je magor, fakt borec, neuvěřitelný,“ jsou fráze, které mi problesknou hlavou během jejich vystoupení nespočetněkrát. Od úvodní „End the Hope“, po závěrečnou přídavkovou „Everything Is Fire“, při níž se párkrát vzedmul i důstojný kotlík, sází kapela všechny ty komplikované rytmy a neobvyklé riffy s naprostou přesností. Nejvíce pozornosti samozřejmě poutají právě bleskové paličky Jamieho Saint Merata, který působí naprosto nesmrtelně. Oproti letošnímu Brutal Assaultu, na němž sice disponovali solidní energií, ale i mizerným nazvučením kytar, je nyní zvuk o poznání lepší. Hlavně však opět hraje k dobru osobitá atmosféra, které se festivalová distance ve spojitosti s kratším setlistem nemůže rovnat. Dávku jejich muziky jsme tentokrát dostali koňskou. Ačkoliv nejvíce prostoru dostala poslední „Shrines of Paralysis“, hrálo se i z „Vermis“, „The Destroyers of All“„Everything in Fire“, takže setlist byl průřezový a jediná deska, která neměla ten večer zástupce, byl, pokud vím, debut.

Ulcerate

Páteční večer byl silnou a vyrovnanou událostí. Všechny kapely předvedly velmi solidní vystoupení, a ačkoliv ani jedna co do atmosféry netrumfla například nedávné The Ruins of Beverast, neznamená to, že by jejich vystoupení snad patřilo mezi ta, co zapadnou. Ulcerate jsou například technicky dál než většina věcí, co jsem letos mohl vidět (a že toho nebylo málo), a Blaze of Perdition ukázali, že dovedou své nové eposy převést naživo bez ztráty oné výtečné atmosféry, jíž aktuální nahrávka překypuje, a když přijde na věci z „Near Death Revelations“, je to naprosto intenzivní. Outre předvedli očekávaně slušný standard, kterému by sice slušel o něco lepší zvuk, ale zato tento neduh vyrovnávali suverénním vystupováním. Fanoušků přišlo požehnaně a i díky nim tenhle byl blackmetalový večírek nářez se vším všudy.


Koncertní eintopf – listopad 2017

Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre
Nejočekávanější koncert měsíce:
Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Praha / Ostrava, 10.11. / 13.11.


Onotius:
1. Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Praha, 10.11. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Ostrava, 13.11. (event)
2. Gorgoroth, Gehenna, Amken – Ostrava, 1.11. (event)

Onotius

Onotius:

Podzimní salva zajímavých koncertů pokračuje. Pravda, říjen byl ještě o poznání extrémnější, přesto je pořád těch akcí tolik, že člověk musí pečlivě vážit, kam se vydat a co oželet. Hlavním středobodem měsíce je pro mě koncert Ulcerate, Blaze of Perdition a Outre. Ačkoliv první jmenované, novozélandské mistry technického deathu, jsem už jednou letos viděl, tak vzhledem k tomu, že festivalový set měl poměrně špatný zvuk, milerád si dám čitelnější opáčko s rozsáhlejším setlistem.

Na co se ale těším asi ještě víc, to jsou polští Blaze of Perdition, jejichž poslední „Near Death Revelations“ je výtečná záležitost a v době koncertu bude už venku i jejich novinka „Conscious Darkness“, v níž vkládám nemalá očekávání. Účast jejich krajanů Outre též potěší. Proslýchá se, že v nové sestavě si drží skvělou koncertní formu. Tak uvidíme, nakolik si nás získají v Modré Vopici.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Jak už to tak na podzim bývá, koncertů je pokokot, takže je třeba selektovat, což hodlám opravdu důsledně, ale jednu nesvatou povinnost listopad přeci jen nabízí: Outre. Blaze of Perdition. Ulcerate. Outre už jsem jednou viděl a byli super, na Blaze of Perdition jsem zvědav (viz druhý eintopf) a s Ulcerate už jsem měl také jednou čest, když projížděli Evropu se Svart Crown. Nebyl zrovna dobrý zvuk a koncert mohl být lepší, ale když hrála „Everything Is Fire“, tak se mi doslova a bez přehánění podlamovaly kolena. Potřebuju snad další důvod pro opáčko? Ne.

A jestli odkráčím z Black Witchery a Nyogthaeblisz relativně nezraněn, tak se možná o dva dny později mrknu i na GorgorothGehenna, i když je možné, že v rámci pokoncertního dojezdu budu natolik pohrdat nepatřičnými prvky v black metalu (rozuměj: melodiemi made in norgay, klávesami apod.), že zůstanu raději doma.


Outre / Barshasketh: splitko

Poláci Outre a (původem) Novozélanďané Barshasketh chystají společné splitko „Seit / Zeit“. Přesné datum vydání zatím není známo, ale už je možné počin předobjednat – k mání je LP ve třech barevných provedeních (černá, bílá, mramorová). Vydávají Third Eye TempleBlut & Eisen Prod. Tracklist a obal následují.

A1: Barshasketh – Being
B1: Outre – Time B2: Outre – Only True Believers [Armaggedda cover]

Outre / Barshasketh - Seit / Zeit


Enter the Eternal Fire: dvě nové kapely

Zdravíme všechny fanoušky UG metalu a opět se hlásíme s novinkami z tábora Enter The Eternal Fire Festivalu!

ETEF open air je undergroundový dýchánek s návštěvností cca 300-400 lidí, na kterém vystupují kapely převážně old school metalového ražení. Třetí ročník se uskuteční se 21.-22. ČERVENCE, v areálu městského koupaliště ve VOLYNI. Postupně odkrýváme trumfy, zatím jsme oznámili tyto interprety:

DEMONICAL (SWE) – death metal – http://etef.cz/demonical
IXXI (SWE) – black metal – http://etef.cz/ixxi
SAILLE (BEL) – black metal – http://www.etef.cz/saille
AVENGER (CZE) – dark metal – http://www.etef.cz/avenger
VALGRIND (ITA) – death metal – http://www.etef.cz/valgrind
NAHUM (CZE) – thrash / death metal – http://www.etef.cz/nahum
AUTHOR (FIN) – black metal – http://www.etef.cz/author
MURDER INC (CZE) – thrash metal – http://www.etef.cz/murderinc
MÖRKHIMMEL (CZE) – death/black/punk/stoner – http://www.etef.cz/morkhimmel
DEMIMONDE (CZE) – experimental metal – http://etef.cz/demimonde

Nadešel čas podělit se s vámi o dvě nová jména. Dnes půjde v obou případech o beznadějnou temnotu čpící sírou black metalu.

Enter the Eternal Fire

OUTRE je spolek z polského Krakova. Pokud někdo od boku tipne, že to bude nějaký náklep (co by taky člověk čekal jiného od polské kapely, že :-), tak tedy ano, neplete se (já čekam, kdy se konečně provalí, kde tam maj fabriku na bicí roboty nerozeznatelné od živých, tohle fakt neni normální :-). Ale není to tak přímočará vyhlazovací jízda jako třeba jejich krajané Infernal War – zde hrajou prim kytarové stěny, harmonie, rozklady, otevřené akordy, protkané širokou škálou emocí, od totálních disharmonických schíz, až po takřka primordiální slovanskou melodiku. Byť by jakékoliv přirovnávání mohlo být zavádějící (OUTRE znějí jako OUTRE a basta), fans polské a francouzské BM scény by měli zbystřit. Toto je, co do hudební náplně, první liga. Ke shlédnutí zde:
http://etef.cz/outre/

ANGREPP je o něco umírněnější a tradičnější kapela ze Stockholmu – Švédsko, inu každá země má své klenoty, na které je po právu hrdá a pokud v tvorbě těchto borců slyším vlivy třeba NIFELHEIM, není se co divit, natož něco vyčítat. Ke cti ANGREPP nutno přiznat, že byť se jedná o tradiční styl, kde už vše bylo řečeno 666x, pánové mají talent vyvolat časy dávno minulé. ANGREPP staví hudbu na drivu, melodice, pěkných sólech a všechno odsejpá bez sebemenšího náznaku nudy. Nic nového zde nehledejte, ale kvalita je přítomna. Pro fans old school black/thrash/heavy super pamlsek. Ke shlédnutí zde:
http://etef.cz/angrepp/

To je z našeho tábora prozatím vše, budeme vás i nadále zásobovat novinkami o našem fesťáku v pravidelném 14denním intervalu. V tuto chvíli můžeme prozradit, že máme v rukávu ještě 8 interpretů ze 6 různých zemí.

http://etef.cz
http://bandzone.cz/koncert/427446-volyne-areal-koupaliste-volyne-etef-enter-the-eternal-fire-fest-2017
https://www.facebook.com/events/1095782247206243

[tisková zpráva]


Silva Nigra, Outre, Temple Desecration

silva_nigra_svetlonos_release_gig

Datum: 4.6.2015
Místo: Karviná, Hard Café
Účinkující: Silva Nigra, Outre, Temple Desecration

Je pondělí ráno, začínám psát report a stále mě bolí celý člověk. Není to kvůli sportovnímu přepětí, ani za tím nestojí bezbřehé kalení, ale něco mezi; tedy vydařený sobotní koncert, který se uskutečnil v karvinském Hard Café. V ten den, kolem osmé večer, jsem dorazil do nepříliš zaplněného klubu a vyčkával nejen první kapelu, ale také zda nedorazí více lidí. Říkal jsem si, že Outre už mají dostatečné renomé, aby přitáhli slušné publikum, případně se snad známí a fanoušci dorazí podívat na takřka domácí Silva Nigra, kteří zde představovali nové album „Světlonoš“. No, a nestalo se. Příchozí jsem si sice nepočítal, ale pochybuji (pokud nepočítám lidi z kapel), že se v klubu zastavilo víc jak 20-30 lidí. Těm, kdo o koncertu věděli, a přesto nepřišli, můžu rovnou říci jediné: Zajebali jste!

Nával na první vystupující – polské Temple Desecration – jsem opravdu nečekal. Kapela se prezentuje hnusným a obhroublým black metalem ve stylu Blasphemy či Revenge, aneb jak poté zaznělo u jednoho stolu: „To znělo, jako když mi doma mlátí pračka.“ Bubeník si nechal svůj šroťák (do kterého zas tak šíleně netřískal) vytáhnout dost vysoko, až občas překrýval kytaristu i basáka, ale stále se v té brutalitě dalo slušně orientovat. Rozeznal jsem například, že před závěrečným dvojblokem songů z EP „Communion Perished“ (včetně těch kultovních samplů), zazněla i jedna poněkud výraznější skladba, která by mohla pocházet z chystaného dlouhohrající debutu. Jinak většina setlistu stála na demu „Abhorrent Rites“. Vzhledem k nízkému počtu návštěvníků a ještě menšímu počtu nadšenců, kteří o Temple Desecration projevili skutečný zájem (počet lidí před pódiem by se v nejlepších chvílích dal spočítat na prstech jedné ruky), se nedivím, že Poláci do hry nedali nic navíc. Pro ně to byla asi něco jako veřejná zkouška, pro fanouška ok koncert, pro ostatní jen výplň před „hlavními“ kapelami.

Na další Outre se přišlo podívat více přítomných a také jsem měl pocit, že s každou skladbou jich bylo v prostoru u pódia víc. Tady se ale na pozornost čumilů opravdu moc nehrálo, Outre se uzavřeli do sebe. Nový, vlasatý zpěvák si na pódiu blouznil a potácel se. Výtečně zvládnul Stawroginovy party z desky, případně si je vkusně poupravil. Basák a textař maximálně v mezičase mezi mlácením hlavou občas vrhnul pohled do hloučku před sebou, kde už podstatně více lidí dávalo najevo, že ta muzika s nimi opravdu něco dělá. Dokonce se pravidelně rozpoutávalo „pogo“. Ale hrdinou setu Outre byl stejně zfanatizovaný bubeník. Pokud jsem zrovna neřádill, tak čumět chvíli na jeho intenzivní hru bylo nezbytné.

Pokud se nepletu, Outre sjeli v pozměněném pořadí téměř celé „Ghost Chants“, s výjimkou ritualistické pátá kapitoly „Equilibrium“. Nejvíc pro mě ovšem byla čtyřka „Lament“, kterou na desce mám rád asi nejméně, ale naživo to byla taková rubačka, až hanba. Ostatně jako celý, až neuvěřitelně intenzivní a fanatizující koncert. Došlo dokonce i k vzácnému jevu, kdy se člověk natolik ponoří do vystoupení, až přestane vnímat čas. Mám tedy pocit, že set Outre byl o fous delší než samotná deska, což by znamenalo buď zařazení nějakých starších skladeb (vzhledem k hudebnímu posunu „Ghost Chants“ ne zcela pravděpodobné), anebo skladeb chystaných ze splitka s Barshasketh. Rozhodně nechyběl cover Armagedda„Only True Believers“, který zazněl jako předposlední. Tak jako tak (pokud vám to nedošlo z předchozích řádků) OUTRE BYLI IMPOZANTNÍ.

Ve vší úctě k posledním vystupujícím Silva Nigra… Majestát a intenzitu Outre by dokázalo překonat jen máloco, ale přeci se jim podařilo něco nezanedbatelného. Na první pohled nebyl jejich set nijak odlišný od klasiky. Na pódiu jsou Silva Nigra dost statičtí, možná až příliš. Navíc si k tomu připočtěte, že vokalista Akharon už před vystoupením pajdal okolo s viditelnými obtížemi (sport je svině). Změna ovšem spočívala v setlistu, který pochopitelně sestával z nových skladeb. Soudě dle koncertu (a první poslechy desky to potvrzují) si Silva Nigra podrželi a zároveň mírně obměnili nepříjemnou atmosféru poslední desky „Bible bolestných nářků“ (ze které taky minimálně jeden song zazněl: „Vyslanec pekla“) a celkem slušně zrychlili. Tohle všechno se do koncertního prostředí otisklo opravdu výtečně. Nejednou se v nových skladbách objevovaly kruté riffy, které byly bez keců magnetizující. Nemrzela ani absence starých, klasických válů. Po strhujících Outre už tolik energie na pořádnou kalbu nezbylo, ale kotel se stále ještě spontánně rozjížděl a na Silvu se tentokrát podívali téměř všichni přítomní. Ale po cca hodince a závěru s „Infernálním sabatem transcendence“ (aneb proč si nezahrát asi nejrychlejší song v historii kapely až na závěr) a skladbou, kterou jsem neznal, byl konec.

Konečný verdikt bude jasný asi každému. Počet příchozích/platících byl prostě mizerný. Dá se pochopit, že koncert byl ohlášen na poslední chvíli a nedostalo se mu nijak intenzivní promotion, noční cestování z Karviné taky není žádná sranda, ať už jste odkudkoliv. Ale ty kapely si zasloužily víc. Nízká účast ale jejich výkon nijak neponížila a ze sebe hodnotím tento koncertní zážitek jako výborný, nejen kvůli Outre.


Koncertní eintopf #12 – červen 2016

Aluk Todolo, Sum of R
Nejočekávanější koncert:
Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6.


H.:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)
2. Kikagaku Moyo, Sir Robin & The Longbowmen – Praha, 9.6. (event)

Atreides:
1. Jucifer, The Corona Lantern, King Keporkak – 26.6., Praha (event)

Skvrn:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)

Onotius:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)
2. Jucifer, The Corona Lantern, King Keporkak – 26.6., Praha (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)
2. Silva Nigra, Outre, Temple Desecration – Karviná, 4.6. (event)

Ačkoliv v květnu proběhlo hned několik zajímavých akcí, my jsme se projevili jako líné mrdky a radši jsme seděli doma na prdeli. I to se občas stává. Vymlouvat se ovšem nebudeme, protože byste nám to beztak nevěřili. Důležité je, že v červnu se už situace změní – vypadá to totiž, že hned nadpoloviční část naší roztomilé redakce si to v pondělí třináctého nasměřuje do Žižkostela, kde se bude pořádat psychedelická hostina.

Z minulého koncertu Aluk Todolo jsme byli regulérně v píči. To nejde říct slušně, byla to zfetovanost až do pekla, a kdo z nás tam byl, doteď na to vzpomíná se slzou v oku (a u některých nejen v oku). Repete v Žižkostele, kde nás posledně odstřelili polští kolegové z Thaw (viz), tedy budí extrémně vysoká očekávání, pročež není divu, že si Aluk Todolo titul nejočekávanější akce června odnášejí s naprostým přehledem. Že by ve vzduchu smrděl koncert roku?

Jo, a jen tak mimochodem. Kromě Aluk Todolo proběhne i pár dalších hodně zajímavých akcí, tak rozhodně nezapomeňte přečíst i následující odstavce!

P. S. K jednotlivým koncertům jsme v boxu napravo začali přidávat odkazy na FB eventy (nebo jiné relevantní linky), aby se vám v případě zájmu další informace dohledávaly pohodlněji.


H.

H.:

Myslím, že asi každému bylo už v předstihu jasné, co do červnového koncertního eintopfu napíšu. Samozřejmě nemohu zvolit nic jiného než psychedelické krále Aluk Todolo. Je sice pravda, že jsem letošní desku „Voix“ v recenzi chválil mnohem méně, než jsem očekával, protože mě to nerozsekalo na atomy tak moc jako předcházející veledíla, ale „slabší“ u Aluk Todolo je obecně vzato pořád zkurveně skvělé. Navíc věřím, že v živém podání ten materiál dostane nový rozměr a bude to nehorázně super. Nehledě na fakt, že minulé pražské vystoupení Aluk Todolo stále řadím k tomu úplně nejpůsobivějšímu a nejlepšímu, co jsem kdy na koncertech viděl. A možnosti, že by se to snad mohlo i zopakovat, prostě nelze říct ne, neboť na to je takováhle představa až přespříliš lákavá. Není co řešit – 13. června se tam rozhodně potkáme. Budu se psychedelicky klátit v první řadě!

No, a když už jsme u té psychedelie, tak si ji dáme i podruhé. Pár dní před francouzskou krautblackovou zfetovaností si totiž hodlám dát předkrm, ačkoliv tento bude o poznání jemnějšího ražení – což ovšem neznamená menší level omámení smyslů! Na mojí oblíbené Sedmičce se totiž vyskytnou Kikagaku Moyo (a.k.a. 幾何学模様, jestli se vám to takhle líbí víc), což je psychedelický rock z Japonska. Už jen tohle zní dobře a neříkejte, že vás to taky neláká! Metal stranou, tohle jsou čistokrevné šedesátky v tuze zábavném podání. Taky natěšenost.


Atreides

Atreides:

Červnové koncerty mají jasného vítěze – zabijáckou sludgovou kombinaci JuciferThe Corona LanternKing Keporkak. Nomádi z karavanu mě dokázali, slabšímu PA navzdory, před pár lety rozbít ve Finalu, takže nečekávám nic než vraždící hlukovou stěnu z navrstvených riffů trýzněné kytary, v jejímž pozadí hřmí dělostřelecká palba bicích. Zato podporu vyhlížím už dlouho, neboť se mi tahle dvě jména povedlo nějakým způsobem prosrat, kdykoliv byla šance je v Praze střetnout, takže jejich přítomnost nanejvýš vítám. Pomyslnou třešinkou na dortu je pak skutečnost, že se tenhle zabahněný trojlístek představí v Crossu, což zaručuje solidní zvuk a výzdobu, která celý večer chtě nechtě posune vstříc psychedelii. Tedy za předpokladu, že ji Jucifer nezazdí reprákama.


Skvrn

Skvrn:

Konec dobrý, všechno dobré. „Dobré“ klišé, leč pro finiš první půlky letošní klubové sezóny nesmírně pravdivé. Během jara si na Prahu udělala čas taková jména jako Oranssi Pazuzu, Rorcal či Thaw, jenomže francouzské Aluk Todolo a jejich koncertní zastávku vyhlížím v kalendáři nejnedočkavěji. Ptáte se proč? Inu, v prvé řadě jsem uchvácen letošním „Voix“. Starší desky neznám, porovnávat nemohu, ale tohle je věc, která mě bez přehánění poslala do kolen. V druhé řadě mě přesvědčily nadšené ohlasy na koncertní fazónu kapely a konečně také i prostor, v jakém se bude hrát. Po bezvadném průběhu Žižkovské noci Žižkostelu důvěřuji jak co do atmosféry, tak zvuku. Tohle bude dobré, stokrát víc než ono dobře sloužící klišé o dobrých koncích, a tedy i neméně dobrých všechnech.


Onotius

Onotius:

Co se týče červnových koncertů, tak minimálně jedno jméno je pro mě jasná volba. A to samozřejmě Aluk Todolo. Od jejich nového alba jsem sice očekával o špetku víc, ale přesto jsem přesvědčen, že naživo to bude zážitek tak intenzivně hypnotický, že se tomu máloco vyrovná. Na tyhle atmosferické zvukové koláže kombinující krautrock s black metalem se zkrátka těším. Jinak za pozornost rozhodně stojí i pražské vystoupení amerických sludgemetalových Jucifer, ať už kvůli zajímavé sestavě, již doplní tuzemští doomaři The Corona Lantern a sludgoví King Keporkak, tak i kvůli onomu příjemnému faktu, že vstup bude zdarma. Peněženka nebude krvácet a užijem si kvalitní kulturu – to je super, ne?


Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Můj první koncertní eintopf byl tak trochu propadák, protože jsem nakonec nebyl ani na jedné z uvedených akcí, haha. Avšak tento měsíc se chystají dvě „klubovky“, kde je účast nejenom lákává, ale i pravděpodobná. Zaprvé bych rád konečně viděl Aluk Todolo. Trvalo mi delší dobu, než jsem do kapely proniknul, zdvořilý zájem se nakonec pozvolna přetavil do mírné fascinace, takže mám pocit, že je pro koncertní setkání nejvyšší čas. A zadruhé se vypravím (tady to je celkem jasné) do Kurviné, kde domácí Silva Nigra představí svou novou desku „Světlonoš“. Předchozí „Bible bolestných nářků“ byla poctivá, negativní sviňárna, takže se na novinku a její živé podání docela těším. Pokud ale máte pocit, že Silva Nigra nepotřebujete vidět live už podesáté, tak snad váš názor zlomí fakt, že zde vystoupí po boku polských Outre a Temple Desecration.


Medusa Crush Recordings release Outre’s “Ghost Chants” on cassette!

Outre - Ghosts Chants

Canada’s Medusa Crush Recordings are proud to announce that they have now released Outre’s Ghost Chants on cassette. Limited to only 100 copies, the first 50 copies will come with an exclusive poster created by Robert von Ritter. These limited edition cassettes are expected to sell out quickly.

Order a copy from Medusa Crush Recordings directly at this location:
https://medusacrushrecordings.bandcamp.com/album/ghost-chants

About Ghost Chants:

Ghost Chants is a twisted beast of an album. The first full-length from Poland’s Outre, its thirty-five-minute duration is a mindtrip of the highest order and a surefire highlight in Poland’s black metal of this decade so far.

The seven tracks each possess individual character, and yet amount to more than the sum of their parts: “Vengeance” is a blistering romp enhanced by a similar triumphant stride to that of their compatriots in Behemoth, while “Shadow” touches on the crazed mania of Deathspell Omega, and “Equilibrium” stirs in a writhing primordial ooze of riffs from Damian Igielski. The work of drummer Maciej Pelczar is simply stellar, whether in relentless double-bass or rumbling grooves of “Lament”.

Fans may have been saddened by the loss of vocalist Andrzej Nowak, but Stawrogin, who was asked to lay down the vocal parts on Ghost Chants, delivers an incredibly varied performance. From the chanting that marks the “Departure” to his strangled rasps and icy sneers, or a roar not unlike that of Anaal Nathrakh’s Dave Hunt when he intones “Our heavenly father, who failed me!”, he establishes himself as one of its kind.

The production on Ghost Chants is a perfect balance of crisp and sinister, a masterful turn from M. of the well-acclaimed Mgła.This is an essential release for any fan of boundary-stretching black metal, Polish or otherwise.

Outre are:
Damian Igielski – guitars
Mateusz Jamróz – guitars
Marcin Radecki – bass
Maciej Pelczar – drums

Vocals arranged and performed by Stawrogin

Discography:
Tranquility EP – 2013
Thaw/Outre split – 2013
Ghost Chants – 2015

Outre online:
Facebook
Bandcamp

[tisková zpráva]


Outre – Ghost Chants

Outre - Ghost Chants
Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 14.4.2015
Label: Third Eye Temple / Godz ov War Productions

Tracklist:
01. Chant 1 – Departure
02. Chant 2 – Shadow
03. Chant 3 – The Fall
04. Chant 4 – Lament
05. Chant 5 – Equilibrium
06. Chant 6 – Vengeance
07. Chant 7 – Arrival

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Godz ov War Productions / Third Eye Temple

První pohled (H.):

Před nějakou dobou jsem zde recenzoval pár velice podařených debutových desek od polských black metalových skupin – a nyní k nim přidáme ještě jednu další, která je rovněž vysoce kvalitní. Ony dříve recenzované však nezmiňuji náhodou, jelikož s některými z nich jsou Outre personálně spjati. Pokud si tedy vzpomínáte na kritiky, jež se týkaly „Into Everlasting Death“ od Eerie a „Trauermärsche (and a Tango upon the World’s Grave)“ od Sigihl (byť druhý zmiňovaný počin je black metalový jen okrajově, ale to nyní ponechme stranou), pak vězte, že jejich členy najdete i v řadách Outre

Samotní Outre toho za sebou doposud příliš nemají – v minulosti vydali pouze jedno minialbum a také split se svými krajany Thaw (což je jen tak mimochodem také excelentní a velmi zajímavá skupina – pokud ještě neznáte, rozhodně to za zkoušku stojí). I navzdory tomu jejich dlouhohrající debut „Ghost Chants“, jenž vyšel na jaře letošního roku, už stihl vyvolat nemalé ohlasy… ostatně, už jen to, že Outre již stačili vystoupit i na takovém Brutal Assaultu, kde se o nich spousta z vás asi dozvěděla, o něčem svědčí.

Důležitá je ovšem jedna věc – v případě „Ghost Chants“ se nejedná o mnoho povyku pro nic. Ta deska totiž skutečně je skvělá a s takovýmhle materiálem v zádech si Outre pozornost rozhodně zaslouží (ano – i tu vaši). Pojďme se na to tedy podívat trošku podrobněji…

Již padlo, že Outre produkují black metal, nicméně sluší zmínit, že jej Poláci nechápou takovým tím vyloženě klasickým ortodoxním způsobem. Na druhou stranu to není zase až tak sjeté, aby bylo nezbytně nutné mluvit o nějaké avantgardě. To nemyslím ani jako zápor, ani jako klad, nic to neříká o kvalitě – to jen abychom přibližně měli představu, jak to může znít. Styl Outre má poměrně blízko k tomu, co se aktuálně hojně hraje na Islandu… namátkou dejme tomu Svartidauði, Carpe Noctem nebo Misþyrming. Tu a tam se však ozve i vzdálený náznak francouzské avantgardní školy a spousta pasáží, které se na „Ghost Chants“ nacházejí, by se neztratila ani na poslední desce takových Mayhem.

Řečeno jinými, abstraktnějšími slovy, Outre produkují sofistikovanou podobu žánru, jež umí vtáhnout do atmosféry (viz „Chant 1 – Departure“ nebo „Chant 5 – Equilibrium“) úplně stejně, jako dokáže zarazit do křesla rychlou agresí (takových momentů je na výběr spousta). Poláci se neštítí ani občasných doteků „mírného chaosu“, nechybí zvláštní kytarové melodie a vyhrávky ani pestrá vokální stránka (o tu se také nepostaral nikdo jiný než hostující StawroginOdraza a Massemord). Jednoduše – je to prostě nadupaný koktejl velice chytrého moderního black metalu se vším, co k tomu patří, a to při zachování dostatečné míry jednoho důležitého faktoru, jemuž se v odborných kruzích říká mít vlastní ksicht.

Na „Ghost Chants“ mi je však sympatická ještě jedna věc. Přestože já jsem ten poslední, komu by vadila nepřehledná a těžko vstřebatelná hudba, potěšilo mě, že taky jednou někdo tohle pojetí black metalu hraje takovým způsobem, že je to relativně (tohle slovo bylo důležité) lehce stravitelné. Nemusíte se tedy bát nějakých zašmodrchaných krkolomných chaotických orgií, jelikož Outre se stále takříkajíc „dají poslouchat“. Oné vstřebatelnosti nahrávky ostatně napomáhá i velmi střízlivá hrací doba, která se zastavila kousek před dovršením 37. minuty.

Nicméně – nezaměňujte relativní stravitelnost s jednoduchostí! Hudba Outre je totiž stále velmi propracovaná, a i když „Ghost Chants“ baví již při prvním poslechu (tedy alespoň u mě to tak bylo), i po čase je v tom co objevovat. Zejména vrstvená kytarová stránka je naprosto skvělá, ale ani o ostatních nástrojích nelze tvrdit, že by tam byly jen tak na ozdobu. Taková baskytara také dokáže nabídnout nejednu lahůdkovou linku (třeba finále „Chant 3 – The Fall“) a práce bicích je rovněž parádní.

Outre

K tomu už stačí přidat celkovou vyrovnanost materiálu, kdy každý song do jednoho obsahuje excelentní nápady, nebo zajímavý přebal a je jasné, že v případě „Ghost Chants“ máme co do činění s deskou, jež patří k tomu výraznějšímu, co se v letošním roce na black metalovém kolbišti objevilo. Žánrové album roku to zase není, to by asi bylo příliš troufalé a přehnané tvrzení, ale to nic nemění na faktu, že debut Outre za poslech a váš čas rozhodně stojí.


Druhý pohled (Skvrn):

Nemůžu sice říct, že nebýt josefovského Brutal Assaultu, o nějakých Outre bych absolutně netušil, to ne, ale přece jen se pevnostní setkání nebojím označit za zásadní. Do onoho momentu jsem o téhle polské smečce podvědomě věděl, novinku „Ghost Chants“ měl na dlouhém seznamu aktuálních nahrávek k poslechu, ale finální impuls dát kapele šanci i studiově přišel až po josefovském dostaveníčku. Outre se se svým moderním pojetím žánru ukázali býti dobrými pokračovateli black metalového řemesla a s odstupem můžu říct, že lepší black jsem na aktuálním ročníku neslyšel. V reportu jsem mimo jiné cosi utrousil o tom, že byť je směřování Outre moderní, avantgarda to, jak občas slýchávám, není. A „Ghost Chants“ toto tvrzení jen stvrzuje.

Outre

Mluvit o moderní větvi black metalu a nezmínit přitom Deathspell Omega se mi příliš často nestává. A i v případě Outre si budu muset pomoci tímto příměrem. Zpočátku mi riffování Poláků Deathspell Omega připomínalo natolik, že jsem si zase raději po nějaké době poslechnul francouzské vyučující. Následný návrat se za Outre nakonec přimluvil. Přeci jen, rozdíly tu jsou. Tak především, zatímco Deathspell Omega jsou ukrutné zlo a poslech stojí silné duševní vypětí, Outre jsou takoví hodnější a na psychický bol berou jemné síto, jímž prochází jen ona moderní riffáž zbavená většiny nepěkné disharmonie. Ano, „Ghost Chants“ je stále velmi agresivní, ale ten hnus a chaos, to tam není. Ovšem když už Poláci přitlačí na pilu, stojí to za to. „Chant 6 – Vengeance“ v tomto ohledu exceluje a spolu s „Chant 3 – The Fall“ představuje to nejlepší z celé desky. Abychom ale neopouštěli vody reminiscencí, zaměřme se na vokál. Mateusz „Stawrogin“ Maryjka je velmi poctivá bestie, avšak snaží-li se ona bestie na svém bestiaření ještě přidat, vyleze mi z toho čistokrevný AtillaMayhem. Nicméně když Atilla, tak pořádný a třeba v takové „Chant 2 – Shadow“ je Maryjka výborný, až má člověk o jeho hlasivky a vlastně všechny vnitřní orgány strach.

Výhodou „Ghost Chants“ je kompaktnost úzce související s tím, že Outre jsou v té své moderně black metalové komnatě naprosto izolováni a šanci na infiltraci nemá jediný cizorodý tón. I přesto, že jsem výše vyjmenoval nejlepší skladby, ostatní výrazně nezaostávají a i díky krátké stopáži se „Ghost Chants“ velmi dobře poslouchá. Přesto se trochu obávám budoucnosti. Všechny songy jsou si do značné míry podobné, a když už se přece objeví snaha o něco jiného – čisté vokály na konci „Chant 5 – Equilibrium“ – nedopadne to úplně nejlépe. Jinak ale „Ghost Chants“ můžu doporučit. I když nejde o nic originálního, velmi příjemně se poslouchá a na několik otočení bezpečně zabaví.