Archiv štítku: Outre

Redakční eintopf – říjen 2018

Author and Punisher – Beastland
Nejočekávanější deska měsíce:


H.:
1. Author & Punisher – Beastland
2. Agrypnie – Grenzgænger
3. Xibalba Itzaes – Ah Tza Xibalba Itzaes

Onotius:
1. Beyond Creation – Algorythm
2. Gorod – Æthra
3. Outre – Hollow Earth

Metacyclosynchrotron:
1. Carpe noctem – Vitrun
2. Infestus – Thrypsis
3. Deathhammer – Chained to Hell

Cnuk:
1. High on Fire – Electric Messiah
2. Uncle Acid & The Deadbeats – Wasteland
3. Shining – Animal

H.

H.:

Mojí jedničkou pro říjen je „Beastland“ od zámořského projektu Author & Punisher. Těším se na další masáž nekompromisního industrialu, mechanických úderu a odlidštěné atmosféry. Věřím, že se všeho dočkám v míře vrchovaté, a také věřím, že Tristan Shone ani tentokrát nezklame ani skladatelsky. Minulé „Melk En Honing“ bylo skvělé, tak proč by taková neměla být i novinka?

Určitě zmíním i novou desku Agrypnie. Tuhle německou formaci sice v přehrávači netočím pravidelně, ale když už se do poslechu pustím, užívám si ten jejich skladatelsky vytříbený black metalu opravdu hodně. Formace kolem Torstena Hirsche (dále Nocte obdcuta) si dlouhodobě drží vysokou kvalitu, což doufám potvrdí také nadcházející „Grenzgænger“. Opak by byl zklamáním.

V říjnu vyjde hromada dalších věcí, které byste zde asi čekali, a věřte tomu, že je budu poslouchat. Do třetice ale radši vypíchnu jeden zajímavý návrat, o němž se přinejmenším v našich zeměpisných šířkách příliš nemluví. Mexičtí Xibalba se do žánrových análů zapsali v roce 1994 deskou „Ah Dzam Poop Ek“. K obnově činnosti došlo už před víc jak dekádou a nedlouho poté došlo i a úpravu názvu na Xibalba Itzaes. Hlavní ale je, že na sklonku měsíce pustí Mexičané za pomoci Nuclear War Now! Productions do světa druhou fošnu „Ah Tza Xibalba Itzaes“, což by vaší drahocenné pozornosti nemělo uniknout!

Onotius

Onotius:

Protože opět jako minulý měsíc jsem tu potenciálně nejzajímavější desku už slyšel, opět ji záměrně vynechám, aby dostaly prostor i další kapely. Oni mi to Islanďani snad odpustí, hehe. Ohledně nových desek budou mít tentokrát zřejmě největší žně fandové death metalu – a to konkrétně jeho techničtější větve. Vyjde totiž novinka kanadských drtičů hmatníků Beyond Creation a posléze i nová deska žánrově spřízněných Gorod. Pokud tvorba Beyond Creation bude mít stejně vzestupnou tendenci jako dosud, je věru na co se těšit. A pokud jde o Gorod, i když předchůdce jsem si úplně nezamiloval, věřím, že novinka žádný brak jednoduše nebude. No, a protože ti nejprofláklejší Poláci mne poslední dobou spíš serou (například ten nový singl je až taková slabota, že škoda mluvit) doporučím raději jiné Poláky – a to blackery z Outre. Jsem docela zvědav, kam se od solidního debutu posunou, případně zda obhájí svou pozici.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

„In terra profugus“ bylo hodně dobré až nedoceněné album a s novinkou „Vitrun“ si Carpe noctem ostudu rozhodně neudělali. Islandského soundu jsem se už „přejedl“, ale tahle deska mě baví fest a jsem přesvědčen, že si vaši pozornost zaslouží. Stejně jako nové album Infestus. Vypadá to, že život házel Andrasovi pod nohy ještě větší klacky než obvykle, takže pokud nedošlo ke skladatelské únavě, mohla by novinka být fakt silná, ostatně na „E x | I s t“ a „The Reflecting Void“ se kathartické tlumočení niterních strastí opravdu povedlo. Ale aby mě z té blackmetalové moderny náhodou nejeblo, tak si pro jistotu naordinuji pár hodin s novými Deathhammer, protože bez zlometalu zaseknutém v půlce osmdesátek a nevkusně ohavných obalů žít nelze. Navíc pokud nemáte nasráno v uších z Alcest, Deafheaven a podobných pičovin, tak „Onwards to the Pits“ a „Evil Power“ jsou kurva skvělé desky. Snad bude taková i novinka.

Carpe noctem - Vitrun

Cnuk

Cnuk:

Jsem zvědav co na novém albu „Electric Messiah“ předvedou High on Fire. Už dvě desetiletí si drží svůj standard a tak nějak se počítá s tím, že to bude dobrý materiál. Uveřejněné titulka je solidní, Motörhead nakopnutý nářez a rovněž tak obálka s vtipným motivem se povedla. Více budeme vědět už za pár dní.

A u stoneru ještě zůstanu, jelikož se s novinkou vytasí také Uncle Acid & The Deadbeats. Další „Blood Lust“ po předchozích počinech už nečekám, ale i tak věřím, že „Wasteland“ nezklame a opět půjde minimálně o porci přesvědčivého retro rocku.

Do třetice se pustím do poslechu norských Shining. Ti budou vydávat desku s názvem „Animal“ a můj přístup k ní je trochu skeptický. I když mě styl, který nabrali s „One One One“, docela bavil, následující „International Blackjazz Society“ už bylo mimo, a tak trochu se bojím, aby to s „Animal“ nešlo úplně do kopru. Budu rád, když mě vyvedou z omylu.


Outre: ukázka z nové desky

Nové album polských Outre vyjde 26. října u Debemur Morti a ponese název „Hollow Earth“. Novou skladbu „The Order of Abhorrence“ společně s tracklistem najdete níže.

01. Spheres Within 02. The Order of Abhorrence 03. Combustion 04. Let the Earth Be Silent 05. Distant Daylight 06. Aberrations 07. Hollow Earth


Barshasketh / Outre – Sein / Zeit

Barshasketh / Outre - Sein / Zeit

Země: Nový Zéland / Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 27.11.2017
Label: Third Eye Temple

Hrací doba: 16:54

Odkazy Barshasketh:
facebook / bandcamp

Odkazy Outre:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Third Eye Temple

Těmi formálně zkušenějšími a déle hrajícími na tomhle splitu jsou Barshasketh, kteří pocházejí z Nového Zélandu, ale aktuálně sídlí ve Skotsku. Hrají od roku 2009 a na kontě již mají tři řadovky doplněné o standardní sbírku neřadových nosičů. Přesto bych řekl, že jsou to Outre, čí jméno bylo poslední roky víc vidět a slyšet. Polákům se po vydání debutu „Ghost Chants“ (2015) dařilo, počin vzbudil velkou pozornost, kapela odehrála dost koncertů a nakonec si ji pro další desku pod svá křídla stáhnul elitní francouzský label Debemur Morti. Takhle jsou karty papírově rozdány. Řekl bych však, že na splitku „Sein / Zeit“ (název placky obsahuje názvy skladeb od každé kapely, akorát v němčině) dostávají Outre lidově řečeno na frak.

Barshasketh na split přispěli téměř osmiminutovou skladbou „Being“, která je sice oproti muzice Outre konzervativnější a usedlejší, ale mě osobně v tomto případě oslovuje mnohem víc. Kapela zde hraje vesměs dle žánrových pravidel, ale jejich kompozice je vystavěna zkušeně a podložena kvalitním skladatelským základem. „Being“ je příjemně variabilní blackmetalový song a dokáže zabavit po celou vyhrazenou dobu. Asi bych lhal, kdybych tvrdil, že ve mně píseň zanechala nějaký hluboký šrám, tak žhavé to rozhodně není, ale kdybych se to tu snažil poplivat, lhal bych sám sobě do kapsy. Jak se s oblibou říkává, feeling v tom je, takže za mě pro Barshasketh palec nahoru.

Zato s „Time“ od Outre mám poněkud problém. Song je oproti příspěvku Barshasketh o víc jak dvě minuty kratší, přesto se na něj nějak nedokážu soustředit. Jediné, co si z něj pořádně dokážu vybavit, je výrazný kytarový zvrat hned v prvních vteřinách písničky, ale potom jde pozornost hodně rychle do kopru a nějak mi to nedokáže nic předat. Chao-black oukej, „Ghost Chants“ mě taky bavilo, ale „Time“ mě nějakým způsobem míjí. Podobně je na tom i poslední přítomný song. Aby Outre nějak dorovnali stopáž, přidali k „Time“ ještě druhou věc – předělávku „Only True Believers“ od švédské smečky Armagedda. Podání Poláků mě ovšem na zadek nijak neusadilo, ale vzato kolem a kolem mě baví pořád víc než jejich vlastní track. Což o něčem vypovídá.

Jednoznačným vítězem pomyslného splitkového souboje jsou pro mě tedy Barshasketh. Ti nahráli povedenou věc. Celkově však v „Sein / Zeit“ nevidím nic zásadního a na rovinu říkám, že kdybych tu fošnu neslyšel, tak by můj hudební život chudší nebyl.


Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre

 Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre

Datum: 10.11.2017
Místo: Praha, Modrá Vopice
Účinkující: Blaze of Perdition, Outre, Ulcerate

Není to tak dlouho, co jsem si tu pochvaloval výtečné vystoupení The Ruins of Beverast, a do Modré Vopice opět zabloudila další významná jména z ponurých a extrémních metalových vod. Novozélandští Ulcerate stojí na žánrové mapě hrdě mezi Gorguts či mladými nadějnými Ad nauseam – a chrlí do světa svůj hutný nehorázně technický death s blackově temnou atmosférou a neotřelými riffy. Na kontě už mají pět alb, z nichž nejnovější je loňské „Shrines of Paralysis“, které sice schytalo trochu podivnou zvukovou produkci, nicméně kompozičně je to opět lahůdka. Na akci, jež se odehrála v pátek, jim předskakovali výteční polští blackeři Blaze of Perdition – a nepopírám, že na ty jsem se těšil asi ještě více než na Ulcerate, zvlášť poté, co jsem poslechl jejich zbrusu novou nahrávku „Conscious Darkness“. Atmosféra, preciznost, epičnost, přesvědčivost – to jsou adjektiva, která myslím desku vystihují velmi dobře. Sestavu doplnili ďáblové z Outre, kteří slibovali vybroušený blackový nářez.

Ti večer otvírali, a to, jak koneckonců harmonogram avizoval, s úderem osmé. Daří se jim navodit silnější atmosféru, než když jsem je viděl naposledy na dvacátém ročníku Brutal Assaultu, což je pochopitelné vzhledem k velikosti prostoru. Takhle z první řady musím při hrození skoro dávat bacha, abych kytaristu nepraštil. Od minulého setkání stihla kapela opět vystřídat zpěváka, takže tento post tentokrát okupuje jistý Mateusz Zborowski. Ten svou úlohu plní solidně, byť některé Stawroginovy pasáže si malinko poupravil, což ale moc nevadí (nebo alepoň mně, neboť přeci jen nejsem z těch, kdo by desku „Ghost Chants“ znali nazpaměť). Oproti Tymeku Jędrzejczykovi zachovává trochu minimalističtější způsob vystupování, tj. žádné kecy mezi skladbami o tom, jak doufá, že všichni chcípnem, a namísto nespoutaného zuřivého headbangera je z něj spíš majestátní kazatel temnoty. Zvuk kytar se místy bohužel trochu slévá pod salvou bicích, přesto vystoupení baví. Nebýt této jedné mouchy, tak jsem naprosto spokojen. Outre jsou naživo poctivý výtečně zahraný black metal, který měl zabavit, a také se tak stalo. Set velmi osvěžilo zařazení coveru drsné raw primitivnosti (v nepejorativním slova smyslu) „Fist of the Northern Destroyer“ od finského projektu Clandestine Blaze.

Outre

Blaze of Perdition po chvíli zvučení spouští první kus „A Glimpse of God“, desetiminutový otvírák z novinky, a ihned potěší plnější a čistší kytary, než tomu bylo u prvních vlaštovek – tedy spíš havranů – večera. Velmi rychle se nořím do epické struktury skladby a každý ponurý tón vstřebávám každou buňkou těla. Překvapí trochu deathovější vokály maskovaného a do kapuce oděného basáka Ravengera, čisté pasáže pak vyznívají velmi solidně. Dále zazní „Ashes Remain“ též z novinky a posléze dvojice „Into the Void Again“ a „When Mirrors Shatter“ z osvědčeného skvostu „Near Death Revelations“. Vyrovnané kompozice dovedou vykouzlit husí kůži a po celou dobu spolehlivě drží pozornost a burcují energii. V průběhu vystoupení se sice zvuk malinko zhoršuje, ale nic co by významně bránilo užívání si perfektního materiálu naplno. Z vystoupení odcházím naprosto spokojen. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ještě jeden dva songy přidali. Ale holt na řadu ještě musí přijít další mistři, precizní novozélandské trio Ulcerate.

Blaze of Perdition

„Ten bubeník je magor, fakt borec, neuvěřitelný,“ jsou fráze, které mi problesknou hlavou během jejich vystoupení nespočetněkrát. Od úvodní „End the Hope“, po závěrečnou přídavkovou „Everything Is Fire“, při níž se párkrát vzedmul i důstojný kotlík, sází kapela všechny ty komplikované rytmy a neobvyklé riffy s naprostou přesností. Nejvíce pozornosti samozřejmě poutají právě bleskové paličky Jamieho Saint Merata, který působí naprosto nesmrtelně. Oproti letošnímu Brutal Assaultu, na němž sice disponovali solidní energií, ale i mizerným nazvučením kytar, je nyní zvuk o poznání lepší. Hlavně však opět hraje k dobru osobitá atmosféra, které se festivalová distance ve spojitosti s kratším setlistem nemůže rovnat. Dávku jejich muziky jsme tentokrát dostali koňskou. Ačkoliv nejvíce prostoru dostala poslední „Shrines of Paralysis“, hrálo se i z „Vermis“, „The Destroyers of All“„Everything in Fire“, takže setlist byl průřezový a jediná deska, která neměla ten večer zástupce, byl, pokud vím, debut.

Ulcerate

Páteční večer byl silnou a vyrovnanou událostí. Všechny kapely předvedly velmi solidní vystoupení, a ačkoliv ani jedna co do atmosféry netrumfla například nedávné The Ruins of Beverast, neznamená to, že by jejich vystoupení snad patřilo mezi ta, co zapadnou. Ulcerate jsou například technicky dál než většina věcí, co jsem letos mohl vidět (a že toho nebylo málo), a Blaze of Perdition ukázali, že dovedou své nové eposy převést naživo bez ztráty oné výtečné atmosféry, jíž aktuální nahrávka překypuje, a když přijde na věci z „Near Death Revelations“, je to naprosto intenzivní. Outre předvedli očekávaně slušný standard, kterému by sice slušel o něco lepší zvuk, ale zato tento neduh vyrovnávali suverénním vystupováním. Fanoušků přišlo požehnaně a i díky nim tenhle byl blackmetalový večírek nářez se vším všudy.


Koncertní eintopf – listopad 2017

Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre
Nejočekávanější koncert měsíce:
Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Praha / Ostrava, 10.11. / 13.11.


Onotius:
1. Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Praha, 10.11. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Ostrava, 13.11. (event)
2. Gorgoroth, Gehenna, Amken – Ostrava, 1.11. (event)

Onotius

Onotius:

Podzimní salva zajímavých koncertů pokračuje. Pravda, říjen byl ještě o poznání extrémnější, přesto je pořád těch akcí tolik, že člověk musí pečlivě vážit, kam se vydat a co oželet. Hlavním středobodem měsíce je pro mě koncert Ulcerate, Blaze of Perdition a Outre. Ačkoliv první jmenované, novozélandské mistry technického deathu, jsem už jednou letos viděl, tak vzhledem k tomu, že festivalový set měl poměrně špatný zvuk, milerád si dám čitelnější opáčko s rozsáhlejším setlistem.

Na co se ale těším asi ještě víc, to jsou polští Blaze of Perdition, jejichž poslední „Near Death Revelations“ je výtečná záležitost a v době koncertu bude už venku i jejich novinka „Conscious Darkness“, v níž vkládám nemalá očekávání. Účast jejich krajanů Outre též potěší. Proslýchá se, že v nové sestavě si drží skvělou koncertní formu. Tak uvidíme, nakolik si nás získají v Modré Vopici.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Jak už to tak na podzim bývá, koncertů je pokokot, takže je třeba selektovat, což hodlám opravdu důsledně, ale jednu nesvatou povinnost listopad přeci jen nabízí: Outre. Blaze of Perdition. Ulcerate. Outre už jsem jednou viděl a byli super, na Blaze of Perdition jsem zvědav (viz druhý eintopf) a s Ulcerate už jsem měl také jednou čest, když projížděli Evropu se Svart Crown. Nebyl zrovna dobrý zvuk a koncert mohl být lepší, ale když hrála „Everything Is Fire“, tak se mi doslova a bez přehánění podlamovaly kolena. Potřebuju snad další důvod pro opáčko? Ne.

A jestli odkráčím z Black Witchery a Nyogthaeblisz relativně nezraněn, tak se možná o dva dny později mrknu i na GorgorothGehenna, i když je možné, že v rámci pokoncertního dojezdu budu natolik pohrdat nepatřičnými prvky v black metalu (rozuměj: melodiemi made in norgay, klávesami apod.), že zůstanu raději doma.


Outre / Barshasketh: splitko

Poláci Outre a (původem) Novozélanďané Barshasketh chystají společné splitko „Seit / Zeit“. Přesné datum vydání zatím není známo, ale už je možné počin předobjednat – k mání je LP ve třech barevných provedeních (černá, bílá, mramorová). Vydávají Third Eye TempleBlut & Eisen Prod. Tracklist a obal následují.

A1: Barshasketh – Being
B1: Outre – Time B2: Outre – Only True Believers [Armaggedda cover]

Outre / Barshasketh - Seit / Zeit


Enter the Eternal Fire: dvě nové kapely

Zdravíme všechny fanoušky UG metalu a opět se hlásíme s novinkami z tábora Enter The Eternal Fire Festivalu!

ETEF open air je undergroundový dýchánek s návštěvností cca 300-400 lidí, na kterém vystupují kapely převážně old school metalového ražení. Třetí ročník se uskuteční se 21.-22. ČERVENCE, v areálu městského koupaliště ve VOLYNI. Postupně odkrýváme trumfy, zatím jsme oznámili tyto interprety:

DEMONICAL (SWE) – death metal – http://etef.cz/demonical
IXXI (SWE) – black metal – http://etef.cz/ixxi
SAILLE (BEL) – black metal – http://www.etef.cz/saille
AVENGER (CZE) – dark metal – http://www.etef.cz/avenger
VALGRIND (ITA) – death metal – http://www.etef.cz/valgrind
NAHUM (CZE) – thrash / death metal – http://www.etef.cz/nahum
AUTHOR (FIN) – black metal – http://www.etef.cz/author
MURDER INC (CZE) – thrash metal – http://www.etef.cz/murderinc
MÖRKHIMMEL (CZE) – death/black/punk/stoner – http://www.etef.cz/morkhimmel
DEMIMONDE (CZE) – experimental metal – http://etef.cz/demimonde

Nadešel čas podělit se s vámi o dvě nová jména. Dnes půjde v obou případech o beznadějnou temnotu čpící sírou black metalu.

Enter the Eternal Fire

OUTRE je spolek z polského Krakova. Pokud někdo od boku tipne, že to bude nějaký náklep (co by taky člověk čekal jiného od polské kapely, že :-), tak tedy ano, neplete se (já čekam, kdy se konečně provalí, kde tam maj fabriku na bicí roboty nerozeznatelné od živých, tohle fakt neni normální :-). Ale není to tak přímočará vyhlazovací jízda jako třeba jejich krajané Infernal War – zde hrajou prim kytarové stěny, harmonie, rozklady, otevřené akordy, protkané širokou škálou emocí, od totálních disharmonických schíz, až po takřka primordiální slovanskou melodiku. Byť by jakékoliv přirovnávání mohlo být zavádějící (OUTRE znějí jako OUTRE a basta), fans polské a francouzské BM scény by měli zbystřit. Toto je, co do hudební náplně, první liga. Ke shlédnutí zde:
http://etef.cz/outre/

ANGREPP je o něco umírněnější a tradičnější kapela ze Stockholmu – Švédsko, inu každá země má své klenoty, na které je po právu hrdá a pokud v tvorbě těchto borců slyším vlivy třeba NIFELHEIM, není se co divit, natož něco vyčítat. Ke cti ANGREPP nutno přiznat, že byť se jedná o tradiční styl, kde už vše bylo řečeno 666x, pánové mají talent vyvolat časy dávno minulé. ANGREPP staví hudbu na drivu, melodice, pěkných sólech a všechno odsejpá bez sebemenšího náznaku nudy. Nic nového zde nehledejte, ale kvalita je přítomna. Pro fans old school black/thrash/heavy super pamlsek. Ke shlédnutí zde:
http://etef.cz/angrepp/

To je z našeho tábora prozatím vše, budeme vás i nadále zásobovat novinkami o našem fesťáku v pravidelném 14denním intervalu. V tuto chvíli můžeme prozradit, že máme v rukávu ještě 8 interpretů ze 6 různých zemí.

http://etef.cz
http://bandzone.cz/koncert/427446-volyne-areal-koupaliste-volyne-etef-enter-the-eternal-fire-fest-2017
https://www.facebook.com/events/1095782247206243

[tisková zpráva]


Silva Nigra, Outre, Temple Desecration

silva_nigra_svetlonos_release_gig

Datum: 4.6.2015
Místo: Karviná, Hard Café
Účinkující: Silva Nigra, Outre, Temple Desecration

Je pondělí ráno, začínám psát report a stále mě bolí celý člověk. Není to kvůli sportovnímu přepětí, ani za tím nestojí bezbřehé kalení, ale něco mezi; tedy vydařený sobotní koncert, který se uskutečnil v karvinském Hard Café. V ten den, kolem osmé večer, jsem dorazil do nepříliš zaplněného klubu a vyčkával nejen první kapelu, ale také zda nedorazí více lidí. Říkal jsem si, že Outre už mají dostatečné renomé, aby přitáhli slušné publikum, případně se snad známí a fanoušci dorazí podívat na takřka domácí Silva Nigra, kteří zde představovali nové album „Světlonoš“. No, a nestalo se. Příchozí jsem si sice nepočítal, ale pochybuji (pokud nepočítám lidi z kapel), že se v klubu zastavilo víc jak 20-30 lidí. Těm, kdo o koncertu věděli, a přesto nepřišli, můžu rovnou říci jediné: Zajebali jste!

Nával na první vystupující – polské Temple Desecration – jsem opravdu nečekal. Kapela se prezentuje hnusným a obhroublým black metalem ve stylu Blasphemy či Revenge, aneb jak poté zaznělo u jednoho stolu: „To znělo, jako když mi doma mlátí pračka.“ Bubeník si nechal svůj šroťák (do kterého zas tak šíleně netřískal) vytáhnout dost vysoko, až občas překrýval kytaristu i basáka, ale stále se v té brutalitě dalo slušně orientovat. Rozeznal jsem například, že před závěrečným dvojblokem songů z EP „Communion Perished“ (včetně těch kultovních samplů), zazněla i jedna poněkud výraznější skladba, která by mohla pocházet z chystaného dlouhohrající debutu. Jinak většina setlistu stála na demu „Abhorrent Rites“. Vzhledem k nízkému počtu návštěvníků a ještě menšímu počtu nadšenců, kteří o Temple Desecration projevili skutečný zájem (počet lidí před pódiem by se v nejlepších chvílích dal spočítat na prstech jedné ruky), se nedivím, že Poláci do hry nedali nic navíc. Pro ně to byla asi něco jako veřejná zkouška, pro fanouška ok koncert, pro ostatní jen výplň před „hlavními“ kapelami.

Na další Outre se přišlo podívat více přítomných a také jsem měl pocit, že s každou skladbou jich bylo v prostoru u pódia víc. Tady se ale na pozornost čumilů opravdu moc nehrálo, Outre se uzavřeli do sebe. Nový, vlasatý zpěvák si na pódiu blouznil a potácel se. Výtečně zvládnul Stawroginovy party z desky, případně si je vkusně poupravil. Basák a textař maximálně v mezičase mezi mlácením hlavou občas vrhnul pohled do hloučku před sebou, kde už podstatně více lidí dávalo najevo, že ta muzika s nimi opravdu něco dělá. Dokonce se pravidelně rozpoutávalo „pogo“. Ale hrdinou setu Outre byl stejně zfanatizovaný bubeník. Pokud jsem zrovna neřádill, tak čumět chvíli na jeho intenzivní hru bylo nezbytné.

Pokud se nepletu, Outre sjeli v pozměněném pořadí téměř celé „Ghost Chants“, s výjimkou ritualistické pátá kapitoly „Equilibrium“. Nejvíc pro mě ovšem byla čtyřka „Lament“, kterou na desce mám rád asi nejméně, ale naživo to byla taková rubačka, až hanba. Ostatně jako celý, až neuvěřitelně intenzivní a fanatizující koncert. Došlo dokonce i k vzácnému jevu, kdy se člověk natolik ponoří do vystoupení, až přestane vnímat čas. Mám tedy pocit, že set Outre byl o fous delší než samotná deska, což by znamenalo buď zařazení nějakých starších skladeb (vzhledem k hudebnímu posunu „Ghost Chants“ ne zcela pravděpodobné), anebo skladeb chystaných ze splitka s Barshasketh. Rozhodně nechyběl cover Armagedda„Only True Believers“, který zazněl jako předposlední. Tak jako tak (pokud vám to nedošlo z předchozích řádků) OUTRE BYLI IMPOZANTNÍ.

Ve vší úctě k posledním vystupujícím Silva Nigra… Majestát a intenzitu Outre by dokázalo překonat jen máloco, ale přeci se jim podařilo něco nezanedbatelného. Na první pohled nebyl jejich set nijak odlišný od klasiky. Na pódiu jsou Silva Nigra dost statičtí, možná až příliš. Navíc si k tomu připočtěte, že vokalista Akharon už před vystoupením pajdal okolo s viditelnými obtížemi (sport je svině). Změna ovšem spočívala v setlistu, který pochopitelně sestával z nových skladeb. Soudě dle koncertu (a první poslechy desky to potvrzují) si Silva Nigra podrželi a zároveň mírně obměnili nepříjemnou atmosféru poslední desky „Bible bolestných nářků“ (ze které taky minimálně jeden song zazněl: „Vyslanec pekla“) a celkem slušně zrychlili. Tohle všechno se do koncertního prostředí otisklo opravdu výtečně. Nejednou se v nových skladbách objevovaly kruté riffy, které byly bez keců magnetizující. Nemrzela ani absence starých, klasických válů. Po strhujících Outre už tolik energie na pořádnou kalbu nezbylo, ale kotel se stále ještě spontánně rozjížděl a na Silvu se tentokrát podívali téměř všichni přítomní. Ale po cca hodince a závěru s „Infernálním sabatem transcendence“ (aneb proč si nezahrát asi nejrychlejší song v historii kapely až na závěr) a skladbou, kterou jsem neznal, byl konec.

Konečný verdikt bude jasný asi každému. Počet příchozích/platících byl prostě mizerný. Dá se pochopit, že koncert byl ohlášen na poslední chvíli a nedostalo se mu nijak intenzivní promotion, noční cestování z Karviné taky není žádná sranda, ať už jste odkudkoliv. Ale ty kapely si zasloužily víc. Nízká účast ale jejich výkon nijak neponížila a ze sebe hodnotím tento koncertní zážitek jako výborný, nejen kvůli Outre.


Koncertní eintopf #12 – červen 2016

Aluk Todolo, Sum of R
Nejočekávanější koncert:
Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6.


H.:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)
2. Kikagaku Moyo, Sir Robin & The Longbowmen – Praha, 9.6. (event)

Atreides:
1. Jucifer, The Corona Lantern, King Keporkak – 26.6., Praha (event)

Skvrn:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)

Onotius:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)
2. Jucifer, The Corona Lantern, King Keporkak – 26.6., Praha (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)
2. Silva Nigra, Outre, Temple Desecration – Karviná, 4.6. (event)

Ačkoliv v květnu proběhlo hned několik zajímavých akcí, my jsme se projevili jako líné mrdky a radši jsme seděli doma na prdeli. I to se občas stává. Vymlouvat se ovšem nebudeme, protože byste nám to beztak nevěřili. Důležité je, že v červnu se už situace změní – vypadá to totiž, že hned nadpoloviční část naší roztomilé redakce si to v pondělí třináctého nasměřuje do Žižkostela, kde se bude pořádat psychedelická hostina.

Z minulého koncertu Aluk Todolo jsme byli regulérně v píči. To nejde říct slušně, byla to zfetovanost až do pekla, a kdo z nás tam byl, doteď na to vzpomíná se slzou v oku (a u některých nejen v oku). Repete v Žižkostele, kde nás posledně odstřelili polští kolegové z Thaw (viz), tedy budí extrémně vysoká očekávání, pročež není divu, že si Aluk Todolo titul nejočekávanější akce června odnášejí s naprostým přehledem. Že by ve vzduchu smrděl koncert roku?

Jo, a jen tak mimochodem. Kromě Aluk Todolo proběhne i pár dalších hodně zajímavých akcí, tak rozhodně nezapomeňte přečíst i následující odstavce!

P. S. K jednotlivým koncertům jsme v boxu napravo začali přidávat odkazy na FB eventy (nebo jiné relevantní linky), aby se vám v případě zájmu další informace dohledávaly pohodlněji.


H.

H.:

Myslím, že asi každému bylo už v předstihu jasné, co do červnového koncertního eintopfu napíšu. Samozřejmě nemohu zvolit nic jiného než psychedelické krále Aluk Todolo. Je sice pravda, že jsem letošní desku „Voix“ v recenzi chválil mnohem méně, než jsem očekával, protože mě to nerozsekalo na atomy tak moc jako předcházející veledíla, ale „slabší“ u Aluk Todolo je obecně vzato pořád zkurveně skvělé. Navíc věřím, že v živém podání ten materiál dostane nový rozměr a bude to nehorázně super. Nehledě na fakt, že minulé pražské vystoupení Aluk Todolo stále řadím k tomu úplně nejpůsobivějšímu a nejlepšímu, co jsem kdy na koncertech viděl. A možnosti, že by se to snad mohlo i zopakovat, prostě nelze říct ne, neboť na to je takováhle představa až přespříliš lákavá. Není co řešit – 13. června se tam rozhodně potkáme. Budu se psychedelicky klátit v první řadě!

No, a když už jsme u té psychedelie, tak si ji dáme i podruhé. Pár dní před francouzskou krautblackovou zfetovaností si totiž hodlám dát předkrm, ačkoliv tento bude o poznání jemnějšího ražení – což ovšem neznamená menší level omámení smyslů! Na mojí oblíbené Sedmičce se totiž vyskytnou Kikagaku Moyo (a.k.a. 幾何学模様, jestli se vám to takhle líbí víc), což je psychedelický rock z Japonska. Už jen tohle zní dobře a neříkejte, že vás to taky neláká! Metal stranou, tohle jsou čistokrevné šedesátky v tuze zábavném podání. Taky natěšenost.


Atreides

Atreides:

Červnové koncerty mají jasného vítěze – zabijáckou sludgovou kombinaci JuciferThe Corona LanternKing Keporkak. Nomádi z karavanu mě dokázali, slabšímu PA navzdory, před pár lety rozbít ve Finalu, takže nečekávám nic než vraždící hlukovou stěnu z navrstvených riffů trýzněné kytary, v jejímž pozadí hřmí dělostřelecká palba bicích. Zato podporu vyhlížím už dlouho, neboť se mi tahle dvě jména povedlo nějakým způsobem prosrat, kdykoliv byla šance je v Praze střetnout, takže jejich přítomnost nanejvýš vítám. Pomyslnou třešinkou na dortu je pak skutečnost, že se tenhle zabahněný trojlístek představí v Crossu, což zaručuje solidní zvuk a výzdobu, která celý večer chtě nechtě posune vstříc psychedelii. Tedy za předpokladu, že ji Jucifer nezazdí reprákama.


Skvrn

Skvrn:

Konec dobrý, všechno dobré. „Dobré“ klišé, leč pro finiš první půlky letošní klubové sezóny nesmírně pravdivé. Během jara si na Prahu udělala čas taková jména jako Oranssi Pazuzu, Rorcal či Thaw, jenomže francouzské Aluk Todolo a jejich koncertní zastávku vyhlížím v kalendáři nejnedočkavěji. Ptáte se proč? Inu, v prvé řadě jsem uchvácen letošním „Voix“. Starší desky neznám, porovnávat nemohu, ale tohle je věc, která mě bez přehánění poslala do kolen. V druhé řadě mě přesvědčily nadšené ohlasy na koncertní fazónu kapely a konečně také i prostor, v jakém se bude hrát. Po bezvadném průběhu Žižkovské noci Žižkostelu důvěřuji jak co do atmosféry, tak zvuku. Tohle bude dobré, stokrát víc než ono dobře sloužící klišé o dobrých koncích, a tedy i neméně dobrých všechnech.


Onotius

Onotius:

Co se týče červnových koncertů, tak minimálně jedno jméno je pro mě jasná volba. A to samozřejmě Aluk Todolo. Od jejich nového alba jsem sice očekával o špetku víc, ale přesto jsem přesvědčen, že naživo to bude zážitek tak intenzivně hypnotický, že se tomu máloco vyrovná. Na tyhle atmosferické zvukové koláže kombinující krautrock s black metalem se zkrátka těším. Jinak za pozornost rozhodně stojí i pražské vystoupení amerických sludgemetalových Jucifer, ať už kvůli zajímavé sestavě, již doplní tuzemští doomaři The Corona Lantern a sludgoví King Keporkak, tak i kvůli onomu příjemnému faktu, že vstup bude zdarma. Peněženka nebude krvácet a užijem si kvalitní kulturu – to je super, ne?


Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Můj první koncertní eintopf byl tak trochu propadák, protože jsem nakonec nebyl ani na jedné z uvedených akcí, haha. Avšak tento měsíc se chystají dvě „klubovky“, kde je účast nejenom lákává, ale i pravděpodobná. Zaprvé bych rád konečně viděl Aluk Todolo. Trvalo mi delší dobu, než jsem do kapely proniknul, zdvořilý zájem se nakonec pozvolna přetavil do mírné fascinace, takže mám pocit, že je pro koncertní setkání nejvyšší čas. A zadruhé se vypravím (tady to je celkem jasné) do Kurviné, kde domácí Silva Nigra představí svou novou desku „Světlonoš“. Předchozí „Bible bolestných nářků“ byla poctivá, negativní sviňárna, takže se na novinku a její živé podání docela těším. Pokud ale máte pocit, že Silva Nigra nepotřebujete vidět live už podesáté, tak snad váš názor zlomí fakt, že zde vystoupí po boku polských Outre a Temple Desecration.