Archiv štítku: Pergamen

Pergamen: nové album

Nové album domácí blackmetalové stálice Pergamen je již dokončené a ponese název „Spiritual-Paradigma-Kosmos“. Tracklist s obálkou následují.

01. Oveture 02. Černé slunce a ohnivé řeky 03. V hlubinách tíha světa pomine 04. Osamělý zážitek v srdci bouře 05. Noční zář nad truchlivou propastí 06. Stezka černého vlka 07. Vize misantropických scenérií 08. Spiritual – Paradigma – Kosmos

Pergamen - Spiritual-Paradigma-Kosmos


Koncertní eintopf – červen 2018

Nachash, Kringa, Pergamen

H.:
1. Iron Maiden, Killswitch Engage – Praha, 20.6. (web)
2. Nachash, Kringa, Pergamen – Praha, 24.6. (event)
3. Djevelkult, Naurrakar – Praha, 6.6. (event)

Onotius:
1. Neurosis, DeafKids – Praha, 15.6. (event)
2. Baroness – Praha, 4.6. (event)
3. Meshuggah – Praha, 13.6. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Nachash, Kringa, Pergamen – Praha, 24.6. (event)
2. Black Silesia Open Air – Biskupice (Polsko), 8.-9.6 (event)

Cnuk:
1. Judas Priest, Megadeth – Plzeň, 12.6. (event)
2. King Crimson – Praha, 26.6. + 27.6. (event)
3. The War Goes On, Baraka Face Junta, Kovadlina – Praha, 28.6. (event)

H.

H.:

Já tentokrát půjdu jen na jeden koncert, ale o to větší legenda to bude. Iron Maiden jsou povinnost, to se nedá svítit. Moje první oblíbená kapela, která se ve velké míře podepsala na tom, že jsem propadnul metalové muzice. Tentokrát přijede s výběrem hitů převážně z 80. let doplněných o několik novějších kousků a zdá se, že dojde i na některé méně očekávané fláky – osobně se těším zejména na „Sign of the Cross“. Každopádně, budu tam, protože tahle britská klasika nikdy neomrzí.

Pro úplnost doplním dvě blackmetalové akce. Ta první bude o gigu Nachash a Kringa, které v Modré Vopici doplní domácí Pergamen. I když je to trochu na hraně, jestli si něco zaslouží propagaci s takhle ohavným plakátem, ten font je snad nějaký humor, ty vole… Oukej, dělám si prdel, muzika je v cajku, takže na to klidně běžte i navzdory nevkusnému fontu na plakátě…

Fans black metalu by také mohlo zajímat miniturné Djevelkult, kteří začátkem měsíce navštíví Plzeň, Prahu a Brno. Společnost jim budou dělat Naurrakar.

Onotius

Onotius:

Koncertním vrcholem června pro mne bude jednoznačně koncert Neurosis. Tihle oaklandští nestoři post-metalu, jejichž žánrový vliv je nedozírný, jsou moje srdeční záležitost. Uběhne pět let od té doby, co mne poprvé paralyzovali naživo – tehdy v Lucerna Music Baru v doprovodu Terra Tenebrosa. Nyní je na turné doprovází DeafKids a zahrají pro změnu ve větším prostoru MeetFactory. Co čekat? Intenzivní hypnózu, co jiného!

To ale není jediná akce, jež v následujícím měsíci stojí za zmínku. Čtvrtého zahrají v Lucerna Music Baru Baroness. Na stejném místě jako před dvěma lety – doufejme, že i se stejným elánem. Pokud budete mít čas, určitě zaskočte. Stejně tak nelze než doporučit matematickou groovy rubanici v podání Meshuggah. Středa 13. v Roxy.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Po slušném množství navštívených koncertů v první třetině roku si momentálně dávám oraz, co ale zvážím, bude koncert norských Nachash a rakouských Kringa v Modré Vopici. Rakušáky jsem viděl už dvakrát. Poprvé to bylo fajn, napodruhé super, takže jsem zvědavý, co se bude dít do třetice. Ale hlavním tahákem jsou Nachash, jejichž dlouhohrající debut „Phantasmal Triunity“ netrpělivě očekávám, protože první EP „Conjuring the Red Death Eclipse“ bylo skvělé a to absolutní hodnocení, co dostalo na archivech, není až tak přestřelené. Výborný, načernalý METAL. Předskakují domácí Pergamen, pro které to bude první koncert po delší pauze.

Pokud preferujete metal té „nejopravdovější“ sorty a troufáte si na stádo intoxikovaných jacků, tak byste mohli zvážit výlet na Black Silesia Open Air, který se koná v areálu jakéhosi hradu u Biskupic (strašná prdel). Já se po důkladné úvaze na výlet vybodnul, ale sestavička čítající Blasphemy, Nifelheim, Satan, Anima Damnata, Throneum a další, by určitě mohla dobrodruhy zaujmout.

Cnuk

Cnuk:

Dvanáctého června se vydávám do Plzně na koncert legendy Judas Priest za doprovodu další legendy Megadeth. Jediným škraloupem na turné k novince „Firepower“ je absence Glenna Tiptona, který se kvůli Parkinsonově nemoci přesunul do ústraní a s Priest občas zahraje pouze pár písniček. Jeho náhradou je producent poslední desky Andy Sneap, který má také samozřejmě koncertní zkušenosti, ať už se Sabbat nebo Hell. Jinak je „Firepower“ skvělým albem, takže doufám, že se mu budou po právu věnovat a dojde na mé oblíbené fláky. Zbytek kapely se zdá být ve formě, takže není důvod mít nějaké obavy. Stejně tak Megadeth, kteří stále jedou turné rovněž k povedené desce „Dystopia“, doufám odvedou na pódiu dobrou práci. Dvě velká jména v jednom večeru, těším se.

Zajímavý zážitek také slibuje Forum Karlín v Praze, kde 26. a 27. června vystoupí King Crimson, což jistě bude stát za to. Nové desky sice nevydávají, ale koncertně aktivní jsou stále. Lákavý je také koncert The War Goes On v Sedmičce na Strahově. Jejich debut z roku 2016 má dobrou energii, kterou se určitě daří dobře přenášet také na pódia. Tyhle punkery z Dánska doplní domácí Kovadlina a Poláci Baraka Face Junta.


Pergamen, Silva Nigra, Dark Seal v Praze

KONCERT-PRAHA-29.4.2017 – Music Club Jižák- Matůškova 831/1

Dovolujeme si Vás pozvat na koncert, který proběhne v sobotu 29.4.2017 na půdě pražského Music Clubu Jižák. Akci jsme nazvali příznačně – POSLEDNÍ VEČEŘE. Pro Pergamen bude tato akce symbolem konce jednoho cyklu a pomyslná tlustá čára za naší dosavadní tvorbou.

Přijďte podpořit ug scénu !!!

https://www.facebook.com/events/182727275553082/

[tisková zpráva]

Pergamen


Katalog Leviathan Records opět k dostání

Murderous Productions se podařilo získat a do své distribuce zařadit kompletní doposud nevyprodaný katalog kultovního českého labelu Leviathan Records. V časově omezené akci si nyní můžete doplnit sbírku o špatně sehnatelné kousky z 90. let, mezi nimiž se namátkou nacházejí jména jako Entrails, BigBoss, Silent Stream of Godless Elegy, Age of Storm, Astral, Enochian, Crux, Sorath, Sezarbil, Pergamen Luciferian či Euthanasia. V případě zájmu své kroky směřujte sem.


Algor, Pergamen a další zahrají v Praze

Dovoluji si Vás pozvat na podzemní akci kapel Algor, Pergamen, Legion, Blasphemer, která udeří v sobotu 5. 11. 2016 v pražském klubu Fatal – Rokycanova 29, Žižkov.

Slovenskou hordu Algor nespatříte na prknech příliš často, proto si myslím, že akce skýtá jistý punc neotřelosti  v přehršli podzimních ug koncertů v daném ranku. Po boku Algor vystoupí death/blackové bandy Legion, Blasphemer a Pergamen, který taktéž svými živými výstupy poměrně šetří. Přijďte podpořit podzemní scénu !!!

Beny – Pergamen

Fb událost – https://www.facebook.com/events/1140375166036478/

[tisková zpráva]

Algor, Pergamen


Pergamen – Crudus amuera

Pergamen - Crudus amuera
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: listopad 2015
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Trůn plovoucí na krvi
02. A propast otevřela své dno
03. Katechismus rouhání
04. Vzkříšení černého plamene
05. Cesta k ojedinělým krásám
06. Krvavý kal
07. Zlomená páteř lidstva
08. Ve vrstvách času
09. Rituální znásilnění hnijících dogmat
10. Na dosah tmavých bran

Hrací doba: 33:42

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Pergamen

Pro dnešek bych si trochu netradičně dovolil začít texty. Právě ty se totiž pro Pergamen v posledních letech staly jedním z jejich poznávacích znamení. Lyrická stránka téhle kapely s nese v příjemně svojském provedení a ukazuje, že i  black metalová témata lze uchopit zajímavým způsobem a s pomocí zajímavých obratů a hezké slovní zásoby; zároveň je super, že tahle smečka okolo Benyho zpívá česky, protože tím spíš si pak člověk ty texty užije. V tomto ohledu „Crudus amuera“ zdánlivě vcelku úspěšně navazuje na své dva předchůdce „Per somnum“ a „Nuber atra“, ačkoliv nějakým způsobem mi připadá, že na zmiňovaných dvou starších kouscích to bylo ještě o něco malebnější.

Stejně tak „Crudus amuera“ na své předchůdce navazuje ještě v jedné další věci, díky níž ty tři počiny dohromady tvoří cosi jako volnou trilogii. Tím je zajímavá grafická úprava a zejména balení CD nosiče, který je opětovně připevněn na poslední vnitřní stranu čehosi jako na šířku položeného A5 „sešitu“. S tímto netradičním zpracováním poprvé přišlo „Per somnum“, „Nuber atra“ v tom pokračovalo a „Crudus amuera“ pokračuje taktéž. Jsem docela zvědavý, zdali Pergamen v tomto duchu navážou i s další deskou, anebo již album vydají konvenčnějším způsobem, případně vymyslí nějaké jiné netradiční zpracování.

Nicméně i přes jednotnou podobu všech tří nosičů ta samotná grafická stránka úplně na jedno brdo také není. „Crudus amuera“, což lze prý přeložit jako „Krvavý kal“ (Google Translator mi sice tvrdil něco jiného, ale znáte ten jejich překladač…), je oblečeno do agresivní černo-rudé kombinace barev, již ostatně podporují i sami členové Pergamen, kteří jsou na fotkách zbroceni krví. Tohle ladění se ovšem docela hodí, jelikož odpovídá i vlastní povaze materiálu, jejž si kapela na novinku připravila…

Netvrdil bych, že „Nuber atra“ bylo vyloženě pomalé album, to jistě ne, ale jeho podstatná čas se přece jenom nesla ve středním tempu a byl zde cítit větší důraz na atmosféru. „Crudus amuera“ se v tomto ohledu jeví takřka jako protiklad, jelikož zde Pergamen vsadili především na agresi. To mně osobně ale vůbec nevadí, jelikož téhle kapele to podle mě přece o trochu víc sluší právě v tom rychlejším tempu s občasnými melodickými výjezdy. A přesně v takovém duchu se nese v podstatě celé „Crudus amuera“, což i ve světle střízlivé stopáže o necelých 34 minutách a solidní úrovni materiálu znamená spokojenost.

Jestli měli na něco Pergamen vždy cit, tak je to, nebojím se říct, hitovost – a „Crudus amuera“ to opětovně potvrzuje. Zdánlivě jednotvárné vypalovačky toho totiž v sobě obsahují víc, než by se na první letmý poslech mohlo zdát. Pergamen dokážou písním vtisknout zapamatovatelné motivy, díky nimž jsou jednotlivé kusy mezi sebou hravě rozeznatelné, a tudíž vlastně i zábavné. Kupříkladu hned první čtyři tracky na novince jsou parádní a právě řečené stvrzují. Nicméně abychom si zase rozuměli, neočekávejte od „Crudus amuera“ bezhlavé hoblování, protože (jak už ostatně jednou padlo) Pergamen se nebojí ani melodických výjezdů, čehož může být důkazem třeba výtečné melodické sólo ve druhé „A propast otevřela své dno“.

Naštěstí i druhá půle alba od šestého songu dál dokáže držet laťku a třeba hned „Krvavý kal“ je další „hitovou“ písní s povedeným refrénem. Zcela jistě zábavné jsou i ty další, ať už se namátkou jedná třeba o chytlavou „Ve vrstvách času“ anebo finální „Na dosah tmavých bran“, jež dle mého patří k nejlepším momentům „Crudus amuera“.

Pergamen

Aby ale všechno nebylo úplně dokonalé, přece jenom se zde nachází jedna skladba, bez níž bych se já osobně klidně obešel. Paradoxně se jedná právě o tu, jež má (alespoň předpokládám) mezi ostatními vyčnívat a agresivněji laděné album v jeho polovině osvěžit. V tomto ohledu přítomnost „Cesty k ojedinělým krásám“ beru stejně jako její baladičtější ladění. Jestli se mi na ní něco líbí, rozhodně je to Benyho vokál, který je obecně patřičně „krkavčí“ a útočně ostrý, avšak zrovna v tomhle songu je ještě víc – v dobrém slova smyslu – nemocný. Vůbec mi ale nesedla ústřední výrazná kytarová linka, jež se prolíná celou písničkou a působí na mě skoro až kýčovitě… a dokonce mi do ucha neleze takovým způsobem, až jsem „Cestu k ojedinělým krásám“ při pozdějších posleších začal přeskakovat i navzdory tomu, že její zbylá náplň (už jmenovaný vokál, minimalistický podklad, v závěru i šplouchání vln – jakmile ta melodie zmlkne, je to super) je dobrá.

Naštěstí je tohle asi jediný výraznější nedostatek, jaký jsem na „Crudus amuera“ našel, jinak se jedná o povedenou nahrávku, která mi připadá o něco lepší než minulé „Nuber atra“, asi tak na úrovni „Per somnum“. Je sice pravda, že Pergamen ten black metal nehrají nějak extrémně originálně, ale to jejich podání má, jak se říká, koule a nechybí mu tah na bránu. Je v tom slyšitelná úcta ke staré škole a podzemním pořádkům, aniž by to znělo zpátečnicky nebo zastydle. Jinými slovy – poctivý poctivý soudobý black metal. A to také není tak úplně málo.


Pergamen: info o albu

Nahrávací proces nového alba Crudus Amurea (Krvavý kal) se chýlí do konečné fáze.

Krvavý opus vyjde přibližně v listopadu tohoto roku. Deset odporných skladeb na ploše cirka půl hodiny vyjde opět formou CD digipacku A5 formátu a uzavře pomyslnou trilogii.

Po epickém albu Per Somnum, doomově mystickém Nuber Atra, přijde zuřivě špinavé, krví a rouháním nasáklé album Crudus Amurea.

Obal a tracklist nového alba uzřete níže !

https://www.facebook.com/pergamen.org
pergamen.info@email.cz

01. Trůn plovoucí na krvi 02. A propast otevřela své dno 03. Vzkříšení černého plamene 04. Cesta k ojedinělým krásám 05. Krvavý kal 06. Ve vrstvách času 07. Zlomená páteř lidstva 08. Rituální znásilnění hnijících dogmat 09. Katechismus rouhání 10. Na dosah tmavých bran

[tisková zpráva]

Pergamen - Crudus amurea


Pergamen – Nuber atra

Pergamen - Nuber atra
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.2.2014
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Do chladných sfér komorní temnoty
02. Astrální kóma
03. Vděk tmám
04. Pohřbeno v šedi
05. Zapálil jsem svíce napuštěné jedem
06. Kde vyhaslé duše tančí verše noci
07. Černý mrak

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Pergamen

Pergamen v tom českém black metalovém rybníčku sice plavou už nějaký ten pátek (byť část této doby pod lehce delším názvem Pergamen Luciferian), ale mezi úplně nejznámější jména na scéně zrovna nepatří. Což jim ovšem nikterak nebrání v tom, aby ve víceméně pravidelných intervalech zásobovali posluchače poctivými a rozhodně ne špatnými deskami. Ta předchozí se jmenovala “Per somnum”, vyšla na sklonku roku 2011 a nyní se objevuje její pokračování s názvem “Nuber atra”

V jistých ohledech “Nuber atra” vcelku přesně pokračuje v tom, co bylo již na jejím předchůdci. Jedna z těchto věcí je zřejmá hned na první pohled… a opravdu myslím pohled, nikoliv poslech. Stejně jako “Per somnum”, i novinka vychází v podobě netradičního A5 sešitu na šířku a stejně jako posledně, i nyní se jedná o velice pěknou práci, jež je sympatická už jenom svou neotřelostí. Samotná grafika, kterou má opětovně na svědomí český grafický matador Jaromír “Deather” Bezruč, rovněž skvělá, o tom nemá cenu vůbec pochybovat.

Další věcí, v níž jsou “Nuber atra” a “Per somnum” téměř jako jednovaječná dvojčata, je zvuk obou desek. Na novince se rozhodně neděje takový skok, jaký se svého času udál mezi “Per somnum” a jeho předchůdcem “Nechutné divadlo poetického komba Pergamen”, v podstatě se jedná o tentýž sound. Což není negativum, jednoduše to tak je a oběma albům ten zvuk docela sedne, takže proti tomu nic.

Takže to tedy vypadá, že je “Nuber atra” v podstatě jenom kopírkou předešlé nahrávky? Na tuto otázku je velmi jednoduchá odpověď – i přesto, co bylo řešeno výše, v žádném případě ne. Novinka totiž nabízí výraznou změnu co do povahy samotného materiálu a skladeb. Svého času jsem v recenzi na “Per somnum” prohlásil, že Pergamen na tom albu mají vážně dobrý tah na bránu, doslova jsem napsal, že “jedna z nesporných předností ‘Per somnum’ je fakt, že materiál má prostě odpich”. A právě v tomto ohledu je “Nuber atra” jiná, jelikož přináší materiál, který dává přednost spíše střednímu a pomalejšímu tempu. Samozřejmě, asi se ani nemá cenu zmiňovat, že sem tam se objeví i nějaká ta rychlejší pasáž, nicméně jich je o poznání menší množství.

“Nuber atra” je velice silná především v jednom ohledu – je jím sólová kytara, jejíž melodie a vyhrávky jsou prostě takřka ve všech případech naprosto skvělé a vždy skladbu vykopnou směrem kupředu v jejím vývoji a směrem nahoru v zajímavosti. Neobjevují se sice po celou hrací dobu (což je možná i dobře, aspoň se jich posluchač nepřejí), ale i tak jich tam je více než dost, tudíž nemá cenu ukazovat konkrétní příklady, jelikož se objevují v každé písničce hned několikrát. Hodně povedený je taktéž řev hlavního mozku Benyho, jemuž je opět i přes extrémní vokál rozumět naprosto každé slovo, čehož si osobně cením, protože jsou to právě velice neotřelé abstraktní texty v českém jazyce, které patří k jedné z největších zbraní Pergamen.

Hned na začátku Pergamen vytáhnou asi nejméně záživný kus nahrávky, “Do chladných sfér komorní temnoty”, jež nenabízí nic jiného než vcelku obyčejné střídání rychlejšího a pomalého tempa, přičemž v tom pomalém je song poměrně utahaný. Naštěstí hned následující “Astrální kóma” velice rychle vyspraví náladu s několika výtečnými motivy. Parádně funguje jak krátké zvolnění v prostředku, po němž se song začíná rozjíždět zase od nuly, tak i skvěle vygradované finále. Zcela právem jde o jeden ze dvou vrcholů “Nuber atra” – tím druhým je pak titulní “Černý mrak” (“Nuber atra” = “Černý mrak” v latině) v samém závěru desky. Právě tenhle kus je podle mě úplně nejsilnější, má hutnou atmosféru a množství velice povedených nápadů a podobně jako “Astrální kóma” přímo ukázkovým způsobem graduje do působivého konce. Všechny zbylé čtyři písničky jsou rovněž docela povedené a určitě mě baví, i když na vrcholné duo “Astrální kóma” a “Černý mrak” nemají… na druhou stranu, úvodní “Do chladných sfér komorní temnoty” překonávají bez problémů.

Hned v prvním odstavci jsem prohlásil, že Pergamen své posluchače zásobují poctivými deskami – a o “Nuber atra” to zcela jistě platí rovněž. Osobně se přiznám, že mi u téhle kapely sedělo o něco více agresivnější “Per somnum”, přesto nemá cenu pochybovat o tom, že si novinka zaslouží nadprůměrnou známku, protože s výjimkou trochu slabšího rozjezdu v podobě “Do chladných sfér komorní temnoty” se totiž rozhodně jedná o dost povedenou záležitost, v jejímž čele stojí dvě výše zmiňované pecky. Samozřejmě se tu nikdo nebaví o nějakém albu roku, ale i tak rozhodně dobrá věc.


Inferno, Pergamen, Dark Seal

Besatt, Inferno, Pergamen
Datum: 5.4.2015
Místo: Praha, Exit-Us
Účinkující: Besatt, Dark Seal, Evil Inferno, Pergamen

Osobně už na příliš koncertů nejezdím, zvláště v poslední době spíše sporadicky, nicméně kombinace polské kultovky Besatt, domácí undergroundové stálice Inferno a taktéž domácích Pergamen se zdála být natolik lákavá, že jsem se odhodlal zase jednou zvednout své líné kosti a vyjet na pořádné zlo. O to více ovšem nepotěšil fakt, když hned u vstupu na člověka čekala tabule s nemilým oznámením, že vystoupení Besatt bylo zrušeno, jelikož kapele po cestě vypovědělo službu auto, díky čemuž se pražská zastávka Chaos Tour smrskla na koncert s ryze českými zástupci černěkovového žánru…

Zvukař měl u svého pultíku poměrně vtipnou poznámku, ať s tím nikdo nemluví, protože je hluchý – v případě Dark Seal, kteří si své nástroje vybalili jako první, to vypadalo, že tomu tak doopravdy je. Kapela se vytasila s poměrně solidní muzikou, sice v žádném případě nikterak objevnou, přesto relativně příjemnou, která překvapit nemohla, ale se svým ctěním starých pořádků s pohanským nádechem by docela slušně odsýpala – pokud by jí nedávalo ozvučení tak zabrat. V rychlých momentech se to všechno slévalo a kopáky spolehlivě zabily vše ostatní, v těch pomalejších to zase odnášely kytary, když dostávaly jakousi nepříliš šťastnou ozvěnu. Co do samotného výkonu Dark Seal to bylo spíše standardní vystoupení, které nijak neurazilo ani nenadchlo, taková normálka – v podstatě nešlo o nic víc, než co člověk čeká od rozehřívací skupiny. Jinak se hrálo samozřejmě především z prvotiny “Pagan Thoughts”, nicméně na závěr setu zazněla ukázka i z připravované druhé desky.

Jako druzí se představili Pergamen, aktuálně vystupující v pouze tříčlenné sestavě bicí a dvě kytary, kteří se pódia zhostili o poznání suverénněji, především co se týče zpěváka Benyho, jenž si o podporu publika říct uměl, byť to publikum nějak extrémně početné nebylo… i když vyloženě průserová návštěvnost to myslím také nebyla. Pergamen každopádně sázeli songy hlavně ze své stále ještě aktuální řadovky “Per somnum”, jež byla postupně přehrána téměř celá. Osobně se mi v živém provedení líbila zejména “Ve třetím těle”, která zněla o poznání brutálněji než z desky. Starší kusy se objevovaly spíše sporadicky, ale ke konci zazněl například “Vyhnanec novověku” z předcházející fošny “Nechutné divadlo poetického komba Pergamen”. Zvuk byl výrazně lepší než v případě Dark Seal, přesto se mi zdálo, že i zde sem tam nějaké vyhrávky trochu zanikaly, avšak to už se přežít (a poslouchat) dalo bez újmy na zdraví či zážitku.

Závěr večera pak patřil karvinské jistotě Inferno, jež je jednou z mála domácích kapel, která má kvalitativně opravdu na to, aby se mohla důstojně postavit na pozici hlavního taháku večera namísto skupiny jako Besatt, což také vcelku logicky koresponduje s tím, že jsou z naší kotliny Inferno jednou z nejžádanějších kapel v zahraničí na poli black metalu (i když poslední dobou jim na paty začínají šlapat mocní Cult of Fire). Podle toho také samozřejmě vypadá i přístup a prezentace – nebýt totiž českých textů, neznalý člověk by si mohl pomyslet, že přijel nějaký kult ze severu. Pódium si Inferno vyzdobili patřičnými proprietami, mezi nimiž nechyběla hora svícnů a oltář, zpoza něhož Adramelech plival své jedovaté texty jako “Navěky požírán krysami” nebo “Svatý jed”. I samotní pánové vypadali patřičně zle, obzvláště kytarista Ska-Gul, jenž byl v kápi zakuklený doslova od hlavy k patě, a přestože se za celý koncert takřka nepohnul, rozhodně se nedá tvrdit, že by jeho výkon nebyl působivý.

Samozřejmě, určitě by se asi našel člověk (a ne jeden), jemuž to celé – všechny ty painty, krev, kápě, hořící svíce, lebky a obrácené kříže – může přijít jako póza nebo něco směšného, ale podle mě – ačkoliv to zdaleka neberu nějak smrtelně vážně – to k tomu tak nějak patří, takové specifikum svého žánru, který je sám o sobě dost specifický i co do hudební složky. Dokud se tedy nejedná o nějaké rozpité namatlané barvičky a amatérismus nejhrubšího zrna, jsem bez problémů schopen to vzít a koncert si užít, přestože stěžejní je pro mne stále muzika, nicméně zvlášť v případě Inferno lze myslím bezpečně tvrdit, že jejich koncertní vystupování úroveň rozhodně má. Na pódiu totiž rozhodně nestáli amatéři, kteří pod roušku undergroundu skrývají své neumětelství, nýbrž kapela, která zcela právem stojí na špici českého ortodoxního black metalu.

Podobní pochybovači ten večer ovšem podle všeho přítomni nebyli a nepočetný hlouček si Inferno užíval plnými doušky, někdy možná až moc vehementně. Samozřejmě, nemám nic proti tomu, ať se každý baví, jak sám uzná za vhodné, z mého osobního úhlu pohledu však nemohu tvrdit, že by mi zrovna black metal – i přes jeho nespornou rychlost a agresi – přišel jako muzika určená k pogování či zběsilému házení hlavou – ale jak říkám, každého věc. Když už ale nic jiného, ještě větší blbost mi přijde zuřivá strkanice těsně vedle poměrně vratkého pultu plného zapálených svícnů, který má skupina na pódiu. Upřímně jsem v několika momentech už myslel, že se poprvé stanu svědkem nefalšovaného koncertního požáru, jelikož po některých nárazech svícny na stole tancovaly snad ještě zuřivěji než vyznavači poga pod ním…

Celkově mám z celého večera trochu smíšené pocity. InfernoPergamen byli samozřejmě výborní a na obě skupiny jsem se podíval rád, o tom žádná, avšak nad akcí, které těsně před začátkem odpadne její hlavní tahák, se malý mráček zklamání vcelku logicky vznášet bude, byť samozřejmě chápu, že to není ničí vina, ale jednoduše pech, že se to takhle sešlo. Osobně mě to mrzí o to víc, že mi Besatt až doposud unikali, a když jsem se konečně rozhodnul vyjet splatit svůj malý dluh, vinou technické závady na autě se tak opět nestalo. Inu, ne každý den je posvícení. Snad příště…

Plakáty původně avizovaly ještě jednu skupinu, slovenské Evil. Nemám ale informace, proč k jejich koncertu nedošlo, nebo jestli k němu došlo ještě po Inferno, jelikož jsem se po posledním songu black metalové kultovky vytratil zastihnout poslední alespoň trochu inteligentní spoj…