Země: Polsko Žánr: death / black metal Datum vydání: 2.7.2007 Label: Regain Records / Mystic Production Tracklist: 01. Rome 64 C.E. 02. Slaying the Prophets ov Isa 03. Prometherion 04. At the Left Hand ov God 05. Kriegsphilosophie 06. Be Without Fear 07. Arcana Hereticae 08. Inner Sanctum 09. Libertheme 10. Pazuzu 11. Christgrinding Avenue Hodnocení: 8/10 Zbytek redakce hodnotí: Corey(8) – 8/10 ENT3R – 6/10 Průměrné hodnocení: 7,3/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Behemoth nemusím nikomu určitě představovat. Fanouškům metalu je tato polská kapela notoricky dobře známá, a pokud jste alespoň občasným návštěvníkem našeho webu, určitě vám neunikl nedávný článek o aféře v Polsku, kde se jistá organizace snaží tuto kapelu na domácí půdě zakázat. A co že těm hlavám pomazaným na Behemoth tak vadí? Inu, asi jde o fakt, že Behemoth je jedna z nejextrémnějších metalových kapel vůbec. Co mě k tomuto posudku vede? Posuďte sami: hrají velmi tvrdou kombinaci death a black metalu, ve své hudbě používají spoustu okultismu, satanistických symbolů, zpívají o návratu Bafometa, a i když je to to poslední, na čem mi na kapele záleží, jejich image svědčí o tom, že to myslí sakra vážně.

Jistě si říkáte, takovýhle výčet superlativů má skoro každá blackmetalová kapela, není však tomu tak. Už třeba samotné texty mě nutí k zamyšlení. Co třeba výše zmiňovaný Bafomet? Podle legendy je to boží stvoření, ochránce templu a jeho strážce. Rovněž je k němu přikládán význam zasvěcení. Jenže Církev z něj udělala postavu démona, ďábla. Rovněž jim posloužil jako loutka, když v roce 1307 začalo vyvraždění templářů, Církev udělala z Bafometa démona, vtělení Satana, kterého měli templáři uctívat a mnozí to na mučidlech přiznali, i když o něm ve skutečnosti vůbec neslyšeli a celá tahle aféra byla pouze vykonstruovaná Církví. Za tohle nesmyslné řeznictví (řád templářů byl vyhlazen prakticky jen kvůli závisti panovníka Filipa IV., který nedokázal slávu a moc templářů vydržet) se Církev nikdy neomluvila a mám takový pocit, že právě Behemoth zná pravdu dějin a za všechny prohřešky Církve se krutě mstí svou hudbou. A to ještě ve své rodné zemi, silně věřícím Polsku. Nutno však dodat, že na rozdíl od Církve oni nikoho nezabíjí.

Tyto důvody, plus samozřejmě jejich fantastická hudba, ze mě udělaly věrného posluchače těchto chlapíků. Pokud nepočítáme jejich prvotní čistě akustická dema, věci se začaly hýbat v roce 1996, kdy kapela vydala své první plnohodnotné album „Grom“. Pokud pominu celkovou hudební nekvalitu nahrávky, protože přeci jen je to trošku starší počin a kluci v té době neměli na nejlepší nástroje, vyjde mi skvělé album plné pekelně rychlé a tvrdé hudby propojené do občasných zpěvů sborů, i ženský vokál se tam najde, dále pak pár smyčců i nějaká ta sóla na španělskou kytaru. Zpěvákův hlas bych v té době přirovnal k tvrdší variantě vokálu z Dimmu Borgir.

A pak to s nimi nabralo rychlý spád. Vydávali alba pravidelně jako na běžícím pásu, jedno lepší jak druhé a každé hlavně naprosto originální. V jednom přidali na kytarách, v druhém trošku na sborech a já jako jejich fanoušek jsem se jen tetelil. Změna přišla v roce 2004, po vydaní alba „Demigod“. Kapela sice nic neztratila na své blackmetalové myšlence, ale technika hraní a hlavně zpěv se výrazně posunul do death metalu. Musím se přiznat, že ač je tato nahrávka výborná, měl jsem radši starší tvorbu. A teď po třech letech Behemoth vydává další dílko s názvem „The Apostasy“. A jak to vypadá, u stylizace do death metalu ještě kapela na chvíli zůstane.

Jedná se o další úžasnou nahrávku, která má v sobě přesně ten náboj, který jste očekávali. Hřmotná a velmi technická hra na kytary, velmi povedená bicí linka, kterou zatím považuji ze všech alb za nejlepší. Basová kytara pěkně vystřeluje do rytmu kopáků a nenechá vaše ušní lalůčky ani na chvíli zaváhat, že „The Apostasy“ prostě je kvalitní nahrávka. Kovový a velmi smrtící zvuk nástrojů společně s vokální linkou zpěváka Adama „Nergala“ Darskiho, který od minula pořádně zapracoval na svém growlingu (klasické metalové chrčení, místo čistého zpěvu), a církevní hodnostáři se opět mají čeho bát.

Úvodní skladbu „Rome 64 C.E.“ otevírá ženský vokál následovaný úžasným rozjezdem v podobě fantastické kytary a rytmických bicích člověka, který se skrývá pod pseudonymem Inferno. Možná je to tím, že jeho pravé polské jméno bych třeba já osobně nevyslovil správně ani na třetí pokus. A v tomhle vražedném a technicky dokonalém tempu se nese celá nahrávka. Co však ubírá na kráse, je absence nějaké pořádné melodie. Kytary jsou sice zvládnuty tak mistrně, že bych se nedivil, kdyby sami kytaristé měli uzavřenou smlouvu se samotným Satanem, ale většinou slyšíme jen klasické podladěné tóny a nějakou výraznější melodii z Behemoth nedostaneme. Je to asi cena za přechod do deathmetalové stylizace hudby, nicméně dost mi to chybí.

Co však chválím, je, že kapela nezapomněla na svoje akustické vložky, a proto chválím píseň „At the Left Hand ov God“, kde mi až přebíhal mráz po zádech při akustických „španělkách“, které tuto píseň otevírají. Co se týče textů, tak žádnou změnu nečekejte. Opět řádně od plic se zde setkáme s blackovou tématikou a Bafometa nám v tomto albu nahradí píseň o démonovi Pazuzu. Jak to vše shrnout? Behemoth se určitě spoustě lidí nelíbí. Jejich extrémní hudba a texty mohou leckoho urazit, ale pokud prohlédnete pod povrch jejich hudby, uvidíte neotřelý, originální a velmi hudebně kvalitní názor z obrácené barikády Církve. A to už za to stojí, ne?