Archiv štítku: Prong

Redakční eintopf – červenec 2017

Lana Del Rey - Lust for Life
Nejočekávanější deska měsíce:
Lana Del Rey – Lust for Life


H.:
1. Suicide Commando – Forest of the Impaled
2. Laibach – Also sprach Zarathustra
3. Lana Del Rey – Lust for Life

Kaša:
1. Prong – Zero Days

Zajus:
1. Public Service Broadcasting – Every Valley
2. Lana Del Rey – Lust for Life
3. Decrepit Birth – Axis mundi

Skvrn:
1. Boris – Dear

Onotius:
1. Lana Del Rey – Lust for Life
2. Cytotoxin – Gammageddon
3. Ereb Altor – Ulfven

Metacyclosynchrotron:
1. Nexul – Paradigm of Chaos
2. Vesicant – Shadows of Cleansing Iron
3. Heresiarch – Death Ordinance

Cnuk:
1. Tau Cross – A Pilar of Fire
2. Melvins – A Walk with Love and Death

Mythago:
1. God Root – Salt and Rot
2. Seer – Vol. III & IV: Cult of the Void

H.

H.:

Červencový výběr není nijak rozsáhlý, ale spokojen s ním jsem. Vlastně mě zajímají jen tři alba, ale každé z nich opravdu hodně. Na první místo samozřejmě nemohu nominovat nic jiného než Suicide Commando. To je kapela, jejíž muzika mě chytila pod krkem a snad už nikdy se mi neoposlouchá, a i když nepochybuji o tom, že se najdou tací, kdo se mnou nebudou souhlasit, pro mě osobně je projekt Johana Van Roye aggrotechový strop. Minulá deska „When Evil Speaks“ možná byla o něco slabší než předchozí majstrštyky „Implements of Hell“ a „Bind, Torture, Kill“, ale i tak – na novinku „Forest of the Impaled“ se těším zkurveně zasraně moc. Popravdě je to pro mě jeden z nejočekávanějších počinů letoška!

Snad dostatečným důkazem toho, jak jsem na novinku Suicide Commando zvědavý, je i skutečnost, že tato odsunula na druhé místo i legendární Slovince Laibach. Tuhle formaci sice zdaleka nemám naposlouchanou tak moc, jak bych si sám přál a jak by si asi zasloužila, což je ale vzhledem k rozsáhlosti její diskografie snad i pochopitelné, ale jistá zákoutí jejich tvorby mám velmi rád a nadcházející desku „Also sprach Zarathustra“ rozhodně nehodlám minout.

No, a do třetice všeho dobrého (doufejme) – již podruhé v eintopfu „Lust for Life“ od Lany Del Rey. Poprvé jsem ji sem napsal v květnu, ale původní datum vydání bylo nakonec posunuto až na 21. července, takže znova a tentokrát snad už definitivně. A zajímá-li vás důvod, proč se příznivec obskurní a morálně pokleslé hudby těší na nové album popové hvězdy první velikosti, doporučil bych vám nalistovat dobovou recenzi na předchozí počin „Honeymoon“, z níž byste to snad měli pochopit…

Kaša

Kaša:

Slabota. Červenec nemůžu z pohledu chystaných hudebních novinek nazvat jinak. Nechci tvrdit, že by nadcházející měsíc trpěl totálním nedostatkem relativně zajímavých jmen, ale opravdovou pecku, na kterou se těším, jsem si v červenci našel jenom jednu. Nebýt Tommyho Victora a jeho industriální metalové mašiny Prong, tak bych vlastně pořádně nevěděl o čem psát. Tím ale nemám v plánu snižovat očekávání, jaká do „Zero Days“ vkládám. Prong bych na první místo uvedl i v mnohem silnějších měsících, protože Tommy Victor a jeho parťáci v uplynulých letech chytili druhou mízu a točí alba, která považuji za ta vůbec nejsilnější v jejich kariéře. Industriální metal mísí tato veličina s thrashovou ostrostí a rockovou zpěvností velmi přesvědčivě, a pokud se Victorovi podaří udržet laťku posledních tří počinů, budu velmi spokojen.

Zajus

Zajus:

Zatímco před měsícem jsem se zde radoval ze skutečnosti, že je červnový výběr nesmírně bohatý a jeho jedinou nevýhodou byla nutnost prosévat seznam plánovaných alb tak dlouho, dokud nezbudou jen tři kousky, v červenci jsem naopak rád, že se mi díky drobnému podvodu trojici alb podařilo najít.

V první řadě je zde třetí album Public Service Broadcasting. Jejich dva roky staré „The Race for Space“ mě bavilo, ovšem zároveň mi v něm scházela hloubka a přišlo mi až příliš oddechové. Přesto jsou Public Service Broadcasting zajímavou kapelou a jejich organická kombinace elektroniky s rockem stojí za pozornost. Lanu Del Rey jsem v eintopfu již jednou jmenoval, odložení alba mi však dává příležitost zaplácnout prázdnou příčku i v červencovém vydání. Byl jsem mírně zvědavý naposledy a jsem mírně zvědavý i nyní. To třetí příčku považuji za výstřel do tmy. Technické deathmetalisty Decrepit Birth jsem neslyšel dobrých devět let. Jediné, co si po takové době vybavuji, je, že mě jejich druhé album „Diminishing Between Worlds“ ve své době docela bavilo. Bylo by naivní dělat jakékoli závěry na základě devět let staré desky kapely hrající žánr, který mě jinak moc nebere, ale i tak ve mně hlodá slaboučká zvědavost. Decrepit Birth si poslechnu rád, ale příliš velké naděje do něj nevkládám. Červenec bude odpočinkový.

Lana Del Rey

Skvrn

Skvrn:

Nemůžu si pomoct, ale červenec je slabota, a to napříč všemožnými žánry. Jednak toho vychází málo, druhak to málo stojí zpravidla za nic. Po delší době tak mohu do redakční mlýnice přispět pouze jedinou pobídkou k poslechu – obstarejte si nové Boris. Budou zádumčiví, těžcí (vahou i na přelouskání) a napoví, jak budou v srpnu na josefovské pouti znít. A nebo taky ne, Boris umí mást, vlastně to mají v popisu práce. Klam k téhle japonské hře neodmyslitelně patří a je jedině dobře, že se takové špeky vozí i k nám. Jasně, Brutal: spousta lidí, spousta klišé, supermarket s muzikou. Dokud ale sámoška nabízí krom obyčejného zboží i to výběrové, fronty lze doporučit k vystání.

Onotius

Onotius:

Jednozávitovou mainstreamovou popovou scénu v mých očích vždy kultivovala svým uhrančivým hlasem a schopností skládat skladby se silnou atmosférou pro vykřičené hitparády až neobvykle dospělou a potemnělou. Pravda, vytahovat zrovna Lanu Del Rey je asi nošením dříví do lesa, ale nemohu si pomoct, na její novou desku jsem zkrátka zvědav. Bude mé oblíbené „Ultraviolence“ pokořeno? Přijde s něčím novým, nebo sjede po skluzavce popularity směrem k plochému a oposlouchanému patosu? Nezbývá než čekat.

Zajímavých technických death metalů vychází více, ale má volba nyní padá na precizně brutální Cytotoxin, jejichž „Radiophobia“ byla zhudebněním největší a nejznámější nukleární katastrofy a bezútěšnosti s ní spjaté. Svůj žánr někdy popisují jako Chernobyl death metal a je to ekvivalent pro až matematicky přesnou drtičku, na kterou se těším i v novém provedení na nahrávce „Gammageddon“.

Že pojem viking metal nemusí nutně znamenat nějakou skákačku dobrou leda tak k pivu a bujaré oslavě, ukazují například švédští Ereb Altor, kteří vycházejí z té nejčistší Quorthonovské tradice. Jejich obdiv k veličině Bathory koneckonců vygradoval na sadě coverů „Blot – Ilt – Taut“. Kapela ale není jen nějakým laciným plagiátem a postupně si vytvořila vlastní specifickou tvář. Ctí tradici, ale zároveň přidává svou dávku imaginace. Uvidíme, jak se povede novinka nesoucí název „Ulfven“.

Nexul

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Už při psaní červnového eintopfu jsem plánoval, že v tom nynějším uvedu očekávaný debut novozélandských Heresiarch, problém ovšem spočívá v tom, že mám spíše chuť desku v recenzi sepsut. Stále se však jedná o velice násilný a solidní bordel, a proto si „Death Ordinance“ zmínku zaslouží. Uvidíme, co nakonec vybliju na „papír“ a jaký bude v porovnání váš dojem. Ale nevadí, myslím, že bych si mohl spravit chuť s dalšími dlouhohrajícími debuty. Tím prvním jest „Shadows of Cleansing Iron“ rovněž novozélandských Vesicant, kteří v minulosti s Heresiarch dokonce sdíleli člena. Soudě dle ukázky z novinky a starého dema „Edict“ mám dojem, že kapela v metalovém násilí umí myslet za roh a zároveň vykouzlit nepříjemnou atmosféru. Jsem zvědav, zda tomu tak doopravdy bude. Ale taková jistotka opravdu našlapané satanistické bestiality by se mohla skrývat v „Paradigm of Chaos“ amerických Nexul. Kapela si s deskou dala hodně načas, první demo/EP bylo super, tak snad bude album vraždit ještě razantněji.

Cnuk

Cnuk:

Po menším průzkumu jsem na červenec našel dva zajímavé kousky. Rozhodně se těším na novinku „A Pilar of Fire“ od Tau Cross. Fanoušci Amebix jistě vědí, o co jde. Tahle kapela právě pokračuje tam, kde Amebix skončili, a je to určitě zajímavá hudba. Dva roky starý eponymní debut mě bavil a podobný mišmaš industriálně crust-punkového metalu lze očekávat i nyní.

Tím druhým počinem jsou Melvins, kteří se chystají vydat svoje první dvojalbum v kariéře. Bude se jmenovat „A Walk with Love and Death“ a bude rozděleno do dvou částí, přičemž ta první, „Death“, je klasickou studiovkou Melvins a druhá „Love“ je soundtrack ke krátkometrážnímu snímku Jesseho Nieminena pojmenovaném rovněž „A Walk with Love and Death“. Tak trochu nechápu, kde Buzz Osborne a spol. berou neustále nápady na novou hudbu, každopádně se rozhodně nenudí. Bohužel se často nad jejich tvorbou nudím já a už ani nepamatuju, kdy mě naposledy chytla opravdu celá deska Melvins. V tomto roce se OsborneCroverem předvedli v dobrém světle s kapelou Crystal Fairy, tak snad si nevystříleli všechny dobré nápady a novinka bude zas jednou povedeným studiovým počinem.

Suicide Commando

Mythago

Mythago:

Musím se přiznat, že než jsem si sedl k sepsání eintopfu pro tento měsíc, neměl jsem sebemenší tušení, o čem budu psát, protože jsem nevěděl ani o jediné mně známé a více či méně oblíbené kapele, která by v tomto měsíci měla vydat alespoň zpropadené splitko. Proto jsem se v největším zoufalství rozhodl, že budu sprostě podvádět, oslovím všemocnou Encyclopaedii Metallum a napíšu o jedné či dvou kapelách, které mě zaujmou, ale nebudu k nim mít sebemenší vztah.

Tato má dobrodružná výprava nakonec skončila v mnou nepříliš probádaných bažinách sludge, z nichž jsem se vynořil s hnijícími organickými (a sem tam pravděpodobně i živočišnými) zbytky lepícími se mi na šatstvo, hlavně ale na mysl.

Hovořím primárně o God Root, jimž v první polovině července vyjde teprve druhé EP s názvem „Salt and Rot“. Venku už je i jedna skladba, a když při jejím poslechu nejste zrovna unášení do vnějších sfér, pak jste zaléváni pod pořádně tlustou vrstvu betonu, z něhož jste opět vystřeleni do neznámých kosmických dálav, jen když vám to kapela náhodou dovolí. Mé seznámení s nimi je tak nanejvýš vítaným zážitkem a příště až budou vydávat nějakou další nahrávku, nebudu se to snad už muset dozvídat podobným způsobem, ale budu ji netrpělivě očekávat dlouho předem.

To druhé jméno na mém seznamu už je o něco přízemnější, poněvadž při jejich poslechu jste většinou pouze zaléváni pod ten beton. Seer se svou novinkou „Vol. III & IV: Cult of the Void“, která je následovníkem dvou EP „Vol. I“ a „Vol. II“, však nejsou úplně klasickým sludgem, ať už se jedná o výrazné použití čistého zpěvu či občasné jemné nakouknutí k sousedům od blacku, což lze vidět jak na logu, názvu i obalu alba, tak sem tam i slyšet v podobě blackového skřehotu. Právě jejich schopnost skloubit údernost a osobitost, kterou zatím předvedli, je důvodem mého zaujetí a doufám, že nová deska má možná až zbytečně velká očekávání nepohřbí.


Brutal Assault: nové kapely

Brutal Assault potvrdil další várku kapel na svůj nadcházející ročník, který proběhne ve dnech 9.-12. srpna 2017 v Josefově. Abecední seznam je následující:

Chelsea Grin, Cough, Decapitated, Deserted Fear, KMFDM, Opeth, Prong, Rotting Christ, Sikth, The Amity Affliction, Tsjuder, While She Sleeps, Wrekmeister Harmonies


Obituary, Exodus a Prong! Vražedný lineup se prožene Ostravou!

Obituary (USA), Exodus (USA), Prong (USA), King Parrot (AUS)
13. 11. 2016, Garage, Ostrava

Thrash metaloví veteráni Exodus, klasici floridského death metalu Obituary a crossover groove metalisté Prong spojují síly a letos na podzim vyrážejí na společné evropské turné s názvem “Battle Of The Bays”. V polovině listopadu se zastaví také v Ostravě v klubu Garage. Sekundovat jim bude australská grindcore/black mašina King Parrot.

„Jsme naprosto nadšení ze společného turné,“ říká zpěvák Exodus Steve “Zetro” Souza. „Obituary i Prong jsou legendární kapely a King Parrot nám všem zamotali hlavy. Uvidíme se v pitu. Evropo, varovali jsme tě!“ vzkazuje Zetro.

Obituary, Exodus a Prong

Vstupenky jsou k dispozici v předprodejních sítích a také prostřednictvím webu pořadatelské agentury Obscure Promotion.

FB event: https://www.facebook.com/events/1673414142980531/

Video:
Obituary – Violence (video): https://www.youtube.com/watch?v=3IRja90Ua0s
Exodus – Blood In, Blood Out (video): https://www.youtube.com/watch?v=6c69S3pD8qI
Prong – Remove, Separate Self (video): https://www.youtube.com/watch?v=_tjAnALwPq8
King Parrot – Shit On The Liver (video): https://www.youtube.com/watch?v=cinvIr-O1k8 

Související linky:
https://www.facebook.com/ObituaryBand/
https://www.facebook.com/exodusattack/
https://www.facebook.com/prongmusic/
https://www.facebook.com/kingparrotband/
http://obscure.cz/

[tisková zpráva]


Prong – X – No Absolutes

Prong – X – No Absolutes
Země: USA
Žánr: industrial thrash metal / crossover
Datum vydání: 5.2.2016
Label: SPV GmbH

Tracklist:
01. Ultimate Authority
02. Sense of Ease
03. Without Words
04. Cut and Dry
05. No Absolutes
06. Do Nothing
07. Belief System
08. Soul Sickness
09. In Spite of Hindrances
10. Ice Runs Through My Veins
11. Worth Pursuing
12. With Dignity
13. Universal Law [bonus]

Hrací doba: 44:26

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Nevím, jak to vidíte vy, ale já mám v hlavě zažitou takovou představu, že zaběhnuté kapely, které už mají na krku několik křížků a jsou považovány za pionýry svého stylu, se s přibývajícími odslouženými lety stávají čím dál víc závislé na svém klasickém materiálu a nové desky vydávají s čím dál většími rozestupy. Příkladů můžu jmenovat hned několik, ale asi nejznámějším budiž Metallica, o jejímž novém albu se mluví již roky. Samozřejmě neplatí totéž obecně na všechny skupiny a najdou se výjimky, které i přes vysoký počet odkroucených let na cestách vydávají alba jako na běžícím páse a mám takový dojem, že se do této sorty pomalu a jistě začínají řadit i Prong.

Aniž bych chtěl nějak přirovnávat americké industriální thrashery k legendám typu Motörhead, kteří si stejné nasazení udrželi až do úplného konce, tak Tommy Victor jako by chtěl svým fanouškům vynahradit nepříliš jistý přelom minulého a aktuálního tisíciletí, kdy to s jeho dítkem vypadalo všelijak, a sype z rukávu v krátkém časovém horizontu další placku, jež je tentokrát jubilejním desátým počinem v historii a nese název „X – No Absolutes“. Tommy Victor si je určitě jistý, že se s posledními alby zvedl zájem o jeho tvorbu a od posledního počinu „Ruining Lives“ z roku 2014 stihl vydat loni album předělávek „Songs from the Black Hole“, na nějž navazuje právě novinkou „X – No Absolutes“, od níž se obecně nečeká nic jiného než napodobení dvou povedených předchůdců.

Možná to může vypadat jako vypočítavost a snaha vytřískat z aktuální formy co nejvíc, ale když on ten Tommy Victor v posledních letech mění alba Prong ve skutečné zlato a vyšlo mu to i tentokrát. Novinka možná není jako celek tak mocně nadupaná, jako bylo „Ruining Lives“, a dokázal bych si představit, že by se na dvě skladby nedostalo, ale při poslechu celé desky se pořád hodně dobře bavím, takže nevidím důvod, proč nemít z dalšího alba Prong v tak krátké době radost.

Hudebně se nic zásadního nemění, takže komu se líbil takový odlehčený industriální thrash metal s punkově melodickými refrény na posledních dvou albech, tak by neměl mít s „X – No Absolutes“ nejmenší problém, protože se pokračuje tam, kde se minule skončilo. Rytmika je skočná a nakažlivě vlezlá, kytarové riffy účelně jednoduché a Tommy Victor hbitě přechází od jednoho sloganu k druhému, díky čemuž jsou písně snadno zapamatovatelné. Ten jeho punkový vokál do tvrdých riffů a pochodovým rytmům bubenického novice Artura Cruze sedí jako prdel na hrnec, a přestože to z toho mého zběžného popisu může vyznívat jako kolekce primitivních songů, tak věřte, že Prong mají na nové placce co nabídnout, ačkoli to není nic překvapivého.

„X – No Absolutes“ začíná pěkně zostra mlátičkou „Ultimate Authority“, která je klasickou Prong vypalovačkou na otevření alba, což znamená, že Victor jasně odsekává text na výrazném hudebním podkladu, jehož hlavním lákadlem je skvělá kytara s lehkým HC odérem. Ten HC nádech je pak v refrénu podporován sborovými vokály. Přesně tohle je typ skladeb, které od Prong můžu, takže když se pokračuje v podobně laděné „Sense of Ease“, chrochtám blahem, protože moderně střižený thrashový uragán v crossoverově industrálním hávu má v podání této trojice sílu. Naštěstí je podobných kompozic na albu více a jsou rozesety na ploše celé hrací doby, takže se nedá říct, že by třeba závěr desky ztrácel na naléhavosti.

Prong

Stejně jako poslední dvě alba je i „X – No Absolutes“ vyrovnanou kolekcí písní, kde se logicky dostane i na odlehčenější kusy, jrž k té aktuální hitové podobě Prong tak nějak patří. Aktuálně obstarává pozici vlezlé hitovky třetí „Without Words“ a skoro-titulní „No Absolutes“. Obě hrají v rychlejším tempu a na první poslech je zřejmé, že aniž by zaváněly snahou o řiťolezectví velkým rádiím a posluchačům, již se štítí kytar, tak mají do nabroušenosti „Ultimate Authority“, „Worth Pursuiting“ a „Universal Law“ daleko. Najde se však i případ, kdy to Victor s tou snahou o hitovost už trochu přepískl a za mě je to šestá „Do Nothing“, která na mě působí jako slaboučký odvar vzdáleně připomínající pomalejší písně od Fear Factory, a to včetně pokusu o andělsky čistý vokál v refrénu. Celkově mi tahle kompozice ke zbytku nezapadá, a neměl bych tak nic proti jejímu vyřazení z finální tracklistu, protože jediné, co dokazuje, je to, jak Tommy Victor coby vokalista vyrostl.

Přestože se na albu nachází třináct položek (včetně bonusové „Universal Law“), tak nelze říct, že by nudilo, protože aktuální tvorba newyorských metalistů je mi mnohem bližší než ta, již předváděli v 90. letech. Tím, jak se Tommy Victor nechal ovlivnit řadou svých vedlejších působišť a hostovaček, tak se mu podařilo zabezpečit to, že Prong jsou schopni vydávat svěží desky a znít přitom uvěřitelně a neustupovat ze své cesty. Jasně, toho thrash / groovu je tam možná méně než na starších počinech, ale jistá porce industriální strojovosti a řízné kytary mi k aktuálnímu, variabilnějšímu Tommy Victorovi sedí mnohem více. Jen si pusťte skladby jako „Cut and Dry“ či „Worth Pursuing“ a pochopíte, že Prong stále umí.

Prong – X – No Absolutes

Celkově vzato je „X – No Absolutes“ albem, na které může být Tommy Victor a jeho dva kolegové náležitě hrdí, protože i když přináší vlastně jen další variaci na osvědčené postupy z let nedávných, tak díky své soudržnosti, spádu a upřímné barvitosti mají Prong oproti obdobně stárnoucím kapelám jednu nespornou výhodu. Není to na nich vůbec vidět. Bravo.


Prong: obal novinky

Američané Prong mají po letošním předělávkovém albu „Songs from the Black Hole“ (vyšlo v březnu) na programu další klasickou studiovou desku. Ta se bude jmenovat „X-No Absolutes“ a k mání bude od 5. února u SPV/Steamhammer jako digipack CD, 2LP a download. Přebal novinky najdete tady.


Prong – Ruining Lives

Prong - Ruining Lives
Země: USA
Žánr: thrash / industrial metal
Datum vydání: 28.4.2014
Label: Steamhammer

Tracklist:
01. Turnover
02. The Barriers
03. Windows Shut
04. Remove, Separate Self
05. Ruining Lives
06. Absence of Light
07. The Book of Change
08. Self Will Run Riot
09. Come to Realize
10. Chamber of Thought
11. Limitations and Validations

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Neřekl bych, že se na nové album Prong bude čekat pouhé dva roky, když poté, co se tahle americká veličina v roce 2002 vrátila na scénu, si dávala pravidelně hezky načas. “Scorpio Rising” sice přišlo záhy v roce 2003, ovšem na “Power of the Damager” už se čekalo čtyři roky a na minulé “Carved into Stone” dokonce pět. Letos je ale čas na změnu. Jako by Tommy Victor vycítil, že se zrovna nachází ve skladatelské pohodě a jistotě a rozhodl se tak svojí aktuální formu využít a rychle přišel s devátým zářezem “Ruining Lives”. Pokud jste se, stejně jako já, zprvu báli, že (relativně) krátká pauza mezi minulým a aktuálním albem se nějakým způsobem podepíše na jeho kvalitě, tak Prong si pro nás všechny nachystali jasnou ránu mezi oči, že tohle není jejich případ.

Přestože si myslím, že ty nejlepší roky už má tahle kapela za sebou a trojice počinů ohraničená posledním “klasickým” “Rude Awakening” a “Power of the Damager” stojí za starou bačkoru, tak v posledních letech jako by se Tommy Victor nechal polít živou vodou a tahá z rukávu jedno eso za druhým. Stylová změna (asi by se v tomto případě hodil spíš vývoj) oproti prvním albům je zřetelná, takže přibylo industriálních rytmů, Victorův vokál je melodičtější a rozmanitější a právě kombinací kytarových riffů s někdy až velmi vlezlými vokální melodiemi v refrénech se tvorba Prong stává posluchačsky přístupnější, ovšem nikoli na úkor kvality. Pokud tedy patříte mezi ty, co novinku, ani předešlý počin neslyšeli, nemusíte se bát, že by se s Prong v uších dalo díky jednoduchým rytmům a hitovým momentům tančit jako na diskotéce, protože kytarová orientace je stále dostatečná natolik, aby bylo jasné, kdo za touhle hudbou stojí.

Snad jediný ohled, o němž jsem se domníval, že v něm Prong předešlá alba nepřekonali, je absence vyložené hitovky, která by se ihned na první poslech stala jakýmsi středobodem celého alba. Stačilo mi však několik málo poslechů, aby funkci “Revenge… Best Served Cold”“Carved into Stone” nebo “No Justice”“Power of the Damager” zastoupilo hned několik válů, díky čemuž působí letošní zářez oproti minulejšku ještě vyrovnaněji. “Remove, Separate Self” a “Turnover” jsou jedněmi z nich. Jakožto fanouškovi chytlavých refrénů se mi samozřejmě líbí víc prvně jmenovaná, kterou bych viděl jakožto aspiranta ke klipovému zvěčnění, protože zní, jako by byla napsána pro rocková rádia. Ovšem ani “Turnover”, která skvěle kombinuje právě onu přístupnost a kytarovou agresi, není k zahození a je to takový ten správný otvírák, který posluchače nakopne a nabudí na zbylou hrací dobu.

Přestože jsem tady hovořil o hned několika výrazných písních, které v sobě pojí hitový potenciál, tak pro jistotu rychle dodávám, že “Ruining Lives” netrpí na přílišné výkyvy kvality jednotlivých skladeb a nedá se tak říct, že by začátek nebo naopak závěr desky byl slabší. I na první poslech méně nápadné věci typu “The Barriers”, “The Book of Change” a “Chamber of Thought” mají co říct, jen to nedávají na odiv tak výrazně jako výše zmíněné vály. Mně se kupříkladu hodně zalíbila punková nálada “Chamber of Thought”, kde Tommy Victor zní, jako by do této scény patřil odjakživa. Mimochodem, jeho vokál je s každým dalším albem lepší a charakterističtější, že se už dávno vypracoval v ten typ zpěváků, které si za žádnou cenu nespletete a za sebe říkám, že ten jeho příklon k melodiím je mi velmi po chuti a častější řev příznačnější pro starší počiny mi ani moc nechybí a jsem rád za polohu, v níž se Victor našel.

Abych ale jen nechválil, tak si nemůžu pomoct a jmenuji jediný song, který mi vážně nesedl. Jedná se o trojku “Windows Shut”. Ten přerod mezi různými aspekty tvorby Prong, kdy se přechází od atmosférické sloky přes tvrdý přelom mezi refrénem a slokou až k melodickému refrénu, se mi zdá v tomto případě až příliš násilný a lámaný přes koleno. A variabilní Victor, jenž si na malé ploše slušně zařve a rovněž melodicky zapěje, to bohužel nezachraňuje. Ale to je jen kapka v moři, takže výsledný dojem tímto nijak netrpí. Navíc je to způsobeno spíš mým pocitem, protože obecně vzato ta píseň za zbytkem nijak nezostává co do chytlavosti nebo naopak kytarové výbušnosti, ale jednoduše řečeno bych se bez ní v klidu obešel.

Až nezpečně často jsem v celém textu recenze zmiňoval přídomky jako melodický, hitový, vlezlý a jiné obdoby výrazů, které pořádný metalový fanoušek neslyší rád, ale Prong si při zachování svého vlastního ksichtu dokázali posunout hranice, kam všude se můžou vydat a neznít při tom jako karikatura sebe sama a aniž by jim někdo mohl předhazovat přílišnou vyměklost, protože pokud je ponávratová tvorba něčeho důkazem, tak jedině faktu, že Tommy Victor zúročil své působení v Danzig a Ministry tím nejlepší způsobem. Z Prong učinil na “Runing Lives” jednotku, která má co říct jak skalním příznivcům, tak má schopnost oslovit posluchače nové. A protože to Prong dělají bez očividné snahy zavděčit se každému, tak nemám problém jim za velmi dobrý počin udělit velmi dobrou známku. Jen tak dál…


Prong – Carved into Stone

Prong - Carved into Stone
Země: USA
Žánr: thrash / industrial metal
Datum vydání: 24.4.2012
Label: Long Branch Records (SPV)

Tracklist:
01. Eternal Heat
02. Keep on Living in Pain
03. Ammunition
04. Revenge… Best Served Cold
05. State of Reebellion
06. Put Myself to Sleep
07. List of Grievances
08. Carved into Stone
09. Subtract
10. Path of Least Resistance
11. Reinvestigate

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

Dlouhých pět let trvalo, než se HC/thrash/industriální Prong odhodlali natočit nové album. Po podprůměrném “Power of the Damager” jsem, abych byl upřímný, od novinky nic moc nečekal. Přece jen, Prong mají svá nejlepší léta již dávno za sebou a od “Rude Awakening” vaří pánové z vody víc, než je zdrávo. Přičemž na začátku devadesátých let spolu s několika dalšími vyvolenými začali udávat nový směr vývoje tvrdé hudby, v tomto je jejich vliv jistě nepopiratelný, o pozdější tvorbě už toto tolik neplatí. Je to škoda, protože kapela postavená především na charismatu Tommyho Victora má jistě na víc. Jsem rád, že můžu s klidným srdcem říct, že novinka “Carved into Stone” je o poznání povedenější než poslední alba. Přibylo thrashových momentů, trošku více se sóluje a kupodivu se dočkáme melodičtějšího vokálu. “Carved into Stone” si vzal pod svá producentská křídla Steve Evetts, dvorní producent The Dillinger Escape Plan, který na scéně už něco znamená. Na novince Prong odvedl jako vždy skvělou práci, možná jednu z nejlepších v kariéře. Zvuk je takový “chladně” agresivní, čímž nemyslím nasáklý industriálními samply a “umělými” bicími. Naopak, jednotlivé nástroje znějí dostatečně živelně a uvěřitelně, dokážu si představit, že přesně takhle bude novinka znít i na koncertech.

Album odstartuje rychlá “Eternal Heat”, která jede po celou dobu v thrashovém tempu. Ve spojení s relativně melodickým Victorovým vokálem to dohromady funguje. Na úvod vypalovačka jak bič. Dvojka “Keep on Living in Pain” je klasická skladba Prong z období první poloviny 90. let. Ani rychlé, ani pomalé tempo, chytlavý refrén, dostatek HC sborových vokálů, přesně tohle jsem na kapele kdysi miloval. S následující skladbou přichází první průšvih, a sice “Ammunition”, která ve mně zanechala dojem nepředstavitelně nudné, skoro až zbytečné skladby. Netřeba ji nijak dál rozpitvávat.

Jdeme dál, a sice k singlové “Revenge… Best Served Cold”, která se povedla, ostatně videoklip taky. Chytlavý riff spolu s vynikající vokální Victorovou linkou staví v mých očích tuto skladbu nejvýše z celé novinkové kolekce. “Revenge… Best Served Cold” obsahuje asi nejvíce industriálních momentů z “Carved into Stone”, skoro až taneční rytmus vás rozhodně nenechá chladným. Celé skladbě vévodí mimořádně chytlavý refrén. Jsou to sice trošku “měkčí” Prong, než jsou fanoušci zvyklí, ale já to chápu jako jistý vývoj, nikoli snahu o přístupnost širšímu publiku, takže tohle je v pořádku. “State of Rebellion” je další skladba ve středním tempu a bohužel neobsahuje žádný nosný nápad, který by ji dokázal vytáhnout někam výš než zbytek tvorby Prong na posledních třech albech. Tommy Victor se nikdy v minulosti netajil svým obdivem ke starým HC/punkovým kapelám, dokonce kdysi pracoval ve slavném CBGB, jistým výsledkem tohoto jeho obdivu k dané scéně, je skoro až punková “Put Myself to Sleep”. Zařadil bych ji někam mezi Ministry a Danzig, pro někoho možná zvláštní spojení, ovšem na druhou stranu – proč ne, poslouchá se to dobře.

Doposud jsem mluvil pouze o Tommy Victorovi, což je samozřejmě pochopitelné, ale na novince se obklopil silnou sestavou a jsem si jist, že právě spojení s basákem Tonym Camposem a bicmenem Alexeiem Rodriguezem může za sílu nového materiálu. Posledně jmenovaného sice moc neznám, ale hned na svém prvním albu u Prong se uvedl skvěle. Například v úvodní “Eternal Heat” či “List of Grievances” jede jako nabroušená pila. Druhá jmenovaná je taktéž dost agresivní a rychlá vypalovačka, na koncerty jak stvořená. Závěr alba obstarávají tři z nejmelodičtějších skladeb na albu, bohužel nutno říct, že taky jedny z nejslabších. Titulní “Carved into Stone” je ještě v pořádku. Pomalejší píseň, která plní funkci jistého odpočinku a zvolnění, proč ne. Shodou okolností by se totéž dalo říci i o “Path of Least Resistance”, jen s tím rozdílem, že ta už zní spíše jako nedokončené demo. Úplný závěr má na starosti přímočará, rockově-industriální “Reinvestigate”, která je podbarvená klávesy a samply, bohužel ani ta nedokáže zaujmout a závěrečná čtvrtina alba je tak o něco slabší než jeho zbytek.

Minulou studiovku “Power of the Damaged” jsem na samém úvodu označil za podprůměrný materiál a je dobře, že na svém novém albu Prong dokázali, že stále umí. Přestože je na albu zařazeno i několik slabších skladeb, je “Carved in Stone” konečně přesvědčivým důkazem, že jsou životaschopní i v 21. století. Původně jsem uvažoval nad 7/10, ale nakonec jsem se rozhodl přidat osmý bodík za “Revenge… Best Served Cold”, kterou si budu prozpěvovat ještě pěkně dlouho.