Archiv štítku: Prosternatur

Redakční eintopf – červen 2018

Ghost – Prequelle
Nejočekávanější deska měsíce:
Ghost – Prequelle


H.:
1. Black Crucifixion – Lightless Violent Chaos
2. Jyotiṣavedāṅga – Thermogravimetry Warp Continuum
3. Progenie terrestre pura – starCross

Zajus:
1. Zeal and Ardor – Stranger Fruit
2. Nine Inch Nails – Bad Witch
3. Mike Shinoda – Post Traumatic

Onotius:
1. Zeal and Ardor – Stranger Fruit
2. Yob – Our Raw Heart
3. Ghost – Prequelle

Metacyclosynchrotron:
1. Caveman Cult – Supremacía Primordial
2. Ancient Moon / Prosternatur – Secretum secretorum
3. Ghost – Prequelle

Cnuk:
1. Ghost – Prequelle
2. Protomartyr – Consolation
3. Yob – Our Raw Heart

Mythago:
1. Ben Caplan – Old Stock

H.

H.:

Tentokrát to zkusím vzít stručně…

Velkým červnovým tahákem jsou Black Crucifixion. Finská kultovka má novou fošnu po pěti letech a vzhledem k tomu, že „Coronation of King Darkness“ bylo skvělé, mám velká očekávání i k novince „Lightless Violent Chaos“.

Hodně jsem zvědav i na debut „Thermogravimetry Warp Continuum“ indicko-ruského tria Jyotiṣavedāṅga se členy Tetragrammacide nebo Goatpsalm. Očekávám zlo.

Na poslední flek pak hodím italské Progenie terrestre pura, kteří si zatím vždy dokázali udržet vysokou kvalitu, tak snad ani nové EP „starCross“ nezklame.

Zajus

Zajus:

Po květnu, jenž skrýval několik špičkových hudebních lákadel, se může červen zdát z hlediska hudebního výběru měsícem poněkud slabším, ovšem i tak je z čeho vybírat. O Zeal and Ardor jsem poprvé slyšel někdy koncem loňského roku a dodnes nevím přesně, co si o jejich eklektickém satanismu myslet, ovšem kdykoli si jejich poslední album pustím, bavím se naprosto královsky. O novince vím snad jen to, že bude dvakrát delší než až příliš krátké „Devil Is Fine“, takže nezbývá než doufat, že královsky se tentokrát budu bavit dvakrát tak dlouho.

To o Nine Inch Nails nemám nejmenší pochyby. Rozhodně nepatřím mezi jejich skalní fanoušky, moc dobře však vím, že nejde o kapelu, která by desky vydávala jen do počtu. Jsem tedy zvědavý, co mají Trent Reznor a Atticus Ross na srdci. Co má na srdci Mike Shinoda, je mi celkem jasné, a způsob, jakým to prezentuje, jsem již pochválil v recenzi nedávného EP „Post Traumatic“. Stejnojmenné dlouhohrající album ukáže, zda i tentokrát bude důvod ke chvále (o čemž mám po poslechu několika opuštěných ukázek značné pochybnosti.)

Onotius

Onotius:

Čas od času se sice něco zajímavého mihne, ale zázraky nečekám. První z nahrávek, kterou jistě proženu sluchovody, bude novinka svébytné fúze soulu s black metalem – Zeal and Ardor. Minulý počin byl poměrně zajímavý, tak uvidíme, kam se posunou.

Zvědavost mi nedovolí minout ani novinku od dnes už mainstreamové mašiny Ghost. Ještě poslední deska byla solidním průsečíkem nenáročné chytlavosti a oné teatrálně okultní atmosféry, jenomže to bylo předtím, než Papa Emerita opustil zbytek sestavy a zažaloval ho za to, že je údajně okrádal o jejich díl zisku. Tak jsem zvědav, zda novinka „Prequelle“ ukáže slušný materiál, nebo jméno Ghost skončí jako bezzubá napodobenina sebe sama.

Nu a jistojistě nepohrdnu ani poctivým doom/stoner metalem v podání Yob, kteří osmého vydají nahrávku nesoucí příhodný název „Our Raw Heart“.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

K debutu Caveman Cult „Savage War Is Destiny“ se příležitostně vracím i dva roky od vydání, takže si nové EP „Supremacía Primordial“ samozřejmě nemohu nechat ujít. U jiných kapel by mě asi mrzelo, že má ípko jen jedenáct minut, ale to bordelu tohoto ražení na vymrdání palice stačí.

K Prosternatur tak vřelý vztah nechovám, ale kvality první desky jsou neoddiskutovatelné a tak jsem právem zvědavý, jak kapela v současné době zní a kam by teoreticky mohla dále směřovat. Ancient Moon neznám, ale s Prosternatur snad nebyli spárováni jen tak z prdele. Třeba mě čeká další příjemný objev.

A jelikož jsem dlouho neslyšel příjemný kytarový popík, tak po delší době očíhnu, jak si Tobiášek plní svůj dětský sen. Navíc je dobré mít v záloze pár neškodných písniček, když máte něco pustit na „společenské akci“ a tak nějak tušíte, že s Proclamation nebo Autechre asi neuspějete. Ale abych nekecal, singlovka „Rats“ se mi překvapivě dost líbila.

Ghost

Cnuk

Cnuk:

V červnu si rozhodně na málo muziky nemůžu stěžovat. Vychází hned několik zajímavých stoner/doomových kousků, z nichž nakonec vybírám jeden, a to „Our Raw Heart“ od Yob. Ti o sobě dali výrazně vědět před čtyřmi lety se studiovkou „Clearing the Path to Ascend“, ale na scéně se pohybují už mnohem déle. Věřím, že se i po letech podaří v pohodě obstojně navázat.

Dalším tipem je EP s názvem „Consolation“ od Protomartyr. Ti v současné době patří k tomu nejlepšímu z post-punku a dle singlu „Wheel of Fortune“ zdaleka neřekli poslední slovo. Dost možná si brousí nože na svůj vrchol. Tuším, že tentokrát půjde ještě o temnější dílo, než jakým byla poslední řadovka „Relatives in Descent“ z minulého roku. Opravdu se těším.

No a nakonec uvedu asi nejočekávanější desku měsíce vůbec, alespoň tedy co se rocku a metalu týče. Svůj čtvrtý opus vydávají Ghost. Dostal název „Prequelle“ a vychází hnedka prvního června. Papa Emerita třetího vystřídal Cardinal Copia a podle videa k singlu „Rats“ je to sympaťák. Píseň je to hitová, stejně jako nedávno uveřejněná „Dance Macabre“, tak uvidíme, co nabídne zbytek desky.

Mythago

Mythago:

Ještě v poslední možný den odevzdávání eintopfu jsem myslel, že to se mnou dopadne podobně, jako minulý měsíc se Cnukem. Měsíc, v němž by mě toho zajímalo méně, jsem snad ještě nezažil. Nakonec jsem si ovšem alespoň na tu jednu desku vzpomněl.

V červnu totiž vyjde novinka jednoho z mých oblíbenců, Bena Caplana. Popravdě ho sice v současnosti už ani zdaleka tolik neposlouchám, nemá pro mě prostě tu správnou atmosféru, ale přesto se na „Old Stock“ docela těším. Ničeho zajímavějšího se příští měsíc stejně s největší pravděpodobností nedočkám.

Zeal and Ardor


Prosternatur – Abyssus abyssum invocat

Prosternatur - Abyssus abyssum invocat

Země: Evropa
Žánr: black metal
Datum vydání: 29.7.2016
Label: Mercenary Musik

Tracklist:
01. Hydragyrum
02. Mortification of the Flesh
03. Zoroastrianism
04. Eleusinian Mysteries
05. Scrying Mirror
06. Heterodox

Hrací doba: 36:03

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Against PR

Jméno Prosternatur se zjevilo zničehonic, nicméně jeho debut „Abyssus abyssum invocat“ budí jistý ohlas, který není úplně zanedbatelný. A je pravda, že v tomto případě to není neprávem. Asi bych se zdráhal označovat produkci Prosternatur jako nestandardní či snad dokonce výjimečnou, taková z formálního hlediska věci jistě není, ale i přesto má „Abyssus abyssum invocat“ svojí auru, jakou nelze přehlížet. A jen ona sama je nakonec natolik silná, aby deska za pozornost stála.

Vraťme se ovšem na začátek – chtělo by se dodat: abychom vůbec tušili, s kým máme tu čest. V případě Prosternatur by však takový požadavek byl docela bláhový. Sestava formace je totiž zcela anonymní. Ví se pouze to, že ji tvoří čtyři lidé pocházející z různých koutů Evropy. Existují jisté náznaky, dle nichž by se dalo soudit, že se jedná o hudebníky již nějakou dobu aktivní, ale to berte čistě jako domněnku, která nemusí být pravdivá. Tak či onak, motivace k takové anonymitě je vcelku zřejmá – prý neodvádět posluchačovu pozornost a za vše ostatní nechat mluvit pouze a jenom hudbu.

Pod povedeným přebalem (ty dětičky vypadají dost strašidelně… do toho by snad nešel ani ten nejortodoxnější pedofil) se ukrývá porce chorobného black metalu o pěti chodech, které lemují atmosférický předkrm a podobně atmosférický dezert. Právě „Hydragyrum“ a „Heterodox“ na úvod respektive závěr alba představují snad jediné rozvolnění – ale toto je samozřejmě nutno brát s jistou dávkou rezervovanosti, neboť ani zde se nebavíme o pozitivní atmosféře. Obě písně však fungují vysoce uspokojivě: „Hydragyrum“ jakožto předzvěst zla, které bude následovat; „Heterodox“ jakožto dovětek, jenž dá posluchači čtyři minuty prostor, aby si mohl alespoň částečně srovnat v hlavě, co právě slyšel.

„Abyssus abyssum invocat“ rozhodně není lehká nahrávka, s níž byste si potykali hned na prvním rande. Docela by mě zajímalo, jak se poslechem prokousávali ostatní posluchači, kteří již s debutem Prosternatur měli tu čest, poněvadž mně osobně to dalo chvíli zabrat. Zpočátku mi „Abyssus abyssum invocat“ znělo jen jako další obyčejné cvičení na téma moderního mnohovrstevnatého black metalu s oparem okultna, jehož úroveň sice formálně není hloupá, ale že bych si u toho chrochtal blahem… to fakt ne. Postupně však debut Prosternatur začal odkrývat svá zákoutí a ukázalo se, že černý kov v tomhle podání svou hloubku má.

„Abyssus abyssum invocat“ vyniká hlavně ve dvou věcech. Tou první je kytarová stránka, která je patřičně zvrhlá. Vlastně ve všech čtyřech blackmetalových písních se nacházejí výtečné hnusné riffy, do nichž je radost se zaposlouchat. Osobně mě asi nejvíce zaujaly ty v „Zoroastrianism“ a především „Scrying Mirror“, nicméně nutno dodat, že „Mortification of the Flesh“ ani „Eleusinian Mysteries“ nijak zvlášť nezaostávají a s přehledem drží vysokou laťku kvality. Jen tak mimochodem, přesně zde vězí ono prvotní nedocenění „Abyssus abyssum invocat“, protože mi prostě chvíli trvalo, než tento aspekt alba vyplul na povrch a konečně jsem jej začal výrazně vnímat.

Prosternatur

Druhým stěžejním atributem desky je pak samozřejmě atmosféra. Je nutno uznat, že ta se Prosternatur vyvedla a je chorobná, což je rozhodně hodno ocenění. První poslechy drží desku nad vodou právě ona a právě díky tomu, že jsem ji hned od počátku vnímal, jsem „Abyssus abyssum invocat“ nezahodil a rozhodl se počkat si, jak se to celé vyvine. Je potěšující, že se to nakonec vyvinulo směrem, v nějž jsem doufal. Aby to ale nevyznělo špatně, naštěstí se nebavíme o nějakém extrémně dlouhém procesu – říkám, že chvíli mi to trvalo, ale ta chvíle je počítána v jednotkách, nikoliv desítkách poslechů.

Na druhou stranu, nalijme si čistého vína, abychom Prosternatur zase příliš nepřeceňovali. „Abyssus abyssum invocat“ je bezesporu kvalitní nahrávka a především je velice slibná, protože pokud nezůstane jen u ní, pak by další kroky Prosternatur mohly být dost zajímavé. Což je dost, není to málo, ale zcela jistě to není nejvyšší dosažitelná meta. Bavíme se o dobrém a nadprůměrném albu, ale je nutno dodat, že do úrovně špiček oboru „Abyssus abyssum invocat“ stále cosi schází a že se žánrovým vrcholům letošního roku deska kouká jen na záda.

Prosternatur