 |
| Země: Jižní Korea Žánr: k-pop Datum vydání: 1.12.2015 Label: KT Music / YG Entertainment / School Boy Records / Republic Records Tracklist: Hrací doba: 32:52
|
Pokud se vás někdo zeptá, jestli znáte nějakého kořena, co si říká Psy, tak samozřejmě všichni budete vědět, o koho se jedná. Hvězda tohohle jihokorejského zpěváka na mezinárodním poli vyletěla takřka přes noc díky celosvětovému megahitu „Gangnam Style“, jenž vyšel v červenci 2012 a od listopadu téhož roku drží titul nejsledovanějšího videa na serveru YouTube vůbec. Nicméně, Psyho hudební historie se táhne mnohem dále do minulosti (svůj debut „Psy from the Psycho World!“ vydal už v roce 2001) a v Jižní Koreji se dokázal etablovat a slavit solidní úspěch dávno předtím, než přišel raketový start ke hvězdám po vydání „Gangam Style“.
Na druhou stranu, jak se dnes ukazuje, „Gangam Style“ byl typickým sezónním rychlokvašným hitem – možná v monstróznějším měřítku, než je běžné, ale ve své podstatě byla sláva tohoto singlu relativně pomíjivou módní záležitosti. Jeden čas se člověk pomalu bál jít i do krámu, aby tam na něj nějaký kretén nezačal řvát „Oppan Gangman style“, a dneska už je tahle vlna dávno pryč. Následující nealbové singly „Gentleman“ a „Hangover“ se ještě vezly na slávě svého předchůdce (přestože druhý jmenovaný byl ultimátní sračka, kterou ze žumpy nevytáhnul ani hostující Snoop Dogg) a dokonce si vzpomínám, že minimálně ten první svého času dokonce proletěl i na hlavních stránkách českého zpravodajství.
Jak se ale ukazuje, tři roky poté už je moc dlouhá doba, aby se šlo stále vézt na extrémním úspěchu jednoho singlu. Proč si to myslím? Inu, řekněte upřímně… kdo z vás zaregistroval, že Psy v prosinci pustil do světa nové, celkově již sedmé dlouhohrající album „Chiljip Psy-da“? Zdá se mi, že se Psy z pozice globálního trendu opět stahuje do postavení lokální hvězdičky ve své rodné zemi (byť obecně vzato jsou prodeje i po tomto „vyklizení pozic“ samozřejmě na číslech, o nichž si undergroundové kapely mohou jen nechat zdát), ale to jistě nebude překážkou k tomu, abychom se na novinku podívali…
Nebudu vás nijak lakovat, stejně jako vy všichni jsem také neměl sebemenšího tušení, že tenhle cápek vůbec existuje, dokud se neobjevil „Gangam Style“. A asi úplně stejně jako většina z vás, ani já neznám jeho starší tvorbu podrobněji a moje znalosti Psyho muziky se vesměs omezují jen na proklikání několika videoklipových singlů na YouTube.
Proč jsem si tedy pouštěl „Chiljip Psy-da“? Nevím… prostě proč ne? Přestože někdejší celosvětová posedlost „Gangam Style“ byla nesmírně otravná, přece jen se musí nechat, že v rámci takových těch přitroublých guilty pleasure hitovek jsou ty Psyho tracky relativně zábavné (ne všechny, ale obecně převažují ty, které jsou v pohodě). „Chiljip Psy-da“ jsem tedy do přehrávače hodil s tím, že jestli to bude mít půl hodiny a bude to nacpané podobnými hitovkami (mezi něž lze ostatně bez sebemenších problémů zařadit i oba aktuální singly „Daddy“ a „Napal baji“), tak by mohlo jít o nenáročné chvilkové pobavení, což někdy stačí, protože přece jen nejde točit jenom Darkspace každý den a 365 dnů v roce, že jo. Pokud byste ovšem o poslechu desku přemýšleli z podobného důvodu, pak vám radím, abyste to nedělali, protože byste tvrdě narazili – stejně jako jsem narazil i já. Z onoho předpokladu totiž „Chiljip Psy-da“ splňuje jen onu půlhodinovou stopáž…
Začněme nejdříve tím jediným, co je na „Chiljip Psy-da“ stravitelné, což jsou ty výše jmenované singly a navrch ještě úvodní track „Dance Jockey“. Když se totiž právě zmiňovaný song hned na začátku alba rozehraje, tak to vypadá, že nahrávka skutečně bude pokračovat tak, jak jsem očekával. Jedná se o další takovou tu hitůvku s chytlavým rytmem a zapamatovatelným refrénem. Jasně, ve své podstatě je to strašně hloupoučká hudba, ale na poměry komerčních rádií to není nic, co by člověka uráželo, a pokud člověk vypne mozek, dá se u toho vcelku slušně pobavit. Jestli půjde do světa i nějaký třetí singl z „Chiljip Psy-da“ (jakože časem asi půjde), pak bych osobně hádal, že tam pošlou právě tohle.
Podobným způsobem pak lze popsat i ty další dvě písničky, které se již singly opravdu staly. Asi nejpříjemnější z celé desky je nakonec „Napal baji“ s chytlavým, avšak naštěstí nevtíravým refrénem, vcelku pěknými slokami i pohodovými melodiemi. Samozřejmě, vedle nějaké skutečně hodnotné hudby to nemá sebemenší šanci obstát, ale jako nenáročná pohodovka – proč ne. Pilotní singl „Daddy“ sází na trochu prvoplánovitější rytmy, avšak naštěstí je to stále v normě. Sice bych se obešel bez dle mého názoru vcelku zbytečného zvolnění před refrénem, ale i s tím se dá nakonec žít. A když nic jiného, tak se musí nechat, že jak „Daddy“, tak i „Napal baji“ byly opětovně vybaveny zábavnými videoklipy, které Psy (a celý ten tým kolem něj) umí.
Tím ovšem výčet toho, co by dejme tomu stálo za slyšení, končí, protože zbytek „Chiljip Psy-da“ se na ose kvality pohybuje v intervalu „chce se mi blejt“ až po „už opravdu bleju“. Je tu hned několik nechutně podbízivých sraček v čele s „I Remember You“, jíž vládne tak slaďoučký refrének, že by se z toho posral i homosexuální růžový jednorožec. Ten refrén má na svědomí nějaký párek, jenž si říká Zion.T, což by prý podle Wikipedie měl být „jihokorejský hip-hopový umělec“. No, ten hip-hopový umělec zní, jako kdyby si na to zpívání zapomněl našroubovat koule, takže při prvním poslechu jsem fakt přemýšlel, jestli je to holka, anebo eunuch.
Na vlně nechutné rádiové demence ovšem pokračuje i baladická „Dream“, což je kýčovité přeslazené hovno, nebo „The Day Will Come“, což asi měla být taková ta hip-hopová klavírní balada (znáte to, jak každý rapující drsňák občas musí ukázat, že má i duši, a krutopřísně zarepuje jakože romantiku pro svoje bičis) a samozřejmě to dopadlo špatně. „Ahjussi Swag“ věští píčovinu už jen dle svého názvu a tento předpoklad se naplnil do puntíku. Jedná se o pokus o další rychlejší a hitovější track, ale tentokrát je výsledek hodně otravný, rapové sloky nějakého dalšího jihokorejského joudy jsou na pěst a to ještě nemluvím o tom, že jeden motiv songu fakt strašně nápadně připomíná „Just Lose It“ od Eminema.
Seznam toho špatného však stále nekončí, jelikož tu máme ještě poslední dvě věci, jež bych se nebál považovat za jakousi úlitbu západnímu publiku. Jak jinak si lze vysvětlit přítomnost někoho jako will.i.am v „ROCKnROLLbaby“, díky němuž a také díky jehož autorskému podílu je z téhle věci dost cítit vliv takové té povrchní pseudo-hip-hopové diskošky ve stylu The Black Eyed Peas. Zajímavé je, že se will.i.am autorsky podílel i na „Daddy“, ale tam vliv jeho domovské formace není zas až tak citelný (asi jej přítomnost dalších šesti – fakt šesti! – spoluautorů trochu zkrotila). Poslední položkou tracklistu pak je Psyův remix písničky „Sing“ od Eda Sheerana, což je už vůbec naprostá zbytečnost. Nicméně se nedá tvrdit, že by její přítomnost desce nějak zásadně škodila, neboť je „Chiljip Psy-da“ fakt špatné už samo o sobě.
No, nebudeme si nic moc nalhávat – „Chiljip Psy-da“ je jednoduše blbé album. Jsou tu tři snesitelné songy, které fungují leda tak jako hodně, hodně nenáročná zábava, když potřebujete nějaký tříminutový výplach. Zbytek pak tvoří přehlídka neskutečně debilních tracků, jež by člověka otravovaly, i kdyby mu to pustily z rádia při nakupování v Kauflandu. A to, jak sami uznáte, je už hodně vysoký level hovadské hudby, když to má potenciál srát posluchače i tehdy, když se spíš zajímá o to, v jakém regálu mají ty brambůrky ve slevě…