Archiv štítku: Puce Mary

Sunn O))), Puce Mary

Sunn O))), Puce Mary

Datum: 2.3.2019
Místo: Praha, Divadlo Archa
Účinkující: Puce Mary, Sunn O)))

Akreditaci poskytl:
Heartnoize Promotion

Troufám si říct, že se nikdo na Sunn O))) nechystá jako na další běžný koncert. Nečekáte, že kapela zahraje tu „vaši“. Nepočítáte ani s tím, že vás show zabaví zápalem členů nebo teatrálností frontmana.

Za Sunn O))) se chodí v první řadě za zkušeností – zvukovou očistou. Sonický tlak podladěných kytar tlačí publikum do země, po celou dobu vystoupení vibruje zemí, nohama i bránicí. Člověk celý koncert tudíž neposlouchá, ale spíše ustává a bezlítostný křest zvukem v podivné, téměř spirituální extázi přijímá, zatímco se snaží nezardousit se syntetickou mlhou.

Vystoupení Sunn O))) jsem měl potěšení poprvé dosvědčit na dvacátém ročníku Brutal Assaultu, kde dronové plochy obohatil svým eklektickým vokálem a psychedelickým laserovo-zrcadlovým mundúrem Attila Csihar. Zajímalo mě tedy, jak si ústřední duo povede bez vokální linky, které na tomto turné do jisté míry supluje Tos Nieuwenhuizen s kultovním syntetizátorem značky Moog. Neméně jsem se těšil na to, jak bude monotónní čepel protínat mlhu a publikum v uzavřených prostorách divadla Archa.

Vše začalo se setem Puce Mary, dánské performerky, která spojuje prvky ambientu, power electronics a industrialu do svérázného celku. Osobitou tvorbu naposledy zabalila do dekadentního konceptu na vydařené desce „The Drought“. Set otevřela mírná ambientní plocha připomínající soundtrackovou tvorbu Popol Vuh. Subtilní start po chvíli přerušily pulzní EDM kopáky s hlukovými elementy, které připomínaly nejabrazivnější momenty umělců, jako jsou The Haxan Cloak nebo Ben Frost.

Hra s intenzitou a kontrastem pokračovala až do konce setu. Ostré hluky s elektronickým podkladem místy balancovala nezúčastněná deklamace Frederikke Hoffmeier. Ke konci se dostalo i na dvě věci z poslední desky, konkrétně „To Possess Is to Be in Control“ a „Fragments of Lilly“. Po nich už vše završila opomenutelná ambientní linka.

Puce Mary byla skvělou logistickou i uměleckou volbou. Pronikavé a místy až nepříjemné zvukové aranže přidaly do celkového večera speciální element, díky kterému publikum dostalo vydařený kontrast k podladěnému katalogu Sunn O))). Večer tak nabídl hned dva extrémní sonické póly.

The Drought by Puce Mary

Několik minut poté ale byl stůl plný kabelů a elektronicko-hlukových udělátek uklizen a prostor se začal pomalu a bohatě vykuřovat syntetickou mlhou, do které posléze vkročilo několik siluet druidských hábitů. Zvednutá ruka signalizovala začátek setu a první hrábnutí do strun zaručilo, že se nazvučení vyvedlo nadmíru. Zvuk ultačoval, ale nebolel. Tradiční tón rozvibroval sál i trakty všech zúčastněných, což nepolevilo až do úplného konce setu. Dlouhosáhlé akordy doprovázelo zejména vazbení a občasné o kousek rychlejší riffování.

Jednolitost formule byla čas od času rozbíjena hrstkou netradičních prvků. Nieuwenhuizenův moog byl více než slyšet fyzicky cítit. To ale vůbec nebyl problém. Zatímco kytary vibrovaly v oblasti dolních končetin, syntezátor pulzoval zejména okolo hlavy. Celý set rozlomil vedví moment, kdy na scénu přišel trombon, což na první pohled působilo úsměvně. V momentě, kdy se začala kápě s nástrojem v ruce zespodu zalévat mlhou, ale vše dostalo smysl. Vrcholná katarze se pak dostavila zhruba v poslední čtvrtině setu, kdy se Greg Anderson rozhodl svou část zdi aparátů vytočit snad až nadoraz. Kdo chtěl v ten moment odejít, nejspíš fyzicky už nemohl.

Sunn O)))

Vtipně působil přídavek, který si několik fanoušků vyřvalo pomocí fráze „one more drone“. Ansámbl kápí vylezl zpět ještě zhruba na osm minut a napral do davu poslední salvu hutných vibrací. Celé vystoupení tak nabylo bezmála dvou hodin a i přesto, že se hudební formule Sunn O))) může na první pohled jevit jako monotónní, čas před pódiem utekl víc než rychle.

Jak již bylo řečeno, Sunn O))) zprostředkovávají spíše než muzikantské vystoupení zvukovou zkušenost, při které se může i větší skeptik bez snažení poslat alespoň na moment do specifického transu. Proto je vlastně těžké vypichovat nějaká zásadní negativa. Je spíše na každém, zda je ochoten se na této vlně svézt. Ať už výstřelkům hudební avantgardy hovíte, nebo ne, účast na mlhou opředené zvukové mši určitě zvažte. Je totiž dost možné, že vám nikdo jiný podobné prohrábnutí pomocí aurální frekvence v životě nenabídne.