Archiv štítku: Regarde les hommes tomber

Regarde les hommes tomber – Ascension

Regarde les hommes tomber - Ascension

Země: Francie
Žánr: black / sludge metal
Datum vydání: 28.2.2020
Label: Season of Mist

Tracklist:
01. L’ascension
02. A New Order
03. The Renegade Son
04. The Crowning
05. Stellar Cross
06. La tentation
07. Au bord du gouffre

Hrací doba: 46:48

Odkazy:
facebook / bandcamp

S francouzskými Regarde les hommes tomber jsem se poprvé setkal na jejich bezejmenném debutu a od té doby poslušně poslouchám každé jejich album. Ne snad, že by to byl až takový problém, když letos přicházejí teprve se svou třetí deskou, protože mezi aktuálním „Ascension“ a předešlým „Exile“ si dali docela luxusní pauzu pěti let. Přesto nemůžu tvrdit, že by mi tahle formace nějak zásadně přirostla k srdci…

Pokusím se to trochu vysvětlit. První placku bych zařadil k docela fajn nahrávkám. Měla svou atmosféru, skvělý biblický přebal a pár výborných momentů. Regarde les hommes tomber uměli přiložit pod kotel a udělat dost intenzivní pasáž. Třeba nástup v podobě úvodní instrumentálky „Prelude“ má sílu, o tom prostě žádná. Navzdory nepochybným kvalitám mě to ale jako celek úplně nestrhlo, a přestože mám tu desku doma na vinylu, vracet se k ní nepotřebuju a taky to nedělám. „Exile“ pořád jelo na vlně nastavené debutem, dokázalo si zachovat podobnou náladu a opět se mohlo chlubit výbornou vizuální stránkou. Hudebně už ale druhé album bylo o trochu níž, tudíž asi nepřekvapí, že z dlouhodobého hlediska dopadlo stejně jako prvotina.

Regarde les hommes tomber si poté dali už zmiňovanou pětiletou přestávku, během níž se přestěhovali od Les acteurs de l’ombre Productions k větším Season of Mist. Hodně mě zamrzel především posun v grafice alba, protože jak se mi minulé obálky líbily, tak „Ascension“ se mi naopak fest nelíbí. Ani ne tak samotným motivem jako spíš stylem, jenž se mi zdá takový příliš „komiksový“ a vůbec mi nesedl.

Výše jsem mluvil o tom, že i navzdory svému chladnějšímu vztahu ke kapele její nahrávky poslouchám poslušně, ale popravě to zas až tak poslušně není. K poslechu „Ascension“ jsem němel přílišnou motivaci a původně jsem plánoval desku vynechat. Pustil jsem si ji spíš náhodou, když jsem zrovna přemýšlel, co bych si měl narvat do přehrávače, a tohle na mě vyzvracel YouTube. K většímu počtu poslechů mě přinutila jen touha napsat recenzi, protože o Regarde les hommes tomber tu ještě nemáme článek, který by se dal číst.

Dle řečeného je asi jasné, že „Ascension“ vnímám docela vlažně. Přijde mi, že Regarde les hommes tomber se během prodlevy nikam neposunuli a i na své třetí řadovce servírují variaci toho, co předváděli už na té první. Můžu se samozřejmě mýlit, protože najeté zpaměti to nemám, už je to nějaký ten pátek, co jsem „Regarde les hommes tomber“ a „Exile“ slyšel, a jsem líný si to teď pouštět. Možná, že nějaké nuance a pičovinky, ale nemůžu sloužit, pocitově mi to prostě přijde prakticky to samé.

Regarde les hommes tomber

Není pochyb o tom, že „Ascension“ je nahrané po všech stránkách profesionálně. Ale to není ekvivalentem vysoké kvality. Ze skladatelského hlediska mě fošna moc nezaujala. Regarde les hommes tomber jako kdyby zapomněli, jak stvořit nějakou skutečně natlakovanou pasáž, které zdobily jejich debut. Muzika samozřejmě formálně pořád hrne, ale to spíš vyplývá z podstaty žánrové kombinace sludge a black metalu, nikoliv z vlastního materiálu. Strhnout to pořádně neumí.

Světlými momenty budiž třetí „The Renegade Son“ a pátá „Stellar Cross“, které se mi zdají trochu melodičtější a/nebo prostě mají výraznější motivy, takže se od zbytku nějak odlišují. Což mi vlastně připomíná další problém „Ascension“. Zvukové ošetření alba se mi moc nezdá, celé to zní tak nějak stejně, necharismaticky a slévá se to do akustické koule, v níž zanikají eventuální záchytné body. Nicméně vzhledem k tomu, jak je tato koule zvukově čistá a relativně nekonfliktní, nejsem to schopen ani ochoten tolerovat.

Jak vidno, pro „Ascension“ jsem měl schovanou především kritiku. Nehodlám to v posledním odstavci žehlit, abych někoho nenaštval, protože bych tím popřel, že mě počin skutečně nezaujal. Jen chci vyjasnit, že se nejedná o neposlouchatelnou zoufalost. Jde „pouze“ o desku, která trpí na přílišnou všednost, ačkoliv se může snažit vzbuzovat opak. Vnímám to jako řemeslně dobře udělané nic. V tomhle ohledu si „Ascension“ může klidně podat ruku třeba s poslední řadovkou The Great Old Ones, s níž ostatně sdílí i vydavatelskou stáj.


Novinky 2-6-15

Embrional - The Devil Inside

>>> Kapela Diocletian ohlásila konec své činnosti. Důvody nebo jakékoliv bližší detaily Novozélanďané nesdělili. Formace fungovala od roku 2004 a zanechala za sebou tři desky.

>>> Holanďané Dodecahedron dokončili skládání své druhé desky a začátkem srpna ji začnou nahrávat. Počin by měl vyjít v roce 2016.

>>> Polští death metalisté Embrional pustili do světa videoklip k songu „Madman’s Curse“, který pochází z letošní novinky „The Devil Inside“. Sledujte na YouTube.

>>> Švédští Ghost streamují první skladbu ze své třetí desky „Meliora“, jež vyjde 21. srpna. „Cirice“ poslouchejte na YouTube.

>>> Novou písničku pustili ven i Graveworm – v jejich případě jde o track „Blood/Torture/Death“ z alba „Ascending Hate“, které bude k mání od 19. června. Poslouchejte na YouTube.

>>> Němečtí retro rockeři Kadavar ohlásili vydání nové desky. Ta bude jmenovat „Berlin“ a k dostání by měla být od 21. srpna u firmy Nuclear Blast.

>>> Kataklysm vydají svou další fošnu „Of Ghosts and Gods“ 31. července a nyní na ni navnazují novým songem „Thy Serpents Tongue“. Najdete jej na YouTube.

>>> Kozlí grindeři Milking the Goatmachine vydají novou placku 26. června u NoiseArt Records. Jmenovat se bude „Goatgrind“, první ukázku z ní v podobě lyric videa „‪#‎Idiot‬“ najdete na YouTube, obal se nachází tady, tracklist následuje:

01. Burn Your Shed 02. Fear the Goathammer 03. U.H.T. Milk Is Murder 04. Talk to the Hoofe 05. Mrs. Goatfire (Nanny of the Damned) 06. Wolf Expander 07: Sound of Breaking Horns 08. Shadows and Crust 09. Blow Your Sneakers 10. The Goatastic Four 11. No More Space in Herd 12. ‪#‎Idiot‬ 13. Goatgrind 14. Farm of the Mutilated 15. Wheels of Fire [Manowar cover]

>>> Francouzi Regarde les hommes tomber mají na programu svou druhou desku. Jmenovat se bude „Exile“ a vyjde v září na CD, LP a jako luxusní box u Les acteurs de l’ombre Productions. Obal se nachází zde, skladbu „Embrace the Flames“ poslouchejte níže anebo na YouTube.

>>> Sifon z WWW již zanedlouho vydá svou první sólovou nahrávkou. Ponese název „Siphon“, bude čistě instrumentální a vyjde jako CD, LP a download 16. června u firmy BiggBoss.


Regarde les hommes tomber – Regarde les hommes tomber

Regarde les hommes tomber - Regarde les hommes tomber
Země: Francie
Žánr: black / sludge metal
Datum vydání: 30.3.2013
Label: Les acteurs de l’ombre Productions

Tracklist:
01. Prelude
02. Wanderer of Eternity
03. Ov Flames, Flesh and Sins
04. Sweet Thoughts and Visions
05. Regarde les hommes tomber
06. A Thousand Years of Servitude
07. The Fall

Hodnocení:
Licee – 7,5/10
H. – 8,5/10

Průměrné hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

První pohled (Licee):

Pro většinu z vás, stejně jako pro mě, jsou sludge-blackoví Regarde les hommes tomber úplná novinka, leč svou aktivitu započali již v roce 2011. První album se však poprvé nadechlo tohoto roku, a tak není překvapením, že o těchto Francouzích se dozvídáme teprve nyní. Možná vás samotné už jen fakt, že jde o francouzskou kapelu, navnadil dostatečně a musím říct, že po právu, ale pro ty, co si přeci jen něco málo rádi počtou o jejich novince, mám také dobrou zprávu. Rozhodně stojí za to.

Na první pohled se Regarde les hommes tomber jeví jako obyčejná tuctová kapela, která nepřinese nic nového a je jen další rybou v už tak přeplněném rybníce. Není to ale úplně pravda. Mezi oněmi rybami totiž figurují jako ty barevnější, šťavnatější a taky s pěkně ostrými zoubky, aby si mohli pochutnat na svých méně dobrých kolezích. Na druhou stranu jsou ale pořád sami snadnou kořistí větších a dravějších ryb. To ovšem neznamená, že se jimi jednou nestanou také. Koneckonců, je to jejich první album a pokud jako úplní nováčci naservírovali desku, kterou naservírovali, pak musím říct, že jednou nám všem vyrazí dech.

Bohužel ale nemůžu vychvalovat do nebes. První věc, která mne trochu více zklamala, byly texty, a sice jejich obsah. Celé album se totiž nese v biblickém duchu a poukazuje na nedostatky křesťanské víry a samotné Bible. Jistě, mnozí z vás to nejspíše ocení, ale pro mě osobně to není nic převratného, ba dokonce bych se odvážila tvrdit, že procento kapel, jejichž texty jsou podobného rázu, není zrovna malé. Ačkoliv musím na druhou stranu konstatovat, že některé slovní obraty mě hodně potěšily a zasáhly mé metaforické srdce.

Druhý závažnější problém byl už trošku nastíněn výše. Regardes les hommes tomber je výborná kapela a zároveň i výborné album, ale po těch několika protočení se pořád ne a ne zarýt hluboko pod kůži. Takže i když si je ráda poslechnu a album si užiju, tak chvíli poté, co skončí, už o něm skoro nevím.

Regarde les hommes tomber zní jako smutnější a nostalgičtější Němci Odem Arcarum a nebýt jen jednolitého vokálu, myslela bych si, že No Hand Path mají novou desku. Zvukově zní album velice dobře, také je koncepčně celistvé, tudíž na sebe skladby plynule navazují a nesou se v podobném duchu. V každé z nich se najde něco zajímavého a příjemného, proto je tady jednotlivě vypisovat nebudu a zmíním jen ty nejlepší. Zaprvé je to “Ov Flames, Flesh and Sins”, nejdelší skladba na albu, nádherně vygradovaná od začátku do konce. Přechodová instrumentální skladba “Regarde les hommes tomber” mi atmosférou dost připadá jako Cult of Luna. Je smutná a zasněná, silně jí dominují táhlé kytarové linky a výrazná basa. Navazující tóny “A Thousand Years of Servitude” proto působí velice silně, smutek dosti prohlubují a kladou na něj velký důraz. Skladba samotná ale zanedlouho přejde spíše do agresivnější nálady, o čemž také vypovídá i text. Na celé desce mě velice baví bicí. Nápadité přechody tak všechny skladby umocňují a dávají jim ten správný říz, který by tam měl být.

Abych to tedy nějak shrnula… sami máte asi už nějakou přibližnou představu o tom, kdo vlastně Regarde les hommes tomber jsou a pevně věřím, že je to obrázek pozitivní. Do velikánů mají sice ještě trošku daleko, ale myslím, že vykročili správným směrem a pevným krokem, proto se velice těším na další dílo a doufám, že svou laťku posunou ještě o něco výš.


Druhý pohled (H.):

Z mého pohledu až překvapivě silná záležitost! Původně pro mě byli Regarde les hommes tomber jen dalším black metalovým projektem z mnoha, avšak jen do té doby, než jsem se konečně z nudy dokopal k tomu, abych si pustil jejich stejnojmenný debut, který disponuje opravdu mohutnou a působivou atmosférou. Regarde les hommes tomber ve svých kompozicích staví monumentální zvukové stěny, které v sobě mají sludgové i black metalové cihly, jejichž maltou je vysoko vytažená baskytara, jejíž mocné dunění dokáže ušní bubínky rozvibrovat vskutku mocně.

Už jen úvodní instrumentálka “Prelude” člověka doslova pohltí a z mého pohledu je mnohem víc než jen obyčejné intro, protože bych si bez ní “Regarde les hommes tomber” asi nedokázal představit, což se o většině inter rozhodně říct nedá. Zde se jedná o nedílnou součást celku, který hned ze začátku posluchači do uši nasadí masivní nálož, jež nepolevuje tařka až do závěrečné “The Fall”. Pokud byste si pomysleli, že by se tím pádem mohla dostavit nuda, v žádném případě to není pravda, ba právě naopak, jelikož s přibývající minutami se už tak velké napětí spíše stupňuje. Možná mi jen malinko vadí zvuk, v němž obzvláště bicí místy znějí trochu ploše, nicméně samotný materiál a atmosféra, která z něj pramení, jsou natolik silné, že ani v nejmenším neváhám udělit opravdu vysokou známku.