 |
|
Země: Polsko Tracklist: Hrací doba: 38:03 K recenzi poskytl:
|
Polští Godz ov War Productions v poslední době valí ven úctyhodný počet kvalitních desek, z nichž si některé zaslouženě získávají vysoké počty posluchačů, zatímco ostatní hledáčku neprávem unikají. Do druhé skupiny patří i death/doomová pětice Rites of Daath.
Od vydání debutové „Doom Spirit Emanation“ už je to nějaký pátek a deska stále proklouzává éterem víceméně bez povšimnutí. Je to škoda, protože Rites of Daath na prvotině neservírují nuznou kvazi-chaotickou mrdku. „Doom Spirit Emanation“ dusí dnes už typickým kakofonním death metalem, nepropadá však hudebnímu chaosu tak moc jako třeba Antediluvian nebo Abyssal. V tomto ohledu mají Rites of Daath blíže kapelám, jako jsou Vassafor, Temple Nightside, ale taky Altarage. Od posledních zmíněných Rites of Daath odděluje patrný „lidský“ element, který pramení ze znatelné inspirace klasikami deathmetalového žánru a přímočařejšího songwritingu.
„Doom Spirit Emanation“ vyniká hlavně dvěma způsoby. Zaprvé je to produkční vyváženost – Rites of Daath sice oscilují na hranici takzvaného caverncoru, zároveň ale dávají jasně znát, že pod vrstvou jeskynní aury leží vydřený cit pro řemeslo. K prvnímu kladu se váže druhý, jímž je zvuk – dostatečně zahuhlaný na to, aby dusil, zároveň ale úměrně čitelný k rozkódování riffů a dalších skladatelských obratů.
„Doom Spirit Emanation“ rovněž pomáhá rozumná délka a dobře strukturovaný tracklist. První dvě bezmála pětiminutové skladby představují kompoziční prvky, na nichž staví celá deska. Rites of Daath balancují zejména mezi strohým gradačním bubnováním a rychlejšími, blast beatem či dvojšlapkou podpořenými pasážemi. Riffy i navzdory vysoké úrovni disonance jenom nehučí a monotónnost nízko posazeného vokálu občas rozráží čistší „bölzerovské“ pokřiky. Deska tak nabízí dostatek hudebních kliček, ne však tolik, aby byl narušen permanentní tlak, který je na posluchače vyvíjen pomocí hutné basy, zakaleného kytarového tónu a burcujícího double-bassu. Postupy se opakují, Rites of Daath je jen v půlce desky natáhnou na širší plochu, ne ale zase na tak dlouho, aby „Doom Spirit Emanation“ začalo výrazněji srát. Proto není nutné vytahovat výraznější klady a zápory desky. Její síla tkví hlavně v konstantní opresi.
Rites of Daath v rámci podzemního death metalu revoluci nedělají. Na debutu ale servírují dobře odehrané zlo, které jinak často dojíždí na přepálené zkreslení a nedostatek talentu. O „Doom Spirit Emanation“ se ani jedno neotírá, a proto jde minimálně o hezký soundtrack k prozkoumávání zapovězené sefiry, kterou si kapela vypůjčila do názvu.
