 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 59:18
|
Co se takhle podívat na další slušnou deathmetalovou nahrávku? Ritual Chamber pochází z USA a jediného člena kapely Daria Dernu / Numinase můžete znát z blackmetalových Krohm či Vetus Obscurum. Ale také v minulosti přiložil ruku k dílu v čistokrevných deathových zlech jako Drawn & Quartered, Funebrarum a Infester, jejichž „To the Depths, in Degradation“ bývá mnohými považováno za nedoceněný kult. Zmínit si také zaslouží, že Derna nahrál klávesy na prvních dvou deskách Evoken. Zkušenosti danému hudebníkovi tedy nechybí a Ritual Chamber jsou jeho prvním ryze deathmetalovým vyjádřením, kde si vše složil a nahrál sám. Už první demo „Pit of Tentacled Screams“ z roku 2013 znělo velice slibně, ale kdyby mi únorový debut „Obscurations (To Feast on the Seraphim)“ nedávno doslova nepřistál pod nos, asi bych jej zazdil úplně. Své v tom nejspíš sehrála v lednu vypuštěná ukázka „Void Indoctrination“ a má osobní zkušenost, že desky vydané Profound Lore se mi dokáží až nepříjemně rychle ohrát (což zde zatím neplatí). Ale k věci.
Když hned zpočátku napíšu, že Ritual Chamber hrají temný death metal, okamžitě se nabídne srovnání s ranými Incantation Inu, proč ne. Minimálně paralela s nadkultem „Mortal Throne of Nazarene“ tu lze nejen slyšet, ale i cítit. Spojení s Infester je rovněž více než personální a také jsem si při poslechu „Obscurations“ mnohokrát vybavil nejtemnější desku Cannibal Corpse – „The Bleeding“.
Černočerná, hnusná a neustále tíživá atmosféra je ta největší přednost desky. Teda není to až takové zvrácené zlo, aby citlivějším jedincům přivodilo třeba noční můry, ale jsem přesvědčen, že tento aspekt „Obscurations“ docení každý fanoušek blacku, deathu a doomu. Avšak základem každé metalové desky jsou prostě riffy a zde Ritual Chamber po většinu hrací doby také nezaostávají. Třeba takový první riff „Beings of Entropy“ se mi dokázal zavrtat do podvědomí opravdu důkladně a pasáží, ze kterých se mi málem ježily chlupy tu je taky nemálo (z úvodu „The Eternal Eye“ jsem se napoprvé málem posral). Minimálně první půlka alba se může chlubit skladbami, kde se ponurých částí a podivných melodií nachází hned několik. Nebýt tu jistých zbytečných vad, tak se o „Obscurations“ mluví podstatně více a na webzinech by se to jen hemžilo kecy o „nejlepší deathmetalové desce roku“ apod.
Mezi ony nedostatky patří plané, bezzubé pasáže. Mnohdy tolerovatelné, protože dané songy dojem vyvažují zmíněnými hnusoparty, ale v poslední třetině už desce prostě dochází dech. Úplný závěr „As Dust and the Animal“ je nezemský, ale minimálně první půlku této skladby opět stahuje dolů nudná vata. „The Grasp of the Host“ nebo zmíněnou „Void Indoctrination“ jsem se snažil za různých podmínek nějak vstřebat, ale prostě to nešlo. Čímž se dostávám k další „vadě“ a tou je délka; „Obscurations“ tu hodinu prostě neutáhne. Desce by neuškodily ani jiné vokály. Chápu, že si Derna chtěl své dílo nablít sám, ale jeho chroptění je obyčejné a časem nudné. Takový kanál ve stylu Infester (příklad) by hudbu jistě posunul dál, stejně jako asi i špinavější produkce, ale tohle konkrétně je už ten nejmenší detail.
Může se zdát, že jsem kritizoval víc, než chválil, ale přesto si myslím, že fanoušek temného oldschool death metalu by si Ritual Chamber neměl nechat ujít. „Obscurations (To Feast on the Seraphim)“ na úplnou špici sice nemá, ale taky to není taková nuda a kopírka jako Father Befouled a podobně.