Archiv štítku: ritual

Ordo rosarius equilibrio, The Devil & the Universe, Sophia

Ordo rosarius equilibrio, The Devil & the Universe, Sophia, Der blaue Reiter

Datum: 24.9.2016
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Der blaue Reiter, Ordo rosarius equilibrio, Sophia, The Devil & the Universe

Akreditaci poskytl
(pro redaktora H.):

Sanctuary

H.: 24. říjen byl přinejmenším v mém případě docela vyhlíženým dnem, jelikož na tuto sobotu si na Nové Chmelnici v Praze daly sraz čtyři vysoce zajímavé formace. Trio Der blaue Reiter, Sophia a Ordo rosarius equilibrio pohybující se někde na pomezí mezi martial industrialem a neofolkem (příklon na tu kterou stranu se samozřejmě ve všech případech trochu liší) doplnili rakouští okultní kozlové The Devil & the Universe. A to byla prostě přespříliš zajímavá kombinace na to, aby člověk zůstal sedět doma. Ve finále to byl skutečně zajímavý večer, avšak bohužel ne dokonalý…

Atreides: Sobota čtyřiadvacátého skýtala solidní program za účasti jmen mému uchu vpravdě libozvučných – Ordo rosarius equilibrio je zkrátka kult, k The Devil & the Universe těžko něco dodávat, protože ódy na Ashley Dayoura a jeho suitu jsme tu pěli již několikrát, a ačkoliv jsem Der blaue Reiter ani Sophii neznal, rozhodně jsem se těšil. Prostor koncertu mě sice trochu odrazoval, neboť zvuk ve Chmelnici je prostě sázka do loterie a člověk do poslední chvíle netuší, zda se na něj z repráků vyvalí čistoskvoucí vlnění nebo kanální koncentrát, ale jediné, co mi skutečně chybělo, bylo zasazení téhle akce do německého příhraničí, protože ona sociální deprese a tíživost by sedla jako prdel na hrnec. Nicméně všichni víme, jak to chodí s kulturou v Sudetech (nebo spíš nechodí, protože její stav připomíná dětskou obrnu v pokročilém stadiu), takže nezbývalo než sednout na vlak směr Prag.

H.: Trochu nevděčnou pozici prvního vystupujícího dostali Der blaue Reiter. Ústřední dvojici Sathoryse Elenortha a Cecilii Bjärgö v Praze nedoplnil nikdo jiný než Peter Bjärgö – což ten večer bylo poprvé, ale ne naposledy, co se manželé Bjärgövi sešli na pódiu. Živě byly pouze perkuse (všichni tři) a zpěvy (stálé duo), zbytek jel ze samplu. Díky tomu – a také díky skutečnosti, že Der blaue Reiter na koncertě neprezentovali vlastně nic ze své jemnější tvorby – vyzněli jako čistokrevný martial marš, což ovšem není myšleno v negativním slova smyslu. Výjimkou byla pouze jediná skladba, v níž se Peter ujal akustické kytary, čímž vnesl trochu neofolkového závanu.

H.: Nicméně pochodový rytmus a deklamující vokály hrály hlavní roli. A vlastně to fungovalo parádně, hned na začátek šlo o povedené vystoupení, jemuž se dají vytknout snad jen dvě drobnosti, z nichž jednu ani nelze přičítat samotné skupině. Tím mám na mysli projekci, již nějaký koumák namířil nikoliv na zadní stěnu, nýbrž na podlahu pódia, tudíž z ní bylo vidět úplné hovno… alespoň že na další účinkující už byla sjednána náprava a projektor byl namířen správně. Druhým neduhem pak bylo, že ke konci již set Der blaue Reiter začal trochu zavánět jednotvárností. Naštěstí se ale nejednalo o nic natolik zásadního, aby to pokazilo pozitivní dojem.

Der blaue Reiter

Atreides: Jak jsem naznačil výše, španělský projekt Der blaue Reiter byl mým uším neznámý, nicméně pohled na trojici perkusí a dva vokály naznačovala, že nás čeká poctivý pochoďák. Nemůžu říct, že bych se mýlil, trio pod vedením principála Sathoryse Elenortha do publika valilo martial industrial hutný tak, že by se odér germánství přítomný v ovzduší dal krájet bodákem prvoválečné přilbice. Říkal tu snad někdo Triarii? Wappenbund? Pohlcující a vysilující zážitek, jehož jedinou výraznější slabinou byla přílišná délka – chápu, že velkorysá časová dotace jedné hodiny je více než férová vůči ostatním, na druhou stranu by mi 40, 45 minut šlapavého tempa a wagnerovské epiky vlastně docela stačilo k tomu, aby se končilo v nejlepším, neboť v posledních skladbách již nastupoval mírný pocit monotónnosti.

H.: Následoval rohatý okultismus. Seskupení okolo Ashleyho Dayoura (ten si jen tak mimochodem nechal narůst vousy a na pódiu nyní vypadá démonicky) svůj rituál začalo skladbou „Hail! Mary“ z posledního alba „Benedicere“, při níž došlo i na modlitbu směrem k Panně Marii. Poté už přišla na řadu očekávaná sprška kozlích pecek, mezi nimiž nechyběly ty největší šlehy jako „Danaus plexippus“, „Stygian“ s ikonickým „Someone you know might be using drugs and perhaps even practising witchcraft“, „Nod“ z debutu nebo naopak „Nikopoia“ z aktuální desky… a samozřejmě také mocný cover „What Time Is Love?“ (jen tak mimochodem jediná zpívaná věc na koncertech kapely).

The Devil & the Universe

H.: Nebudeme chodit kolem horké kaše, The Devil & the Universe živě setsakra umí. Je vidět, že pravidelné koncertování jim svědčí, protože jim to na pódiu ukázkově šlape, a také je na jejich suverénním vystupování znát, že se už vymanili z pozice pouhého vedlejšího projektu frontmana Whispers in the Shadow a jsou dnes regulérní nezávislou jednotkou. Živě kozlové fakt vraždí, obzvláště v těch hybnějších věcech, které na pódiích dávají na odiv svůj bez přehánění hitový potenciál. Ne nadarmo jsme jim s kolegou Atreidem vymysleli nový žánr: rituální disco. Sice byla malinko škoda, že The Devil & the Universe neukončili svůj set s „What Time Is Love?“, která byla jasným vyvrcholením a po níž finální pomalá píseň působila už trochu navíc. Ale i přes tohle rýpnutí to musím říct: nejlepší set večera!

Atreides: Když jsem viděl The Devil & the Universe prvně na předloňských Hradbách samoty, bylo to energické a rituální. Nicméně to, co ďábelští kozlové rozjeli na Chmelnici, působilo jako pozdravy z jiné dimenze. Bizarní směsice divoké elektroniky s rituálním nábojem byla skutečná šleha, která strčila do kapsy taneční kluby v Praze. Nespoutané proudy taneční energie podtrhla teatrálnost celého projevu a groteskní projekce, jež publikum častovala satanistickým Mickey Mousem, panoptickými výjevy okozlených tváří, kterak nahánějí svoji světici po všech koutech Rakous, či zakrvácenou pannou Marií, k níž se upínaly modlitby všech tří kozlů. Bylo to lepší než dobré, bylo to surrealistické a plné černého humoru, který mě nejednou málem dostal do kolen – aniž bych to jakkoliv očekával, protože jsem byl připraven na všechno, jen na tohle „rituální disco“ ne. Jak by řekl nejvyšší z nejvyšších: „Satan is happy with your progress“.

H.: The Devil & the Universe měli cestu za pomyslným vítězstvím lehčí i proto, že Ordo rosarius equilibrio to bohužel trochu odnesli zvukově. Nebyl to vyložený průser, ale znělo jim to prostě divně a zvukař to nedokázal až do konce vystoupení spravit do uspokojivé podoby. Baskytara takřka neslyšitelná (resp. slyšitelná byla, ale přišlo mi, že jen druhá linka jedoucí ze samplu, ta živá jen velmi letmo) a zpěvačka Rose-Marie úplně neslyšitelná. Až v závěru koncertu ji šlo místy tušit, ale slyšet fakt ne. Set tedy stál na akustické kytaře Ronnieho Bäcka (ta naopak zněla skvěle) a hlavním vokálu Tomase Petterssona. Navíc soudě dle neustálé gestikulace kapely to zvukově zjevně mělo k dokonalosti hodně daleko i v odposleších na pódiu. Když pominu některé už fakt hnidopišské detaily (baskytarista Fredrik měl úbor, jak kdyby šel hrát spíš kýčovitou gotiku, a Pettersson měl tak upnutá kaťata, že si všichni v sále mohli do sytosti užít obrysu jeho koulí), tak mi trochu vadila ještě jedna věc. V závěru už vystoupení působil lehce natahovaně, jako by se skupině nechtělo z pódia odejít.

H.: Na druhou stranu, i přes všechny zmiňované neduhy se Ordo rosarius equilibrio stále místy dařilo tvořit velmi silnou atmosférou a kouzlit působivé nálady. Však ještě aby se to nedařilo, když Švédové tahali tak skvělé písně jako „Hell Is Where the Heart Is – The Gospel of Tomas“ (obzvláště ta mě potěšila), „A Song 4 Hate & Devotion“ či – také nějaký příklad těch starých věcí ještě za původního názvu Ordo equilibrio„The Perplexity of Hybris. I Glorify Myself“. Kolem a kolem jsem rád, že jsem Ordo rosarius equilibrio konečně viděl, protože až doposud se mi vyhýbali, a obecně vzato jsem se vlastně i docela bavil a neměl jsem problém tam vydržet celou dobu. Nemohu ovšem popřít, že jsem doufal v o něco větší uhranutí.

Ordo rosarius equilibrio

Atreides: The Devil & the Universe nasadili laťku zatraceně vysoko, nicméně jsem nepochyboval o tom, že Ordo rosarius equilibrio využijí energie doposud pulzující sálem k tomu, aby Chmelnici položili na lopatky… alespoň dokud nedozněla první skladba. Jinak výborný set, který by ze mě za běžných okolností udělal Alenku v říši divů prostě… ne, že by nefungoval na výběr skladeb nebo snahu hudebníků, ale totálně ochrnul vinou nijakého zvuku. Bicí souprava zněla, jako by ji snad někdo zapomněl nazvučit, živá baskytara byla oproti samplované lince silně upozaděná, o Rose-Marii a jejím naprostém utopení ve zvukové nicotě snad škoda mluvit. Ne, že by Tomase Petterssona a jeho uhrančivého vokálu bylo nějak málo, ale zkrátka pasáže, s nimiž mám v hlavě zafixován ženský vokál nebo snad duet obou hlavních protagonistů, zůstaly pokulhávat za horizontem. Tím nechci říct, že by to bylo neposlouchatelné a já měl nutkavou potřebu utéct ze sálu, nicméně vyblitý zvuk potopil upřímnou snahu hudebníků vložit do koncertu to nejlepší a pečlivě budovaná intimní atmosféra plná plíživé perverze a fetišismu utrpěla značné ztráty, nehledě na možnou hitovost jejich nejpopovějších skladeb. Takhle jsem „jen“ rád, že jsem Ordo rosarius equilibrio konečně viděl živě (natož po šestileté pauze) a nezbývá než doufat, že příští setkání dopadne lépe.

H.: Večer už nabral znatelný skluz oproti ohlášenému programu (nakonec se začalo hrát o něco později a Ordo rosarius equilibrio dle mého vyhrazený čas přetáhli), díky čemuž se Sophia dostává ke slovu až nedlouho před jednou hodinou ranní. Na scénu se opět vrací Peter a Cecilia Bjärgö, aby Nové Chmelnici naložili další dávku martial industrialu. Ačkoliv mi sedělo, že Sophia měla z celého večera asi nejvíc nepřátelskou atmosféru a ačkoliv skupina sama hrála podmanivě, únava si již začala vybírat svou daň, takže jsem jejich vystoupení jen stěží vnímal a místy víc bojoval s nutkáním usnout na místě. Víc k tomu bohužel nemám co říct, jelikož evidentně výborný koncert jsem musel opustit někde (odhadem) po jeho půlce a zdekovat se předčasně.

Atreides: To já nabral směr domov rovnou po konci setu Ordo rosarius equilibrio – ze stejných důvodů jako o něco později H. Únava si spolu se zpožděním vybraly svou daň a vidina čtvrtého hodinového setu, který by se protáhl nejspíše až ke druhé hodině, mě vzhledem k pracovním povinnostem následujícího dne nelákala, jakkoliv jsem si zpětně říkal, že jsem na další martial industrialy zůstat mohl. Nezbývá než večer krátce shrnout – jakkoliv jsem byl ze zvuku, jaký Ordo rosarius equilibrio vyfasovali, mírně rozmrzelý, The Devil & the Universe byli jednoduše perfektní a i Der blaue Reiter byli skvělí, takže účasti těžko litovat. Snad jen příště začít dříve a vystříhat se zpoždění, protože končit ve dvě je fakt oser.

Sophia

H.: Na závěr ještě několik málo poznámek. Stejně jako kolegovi mi moc mi nesedlo rozhodnutí začít hrát až po osmé a skončit v jednu. Vzhledem k tomu, že se průběh večera protáhl, nebyl konec ani v půl druhé, kdy jsem to zabalil. Třeba to mělo nějaký smysl (přání kapel, logistické důvody… nevím), ale pro měkké sráče jako já, kteří chodí spát v deset večer, by bylo přívětivější při počtu čtyř skupin začínat nejpozději v sedm, víkend nevíkend.

H.: Na druhou stranu si velmi cením rozhodnutí, aby všechny čtyři formace dostaly stejnou časovou dotaci. Formálním headlinerem možná byli Ordo rosarius equilibrio (na plakátě byla použita jejich grafika a byli na něm nejvýše, pozici třetí kapely lze rovněž považovat za nejexkluzivnější), ale všichni na svou prezentaci dostali důstojnou hodinu. Za to rozhodně palec nahoru – stejně jako za vlastní uskutečnění samotné akce, jelikož sestava to byla kurevsky lákává, dobře poskládaná a papírově ohromně silná. Je pravda, že od Ordo rosarius equilibrio jsem čekal husí kůži a mrazení v zádech, zatímco jsem dostal „jen“ dobrý koncert, a Sophii mi zase pokazila má vlastní únava, ale v konečném součtu byly všechny čtyři sety i přes některé výhrady dobré až skvělé a vyplatilo se jít.


Mare di Dirac – Fumes

Mare di Dirac - Fumes

Země: Itálie
Žánr: dark ambient / drone / experimental
Datum vydání: 1.6.2016
Label: Dusktone

Tracklist:
01. SacraFormula
02. Ceremony 00
03. Representation 01
04. Deification 10
05. Quinta matrice

Hrací doba: 40:36

Odkazy:
web / facebook

K recenzi poskytl:
Dusktone

Co všechno lze ještě považovat za hudbu? Padnou-li hranice tradiční písničkové struktury sloka-refrén, padne-li hegemonie běžných nástrojů a nastoupí-li nejisté nekonečno možností, co za zvuky je ještě možno vyloudit, kde se fantazii meze nekladou a kde pouze lidská představivost je jedinou zábranou… dá se to ještě považovat za hudbu? Anebo je to právě tato nejasná hranice, kde končí pouhá zábava a skutečná hudba naopak teprve začíná?

Mare di Dirac patří mezi formace, jaké podobné otázky nutně musejí provokovat. Je schopnost zhudebnit ticho uměním, anebo jen laciným hraním si na experiment? Odpověď je stejně nejednoznačná jako to, co Mare di Dirac produkují za… hudbu? Nebo snad radši zvukovou performanci?

Mare di Dirac jsou určeni lidem, kteří chtějí slyšet nikoliv neslyšené, nýbrž neslyšitelné. „Fumes“ je deskou, kde nehrají hlavní roli zvuky, jaké se na člověka linou z reproduktorů, ale člověk sám a jeho představivost. Do hlavní role byl obsazen čistý minimalismus a víc než snaha hrát tu vítězí snaha nehrát. Velkou část nahrávky tvoří jen letmo znatelný šum, mnohde se dokonce i ten zastaví a nastane nicotné vakuum. Provázet vás budou odlidštěné dronové plochy a darkambientní sféry, jejichž hloubky se táhnou dál, než oko dohlédne a ucho doslechne; místo běžných smyslů tak musí zastoupit představivost. „Fumes“ vlastně není o tom, co uslyšíte, nýbrž o tom, co vy sami dokážete vnímat vnitřním okem. „Fumes“ je pouhým katalyzátorem, jenž cestu do hlubin ničeho odstartuje.

Ale to vše platí jen do jisté míry. Jakkoliv se to po prvním poslechu „Fumes“ může zdát až paradoxní, z obou desek Mare di Dirac je to právě ta novější, která je – myšleno vysoce relativně – variabilnější a hudebnější. Tu a tam vykoukne i hluková hrozba, jinde zas tantrické meditace hrdelního zpěvu protne dokonce i rytmický motiv. Na několika místech lze rozeznat i konkrétní hudební nástroje – nejen bubínky, ale třeba i hluboké tóny didgeridoo. Z tohoto úhlu pohledu by snad šlo i říct, že „Fumes“ je oproti svému předchůdci „Tupilaq“ stravitelnější. Nicméně ani skutečnost, že si lze tentokrát zapamatovat i nějaký motiv (!), nahrávce na její abstraktnosti a necuchopitelnosti neubírá vlastně nic.

Postavím-li obě alba Mare di Dirac vedle sebe, pak musím říct, že „Tupilaq“ mě asi pocuchalo o něco víc. To byl soundtrack nicoty, rituál ničeho v prázdné pustině, kde není absolutně nic. Na „Fumes“něco je; není to hmatatelné, není to viditelné, ale lze cítit, že se kdesi někdo (něco?) skrývá a tiše pozoruje. Nicméně „Tupilaq“ ve své nepohodlnosti, nehostinnosti a naprosté samotě bylo o něco hrozivější, dokázalo se skutečně zarýt pod kůži a zalézt za nehty.

Mare di Dirac

Ovšem pozor – nic z toho, co jsem právě řekl, neznamená, že by „Fumes“ bylo přátelské nebo snadno vstřebatelné. Není a opak by byl víc na škodu než k užitku. Říkám pouze to, že „Tupilaq“ posluchače vrhlo do prázdnoty a nechalo jej s jeho vlastním nitrem – nic víc, ale ani nic méně; „Fumes“ tu a tam letmo naznačí, jakým směrem má člověk své myšlenky stočit. Oba přístupy jsou svým způsobem lákavé, oba mají něco do sebe a je jen na vás, který z nich zvolíte za ten osudový. Já osobně však radši zvolím absolutní nicotu v podání „Tupilaq“.


Pragnavit – Skarby zmiainaha karala

Pragnavit - Skarby zmiainaha karala

Země: Bělorusko
Žánr: folk / dark ambient
Datum vydání: 30.4.2016
Label: Crivia Records

Tracklist:
01. Suhavieja
02. Zamknjonyja koŭraty Jaryły
03. Rasczynieńnie bramy niabjosaŭ
04. Visažar zornyh nietraŭ
05. Zmjainy ŭładar
06. U imrasi
07. Dzury
08. Dzjadoŭskaje sonca
09. Zier vjatoha
10. Suła
11. Marmytannie rassohi
12. Skirty hałodnic
13. Ahvjarnaja kroŭ stodu viecznaści

Hrací doba: 76:19

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Grand Sounds PR

Mé znalosti folkové scény stále bohužel nejsou tak rozsáhlé, jak bych rád, aby byly. Díky tomu jaksi nejsem úplně objektivně schopen posoudit, nakolik běloruští Pragnavit jsou či nejsou legendou, jak je kdesi proklamováno. Jednoduše proto, že až doposud mi toto jméno unikalo; album, o němž si v následujících řádcích budeme povídat (obrazně řečeno – já budu psát a vy v ideálním případě číst), je prvním počinem, jenž se mi dostal do rukou.

Zůstává ovšem neoddiskutovatelným faktem, že historie Pragnavit není úplně krátká. Však příští tomu bude již dvacet let od doby, kdy Bělorusové začali fungovat. Na druhou stranu, vcelku záhy po svém založení se rozpadli a necelou dekádu spali zimním spánkem bez známky jakýchkoliv aktivit. K probuzení došlo až v roce 2007, kdy také vyšlo nové album „Svietacjam“. Ani poté to ale Pragnavit s nějakou velkou aktivitou nepřeháněli, tudíž to zabralo dalších devět let, než se objevilo „Skarby zmiainaha karala“. S uvedenými letopočty jste si jistě dopočítali, že oněch devět let poté vychází právě na letošek. Tak se na to pojďme podívat, co si pro posluchače Pragnavit připravili…

Předně je asi vhodné zmínit, že dlouhá čekací doba byla vynahrazena množstvím materiálu, jelikož „Skarby zmiainaha karala“ trvá přes 70 minut. A rozmáchlosti nahrávky také odpovídají i formáty, v nichž novinka Pragnavit vychází, jelikož standardní edicí je v tom případě luxusní digibook CD, zatímco pro úplně fajnšmekry je stále k dostání box limitovaný na pouhých 50 kusů. Co se však samotného materiálu týče, ten je – s výjimkou samotné délky alba – jakékoliv rozmáchlosti více než dalek.

Pragnavit totiž dávají přednost minimalismu a meditativnímu rozjímání. Čekáte-li tedy od folku výrazné linky tradičních nástrojů či snad dokonce rozjuchané melodie, mohu vás zklamat rovnou – u „Skarby zmiainaha karala“ se zlou potážete. U Bělorusů se folklór mísí se zahloubaným dark ambientem. Mnohdy jsou dokonce čistým dark ambientem a folk odsunou do pozadí, viz třeba „U imrasi“. Spíš než vesnickou veselkou a doprovodem ke stavění májky jsou tedy Pragnavit společníkem k osamělému putování hlubokými lesy v lehkém dešti, kdy se mezi stromy zlověstně převalují cáry husté mlhy. Nicméně i něco takového dozajista může být zajímavé a poutavé – z mého pohledu dokonce mnohem zajímavější než jakákoliv místní veselice – a pokud máte v oblibě jména jako Wardruna či Forndom, k nimž nemají Pragnavit vůbec daleko, pak by „Skarby zmiainaha karala“ mohlo zajímat i vás.

Minimalismus však neznamená, že by byla nouze o napjaté momenty. Zejména tehdy, kdy se do hudby vplete zastřený, a přitom stále naléhavý ženský zpěv, tak se jedná výborný zážitek. Příkladem budiž třeba „Zamknjonyja koŭraty Jaryły“, ale i další písně, jež bych však radši zmínil ještě v jiném kontextu. Mluvím o „Suła“ a „Dzury“, jimž bych chtěl přiřknout titul vrcholů „Skarby zmiainaha karala”. Druhá jmenovaná je vysloveně krásná, a ačkoliv se jejími sedmi a půl minutami prolíná vesměs jen jedna ústřední linka, po nudě není ani stopy, jelikož postupná gradace funguje náramně. „Dzury“ se pak se svými dvanácti minutami rovněž zajímavě vyvíjí a zejména finální třetina je skutečně působivá a patří k tomu nejuhrančivějšímu, co Pragnavit na celém počinu nabízejí.

Pragnavit - Skarby zmiainaha karala

Nicméně těch povedených chvilek je na „Skarby zmiainaha karala“ samozřejmě o poznání více. „Dzjadoŭskaje sonca“ zaujme třeba výraznějším vokálem, „Visažar zornyh nietraŭ“ jednou z mála opravdu výrazných folkových linek, „Zmjainy ŭładar“ zase několika nádhernými melodiemi a třeba „Marmytannie rassohi“ temnotou. Jinými slovy, je tu co poslouchat po celých 70 minut, v nichž se vcelku úspěšně rozpustí i těch několik málo písní, jež nejsou až tak dobré jako zbytek (poměrně nevýrazná „Skirty hałodnic“ nebo „Rasczynieńnie bramy niabjosaŭ“, jejíž nosná linka mi přijde na poměry nahrávky trochu pohádková; „Ahvjarnaja kroŭ stodu viecznaści“ se vrcholům rovněž jen dívá na záda).

Nutno ovšem zmínit, že k (d)ocenění „Skarby zmiainaha karala“ nevede úplně lehká a přímočará cesta. Dlouhá hrací doba a minimalismus si totiž vybírají svou daň a především zpočátku to chce nějakou vůli, aby se deska nezvrhla v pouhou kulisu, již člověk vnímá spíše apaticky. Pokud tomu ale dáte šanci, dopracujete se ke zjištění, že je produkce Pragnavit přeci jen podmanivá. Nepopírám, že by desce slušelo pár vcelku přebytečných minutek odkrojit, ale i přesto klady jednoznačně převažují. Odpověď na odvěkou filozofickou otázku, zda poslouchat či neposlouchat (dle vzoru být či nebýt), je z mého pohledu jasná – poslouchat.


Fyrnask – Fórn

Fyrnask - Fórn

Země: Německo
Žánr: black metal / ambient
Datum vydání: 14.5.2016
Label: Ván Records

Tracklist:
01. Forbænir
02. Draugr
03. Niðrdráttr
04. Vi er dømt
05. Agnis Offer
06. Urðmaðr
07. Blótan
08. Fornsǫngvar
09. Kenoma
10. Havets kjele

Hrací doba: 50:31

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Spiritualismus a rituály se v posledních letech staly blackmetalovým trendem. Bohužel. Nyní už jde o zprofanované pojmy, k jejichž užívání se hrne každý pozérský výmrdek, aniž by měl ponětí, o čem mluví. Všude je najednou okultistů jak nasráno, každý hraje v kápích, na pódiu má lebky a svícny, nikdo už nehraje koncerty, všichni musejí provádět rituály. Je to obrovská škoda, že se tato žánrová větev zvrhla v takovou módní záležitost, neboť black metal, je-li podán s patřičným zanícením a těmi správnými jedinci, skutečně může mít a mnohdy i má silný spirituální nádech a schopnost uhranout a pohltit. I navzdory současné poněkud neutěšené situaci však naštěstí stále existují tací, v jejichž rukách rituální a spirituální black metal opravdu naplňuje to, co si člověk pod takovým pojmenováním představí. Fyrnask k takovým dozajista patří.

Přiznám se, že debutovou desku „Bluostar“ jsem doposud neslyšel, tudíž nejsem schopen posoudit její kvality a hudební směřování. K Fyrnask jsem se dostal až s druhým opusem „Eldir nótt“, jenž vyšel na podzim roku 2013. A vlastně se bez přehánění jednalo o lásku na první pohled, protože hned s úvodním poslechem mi bylo zřejmé, že jde o záležitost, před jejímž majestátem je na místě se poklonit. A s velkou radostí mohu říct, že situace se opakuje i na nové desce „Fórn“.

Obsah „Fórn“ lze vlastně rozdělit do dvou kategorií – avšak s poznámkou, že se jedná jen o umělé rozlišení pro potřeby recenze, v reálu je samozřejmě nanejvýš žádoucí nahrávku vstřebávat jako jeden nedělitelný celek, protože právě v takové podobě je její účinek nejsilnější a atmosféra nejkoncentrovanější. První a snad i většinovou z těchto kategorií je samozřejmě black metal. V něm není nouze o rychlé momenty a vichřice, nicméně jeho nálada není agresivní. I v těch nejzběsilejších chvílích si Fyrnask drží meditativní auru, jež dozajista nejvíce tryská v pomalejších a atmosféričtějších pasážích, jichž je na „Fórn“ také dost. I v těch rychlých však na posluchače stále dýchají primordiální pohanské rituály, přírodní rozjímání a již omílaná spiritualita. Vše bez náznaku kýče nebo pocitu trendovosti – podání Fyrnask je uvěřitelné a působivé.

Vedle black metalu ale na „Fórn“ hraje důležitou roli i přírodní ambient. Ten se objevuje pravidelně v mezihrách „Forbænir“, „Vi er dømt“, „Urðmaðr“, „Fornsǫngvar“ a „Havets kjele“ a někdy i v začátcích jinak blackmetalových skladeb. Důkazem budiž hned první metalová kompozice „Draugr“, jejíž půlminutové intro je doslova famózní. Rád bych ovšem zdůraznil, že v tomto případě množství meziher nijak nenarušuje celistvost desky – právě naopak. Z mého pohledu má i tato složka na albu zcela právoplatné místo a s její absencí by „Fórn“ ze svého kouzla jistě ztratilo. Náladová roztříštěnost rozhodně nehrozí, což by mělo nepřímo vyplývat i z toho, jak jsem výše popisoval atmosféru samotného black metalu. Black metal i ambient totiž u Fyrnask dýchají totožným duchem.

Fyrnask

Již několikrát zazněla slova jako atmosféra nebo rituál – není to náhodou. V extrémně silné náladotvornosti totiž tkví největší přednost „Fórn“ a Fyrnask obecně. V tomto případě opravdu máme tu čest s albem, jehož síla je dostatečná na to, aby člověka dokázala zhypnotizovat, vtáhnout do svých útrob a na necelou hodinu jej pohltit. Právě díky ohromně sugestivní atmosféře se daří držet posluchače v napětí (tohle podtrhuji) již od úvodní „Forbænir“ až do samotného konce, aniž by došlo na jakákoliv hluchá místa nebo momenty, v nichž by pozornost polevila. A dávkování za deštivých nocí a v hluboké tmě zážitek jen umocňuje.

V letošním roce už vyšlo hned několik vysoce zajímavých blackmetalových alb. „Fórn“ patří k těm nejzajímavějším a nejpůsobivějším. Bez nadsázky či přehánění – zde se bavíme o jednom ze žánrových vrcholů aktuální sezóny a blackmetalové špičce.


Goatpsalm – Downstream

Goatpsalm - Downstream

Země: Rusko
Žánr: doom / black metal / dark ambient
Datum vydání: 29.2.2016
Label: Aesthetic Death Records

Tracklist:
01. Grey Rocks
02. Flowers of the Underworld
03. White Sea
04. Orphan
05. Of Bone and Sinew
06. The Waylayer (A Great Spring Hunger)
07. Downstream

Hrací doba: 58:23

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Imperative PR

Může se vám to zdát nefér (ono to svým způsobem nefér i je), ale většinou nijak zvlášť nehořím touhou uctívat populární (byť někdy třeba jen v omezené míře populární) kapely nebo formace, kolem nichž se vytváří hype. Kolikrát se mi už stalo, že jsem objevil nějakou skupinu, bavilo mě to, ale když si za pár let vydobyla větší věhlas, tak trochu jsem ji opustil. Samozřejmě ne čistě z principu, ale prostě nějak podvědomě mě to přestalo tak táhnout.

Jestli je mi něco naopak velice sympatické, tak to jsou ty opravdu undergroundové projekty, které fungují spíše ve skrytu, a i když třeba v jistých kruzích mohou mít jméno, v obecném povědomí nejsou. Kombinace nepříliš viditelné kapely pro fajnšmekry s  působivou muzikou je pro mě jakožto posluchače takřka ideální stav a právě takovéhle věci si s náramnou oblibou vyhledávám, vyzobávám a následně vychutnávám. Dnes si povíme o skupině, jež přesně taková kritéria splňuje do puntíku.

Základy ruského projektu Goatpsalm sahají do roku 2009 a jsou propojeny s black/deathmetalovou smečkou Sickrites, jejíž dva členové se pustili do bokovky. Tou je právě Goatpsalm a v jejím rámci se vydali do poněkud odlišných vod. Doposud vyšla tři alba, z nichž první dvě bohužel neznám. Do drápů se mi dostala až letošní novinka „Downstream“, do jejíhož poslechu jsem se pustil s tím, že se to tváří relativně solidně, ale když z toho vyleze kravina, tak to snad nějak přežiju. Nicméně, hned s prvním poslechem jsem měl jasno, že tohle bude docela síla a že jakmile budu mít chvíli čas, rozhodně si dostuduji i starší tvorbu.

Když tak o tom přemýšlím, tak se v poslední době neobjevilo moc kapel, které bych do té doby neznal a které by na mě zapůsobily tolik jako Goatpsalm. Nebudeme dále chodit kolem horké kaše – „Downstream“ je excelentní deska, jež rozhodně stojí za slyšení. Aniž bych blíže specifikoval žánr nebo znění formace, buďte si jistí tím, že jestli v hudbě hledáte atmosféru s velkým A, tak toto je záležitost, již byste si v žádném případě neměli nechat proklouznout mezi prsty. Rituální atmosféra sice není jedinou zajímavou věcí na „Downstream“ (mimo jiné i díky tomu, že album boduje ve více rovinách, je to tak dobré), avšak vzato kolem a kolem je to nakonec právě ona, co je stěžejní – a na „Downstream“ se onu náladotvornost podařilo skutečně dotáhnout, výsledkem čehož je pohlcující a sugestivní záležitost.

V úplném jádru je to vlastně doommetalové album. V žádném případě však nejde o typickou žánrovou záležitost, jež by si rochnila ve stylovém klišé – naopak, produkce Goatpsalm má nějaký přesah, což patří k jejím velkým přednostem. Asi moc nepřekvapí lehce blackmetalový odér, který nahrávkou nesporně prostupuje, i když spíš než typické blackmetalové atributy čekejte abstraktnější přítomnost. Jako kdyby se black metal jen vznášel jako opar v pozadí, skrytě tahal za nitky a zahušťoval atmosféru, než aby přímo vstupoval do děje a explicitně se vystavoval na odiv.

Goatpsalm

Co však překvapit může, to je další plejáda nástrojů, jimiž Goatpsalm album koření. Vedle kláves na „Downstream“ se těšte třeba na akustické kytary, flétny, zvonky, brumle či dokonce sanšin. Nicméně, Rusové tohle všechno využívají velice střízlivě a s rozumem, v jejich podání nejde o žádnou samoúčelnost a přítomnost těchto nástrojů není jen tak na efekt. Úplně stejně jako kytara nebo bicí, i všechny tyhle jmenované instrumenty pracují pro celek, pro atmosféru a pro to, aby byly skladby pokud možno co nejpůsobivější…

…čímž se dostáváme k další věci, která si zaslouží vypíchnout a hlavně pochválit. Goatpsalm totiž své kompozice stavějí opravdu chytře, doslova je budují, pomalu rozvíjejí, nechávají posluchače, aby se v jejich útrobách utopil. Jedná se o povětšinou rozvážné kusy, jejichž nálada se ovšem stupňuje, konstantně narůstá a mocně graduje. Především ty nejdelší kusy, úvodní dvojice „Grey Rocks“„Flowers of the Underworld“ a finální „Downstream“, jsou jednoduše úžasné a třeba druhé jmenované prostě nejde odolat. Všechny nabízejí množství výtečných momentů a nenudí ani minutu.

Střed desky, v němž se nacházejí tři kratší kusy, tak může působit trochu slaběji, nicméně i zde je laťka skutečně vysoko. Šestiminutová „Orphan“ rovněž funguje na výbornou a třeba závěr, v němž se proplétá kytarový riff a brumle, je prostě parádní. Nejhybnější a nejmetalovější čtyřminutovka „Of Bone and Sinew“ nakonec z celého počinu působí asi nejobyčejnějším dojmem, ale to spíš jen proto, že stojí vedle tak silné konkurence, protože obecně vzato se i v tomhle případě bavíme o nadprůměru.

Nakonec tu pak jsou dvě kompozice, v nichž se metal neobjevuje vůbec a Goatpsalm v nich nabízejí cosi jako ethno dark ambient. Především třetí „White Sea“ je úžasná a může se směle měřit i s oběma úvodními působivými kolosy. Předposlední „The Waylayer (A Great Spring Hunger)“ se zpočátku tváří velmi minimalisticky, ale nakonec i ona začne nabírat na síle, když se z pozadí pozvolně začne vynořovat melodie, jež se za čas stane ústředním motivem písně, kolem něhož Rusové staví další linky. Věřte tomu, že to je setsakra super.

Goatpsalm

Nemůžu si pomoct, jsem z „Downstream“ vlastně až nadšený. Nečekal jsem toho mnoho, ale muzika Goatpsalm mi vytřela zrak (sluch). Tohle je pro mě osobně povinná koupě, protože „Downstream“ je přesně tím typem desky, jakou chci mít ve svojí sbírce. Hodně velké a hodně příjemné překvapení, a jak již padlo – záležitost, kterou není radno minout.


The Devil & the Universe – Walpern III – Hexenforst

The Devil & the Universe - Walpern III - Hexenforst

Země: Rakousko
Žánr: dark ambient / ritual
Datum vydání: 30.4.2016
Label: aufnahme + wiedergabe

Hrací doba: 15:51

Odkazy:
web / facebook / twitter

Rakouský nezmar Ashley Dayour na nic moc nečeká a své příznivce pravidelně zásobuje novou muzikou i několikrát do roka. Neuběhl ani půlrok od vydání „Benedicere“, třetího alba kozlích okultistů The Devil & the Universe, a už je tady nový počin, jejž Dayour se svým společníkem Davidem Pfisterem a dalšími kumpány naservírovali na Valpuržinu noc.

Jak vidno, z vydávání EPček právě na „čarodky“ si The Devil & the Universe již udělali tradici – už jen z názvu nového minialba, v němž se nachází číslovka III, je zřejmé, že se tohle neděje prvně. Vše začalo s „Walpern“ v roce 2014, loni pak vyšlo „Walpern II – The Blocksberg Sessions“ a nyní „Kozlíci“ servírují „Walpern III – Hexenforst“, které stejně jako jeho předchůdce disponuje skvělým přebalem (rozhodně nelze přehlédnout i jednotný styl a barevné ladění – super!).

„Walpern III – Hexenforst“ nabízí celkem čtyři nové skladby… nebo respektive spíš tři a jeden starší v novém hávu. Vše otvírá titulní „Hexenforst“, což je značně minimalistický dark ambient. U The Devil & the Universe jsem měl vždycky radši spíš ty trochu „rozvernější“ věci, na dark ambient přeci jen existují i lepší experti, nicméně zrovna „Hexenforst“ mě baví a minimálně střední pasáž s mystickým, skoro až ethno nádechem je velice zajímavá. Vrchol EP ovšem přichází ve druhé „Aconitum“, v níž The Devil & the Universe nabídnou uhrančivý beztextový vokál a rituální rytmiku. Kombinace je to ve své podstatě jednoduchá, ale má to obrovský účinek a atmosféra okamžitě zhoustne. Zrovna tahle skladba je prostě skvělá, a když nic jiného, tak minimálně ona sama za slyšení stojí.

Následuje „Osculum Infame III (Hexenforst Mix)“, což je ve skutečnosti „Osculum Infame (Part II – Shemhamforash)“„Walpern II – The Blocksberg Sessions“ s odlišným mixem. Nová verze působí mírně elektroničtěji, ale ta původní víc „kopala“ a přišla mi taková neodbytnější. V „Osculum Infame III (Hexenforst Mix)“ byly navíc, zdá se mi, trochu upozaděny industriální ruchy, což mi rovněž přijde poněkud škoda. Nicméně vzato kolem a kolem jsou to změny spíše kosmetické a zas až tak drastický rozdíl to není. A z tohoto úhlu pohledu tedy v nové verzi nevidím zas až tak velké opodstatnění. Finální „Atropa Belladonna“ je pak opětovně darkambientním minimalismem, jenž toho už zas tolik neřeší. Ve dvou třetinách se zde objeví jedna jednoduchá, leč velmi pěkná melodie, kterážto by si zasloužila rozvinout ještě víc, a toť vlastně vše. Jinak je ten song ale v pohodě, byť vrcholům tvorby The Devil & the Universe se neblíží.

Samozřejmě se nabízí otázka, nakolik má EP skutečně smysl, když opravdu skvělá je „Aconitum“ a zbytek je „jen“ v pohodě. Asi by se dalo diskutovat o tom, jestli by „Kozlům“ neslušela větší střídmost co do počtu nahrávek a selekce jen těch úplně nejsilnějších nápadů. V takovém případě by pak totiž z jejich desek padaly čelisti pod stůl. Ale nechci znít přehnaně negativně – jako sympatická jednohubka „Walpern III – Hexenforst“ bezesporu funguje.


Brazen Serpent – Perditions Call to Prayer

Brazen Serpent - Perditions Call to Prayer

Země: Kanada
Žánr: neofolk / ritual / dark ambient
Datum vydání: 2014
Label: Bunkier Productions

Tracklist:
01. Perditions Call to Prayer
02. Sanctus sanguis sanctus
03. Vacuous Cyclone
04. The Luciform
05. Befallen
06. Silencing Aeons
07. Imperishable Emptiness

Hrací doba: 37:20

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Mara Records / Bunkier Productions

V dnešní recenzi se podíváme na jednu záležitost už trochu staršího data, ale věřte tomu, že v tomhle případě to za pozornost stojí. Můžu hned na začátek prozradit, že prahnete-li po silné sugestivní atmosféře, jste u Brazen Serpent na správné adrese.

Způsob, jakým jsem se k tomuhle albu dostal, je však vlastně docela zábavný. Nebudu vám věšet bulíky na nos – není to tak, že bych toto kdesi ve svém doupěti schraňoval jako zapadlou lahůdku, o níž moc lidí neví, a nyní jsem se rozhodl se s vámi milostivě o jeden z klenotů svých archívů podělit. Vůbec ne. Popravdě řečeno, CD „Perditions Call to Prayer“ jsem dostal, aniž bych o tom vůbec tušil a aniž bych o to vlastně stál. To se tak člověk domluví s někým, že přijme jedno album na recenzi, a oni mu toho bez ptaní naposílají mnohem víc, i když to jsou kolikrát úplně odlišné věci. Možnost, že ty další nahrávky recenzenta vůbec nemusejí zajímat a že se na to vydlabe a nezrecenzuje to, případně to zrecenzuje jako učiněné prase, jen aby nějaký článek vyšel, to zjevně nikoho netankuje.

Možná se budete divit, ale tohle se děje docela často a zas až tak výjimečná praxe to není. Osobně to přímo nesnáším, protože to jsou v podstatě vždycky sračky… člověku se to nechce poslouchat a psát o tom, ale zase nejsem až tak cynický parchant, abych se jim na to vysral, jelikož prozatím stále ještě uplatňujeme pravidlo, že fyzické nosiče zrecenzujeme všechny. Nicméně, Brazen Serpent jsou snad prvním případem, kdy jsem nakonec rád, že to dotyční poslali navíc, protože je to mnohonásobně lepší a zajímavější než to, na čem jsme byli původně domluvení (a to nás jen tak mimochodem taky v dohledné době bude čekat).

Nyní už ale konečně k samotné muzice, protože je na čase, abychom si řekli, co je tedy na Brazen Serpent tak zajímavého. Tento projekt pochází z kanadského Vancouveru a prezentuje se něčím, co by šlo nazvat rituálním neofolkem se znatelnými vlivy dark ambientu. Onen dark ambient se na některých místech projevuje skutečně znatelně, především v titulní „Perditions Call to Prayer“ a ve „Vacuous Cyclone“, které se nacházejí hned na začátku alba (první a třetí kus), což může zpočátku budit dojem, že oba žánry budou hrát rovnocennou partii. Z celkového hlediska má ovšem navrch jednoznačně neofolk a je to tak správně, jelikož právě v téhle poloze jsou (je?) Brazen Serpent nejvíc sugestivní.

Právě v neofolkových kompozicích se totiž daří tvořit nádhernou atmosféru, která dokáže skutečně pohltit. Je v tom cítit hloubka a jistý přesah, díky němuž to není jen další plochá hudba jako každá jiná, dýchá z toho osudovost ne nepodobná té, již lze nalézt na nahrávkách Death in June, byť obě formace znějí trochu jinak. Brazen Serpent navíc přidává jakýsi „duchovní rozměr“, sakrální náladu. Vedle nezbytné akustické kytary se ozývají i zastřené údery (zní to skoro jak nějaké kotle nebo tympány, ale nedokážu říct přesně, neboť booklet nástrojové obsazení neuvádí) a vokál je na způsob gregoriánských chorálů. S takovou atmosférou pak zcela věrně koresponduje i grafická stránka, při níž si člověk vzpomene na díla jako „Božská komedie“ (a především Peklo) nebo „Ztracený ráj“.

Ten neofolk je v podání Brazen Serpent natolik silný, že hravě zastiňuje i onu darkambientní polohu. Ta se tím pádem zdá slabší, i když špatná ve skutečnosti není. Avšak díky tomuhle pocitu je mnohem působivější druhá část „Perditions Call to Prayer“, jelikož ony darkambientní písně se nacházejí hned na začátku a mezi ně je vklíněna jen jedna neofolková věc „Sanctus sanguis sanctus“. Nechci říkat, že je ten začátek nějaký špatný, protože i tady se pořád bavíme o vysokém nadprůměru (ostatně, minimálně „Sanctus sanguis sanctus“ proti pozdějším skladbám nijak nezaostává), ale ta pravá pastva pro uši přichází od čtvrté „The Luciform“ a dál. Absolutní vrchol se pak nachází na páté pozici v podobě majestátního desetiminutového opusu „Befallen“, za nějž by se nemusel stydět takřka nikdo z první neofolkové ligy. Což se vlastně dá říct i o celém „Perditions Call to Prayer“.

Brazen Serpent - Perditions Call to Prayer

Nemůžu si pomoct, ale v tomhle případě bych se pomalu nebál mluvit i o nadšení, protože zde máme co do činění s vážně působivým dílem. Důkazem toho, o jak dobré album se jedná, vlastně může být i to, že jsem k poslechu – z důvodů popisovaných na začátku – přistupoval se značnou skepsí, ale i navzdory nevýhodné výchozí pozici si mě nahrávka dokázala získat. Nebudeme to dále prodlužovat – přestože se nejedná o aktuální kousek, „Perditions Call to Prayer“ za slyšení rozhodně stojí.


Forndom (part 2)

Forndom - Forndom - Flykt
Country: Sweden
Genre: neofolk / dark ambient

Questions: Skvrn, H.
Answers: H. L. H. Swärd
Number of questions: 12/30

ČESKÁ VERZE ZDE

THE FIRST PART OF THE INTERVIEW HERE

Links:
facebook

The promised second part of the interview with the Swedish act Forndom is here. While the first part (read it here in case you have not read it before) dealt mostly with music itself and subjects around music, the second one focuses on more general topics. Questions were of course again answered by H. L. H. Swärd, the solely member of Forndom.


Apart from Facebook, one can find Forndom also on Tumblr which is focused rather on photos than music which is slightly out of the common for a musical act. How did you get into photography? Do you consider yourself to be more a musician or a photographer?

As I partly mentioned I started to take pictures around the time where I also left my old band. I started to take pictures with my phone but then bought a digital camera for better quality and more editing options. I guess one can conclude that I’m a musician who uses photography as an atmospheric medium to bring the listener closer to the original environment.

Do you prefer a digital camera or photographic film? Can you tell us which camera do you use? Do you edit your photos in the Photoshop or any other graphic editor?

Actually I prefer photographic film as it gives a great lift to the atmosphere. But I have sadly never tested it. My mother’s father used to have a lot of old film-cameras, but after his death they were taken by my uncle, who later sold them. If my focus had lied in photography and not in music, I would certainly have gone over to photographic film instead. But as I don’t have time for this now, I continue to use my Canon EOS 60D and edit my pictures with Photoshop.

Without any ass kissing, your photos are beautiful and atmospheric, and what is more, they also fit nicely to the atmosphere of Forndom’s music. Do you plan to connect the shots and the music somehow more significantly? I know that a few photos were present on the cards of the A5 digipack edition of “Flykt” but I mean something, let’s say, more “epic”. Like doing a luxurious artbook or photobook edition with a lot of photos…

I wouldn’t call it “ass kissing” as long as you mean what you say. I’m glad you like what I do. Yes well, the plan for the time being is to sometime, by the autumn/winter of this year start to shoot short films and in that way connect my music with motion picture. I will ofcourse also use this for further music videos, but what I’m talking about here is something with a more artistic expression where I also have the chance to combine many expressions at once.

Forndom

Music influenced by Nordic folklore is very dark in most cases, Forndom included, but did it sound like that hundreds of years ago? How old are the oldest remarks (e.g. musical instruments) of Scandinavian music?

There are a lot of Scandinavian folk music, mainly written for dance, which is played in “Dur” – giving away a cheerful expression. But there are also a lot of songs with a melancholic mood. Much of the music that once was, has been lost, but parts of it survived for a very long time in the north of Scandinavia, in what we call “Fäbodkulturen” which simply can be understood as the areas in Sweden where women often were set out during different seasons to guard herds of cattle. The cattle walked free in the nature, but to call on them one used old singing techniques and horns, which also were used to communicate with other people in long distances. There is an old Swedish documentary from the 60’s about this theme that can be seen via this link:
https://youtu.be/Eqi_Pcs-PNo?t=25s

What would you say about the path of Norse folklore knowledge that you have been walking to the present? I have noticed that your interest in Scandinavian traditions is not just a hobby – you study it as well, namely Norse religion. What does this study involves and what is going to be your possible job after getting a degree? Anyway, how far are you from finishing the studies at the moment?

Yes and my studies go very well in hand with the music as it gives me further and further inspiration and deeper knowledge. History of religion is my main subject, but I started my studies reading Ethnology, then I’ve been reading the bachelor now for 1,5 years and currently I’m reading history until the summer. Then awaits 1,5 years for a bachelor in archaeology before I go further and study the masters course for History of religion for two more years. During this time I’m also reading various old-languages, which I will have use for in my studies. All in all I will study for 6 years and I’m currently reading my third year. My main goal is to become a scholar of Old Norse religion, but as there are not always a free spot for this, I will have the archaeology education on the side.

Besides the study, what do the mythology and folklore mean to you?

I wouldn’t call it “mythology” as this is merely a minor part of a whole religion. I would say that I am religious, but not in a way that many would expect. It is hard to worship the old gods today in the same way as one did a thousand years ago. For me the Old Norse religion is more a mental life view and has a very deep impact in all decisions I do in life.

Forndom

From time to time, I hear about subsidies for underground bands in Norway for an international promotion of the country. I do not know if there is something like that in Sweden as well but in general – do  you think that any sort of support for projects promoting traditional culture makes sense nowadays? Would it actually have any impact on modern society and especially young people?

Ahh I see, I didn’t know about that, but I certainly do know that the Norwegians are good in promoting their country in general. Well I think supporting traditional culture is of most importance nowadays, as everything is becoming lesser and lesser traditional. Ofcourse “traditions” are things that change over time, but it is a true loss if they are completely forgotten. In my opinion it feels like many young people are lost today, and I certainly think that a traditional culture then can help them find themselves.

Heathen mythology is connected with ancient, pre-Christian era. However,  what do you think about the newer monotheistic religions like Christianity, Judaism, and Islam?

I’m no big fan of any of them. First of all because of the many times where politics and religion have gone together and secondly as these religions tend to have a very low acceptance towards people of religions out of their own. But I think it is important to see everybody as people. There are people who do good things in the name of religion, just as there are people who make horrible things. I think one is far out when one is starting to judge people out of their religion.

It is common knowledge that there are many endangered languages around the world. It is not so ordinary in Europe but if I am correct, Sweden has one case at least – Elfdalian. How is it going with the language in these times? What is the main enemy of these languages and how to defend them?

I think the largest enemy is when we look away from the culture and only see the use of different things. Elfdalian is by all means no language that you have so very much use for in Sweden today, but yet it has a very important historical value as it is closely related to the old Norse language. Another great enemy when it comes to this is the many authorities, who don’t want to see this as a minority-language, but yet invite more and more new words, which changes the Swedish language constantly. With other words, it is a danger when one fails to have understanding for the historical values, and only have an interest for the new.

It is now more than 20 years since many ancient Christian churches were burnt down by several Norwegian black metallers. What is your comment on this? Do you think that this infamous act also contributed on people‘s interest in pre-Christian era in Scandinavia? Have you, for example, seen YouTube channel of Varg Vikernes? As a student of Norse religion, how do you view his thoughts?

I truly find it sad when they decided to burn down wooden churches that were based upon Old Norse architecture. I can understand the hatred towards a religion that ruined so much of the old culture, but in the same time these churches also carried a high historical value. So by all means I think it was wrong. Well, by the time of these actions I think most people falsely connected this more to Satanism than something that had to do with the pre-Christian era. But I certainly do think that it contributed to an interest of the Norwegian black metal scene.

Forndom - Dauðra dura

Yes I have seen his YouTube channel, but it is nothing I follow. I can agree with some minor things he says about living and survival, but else it is not that very much that I agree with him in, but nevertheless I let him stand for his thoughts. When it comes to his view upon old Norse religion he tends to have right in some cases but in others he tell about certain things as facts when they are actually completely baseless. As an academic person I know the importance of sources, which he never reveals. However, I do find Varg being a fantastic musician.

Some people believe that the European cultural heritage is now in danger because of the current immigration wave. Sweden is probably the second most frequent destination for refugees and immigrants after Germany. How do you see the situation as someone living in Sweden and also someone who is deeply interested in original European culture?

Original European culture? Culture is something that is changing constantly, even if it is by small means or larger, and I think it is rather hard to find something that is completely original when one is not talking about a specific subject. One can however speak about European cultures at a certain time, but also there one must be more specific, as the Scandinavian culture in the year of 800 was very different from the German in the same time. Then we also have cultural differences among different places and classes. However, I do understand your point. The truth is that I don’t understand how their culture can be a threat to my own. Every culture can learn something from another one. Just because it comes a new culture, doesn’t mean you have to surrender your old. Since the Viking age, Scandinavians have been able to take inspiration from other cultures and by time, making it to their own thing.

Forndom

I do however think the migration to Sweden has been overloaded during the past year. It has been far too many people coming in all too short time, which has led on to several problems. But once again, I think it is important to see the individuals behind actions, and not blame a whole group of people of various kinds.

We like to end our interviews in a lite spirit and this will not be an expection. So – when did you shave for the last time? Will you shave in the foreseeable future, or do you aim for an epic, wizard-like beard? Thanks a lot for your time and for your answers!

I have not shaved since January 2014, where I started my studies and in the same time also started to talk to my beloved. Since then I have made some trims and cuts from time to time, but only to keep it in the right shape. The aim is indeed a long beard, stretching to the belly. I will never shave it. Thank you for good questions, it was a pleasure!


Forndom (část 2)

Forndom - Forndom - Flykt
Země: Švédsko
Žánr: neofolk / dark ambient

Otázky: Skvrn, H.
Odpovědi: H. L. H. Swärd
Překlad: H.
Počet otázek: 12/30

ENGLISH VERSION HERE

PRVNÍ ČÁST ROZHOVORU ZDE

Odkazy:
facebook

Slibovaná druhá část rozhovoru se švédskou formací Forndom je tu. Zatímco první část (čtěte zde, pokud jste ještě nečetli) se zabývala vlastní muzikou a souvisejícími okolnostmi, ta druhá se soustředí spíš na obecnější témata. Na otázky samozřejmě opět odpovídal H. L. H. Swärd, jediný člen Forndom.


Kromě Facebooku lze Forndom nalézt ještě na Tumblr, který se zaměřuje spíše na fotky než na muziku, což pro hudební kapely není úplně běžné. Jak ses dostal k fotografování? Považuješ se víc za hudebníka nebo za fotografa?

Jak už jsem částečně zmínil, začal jsem pořizovat fotky někdy v době, kdy jsem opustil svoji starou kapelu. Začal jsem fotografovat na telefon, ale potom jsem si koupil digitální fotoaparát kvůli lepší kvalitě a více možnostem editace. Hádám, že z toho lze usuzovat, že jsem hudebníkem, který používá fotografie jako atmosférický prostředek, který posluchače přivede blíže k původnímu prostředí.

Dáváš přednost digitálnímu fotoaparátu, anebo klasickému filmu? Můžeš nám říct, jaký fotoaparát používáš? Upravuješ svoje fotky ve Photoshopu nebo nějakém jiném grafickém editoru?

Popravdě dávám přednost filmu, protože hodně podporuje atmosféru. Bohužel jsem jej ale nikdy sám nezkoušel. Otec mé matky míval hodně starých fotoaparátů na film, ale po jeho smrti je vzal můj strýc, jenž je později prodal. Pokud by byl můj zájem ve fotografii a ne v hudbě, zcela jistě bych radši přešel ke klasickému filmu. Ale vzhledem k tomu, že na to aktuálně nemám čas, pořád používám Canon EOS 60D a upravuji fotky ve Photoshopu.

Aniž bych ti chtěl lézt do prdele, musím říct, že tvoje fotky jsou hodně pěkné a atmosférické a kromě toho také hezky pasují k náladě hudby Forndom. Plánuješ ty fotky a hudbu propojit nějakým výraznějším způsobem? Vím, že se několik fotografií nacházelo na kartách u A5 digipackové edice „Flykt“, ale mám na mysli něco víc, řekněme, „epičtějšího“. Například luxusní artbook nebo photobook edici se spoustou fotek…

Nenazýval bych to lezením do prdele, pokud si skutečně myslíš to, co říkáš. Mám radost, že se ti líbí, co dělám. A ano, aktuálně je plán takový, že někdy na podzim / v zimě tohoto roku začnu natáčet krátké snímky a tímhle způsobem propojit svou hudbu s filmem. Samozřejmě to budu využívat i pro další videoklipy, ale to, o čem nyní mluvím, je něco s umělečtějším vyjádřením, kde budu mít možnost kombinace více výraziva naráz.

Forndom

Hudba inspirovaná nordickým folklórem je povětšinou temná, Forndom nevyjímaje, ale zněla takto i před stovkami let? Jak staré jsou nejstarší zmínky (například hudební nástroje) skandinávské hudby?

Je spousta skandinávské folkové hudby, napsané hlavně k tanci, která je v durové stupnici, což potlačuje šťastné nálady. Je tu ale i hodně písní v melancholické náladě. Mnohé z hudby, která byla dříve, bylo ztraceno, ale některé části přežily velmi dlouhou dobu na severu Skandinávie v něčem, co nazýváme „Fäbodkulturen“, což lze chápat jako oblasti ve Švédsku, kde se ženy v různých ročních obdobích často vydávali hlídat stáda dobytku. Dobytek se volně procházel přírodou a na jejich svolání se používalo starých vokálních technik a rohů, které se rovněž používaly ke komunikaci s dalšími lidmi na vzdálených místech. O tomto tématu existuje jeden starý švédský dokument ze 60. let, na nějž se můžete podívat na tomto odkazu:
https://youtu.be/Eqi_Pcs-PNo?t=25s

Co bys řekl o cestě, po níž se znalosti severského folklóru doposud ubíraly? Všiml jsem si, že tvá záliba ve skandinávských tradicích není jen koníčkem, ale že je i studuješ, konkrétně nordické náboženství. Co toto studium obnáší a jak by mohlo vypadat tvé eventuální zaměstnání, až budeš mít titul? Mimochodem, jak daleko jsi nyní od dokončení studia?

Je to tak a mé studium jde ruku v ruce s hudbou, protože mi poskytuje další a další inspiraci a hlubší znalosti. Mým hlavním předmětem je historie náboženství, ale svá studia jsem začal studováním etnologie, pak jsem studoval na bakaláře 1,5 roku a aktuálně až do léta studuji historii. Pak mě čeká 1,5 roku na bakaláře v archeologii, než půjdu dál a začnu studovat na magisterském stupni historie náboženství na další dva roky. Průběžně také studuji různé staré jazyky, které pak ve svých studiích využiji. Celkově mám studovat šest let a aktuálně jsem v třetím roce. Mým hlavním cílem je se stát vzdělancem ve starých severských náboženstvích, ale vzhledem k tomu, že v tomto oboru nejsou vždy volná místa, budu mít ještě k tomu archeologické vzdělání.

Co pro tebe mytologie a folklór ještě znamenají vedle studia?

Nenazýval bych to „mytologií“, protože to je vlastně jen malá část celého náboženství. Řekl bych, že jsem nábožensky založený, ale ne v tom smyslu, jak by mnoho lidí čekalo. V dnešní době je obtížné uctívat stará božstva stejným způsobem, jako to lidé dělali před tisíci lety. Pro mě je staré severské náboženství spíše myšlenkovým životním pohledem a má velice hluboký vliv na vše, co ve svém životě dělám.

Forndom

Čas od času slýchávám o dotacích pro undergroundové kapely v Norsku za mezinárodní propagaci země. Netuším, jestli něco takového funguje i ve Švédsku, ale obecně – myslíš si, že má jakákoliv forma podpory projektům propagujících tradiční kulturu smysl? Mělo by to nějaký dopad na současnou společnost a zejména na mladé lidi?

Ahh, rozumím, o tom jsem nevěděl, ale určitě jsem si vědom toho, že Norové jsou obecně dobří v propagaci své země. Inu, myslím si, že podpora tradiční kultury má dnes nejvyšší důležitost, protože vše se stává méně a méně tradiční. Samozřejmě, „tradice“ jsou něčím, co se v průběhu času mění, ale je to obrovská ztráta, pokud jsou dočista zapomenuty. Podle mého názoru to vypadá, že mnoho mladých lidí je dnes ztracených, a rozhodně si myslím, že tradiční kultura jim může pomoct, aby se našli.

Pohanská mytologie je spojena s pradávnou předkřesťanskou érou. Co si však myslíš o novějších monoteistických náboženstvích jako křesťanství, judaismus nebo islám?

Nejsem příznivcem žádného z nich. Zaprvé proto, že mnohokrát došlo k propojení politiky a náboženství, a zadruhé proto, že tato náboženství inklinují k nízké toleranci vůči lidem jiného vyznání, než je to jejich. Myslím si ale, že je důležité, nahlížet na všechny jako na lidi. Jsou lidé, kteří ve jménu náboženství dělají dobré věci, stejně jako ti, kteří dělají hrozné věci. Ten, kdo soudí lidi na základě jejich náboženství, je dle mého hodně mimo.

Je celkem známo, že na celém světě je mnoho ohrožených jazyků. V Evropě to tak běžné není, ale jestli se nemýlím, Švédsko má minimálně jeden takový případ – Elfdalian. Jak se teď tomuto jazyku daří? Čím jsou takové jazyky nejvíce ohroženy a jak je lze bránit?

Řekl bych, že největším nepřítelem je to, když se přestaneme zabývat kulturou a vnímáme jen ostatní věci. Elfdalian dozajista není jazykem, který by se dnes ve Švédsku nějak moc používal, ale i přesto má velmi důležitou historickou hodnotu a je blízce příbuzný se starou norštinou. Další velkou hrozbou, když dojde na tohle, jsou úřady, které tohle nechtějí vnímat jako minoritní jazyk, a přitom pořád přijímají nová a nová slova, která neustále mění švédštinu. Jinými slovy, je nebezpečné, když někdo nedokáže porozumět historickým hodnotám a zajímá se jen o to nové.

Už je to více jak 20 let, kdy bylo vypáleno mnoho křesťanských kostelů několika norskými blackmetalisty. Jak bys to okomentoval? Myslíš, že se tento nechvalně proslulý čin také nějak podílel na zájmu lidí o předkřesťanskou éru? Viděl jsi kupříkladu YouTube kanál Varga Vikernse? Jak jako student severského náboženství vnímáš jeho myšlenky?

Upřímně mi to připadá smutné, že se rozhodli vypálit dřevěné kostely, které měly základ v architektuře starého Norska. Dokážu pochopit nenávist vůči náboženství, které zruinovalo velkou část staré kultury, zároveň ale tyto kostely měly obrovskou historickou hodnotu. Tudíž si na každý pád myslím, že to bylo špatné. No, řekl bych, že v době těchto činů to lidé mylně spojovali spíš se satanismem než s něčím, co by mělo do činění s předkřesťanským obdobím. Rozhodně si ale myslím, že se to podílelo na zájmu o norskou blackmetalovou scénu.

Forndom - Dauðra dura

Ano, viděl jsem jeho YouTube kanál, ale není to nic, co bych sledoval. Dokážu souhlasit s některými drobnostmi ohledně života a přežití, ale jinak toho moc není, v čem bych s ním souhlasil, přesto ať si za svými myšlenkami stojí. Když přijde na jeho pohled na severské náboženství, v některých případech mívá pravdu, ale v jiných zase vykládá o určitých věcech jako o faktech, ačkoliv ve skutečnosti nejsou čímkoliv podložené. Jako akademická osoba jsem si vědom důležitosti zdrojů, které on nikdy neuvádí. Nicméně, pokládám Varga za fantastického hudebníka.

Někteří lidé jsou přesvědčeni, že evropské kulturní dědictví je aktuálně v ohrožení kvůli současné imigrační vlně. Švédsko je pravděpodobně druhou nejfrekventovanější destinací pro uprchlíky a imigranty hned po Německu. Jak se na situaci díváš jako někdo, kdo žije ve Švédsku a zároveň se hluboce zajímá o původní evropskou kulturu?

Původní evropskou kulturu? Kultura je něco, co se neustále mění, ať už malým způsobem anebo větším, a řekl bych, že je obtížné najít něco skutečně původní, pokud člověk nemluví o něčem konkrétním. Lze samozřejmě mluvit o evropských kulturách v určitém čase, ale i tak je nutno být přesný, protože skandinávská kultura v roce 800 byla velice odlišná od Německa stejné doby. Také máme kulturní rozdíly mezi různými místy a třídami. Nicméně, rozumím tvé otázce. Popravdě nechápu, jak by jejich kultura mohla ohrozit tu mou. Každá kultura se může naučit něco nového z nějaké jiné. To, že přichází nová kultura, ještě neznamená, že se člověk musí vzdát té staré. Už od dob vikingů byli Seveřané schopni se inspirovat v ostatních kulturách a postupem času to i převzít za vlastní.

Forndom

Myslím si ovšem, že migrace do Švédska byla za poslední rok přetížena. Příliš mnoho lidí přišlo v příliš krátkém čase, což vedlo k několika problémům. Ale opět, podle mě je důležité za jednotlivými činy vidět jednotlivce, ne obviňovat celou skupinu lidí různého druhu.

Naše rozhovory rádi zakončujeme v trochu odlehčeném duchu a tenhle nebude výjimkou. Takže – kdy ses naposledy holil? Hodláš se někdy v dohledné budoucnosti oholit, anebo si chceš nechat narůst epický čarodějnický plnovous? Mockrát díky za tvůj čas a za tvé odpovědi!

Neholil jsem se od ledna 2014, kdy jsem začal studovat a kdy jsem se seznámil se svou milovanou. Od té doby jen tu a tam něco přistřihnu nebo zastřihnu, ale jen aby zůstal správný tvar. Cílem je vskutku dlouhý plnovous sahající až po břicho. A nikdy jej neoholím. Díky za dobré otázky, bylo mi potěšením!


Forndom (part 1)

Forndom - Dauðra dura
Country: Sweden
Genre: neofolk / dark ambient

Questions: Skvrn, H.
Answers: H. L. H. Swärd
Number of questions: 18/30

ČESKÁ VERZE ZDE

THE SECOND PART OF THE INTERVIEW HERE

Links:
facebook

Swedish neofolk / dark ambient act Forndom gained wider publicity last year after the official release of EP “Flykt” – deservedly, since the record’s atmosphere is quite captivating. The first effort was recently accompanied by the full-length album “Dauðra dura” which was a proper reason to contact H. L. H. Swärd, the mainman behind the band, and ask him a few questions.

The interview is split into two parts. The first one, which focuses on music and other related subjects, follows below. The second one will be published in a few days…


Hello! The very first question will not be much original but it is probably still worth asking – despite I am aware of the fact that you have already answered these things somewhere else. Initially, you started doing music under Heathen Harnow monicker. Why did you decide to change the name to Forndom? And could you also describe the background behind the word “forndom” – its meaning, how did you find it, and how does it fit to the concept and atmosphere of your music?

I started this project firstly as a blog on Tumblr, and the name Heathen Harnow was nothing more than a nickname based upon one of my Danish family names – Harnow. As time went by, this project also got more and more serious and in the end I felt the need to change it into something else. I wanted it to truly have a meaning of what I did and who I was, but yet with a neutral meaning, so I ended up with Forndom. This name is based upon the old Scandinavian word “Fordom” which basically means “Of old”. But we also have another word in Swedish – forn, which means “Ancient” and which often is used in Swedish to mark something that is from the pre-Christian era. So I took this word and ended it with the suffix –dom, creating a word with the meaning “Of what is ancient”.

Can you tell us which instruments exactly are present in the Forndom’s music? Are there any differencies between the “instrumental cast” of “Flykt” and “Dauðra dura”? Do you use any samples, or do you prefer the attitude that everything has to be recorded with real instruments?

It totally depends on if you mean the current instrumental cast or the cast that was used on the last album. On “Flykt” all the instruments was virtual instruments. But in the same time I never recorded this with any thoughts of that it would get so popular. It was simply music written for myself, music that would connect to the many photos I took at the time. But since then I started to take the music more serious, and I started to learn other real instruments. In the last album all the percussion and instruments except for the background ambient drone was recorded with real instruments such as Tagelharpa, Shamandrum, percussion of various kinds, acoustic guitar and näverlur. But this album was also recorded during the summer and some instruments that I actually play, was not included with the songs. If one is to put up the full instrumental cast that I have for the time being it would be:

Forndom

– Tagelharpa
– Näverlur
– Various Percussion
– Frame drum
– Shaman drum
– Flutes
– Jews Harp
– Vevlira
– Various Ambient sounds

How many instruments are you able to play in total? Are there any instruments whose sound you would like to have in your music but was not able to do so till now? Is there anything you would like to enrich the Forndom’s sound with in the future?

Actually I can’t give an exact number of how many instruments I play. As long as you know how an instrument works, you are able to play it. The more practice you put into it, the better you will become. At least that is how it has always been for me. So I guess it would be easier to answer what instruments I actually use within my music, which I already did. I always strive to have as many old instruments as possible in my music, and even if I told in the last question what instruments I use for the time being, it will certainly be even more until the next release. I’m a big fan of horns of various kinds. Until the next release I will certainly enrich my collection with more birch bark lures (Näverlur) and natural horns.

Forndom

How did you get involved with the music? Is it possible to say which instrument is “the” first one for you? Can you reveal your first musical experiences? Speaking in terms of music, did you do anything before Forndom (Heathen Harnow)?

My father is a cellist so classical music has always been with me as I grew up. My fathers father had a background in a classical orchestra and jazz-band as a contra-bass and piano player. My mother’s father was self taught and could play a number of various folk-instruments. My first instrument to learn was the trumpet, in the age of 7-8. I also learned flute in the same time. My first musical experiences have without doubt been my father playing concerts of Bach, Beethoven, Haydn, Mozart and everyone else of the big composers for me as a child. Without doubt it certainly made me aware of the atmospheres within music, which is of greatest importance for me today. As I were about 12 I started to learn Piano by myself and I also took a few lessons in classical guitar. During the same time I also came in contact with metal-music and during a school-project about Satanism, my teacher told me to take a look at the Black metal scene. I truly enjoyed this music and especially the great atmosphere. I bought myself an electric guitar and started to record some own songs that I uploaded to myspace. It never got any serious though. When I came up into the high-school age I applied to a music-gymnasium in Norrköping where I also got in. For the first time I found friends with an equal taste in music and after some year I created a band called “Eingana” with them. I did the vocals and wrote about half of the songs, but it was all based upon a sound that was to fit all in the band. But within time I felt that it got more and more progressive and lesser and lesser atmospheric. Yet I felt that I was the driving force in the band. So in the end I left. Around this time was also where I started the blog. I left music for some time, later to take it up again.

Forndom is surely connected with your person. Do you do literally everything just on your own? Are there any persons who eventually helped you somehow during composing, recording, or creating the visual form of Forndom?

Yes I do everything on my own. I do have a broad vocal-register, which certainly have made people believe that there are more people involved in this project. But so far it has only been myself doing everything. I do however have plans to include some friends on the vocal part for the next release. Doing everything on your own has its good sides, but it also has its bad sides. Recording and writing everything on your own often makes you very self-critic.

If I am not mistaken, you have not performed live with Forndom so far. However, if I understood one of your recent Facebook statuses correctly, you plan to change that and bring Forndom onstage – is that right? You stated that you will try to solve the necessary circumstances around live playing in the summer. When do you think you will be able to perform live with Forndom?

Yes, that is correct. But I don’t want it to be a performance where I simply stand and perform the regular songs that I’ve written. I want it to be an experience out of the ordinary and this is also why it demands preparation of various kinds. I will certainly be ready to play live during the late autumn/winter of 2016.

Forndom - Dauðra dura

What will be your approach to live playing – do you wish to do a regular tour, or do you want to focus rather on occasional single-shot concerts? Actually, I would personally bet on the second option… however, wouldn’t this way bound you to play just in Sweden or eventually in the nearby countries because the expenses for promoters from longer distance would be too high?

I will certainly not tour, but rather focus on single-shot concerts. The plan so far is to write a special live-piece, which will only be performed live and not be bound into the songs I have written so far. The plan is also to perform on my own (with pre-recorded material) and without anyone else included. So I don’t think it would be that very expensive for promoters and arrangers worldwide to make me come and play.

The presentation of Forndom is full of primitive (not in the negative sense of the word), simple, and abstract symbols – which is something I honestly like, way more than some cheesy and kitschy fantasy cartoons. What do the symbols (in general) represent for you? Do you think that the abstraction of primordial symbols is still relevant in the 21st century and today’s society?

The artwork of Forndom is very much based upon Norse religion. But it is not only based upon the myths and saga’s but also upon the mind of old. To understand the mind of old one also has to have a wider understanding for religions of old. When I do my artworks I want them to be simple, but with a deeper meaning. Some people look at them and see what is to be seen, but fail to understand the meaning of it as a whole. I would like to see my artwork as a kind of “Kenning-paintings”. If one knows a lot, one also knows how to interpret what is to be seen. Single symbols might not be relevant into today’s society, but the full context and the thoughts of the human mind, is something that I consider timeless.

Forndom

Both “Flykt” and “Dauðra dura” have highly positive response (at least it seems to me like that) which, I guess, is surely quite enjoyable for you. On the other hand, nothing but positive response may cause resting on laurels. Do you have anyone who gives you critical and impartial feedback? And have you ever noticed any negative feedback from the listeners or critics?

Yes, I often send out ideas to the ones closest to my heart. But this is merely just to get the thoughts of somebody else as I often work completely on my own. But in the depth I do not care that very much for what other people think of my work. What I do is simply my own expression and I never do my work to satisfy anyone else than myself. I’m very glad for the great responses I’ve got and it truly means a lot. But it is very seldom that it makes me lesser critic towards myself. So the answer to your question, if good critic makes myself feel more at peace – is no. But ofcourse it is always great to hear that people appreciate what you do and take the music towards them on a very personal level. Because ofcourse this gives you even more motivation. I’ve received some minor negative critics yes and it would in my opinion be strange if I wouldn’t. But people are different, people think different and like different things.

I am sorry to ask so inappropriately but I cannot help myself – your music resembles the works of Norwegian act Wardruna a lot from my point of view. Does this band have any influences on you?

Ofcourse, isn’t that obvious? Wardruna and the music of Einar Selvik had the same impact on me just as bands like Venom and Bathory had a huge impact on the Norwegian black metal scene in the 90’s. Especially when it comes to the use of the many old instruments. But in the same time one also have to have a deeper understanding for why it ended up that way. As I have told already, I have always been into atmospheric music, both classical and black metal. I have since a very young age also had a huge interest for early middle-ages, Vikings and Scandinavian folklore overall. When I created this project under the name of Heathen Harnow, the main idea was to take atmospheric pictures inspired by Scandinavian nature, folklore and myth. After seeing the ritual-ambient act “Draugurinn” on the Swedish festival “Arosian black mass” in 2012, I also decided to contribute the atmosphere of the pictures with music. The foundation of the music was found in the Scandinavian folk tunes, which, except of the regular folkmusic, also can be heard in many of the Swedish lullabies and children-songs, and with other words, it is something that you have with you since a very low age if you are Scandinavian. So to conclude I think one have to see to the big picture to understand why my music also resembles the works of Wardruna. We have the same background and share the same culture.

If I am not mistaken, an early version of “Flykt” released under the old Heathen Harnow name should exist – is that correct? Are there any musical differencies between this early version and the latter editions issued by Nordvis?

Yes that is correct, and this was released digitally during the autumn of 2013 and later physically released on my own during 2014 if I remember it correctly. It was limited to 50 ex and I don’t even have a copy of it myself. The only difference with this edition compared to the one released by Nordvis was that this had two extra tracks which I did the months after releasing it digitally. One of the tracks was named “Skogsrået” and is to be found on YouTube. The other one was an instrumental song called “Minnen ur askan”. But I hope in consideration for the ones who bought it, that it will stay away from the digital world.

The first Nordvis edition of “Flykt” was made as a limited A5 digipack CD (500 copies) which is now out of print. „Dauðra dura” was, among others, released as a limited boxset (150 copies) which is already sold out as well. Are you a fan of such very limited releases which might (and probably will) become rare? Aren’t you afraid of a situation when someone buys it now and then puts it on eBay for enormously high price after some time?

Ofcourse I like limited editions as it put more worth to it. Why should one else have a physical copy of something in the digital world we live in? It is indeed sad that a few people tend to buy limited things just to sell it for a higher price later and I’ve already heard of such cases when it comes to my own releases. But in the same time that is how the market looks for rare works out of artists in general. Paintings tend to be expensive for a reason.

Forndom

This might be a cliché question but – are there any plans to release “Flykt” and/or “Dauðra dura” on vinyl?

Yes, as announced during the last weeks, DD is coming out on vinyl.

The next question will have a simple form but I guess its answer might not be really plain. The main theme of “Dauðra dura” is death – why did you decide to focus on death?

Death is a natural part of life. Death is not merely something that happens when the body dies, but rather something that goes on continuously throughout our lives. We change and go through passage-rites. We kill the old self to give place for something else, and enter a new part of our lives. But death is also connected with wisdom and learning. In the very darkest stages of our lives we also learn the very most. During the year I was writing this album I learned so many things, both on a physical and psychical level. But I also felt truly bad from time to time because of several reasons, but in the end it was all worth it. My focus upon death was to show that is more to it than just grief and sorrow. Out of every bad thing there is always something good as well.

Despite the fact that “Dauðra dura” is centered around death, there are two songs dealing with different subjects, namely “Svitjod” and “Jag vet ett tempel stå”. Why did you decide to include them on the record instead of having the whole album mono-thematic?

The album is monothematic as these songs are to be connected to the dead and death as well. “Svitjod” is a tribute to the people who lived and died, who sowed and harvested this country in the ages before my own. “Jag vet ett tempel stå” is to be connected with the Uppsala-temple myth, where humans, among many other creatures, were sacrificed to secure a better life for the living.

“Jag vet ett tempel stå” does not contain any vocals but it still has lyrics. Why did you decide not to include any vocals in the track? It may seem a little bit strange, especially when you stated in the liner notes of “Dauðra dura” that one day, you might re-record it with vocals…

The reason for this is simply that I wrote the lyrics after recording everything else of the song, but once recording was to take place, the singing melody I had in mind was too hard to sing in the key it was played in. I tried to make some changes but was never happy enough with the result. By the time I was also about to start my studies again, reading two courses at once that I had to put my focus upon. I was also in general very tired of being in the studio and in the end I decided to leave it as an instrumental song. Though, for coming releases I will probably not sit in sessions writing and recording a whole album as I did here, but rather work on it for shorter sessions.

Forndom

In the above-mentioned liner notes, you also wrote that you decided not to share English translations or explanation of the album’s lyrics in the booklet. Why? Will you do it some day anywhere else?

I could have translated it word by word, but it would in my opinion not have been a fair result of the lyrics as a whole as it would then exclude rhymes and other things that I find important. But we’ll see, I might post some word-by-word translations via my Tumblr page in the future.

I have also a little question about the fifth song on “Flykt“. Since its name differs on the back cover and on the CD, I would like to know if it is called “Återkomst” or “Återkomsten”?

Hehe, this is probably some minor mistake on Nordvis part then, but it doesn’t matter as it has the same meaning – “Return”. Återkomst is Singular-Undecided-nominative, while Återkomsten is Singular-Decided-nominative. The correct title is “Återkomst”.

THE SECOND PART OF THE INTERVIEW WILL BE PUBLISHED ON 12TH MARCH

Forndom - Flykt