Původem litevská formace Romuvos aktuálně sídlící v Německu právě vydává třetí album „The Baltic Crusade“. Ukázky v přiloženém přehrávači.
Archiv štítku: Romuvos
Romuvos – Infront of Destiny
 |
|
Země: Litva / Izrael Tracklist: Hrací doba: 64:18 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Romuvos je stále poměrně nové a ještě nepříliš zavedené jméno na metalové scéně. Přesto s letošním albem „Infront of Destiny“ nedebutuje. Dlouhohrající odpanění tohoto projektu proběhlo již před dvěma lety za pomoci nahrávky „Romuvan Dainas“. Její vnějšek zdobil obal s rytířem a její vnitřek zase epický folk / pagan metal s příjemnou atmosférou a hlavně velice příjemnou poslouchatelností.
A to je vlastně vše podstatné, co se v historii Romuvos událo. Velnias, lídr tohoto jednočlenného projektu, jenž pochází z Litvy, ale již od dětství prý žije v Izraeli, sice dle svých slov v minulosti působil v nějakých blackmetalových kapelách, z nichž ale žádná to nedopracovala k jakékoliv nahrávce. Romuvos možná není black metal, ale je vidět, že tentokrát jde o seriózní záležitost. Jak fungování kapely (už došlo i na první koncert – minulý měsíc na litevském festivalu Kilkim Žaibu), tak vlastně i kvalitou samotné produkce.
Hlavní předností Romuvos je dozajista rozmáchlost, epičnost a majestát, aniž by se sklouzávalo k lacinému kýči. Tvořit takzvaně epickou hudbu pomocí kýče je jednoduché řešení, proto jej bohužel tolik skupin také volí, takže je příjemné, když to někdo hraje způsobem, že člověk po poslechu nemusí srát cukrkandlový trus, jak to bylo sladké. Velnias se v tomto ohledu pohybuje tak trochu na hraně a dokážu si představit, že pro někoho už to bude příliš velká slaďárna už takhle, ale za mě tu hranu přeleze jen málokdy. A právě tohle je jen tak mimochodem tím hlavním důvodem, proč se produkce Romuvos poslouchá tak strašně příjemně a leze do ucha úplně sama. Platilo to pro „Romuvan Dainas“ a platí to i pro „Infront of Destiny“.
Vedle melodických linek (třeba některé v „For as Long as Enemies Lay in Defeat“ či „Golden Coasts Filled with Amber Stones“ jsou skutečně výtečné) patří k nejvýraznějším prvkům i vokál. Velnias totiž vládne krásným čistým klenutým hlasem. A ten také dělá svoje, čehož si je autor zjevně, pročež se jej nebojí používat. Až by se chtělo říct, že přesně takovýhle zpěv je pro vyprávění rozmáchlých příběhů z pohanských dob jako stvořený. Na druhou stranu, Velnias svůj hlas ani vyloženě neždímá a necpe jej do každé vteřinky, pročež se jím člověk ani nepřesytí a nevadí mu, že se na celém albu nachází vlastně jen jedna poloha (nějaký řev nebo tak cosi nečekejte ani náznakem).
Nicméně stejně jako v případě „Romuvan Dainas“ tu je háček. A popravdě řečeno se jedná o přesně ten samý neduh jako na debutu (a také jsem si jej stejně jako tehdy schoval až do druhé půle recenze). Z „Infront of Destiny“ totiž doslova křičí obrovská inspirace v hudbě Falkenbach. Kdybych chtěl být hodně hnusný a kdyby mě ta muzika Romuvos nebavila, tak bych možná i prohlásil, že je to vyloženě kopírka. Však ono se to přímo vybízí, když hudebně i vokálně je ta podobnost nepřeslechnutelná. Je sice pravda, že jsem si na „Infront of Destiny“ díky samplům v několika málo momentech vzpomněl i na Graveland, kde rejstříky zvuků dokreslujících atmosféru rovněž nejsou zrovna vzdálené, ale Falkenbach je co do asociací suverénní jednička.
Pokud s touto skutečností dokážete žít a pokud si myslíte, že se Vratyas Vakyas s tvorbou nové hudby Falkenbach příliš fláká, pak si „Infront of Destiny“ potažmo Romuvos určitě poslechněte. Velnias totiž zjevně o hodinách dával dobrý pozor a od svého učitele se to naučil velmi dobře. Látku sice neuchopil invenčním způsobem, ale zpracovává ji přesvědčivě a zábavně. Říkám to trochu nerad, protože opisování v hudbě příliš nefandím, ale to podání Romuvos je jednoduše zábavné a povedené. Jak s tím naložíte, to už je vaše věc.
Na závěr je tu ještě jedna poslední záležitost. Nevím, jestli to dostatečně vyplynulo mezi řádky předchozího textu, ale „Infront of Destiny“ oproti „Romuvan Dainas“ žádné změny nepřináší. Teď je to ještě v pohodě a nekafrám. Avšak do příště už by asi nebylo špatné přijít také s nějakou inovací, protože omílat takovýhle hudební koncept – zvlášť když je ještě nepůvodní – pořád dokola brzy přestane bavit. A trochu se bojím, že by se tak mohlo stát už na třetí pokus. A také by asi nebylo od věci zastavit se stejně jako na debutu někde okolo 45 minut, protože současných 64 na „Infront of Destiny“ je vážně dost, a dokonce se mi i stalo, že jsem si říkal, že už by to pomalu končit, a přitom jsem nebyl ještě ani v půlce desky.
Romuvos: druhá deska za dveřmi
Jednočlenný projekt Romuvos má nachystanou druhou desku. Novinka nese název „Infront of Destiny“ a vyjde už 16. března pod značkou No Colours Records. Uvolněny již byly dvě skladby, „Winds Blow Over Seas“ a „The Return Back Home“ (klik na názvy pro poslech na YouTube). Obal prohlížejte zde.
Romuvos – Romuvan Dainas
 |
| Země: Litva Žánr: folk / black metal Datum vydání: 30.4.2014 Label: No Colours Records Tracklist: Hodnocení: 6,5/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Ještě než jsem se pustil do samotného poslechu debutové desky “Romuvan Dainas” od litevského projektu Romuvos, z nějakého důvodu jsem očekával, že půjde o black metalovou záležitost. Snad i z toho důvodu, že album vychází pod značkou německé firmy No Colours Records, která sice tu a tam zabrousí i do jiných vod, ale prim u ní hraje právě black metal a já osobně ji budu mít už asi navždy spojenou především se jmény jako Graveland nebo Nargaroth. Romuvos se ovšem pohybuje v hájemství folk metalu, který je navíc velice epický… ale k té epičnosti se ještě za chvíli dostaneme podrobněji…
Jak již bylo řečeno, Romuvos (což se dá jen tak mimochodem velice lehce zaměnit za Rumovous (smích)) je jednočlenným projektem z Litvy. Jeho ústřední a jedinou postavou je jistý Velnias, přičemž podobnost jeho jména s americkou formací stejného názvu je čistě náhodná… pokud tedy pomineme fakt, že si Američané své jméno vybrali právě z oblasti Baltu, v níž je Velnias pohanským bohem podsvětí (místní obdoba slovanského boha Velese). A vzhledem k tomu, že v rámci úvodní omáčky toho moc k povídání není, protože samotný Velnias doposud nehrál v žádné kapele a projekt vznikl v letošním roce, si ještě objasněme význam názvu Romuvos. Ten je odvozen od slova “romuva”, což je výraz značící obnovu náboženských praktik a pohanských tradicí z doby před příchodem křesťanství do Litvy (a obecně Baltských republik). A právě tohle je taktéž smyslem hudby Romuvos – “vyjádřit svou lásku k pradávným časům rytířství a pohanským příběhům hudbou,” jak praví sám Velnias (pokud by vám časově nesedělo ono rytířství, tak dodejme, že ke christianizaci Litvy došlo nejpozději ze všech evropských zemí – až koncem 14. století).
Toliko naučná vsuvka a nyní už k samotné hudbě. Jak jsem již naznačil v úvodním odstavci, Romuvos si pro svůj koncept – vcelku logicky vzhledem k jeho povaze – vybral folk metal. Stejně tak jsem již opatrně zmínil, že se jedná o záležitost epickou – a opravdu je tomu tak, protože jestli si z “Romuvan Dainas” na první poslech odnesete nějaký dojem, pak to bude právě ten, že šlo o epickou nahrávku (a s ním nejspíš ještě jeden další, ale o něm až za chvilinku). Nejedná se ovšem o nějakou samoúčelnou epičnost, která je z půlky retardovanou hopsačkou, jak to letos na svém aktuálním majstrštyku předvedli třeba Equilibrium z Německa, ale o opravdu výpravnou nahrávku, jíž to věříte.
A právě tohle je pro mě osobně v tomhle oboru obrovské plus – že je to uvěřitelné. Dalším velkým plusem je fakt, že Romuvos dokázal sám sebe udržet při zemi, díky čemuž není výsledek až přespříliš přeplácaný nánosy kláves a hlavně – nikdy to nesklouzne ke kýči a přehnanému patosu. Je pravda, že v některých momentech je to skoro až na hraně, ale pokaždé, když už se vám zdá, že je to malinko přehnané a chcete začít přemýšlet, jestli už to není moc kýčovité, Velnias cukne a dokáže vše vybalancovat tak, aby vás to okamžitě přešlo a pachuť patosu vám v ústech nezůstala. Ale i tohle je spíš výjimečné, protože přes veškerou výpravnost a epičnost hudba na “Romuvan Dainas” po většinu hrací doby plyne “v mezích zákona”, a to i pro člověka jako já, který je na kýč v muzice extrémně háklivý.
Romuvos se na “Romuvan Dainas” nepouští do žádných vysokorychlostních obrátek, hudba se nese spíše ve středním až pomalejším tempu, aby mohla dostatečně vyniknout majestátnost. Tu Velnias tvoří nejen za pomoci klasických metalových instrumentů, ale taktéž širokými rejstříky kláves nebo využitím akustické kytary, jež zde není jen na okrasu, naopak není ničím výjimečným a objevuje se často. Od vokálu pak také nečekejte žádný skřehot, jelikož Velnias vládne klenutým čistým hlasem a rozhodně se jej nebojí použít. Ale i tohle mu vychází, protože zde není ani stopa po nějaké faleši, rozhodně umí zpívat parádně.
Zatím to tedy vypadá, že jde po všech stránkách o výbornou nahrávku, zvlášť s přihlédnutím k faktu, že jde o debutový počin. Ono tomu tak ve skutečnosti i je, nicméně – jak už to tak bývá – je tu jeden malý háček. Vzpomínáte si, jak jsem výše říkal, že hned po prvním poslechu si z “Romuvan Dainas” odnesete dva hlavní dojmy, přičemž jedním z nich je epičnost? Onen háček tkví právě v tom druhém hlavním dojmu – jakmile si totiž “Romuvan Dainas” pustíte, okamžitě vás do uší praští ohromná podobnost s jednou jinou skupinou. Její jméno zní Falkenbach.
“Romuvan Dainas” je ve své podstatě opravdu povedené album, ale tohle mu ohromně škodí, protože takřka za každou vteřinou hudby je někde v dálce stín Vratyase Vakyase. Kdybych si měl takhle z fleku tipnout, co asi tak může Velnias poslouchat doma za muziku, Falkenbach bych určitě jmenoval na prvním místě, jelikož je má podle všeho nastudované od A do Z… anebo je to jen kolosální shoda náhod, ale tomu upřímně řečeno nemůže věřit ani ten největší optimista. Vliv Falkenbach je totiž cítit z kytar, atmosféry, výpravnosti a ano, i ze samotného vokálu. Odmyslete si z hudby Falkenbach to stopové množství black metalu, jaké v ní ještě zbylo, a dostanete… no, Romuvos.
Do jaké míry je to špatně, to si dovolím ponechat na vašem vlastním uvážení. Máte-li muziku Falkenbach v oblibě a dokážete se přenést přes fakt, že Romuvos je jí tak podobný, až to skoro zavání vykrádáním, pak “Romuvan Dainas” musíte slyšet, protože dostanete výtečnou desku na vysoké úrovni. Pokud se přes onu podobnost přenést nedokážete, uslyšíte povedenou nahrávku, u níž budete celou dobu přemýšlet, jak výborná by mohla být, kdyby se Velnias snažil být alespoň o něco málo osobitější.
Kdybych Falkenbach nikdy v životě neslyšel, tak bych ani v nejmenším neváhal nad 7,5/10 a upřímně bych naprosto reálně uvažoval i o tom, jestli bych to neměl vytáhnout až na osmičku. Tato přespřílišná inspirace se však nakonec pro Romuvos stala kamenem uvázaným k noze, který hodnocení stahuje mnohem níže. Na druhou stranu, “Romuvan Dainas” mě bavilo (baví) takovým způsobem, že kdybych šel pod 6,5, tak bych desce křivdil, neboť za to, jak příjemné poslechy jsem v její společnosti strávil, si z mého pohledu méně nezaslouží. A asi takhle nějak zní můj verdikt.