 |
|
Země: Polsko / Rusko Tracklist:
II. Neon Scaffold Hrací doba: 34:46 Odkazy Gruzja: Odkazy Neon Scaffold: K recenzi poskytl:
|
Polští magoři Gruzja se s tím moc nesrali a do povědomí příznivců polského black metalu vletěli po hlavě. Loni vydali nejen debut „I iść dalej“, ale rovnou i druhé album „Jeszcze nie mamy na was pomysłu“. Obě nahrávky byly dobré, ale hlavně ta druhá už byla fest výborná a Gruzja si rázem začali užívat zaslouženou pozornost ještě podporovanou úchylnou sebeprezentací a komunikací s posluchači. Což samozřejmě myslím jako klad. Borci na svém fejsíčku jedou fakt brutální hlody a sypou tam jedno legendární meme za druhým, takže jestli se chcete pobavit a zvládnete alespoň zhruba pochopit psanou polštinu, určitě si dejte půlhodinky brouzdání jejich galerií.
Důležité nicméně je, že Gruzja nestrádají ani co do hudebních nápadů. Ale to vlastně začalo dávat velký smysl, jakmile se provalilo, kdo přesně za kapelou stojí. V sestavě najdeme frajery působící ve skupinách jako Furia, Massemord, Thaw, Mentor, Arrm, Odraza, Totenmesse, Biesy, Licho nebo Koniec pola, tedy všechno chásky, s nimiž jsme se na našem webíčku už v recenzích potkali a prakticky ve všech případech to vyústilo v pozitivní kritiku. Kdyby tedy muzika Gruzja stála za piču, šlo by o velké překvapení s ohledem na to, že tu hraje Stawrogin, PR nebo Artur Rumiński, že jo…
Zatímco loni Grujza nasypali dvě řadovky, v letošním roce se připomínají prostřednictvím krátkých počinů. Na jaře pustili do světa sedmipalcové ípko „Pierwszy koncert w mieście“ s koncertním záznamem dvou songů z „I iść dalej“. Tady jsem se na poslech s klidem vysral, to říkám na rovinu. Podzim nicméně nabízí zajímavější nahrávku, a sice splitko „Konflikt“, jehož druhou stranu okupují Neon Scaffold.
Tím se konečně dostáváme k druhé formaci dnešní recenze, která sice na „Konflikt“ debutuje, ale s ohledem na sestavu si i ona zaslouží pozornost. Její jádro totiž tvoří muzikanti skrytí pod přezdívkami SH a M.N.I., což teda na první pohled neříká vůbec nic. Oba nicméně dále působí v Cage of Creation, z jejichž posledního alba „Into Nowhere II“ seru maggi v kostkách (nadšenou recenzi čekejte brzy), a Затемно, jejichž loňský debut „В петле“ jsem vyhlásil za třetí nejlepší desku roku. Oba pak doplňuje ještě zpěvák Z. a hlavně taky baskytarista Patyr z Licho a Koniec pola. Na napojení se členy Grujza snad ani nemusím explicitně upozorňovat.
Právě s Neon Scaffold začneme, ačkoliv jim na „Konflikt“ přísluší B strana. Formace se svým pojetím black metalu s Gruzja dost ladí, protože i oni se na žánr snaží nahlížet neortodoxním způsobem a nebojí se netradičních řešení. Díky uvedeným dalším působištím jednotlivých členů se dá navíc docela předpokládat, že v tomhle snažení Neon Scaffold neselžou.
Tento předpoklad lze po poslechu považovat za splněný. Neon Scaffold určitě napříč čtveřicí prezentovaných skladeb nabízejí pár výstavních momentů a každá stopa má svoje kouzlo. Třeba závěr „Obsession: 13.7412089, 100.55344105“ se blýskne úchylným „o ou“. „Либидо – C9H13N“ se zpočátku tváří usedleji, ale po jedné třetině začne kapela páchat větší neplechu a pomalu směřuje k divnějšímu pojetí za pomoci několika bravurně vymyšlených motivů. „ЧСС“ a „Неоновый эшафот“ pak na tu experimentálnější stránku kladou ještě větší důraz a třeba poslední jmenovaná v některých pasážích nápadně připomene i zmiňované Cage of Creation, zároveň se ale nezapomíná ani na ten metal, což je fajn.
Celkově vzato bych řekl, že strana Neon Scaffold mi nelezla do ucha tak hladce jako strana Gruzja, ale nakonec je asi o kousek divnější a otevřenější. Neon Scaffold každopádně zanechali super dojem a jejich budoucím počinům určitě nějaký poslech nechám.
U Gruzja toho zase tolik k řešení není, poněvadž Poláci stvrzují svoji formu, přestože vrcholem prozatím zůstává druhá deska. Sice jsem řekl, že Neon Scaffold jsou na splitku ti, kdo experimentuje o něco víc, ale všechno platí relativně, takže si rozhodně nepředstavuje, že Gruzja se tu rozhodli hrát nějaký obyčejný black metal.
Potvrzuje to i první „Geograf“, která se z velké části metalového výraziva drží docela pevně a vlastně je v porovnání s některými úchylnostmi z „Jeszcze nie mamy na was pomysłu“ budována až překvapivě pokorně. Nějaké ty klávesové doteky a další detaily si však Gruzja samozřejmě neodpustí. Oproti tomu „Gruz 2020“ jede na uvolněné vlně a dopředu ji táhne pohodový beat a zvuk synťáku. Jako kdyby se polští trollové rozhodli udělat parodii na popík, zároveň ale pořád měli potřebu udělat dobrý song. „Tragedia w kraju magnolii“ míchá asi nejagresivnější momenty celého splitu s elektronickými vsuvkami, zatímco „Spacer na wschód“ z velké části staví na striktní, místy skoro až psychedelické rytmice.
Řekl bych, že strana Gruzja je taková přímočařejší a zprvu zní lépe, ale postupně času se můj dojem překlopil a nakonec musím vítězství přiklepnout Neon Scaffold, kteří se na poprvé předvedli ve výborném světle. Gruzja si samozřejmě také neuřízli ostudu a pořád hrají lákavou muziku, ale jak už padlo, prozatímním stropem zůstává „Jeszcze nie mamy na was pomysłu“. Komu se ale obě dosavadní alba líbila, dost pravděpodobně nepohrdne ani tímhle zkráceným nášupem. Což ostatně platí i pro mě.
