 |
|
Země: Nizozemsko Tracklist: Hrací doba: 39:23 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Nizozemští Sammath poctivě hoblují agresivní black metal od poloviny devadesátek a nyní po čtvrtstoletí představují své šesté album „Across the Rhine Is Only Death“. Já teda kapelu až donedávna přehlížel, a to z důvodu, který je debilní. Desku „Godless Arrogance“ z roku 2014 jsem letmo slyšel, jenže tehdy jsem ji poslouchal asi hodně špatně utřenou prdelí a získal pocit, že poslouchám sice zajímavě agresivní, avšak tupý rip-off Impiety. Jak já byl mimo…
Novince jsem naštěstí, sotva co mi přistála na mailu, věnoval důkladnější pozornost a hned úvodní, trefně pojmenovaná píseň „Savagery“ se mi odměnila výjimečným návalem energie. „Across the Rhine Is Only Death“ může zpočátku působit jako primitivně-chaotická black/grindová řežba, ale myslím, že deska nabízí mnohem víc. Při prvotním zkoumání mě napadala všelijaká přirovnání: Že by takhle zněly songy z „The Return……“ a „Under the Sign of the Black Mark“ zahrané s mechanickou intenzitou Angelcorpse na „Exterminate“? Nebo co by se stalo, kdyby někdo smísil tupou brutalitu riffů „Panzer Division Marduk“ s rytmickým a skladatelským chaosem Conqueror? Dopadlo by to nějak takhle? Podobné úvahy jsem brzy zahnal, protože tady se prostě snoubí různorodé proudy extrémně metalové agrese, jak se sluší a patří od ostřílených borců hrajících metal již třetí dekádu, kteří ovšem stále mají hudebně co říct. Promo leták i různé jiné recenze zmiňují, že s „Across the Rhine Is Only Death“ násilný recept Sammath kulminuje a já bych tomu klidně věřil i poté, co jsem „Godless Arrogance“ zpětně naposlouchal a docenil. Ale novinka samozřejmě 100% není.
Potenciální posluchače je třeba nutné varovat před vokály, které mohou působit otravným, monotónním dojmem. Já si to otřesné mečení brzy oblíbil, ale zde záleží na preferencích jedince. Sammath se také neuchylují výhradně k střemhlavé palbě, jak by se z předchozích odstavců mohlo zdát, neboť příležitostně zvolňují a dávají prostor melodiím severského střihu. To materiálu rozhodně přidává na poutavosti, a proto jsem mohl desce bez problémů věnovat pár desítek poslechů bez toho, aby mi začala vadit příležitostná vata. Jeden nedostatek mě ale přeci jen tahá za uši stále. Bicí sice po většinu hrací doby kopou do tlamy fest, ale nový bubeník Wim van der Valk (Inkvisitor, ex-Centurian, ex-Desultory) chvílemi nestíhá a některé pasáže by si vyšší BPM prostě zasloužily. „Across the Rhine Is Only Death“ je ale v prvé řadě natolik efektivně poskládané album, že tu brutalitu není nutné suplovat instrumentální rychlostí nebo podružnými produkčními aspekty.
„Ferocious! Mortar!! Fireeeee!!!
Dždždždždždždždždždždždždž“
Proto když jsem potřeboval sáhnout po nějaké nepříčetnosti pro uklidnění/povzbuzení, Sammath poskytli, co jsem potřeboval, a jakmile jsem si kvůli recenzování Diocletian naordinoval asi dvoutýdenní klid zbraní, často se mi stávalo, že mi zdejší riffy nedaly podvědomě pokoj. Vezme-li posluchač v potaz hudbu a zajímavou (!) lyrickou tématiku, musí mu zákonitě dojít, že tohle je skutečný war metal. Žádní vzpřímení kozli s ákáčkama, žádné „Might Is Right / Warhammer“ fantasmagorie, ale krvavé bláto, hluk, puch a potrhané kusy kamarádů kolem.
Objektivně, Sammath ani do šestice nestvořili převratné album schopné uchvátit masy a dominovat výročním žebříčkům. Po dvou měsících od stažení proma jsem ale přesvědčen, že v omezeném rámci krutopřísné metalové agrese patří „Across the Rhine Is Only Death“ k těm nejvýraznějším letošním nahrávkám. Povinnost pro metly, co už mají naposloucháno a preferují muziku, která je prostě AARRRRRGRGGGGHHHH!!!!!!!!!!!!
