Archiv štítku: Saqra’s Cult

Saqra’s Cult – The 9th King

Saqra's Cult - The 9th King

Země: Belgie
Žánr: black metal
Datum vydání: 11.1.2019
Label: Amor Fati Productions

Tracklist:
01. The 9th King
02. Endless Devotion
03. Legends of Pururaucas
04. Last Denial

Hrací doba: 30:44

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Na Saqra’s Cult mi přijde nejzajímavější tématika jejich textů, kteroužto je Incká říše a její kultura. A to i přesto, že Saqra‘s Cult chybí pádný argument pro podobné obsahové zaměření v podobě „správného“ původu, protože pocházejí z Belgie. Ale tady mi to nijak zvlášť nevadí. Jde totiž o dost interesantní téma, které v metalu pěstuje jen málo formací.

Po hudební stránce už ale takové jednoznačné přesvědčení o zajímavosti Saqra’s Cult nemám. Přijde mi, že debutová deska „Forgotten Rites“ vyvolala docela ohlas a relativně dost se o ní mluvilo. Trochu se mi nicméně zdá, že na tolik pozornosti v undergroundových kruzích toho Belgičané nepředvedli zas až tolik. „Forgotten Rites“ bylo fajn, ale nešlo o žádnou velkou bombu a ve finále se tak z toho stalo jedno z těch alb, která zanedlouho zdechnou a člověk se k nim už nikdy v životě nevrátí.

Nepochybuji o tom, že s letošní novinkou „The 9th King“ tomu nebude jinak, a to z velmi jednoduchého důvodu. Druhá deska mi totiž dokonce přijde o něco slabší, než byl její předchůdce. Co do stylu Saqra’s Cult samozřejmě pokračují v trendu nastoleném na debutovém počinu, ale nemůžu si pomoct, tentokrát je tu ještě méně záživných momentů. V hlavě mi prakticky utkvěla pouze úvodní a zároveň titulní skladba „The 9th King“, na čemž nesporně bude mít svůj podíl právě skutečnost, že se na posluchače vyvalí jako úplně první. Ve zbylých třech písničkách jsem nedokázal zachytit nic moc zvláštního. Poutavých pasáží je minimum, strhující ani jedna.

Nelze samozřejmě popírat instrumentální skill Saqra’s Cult, ani jejich schopnost pořád složit materiál na relativně ucházející úrovni. O nějakém skutečně špatném či snad dokonce neposlouchatelném albu se tu určitě nebavíme. Nějak se ale celou dobu nemůžu zbavit pocitu, že ze skladatelského hlediska v tom není víc jak průměr. Belgičané hrají rychlejší black metal s čitelným zvukem, proti čemuž v základě nic, ale k tomu, aby jejich produkce dokázala víc zaujmout, citelně chybí větší charisma…

…čímž se dostávám k jedné věci, která mě na muzice Saqra’s Cult fest točí, možná i víc, než by asi měla. Kapela si zvolí tak zajímavé textové téma, ale ve vlastní hudbě to není vůbec, ale opravdu vůbec poznat. Kdyby to člověk nevěděl a kdyby neviděl obálku „The 9th King“, asi jen těžko by dokázal odhadnout, o čem že to Saqra’s Cult zpívají. A to mi přijde jako ohromná škoda, protože právě tady Belgičané trochu ignorují způsob, jak se vyčlenit z davu a znít alespoň trochu nevšedně.

Saqra's Cult

S tímhle neduhem už dost bojovalo i „Forgotten Rites“, ale alespoň pár náznaků se tam objevilo, i když to třeba bylo jen intro „Uku Pacha“. Na „The 9th King“ se ovšem nic takového neděje a Saqra’s Cult v tomto ohledu učinili spíš krok nazpět. Prvek, v jehož větší využití jsem v předstihu doufal, byl tak upozaděn ještě víc, až na samotné minimum, a to ani na tom debutu tam toho nebylo zrovna přehršel.

V konečném důsledku jsem došel k názoru, že „The 9th King“ nenabízí muziku vhodnou pro mě. Doufal jsem v trochu jiný přístup, který se nakonec nekoná, a tudíž se pro mě jedná o docela obyčejnou nahrávku, jaké už další pozornost nebudu věnovat.


Redakční eintopf – leden 2019

Saqra's Cult – The 9th King

H.:
1. Saqra’s Cult – The 9th King
2. Hanormale – Reborn in Butterfly
3. Vessel of Iniquity – Void of Infinite Horror

Onotius:
1. Altarage – The Approaching Roar
2. A Pale Horse Named Death – When the World Becomes Undone
3. Swallow the Sun – When a Shadow Is Forced into the Light

Metacyclosynchrotron:
1. Barshasketh – Barshasketh
2. Embrional – Evil Dead
3. Musmahhu – Reign of the Odious

Cnuk:
1. John Garcia and The Band of Gold – John Garcia and The Band of Gold
2. Phlebotomized – Deformation of Humanity

H.

H.:

V lednu (no, vlastně minimálně celý první kvartál, ne-li rovnou dva) budu spíš dohánět resty z loňska, jak je tomu ostatně každým rokem, takže mě zas až tolik nepálí, že se v lednu nechystá žádná velká pecka, o níž bych musel psát domů mamince. Pár desek nicméně v hledáčku mám a pustím si je, dokonce jich je víc, než zde uvedu. Ale všechny čekám +/- nastejno, takže pořadí tentokrát nehraje úplně valnou roli.

Určitě si počíhám na belgické Saqra’s Cult, kteří se ve své tvorbě věnují zajímavé tématice – incké kultuře. Jejich debut „Forgotten Rites“ jste nejspíš zachytili, druhé album „The 9th King“ je za rohem.

Italský projekt Hanormale si mě získal minulým počinem „天照大御神“ s jedinou čtyřicetiminutovou skladbou. Trochu se bojím, že novinka „Reborn in Butterfly“ už mě tak zásadně bavit nebude, ale určitě to hodlám zkusit.

Nakonec se podívám i na black/noisový projekt Vessel of Iniquity, jehož pilotní bezejmenné minialbum sice nebylo žádný zázrak, ale blbost taky ne. V lednu nás čeká první řadovka „Void of Infinite Horror“.

Onotius

Onotius:

No, žádné zázraky teda takhle začátkem roku nečekám. Vyjde sice pár fajn věcí, ale naprosto nic, o čem bych měl pocit, že by mne snad mělo mít šanci nějak extrémně odrovnat. Dobře, novinka Alterage bude jistě solidní smrtící marast. Ale dál? A Pale Horse Named Death bude zase příjemný gothic rock v klasických mantinelech, s tím samým akorát v doom metalu počítám u Swallow the Sun. K tomu ještě je na soupisce pár záležitostí, u kterých s pokrčením ramen můžu říct, že by mohly na chvíli zabavit. Jenže nějak prostě nic, co bych hned po vydání musel nedočkavě pěchovat do přehrávače. Snad mě příště zase něco navnadí až k entusiasmu, tenhle měsíc ale povládne střízlivost.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Leden co se týče vydaných nahrávek nevypadá nijak slavně, ale to nevadí, protože budu stejně před spíchnutím výročního eintopfu dohánět resty. Pokud ale bude čas a chuť, tak bych rád nějakou tu hoďku věnoval novým Barshasketh a Embrional. Jejich poslední nahrávky se poslouchaly dobře ve smyslu, že jsem je sjel víckrát a rozhodl se mít kapely do budoucna v merku, ale že by se jednalo o nějaké terno, to se taky nedá říct… No, pokud to bude tentokrát jinak, budu rád.

A jelikož mám slabost pro tvorbu Swartadauþuze, tak si určitě poslechnu debut Musmahhu. Velká očekávání ovšem nemám, protože tomu bude už dost dlouho, kdy mě nějaká nahrávka tohoto hyperaktivního hudebníka výrazněji zaujala.

Cnuk

Cnuk:

Hned 4. ledna vydá stonerový král John Garcia třetí řadovku, nazvanou „John Garcia and The Band of Gold“, což je ostatně i současný název jeho kapely. Z Garciovy předešlé sólové tvorby jsem nikdy nebyl nijak na větvi, avšak jeho hlas mě baví tak moc, že mi to za několik poslechů vždy stálo. Posoudit nadcházející materiál lze skrze zveřejněné skladby „My Everything“, „Chicken Delight“ a „Jim’s Whiskers“, na jejichž základě nečekám žádné výrazné zlepšení ani zhoršení. Na nějaké závěrečné verdikty si ale samozřejmě ještě rád počkám.

Dále mám v merku poměrně upozaděnou nizozemskou partičku Phlebotomized, která drtí death metal už od konce osmdesátých let. Tedy spíš drtila, jelikož právě novinka „Deformation of Humanity“ je studiovým ztělesněním jejich návratu po dlouhých dvaadvaceti letech. V minulosti stihli vydat dvě alba a hlavně to první, „Immense Intense Suspense“ z roku 1994, je dodnes zapomenutou klasikou progresivního death metalu. Na tohle znovuzrození jsem tak docela zvědav.