Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 31.10.2015 Label: Merdümgiriz Hrací doba: 48:14 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Merdümgiriz

Možná si vzpomenete na to, jak jsem tu před časem (mini)recenzoval ípko „Epilogue Eternal“ od zámořského jednočlenného projektu Sar Nath. Počin mě ovšem tehdy příliš nezaujal, přičemž na vině byly tři faktory resp. jejich kombinace. Šlo o nepříliš velký účinek a sílu v pocitové stránce, poměrně nevalné provedení a v neposlední řadě také ohromně špatný bicí automat, který byl naprogramovaný jak od prasete. Zdravý rozum velí držet se po takové zkušenosti od Sar Nath dál, což jsem měl také původně v plánu. Nakonec však přece jen zvítězila moje zvrácená zvědavost (nestydím se za ni!) a rozhodl jsem se, že dám tomuhle borcovi, jenž si nechává říkat Lord Sar Nath Hypnosia, ještě jednu šanci, a to prostřednictvím druhé dlouhohrající desky „Sorrow and Psychopathium Consummate“.

Bohužel, ani druhá šance nebyla ze strany Sar Nath využita, jelikož ani „Sorrow and Psychopathium Consummate“ není ničím, co bych měl zrovna zájem poslouchat. Popravdě řečeno, ta muzika je prostě špatná – tak moc, že jsem měl z nudy vážně problém nahrávku doposlouchat a až na x-tý pokus jsem se k tomu sebemrskačsky donutil, abych zjistil, jestli se náhodou v pozdějších fázích alba nenachází něco zajímavého. Alespoň vám díky tomu mohu s klidným srdcem říct, že nenachází, tudíž vy to martyrium podstupovat nemusíte.

Svým způsobem tu však nějaký potenciál je. Líbí se mi zřejmá orientace na takový ten zvrácený a nepřátelský hnus. A abych zas Sar Nath úplně nekřivdil, musím také říct, že některé skladatelské nápady samy o sobě taktéž nejsou úplně k zahození a šlo by na nich stavět. „Sorrow and Psychopathium Consummate“ však dost sráží forma, protože z celého počítání tohoto týpka prostě čiší ultimátní amatérismus. A ač amatérský přístup může být leckdy docela sympatický a dokonce mít i své kouzlo, v tomhle případě to neplatí a to pojmenování jsem skutečně myslel v negativním slova smyslu.

Vokál je příšerný – asi to měl být pokus o nějaké působivé hrdelní běsy, ale moc se to nepovedlo. Kytary znějí jak vytažené z prdele. Bicí automat je opět značně pochybný, byť je pravda, že na výše jmenovaném EP byl ještě horší. Nejde mi o kvalitu zvuku ani o to, že je to bordel, čert to vem… stačí Sar Nath srovnat třeba s podobně znějícími Viranesir (ostatně toto CD vyšlo u labelu, jehož vlastníkem je hlavní postava Viranesir, takže se to srovnání docela hodí), což je vlastně taky brajgl se špatným soundem, ale ta úroveň a působivost výsledku je na úplně jiné úrovni.

Jak říkám, co do nápadů to úplný fail není, cítím v tom nějakou základní vizi, jež mi vlastně i dává smysl, akorát tu dle všeho nejsou schopnosti na to, aby tato vize byla převedena do nějaké ucházející podoby, která by to celé nesrážela do podprůměru. Jediné, co lze opravdu pochválit, je obal „Sorrow and Psychopathium Consummate“, jenž je mnohem zajímavější než ten obsah, co se pod ním skrývá.

Země: USA Žánr: black metal Datum vydání: 28.7.2015 Label: Merdümgiriz Hrací doba: 21:15 Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Merdümgiriz

Popravdě, název projektu Sar Nath se mi fakt líbí… člověk se totiž jen trochu splete a je z toho „Srát na“. Otázkou ale je, jestli ta vlastní muzika je k posrání dobrá, nebo jen k posrání…

Ale teď už vážně. Za tímhle jednočlenným projektem ze Spojených států amerických stojí jistý chlapík, který má v občance napsáno Travis Niemeyer, ale v black metalovém podsvětí si říká Lord Sar Nath Hypnosia. Hned na první pohled je to docela trhlý cápek – ostatně, stačí si jen projet fotky na Facebooku Sar Nath, kam cpe jedno svoje über-zlé selfíčko focené webkamerou za druhým. To evidentně naznačuje, že to asi bude nějakým způsobem jebnuté i hudebně… což vlastně je, ale tentokrát to nemyslím zrovna v pozitivním slova smyslu.

Sar Nath má na kontě dvě alba, „Freshly Skinned and Left for Dead“ (listopad 2014) a „Sorrow and Psychopathium Consummate“ (říjen 2015), a mezi nimi stihl vydat ještě EP „Epilogue Eternal“, přičemž právě na to jsem se podíval. Ačkoliv se tu nacházejí jen tři tracky, počin trvá přes dvacet minut, protože první dva kusy trvají po deseti minutách každý. Finální „Purging of Lust from Tarpits of Malice“ už je jenom minutový noisový výkřik do ticha, který nic moc neřeší a taky není moc povedený.

Je tu docela zjevná orientace na takovou tu chorobnou formu black metalu se zvrácenými lámanými riffy a hnusnou aurou. Proč ne, sice Sar Nath není ani zdaleka první, ale když se tahle forma povede, může to fungovat i tak. Nicméně, jakákoliv naděje na parádní podzemní počin vezme hodně rychle zasvé. Minialbum otvírá titulní věc „Epilogue Eternal“, jež se rozjíždí pomalejší mrazivou kytarou, což zní hodně slibně. Jenže hned vzápětí nastoupí bicí automat, který to úplně celé kompletně a nenávratně spláchne do hajzlu. Jako vážně, takhle násilně a extrémně necitelně naprogramované bicí jsem tedy neslyšel strašně dlouho. Problém je ale především v těch rychlých momentech, protože v těch pomalejším automat nijak neruší. Jak ale začne ta naprosto primitivní sypanice beze smyslu, která je navíc úplně nepochopitelně vytažená vysoko nad všechno ostatní a kytary nebo vokál brutálně přehlušuje, tak to se fakt regulérně nedá poslouchat.

Tímhle trpí hlavně onen první song „Epilogue Eternal“. Ty pomalejší pasáže, kdy mají hlavní slovo kytary, se sice dají, ale ty násilné vpády automatu z toho fakt dělají odpad. Ve druhé „From Life to Soulrot“ už sice bicí takhle uši nervou, ani v těch rychlých momentech ne, ale… jednak je tu pořád jakási pachuť, druhak se také ukáže, že i po eliminaci té nejotravnější složky není hudba Sar Nath nějaký zázrak. Snaha v tom je, jakási dávka zvrácenosti a nenormálnosti také, poslouchat se to vlastně dá, ale ten účinek je takový… no, slabý, nějaká ta síla v tom prostě není.

Abych to shrnul, Sar Nath mě na „Epilogue Eternal“ moc nepřesvědčil a ještě si hodně rozmyslím, jestli zkusím i nějakou tu řadovku. Co se však týče tohohle EP, můj postoj je jasný: Srath Na to…