Země: USA Rok vydání: 2020 Žánr: satanic / supernatural horror Originální název: The Dark and the Wicked Režie: Bryan Bertino Hrají: Marin Ireland, Michael Abbott Jr. Hrací doba: 95 min

(Budou spoilery.)

První pohled (Dantez):

Nedlouho poté, co horrorová streamovací služba Shudder zveřejnila čtvrtý zásek Bryana Bertina „The Dark and the Wicked“, začal snímek sbírat vesměs pozitivní ohlasy. Nenápadný horror s rurálním zasazením a krvavým obráceným křížem na plakátě si na Rotten Tomatoes vysloužil okolo úctyhodných 80 % a i kritici chválou nešetřili – mnozí z nich film svou atmosférou a přístupem přirovnávají k novodobým triumfům jako „Hereditary“ nebo „The Lodge“.

„The Dark and the Wicked“ mě proto zaujalo, s nadšením jsem ovšem zachovával skepsi. Filmů, které se derou do škatule takzvaných „grief horrorů“ – často s religiózním či okultním přesahem – kvapem přibývá a jejich kvalita začíná klesat. Dodnes se zotavuji třeba z tristního „Girl on the Third Floor“, které se snažilo pojmout vypořádávání se se smrtí z pohledu sociopatického zmrda.

Během ohlédnutí za skromnou filmografií Bertina pocit nedůvěryhodnosti roste. Tvůrcovo portfolio vyvolává dojem, že se režisér rád chytá hororových trendů a na jejich základě vaří něco, co se sveze na vlně popularity. Smradlavým přístupem zavání už debutový „The Strangers“ (2008) stavějící na tématice home invasion, která byla před rokem 2010 na vzestupu.

„The Strangers“ zabodoval. Díky hvězdné Liv Tyler si film získal fanoušky i mimo hororovou škatuli a z hlediska filmařiny nejde tvrdit, že by šlo o průser. Následující „Mockingbird“ na tom byl podstatně hůře – béčko se snahou profitovat na popularitě found footage filmů, klaunské estetice, zato bez kýžené star-power, absolutně propadl. Výrazně se nezadařilo i „The Monster“ z roku 2016 – horroru se Zoe Kazan v hlavní roli, který staví na subžánru zřejmého z názvu.

Nevyvážené režisérské kvality a krysí kontinuitu potvrzuje i „The Dark and The Wicked“. Film pojednává o sourozencích, kteří se vracejí do rodného Texasu, kde jejich matka udržuje při životě umírajícího manžela. Podle matky ovšem fotr nepodstupuje přirozený skon – dětem se snaží sdělit, že barák ověnčují zlé síly, které nechtějí zabít pouze jeho, ale každého, kdo se okolo domu motá příliš dlouho. Sourozenecké duo postupně nadpřirozené jevy dosvědčuje a pokouší se jim čelit.

Toť zhruba vše. Film sice občas zabrnká na křesťanskou strunu, lehce si pohraje se symbolikou, nikdy ne však natolik, aby divákovi umožnil hlubší ponor. „The Dark and the Wicked“ nedrží pohromadě žádná vyšší myšlenka jako v „Hereditary“ a nezaujme ani zajímavým settingem, jímž bodoval „The Lodge“ či „The Wind“. Zároveň nezkoumá téma zármutku tak zevrubně jako třeba „Babadook“. Navzdory patrné plytkosti je však jasné, že „The Dark and the Wicked“ tyto filmy vykrádá. V jistých děsivých scénách kopírování celkem bije do očí – ať už jde o přilepené lidi na strop nebo creepy naháče.

Přes zjevný kalkul „The Dark and the Wicked“ nabízí i pár kvalit. Bertino umí pracovat s napětím a atmosférou. Většina scén, při nichž má divákovi zatrnout, funguje i včetně pomalých build-upů. Na ploše necelých devadesáti minut navíc filmu neubližuje ani pomalejší tempo, byť v závěru film ničím zásadní neodmění. „The Dark and the Wicked“ sluší i zažloutlý, lehce zrnitý vizuál, který souzní se zasazením do amerického venkova.

Převážná chvála, již „The Dark and the Wicked“ sklízí, mi ale přijde přehnaná. Jde sice o jeden z lepších hororů, který lze v období pandemického sucha vidět. Z širšího pohledu však Bertino stvořil průměrný slow-burn bez přesahu, kterému na kvalitě ubírají patrné sklony k parazitování.

---

Druhý pohled (H.):

Přijde mi, že ohledně filmů se s Dantezem dost často neshodneme. Obzvlášť u (samozvaně?) uměleckých hororů. No, v případě „The Dark and the Wicked“ to konečně vidíme podobně. Hodlám nicméně klasicky hrát toho většího burana, takže použiju méně vzletné formulace a ostřejší slovník. Pičo.

Nebudu se zabývat příběhem, protože to bezdějové málo, o co se „The Dark and the Wicked“ pokouší, už kolega sesumíroval. Já stran tohohle konstantního nicnedělání dodám jen jednu věc:

Chápu, oč tvůrcům šlo. Pomalý horor postavený na husté atmosféře a plíživém nepříjemném pocitu. Takové pojetí vypadá na papíře fajn, ale realita tomu nemusí odpovídat a také neodpovídá. Ačkoliv je autorský záměr patrný, neznamená to, že se jej podařilo dotáhnout do konce. Jinými slovy, „The Dark and the Wicked“ možná vykročilo správným směrem, ale do cíle rozhodně nedorazilo.

Oukej, taky jsem teď trochu vzlet(n)ěl a zbytečně jsem okecal zjevný fakt: „The Dark and the Wicked“ je po většinu času dost nudná jebka, která se snaží brnkat na náladové struny a navodit hustnou atmošku, ale zůstává leda tak u té snahy. Od půlky jsem začal sledovat časomíru a poslední půlhodinu jsem jen netrpělivě vyčkával titulky. Rádoby zdrcující události nebo úmrtí jsem přecházel bez většího zájmu, protože už jsem pomalu začínal vymýšlet vtipy do recenze. Priority musí být, víš jak.

Asi nejvíc mě ale na bijáku točily jiné věci. Snímek se snaží působit dojmem něčeho chytrého, ale ani hovno, ve skutečnosti se jedná o dost přímočarou záležitost bez jakékoliv hlubší mytologie a hlavně – bez zajímavosti. Snaží se hrát si na umění, a přitom sebevědomě předkládá žánrová klišé jako světlo, co se samo rozsvěcuje. To nechceš. Když tam jebneš smyčcovou muziku a strááášně dlooouuuhééé a statickééé záááběry kamery, tak to ještě neznamená umění. Ale někomu to zjevně ke štěstí stačí, protože jak už zmiňoval kolega, intelektuální publikum u toho onanuje, až ejakulát oblečený ve flanelce létá vzduchem.

Jasně, teď už si z toho dělám prdel, ve skutečnosti „The Dark and the Wicked“ není až takový průser (rozhodně však nehodlám tvrdit, že jde o jeden z lepších hororů, co jsme letos měli možnost vidět, protože podle mě nejde). Základní pojetí mělo potenciál a místy to i ujde, ale přijde mi, že zde jednoduše chyběly schopnosti na dotáhnutí ideje do zdárného konce a občas to není pomalé, nýbrž utahané.

Ústřední herecká dvojice mi sice byla vcelku sympatická, ale nic nezachrání, protože scénář jim po většinu času káže jen sedět v kuchyni, sedět v ložnici, ležet v ložnici a občas se jít projít do stodoly, kde se zaklepou podkovy na řetězu. A toho se máš bát. Bububu, zaklepal se řetěz. Mně to teda přijde dost málo, a proto dávám palec dolů.

---