Archiv štítku: satanic

Besatt – Demonicon

Besatt - Demonicon
Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 2.3.2010
Label: Undercover Records

Tracklist:
01. Exordium
02. The Leader of Fallens (Azazel)
03. The Ninth Spirit (Paimon)
04. Holding the Seal (Forneus)
05. Ruthless Warrior (Moloch)
06. Born in Flames (Asmodeus)
07. Demon of Destruction (Agares)
08. Master of Ceremonies (Mephistopheles)
09. Warden of Hell (Belzebub)

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook

Besatt, kteří již dlouhé roky platí za jedny z čelních představitelů polského blackmetalového podzemí, se po pár letech zase rozhoupali a vrhli do lačně rozevřených chřtánů hord posluchačů nový pekelný kotouč. A že to tentokráte stojí za to, jen co pravda! Ale to trochu předbíhám… čtěte však dále…

Hned od začátku „Demonicon“ kromě oparu síry z podzemních hlubin smrdí také… změnou. Ano, takhle na mě novinka Besatt působila, ještě než jsem si ji vůbec poprvé pustil. Hlavně – a to člověka přímo buší do očí – se jedná o obálku, která je vůbec poprvé za celých 19 let od založení smečky a 14 let od vydání pilotního dema barevná! Vůbec poprvé se Besatt oprostili od černobílých zlo obrázků a artwork „Demonicon“ tak v jejich diskografii doslova svítí. Velice zajímavě rovněž působí tracklist, kde je už jen podle názvů jednotlivých skladeb jasné, že každý song pojednává o jednom z pekelných démonů.

Pln očekávání tedy vrážím placku do přehrávače a čekám, co se bude dít. A že má očekávání nejsou malá, vždyť Besatt už jsou jistou zárukou kvality, přestože minulé „Triumph of Antichrist“ mě i přes své nesporné kvality oproti svému předchůdci „Black Mass“ zas tak moc nechytlo. To, co se však na mě z reprobeden vyvalilo tentokrát, mě sestřelilo a odrovnalo úplně maximálně. Řeknu to tu hned a na rovinu, tohle je dle mého názoru vrchol celé tvorby Besatt a zcela jistě ta nejlepší fošna, kterou kdy tito raraši zplodili!

Všechny atributy, všechna poznávací znamení, která byla pro Besatt vždy určující, jsou na „Demonicon“ vypilována do absolutní dokonalosti. Všechno je tam, kde má být, každá puzzle je na svém místě a dohromady tvoří celek, který drtí. Rytmika, melodika, riffy, vokál, prostě všechno. Besatt to tentokrát vyhráli na všech frontách, a jestli toho nebyli schopni nikdy předtím, tak teď s „Demonicon“ můžou tvrdě konkurovat první blackmetalové lize (a tím nemyslím pouze underground, ale celou scénu včetně velkých severských kapel) a v nejednom ohledu jí to i natřít. A to jak v oblasti hudby samotné, tak i ve zvuku, který je rovněž na úrovni a celému tomuhle matroši dodává ty správné koule!

Besatt na „Demonicon“ s lehkostí předvádějí něco, co jen tak někdo nedokáže – po celou dobu nahrávky jet v tom nejostřejším tempu, kdy sypačka začne s prvním songem a končí až po dohrání alba, aniž by však posluchačova pozornost měla šanci byť i na chviličku opadnout. Kolik kapel tohle o sobě může s klidem prohlásit? Zas tolik jich nebude, ale Besatt mezi ně patří. Vymakali kytarové melodie na nejvyšší úroveň, nasázeli jednu vražednou pasáž za druhou, na nic se nečeká a kapela pálí ostrými hned od první vteřiny. A výsledek? Nebojím se říci – famózní!

A chcete vědět, které pecky jsou na desce nejlepší? Oukej, nalistujte si tracklist a celý si jej pročtěte. Vím, zní to jako klišé, ale je to tak. Každý song na „Demonicon“ je absolutní hitovka, to je bez debat.

Besatt - Demonicon

Možná si říkáte, že jsem zase jednou někoho přechválil. Možná ano, zeptejte se za půl roku, ale v současné době se mi placka točí v přehrávači každý den (a to mnohdy i víckrát) a pořád mě to rozbíjí. Nemám tedy sebemenší důvod šetřit s body a nedat naprosto suverénní osmičku. Pokud s oblibou holdujete pořádnému true black metalu, okamžitě si „Demonicon“ pořiďte, jen těžko byste mohli být zklamaní.


Gorgoroth – Ad majorem Sathanas gloriam (2006)

Gorgoroth - Ad majorem Sathanas gloriam
Země: Norsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 19.6.2006
Label: Regain Records

Tracklist:
01. Wound Upon Wound
02. Carving a Giant
03. God Seed (Twilight of the Idols)
04. Sign of an Open Eye
05. White Seed
06. Exit
07. Untamed Forces
08. Prosperity and Beauty

Hodnocení: 8/10

Zbytek redakce hodnotí:
Corey(8) – 6/10

Průměrné hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook

Na Gorgoroth se mi líbí jedna věc. Když se po albu „Destroyer, or About How to Philosophize with the Hammer“ začali s nahrávkou „Incipit Satan“ a s příchodem zpěváka Gaahla a basáka Kinga vyvíjet směrem dál od klasického oldschool hoblování (pro potřeby recenze to můžeme nazvat post-black metalem, i když post-black metal vypadá přece jenom trochu jinak), sklidili od většiny recenzentů i fanoušků uznalé pokyvování hlavou. Pak ale nastal onen neblaze proslulý soudní proces o jméno kapely, kdy GaahlKingem vykopli z Gorgoroth posledního zakládajícího člena (přičemž se ještě předtím za jeho zády postarali, aby práva na kapelu připadla jim); soud dal ale nakonec za pravdu Infernovi a práva na užívání značky Gorgoroth vrátil. Do toho všeho ještě přišlo prohlášení, že Gaahl je gay, což byla pro všechny „trve and cvlt“ fandy poslední kapka a začali alba, na nichž se podílela inkriminovaná dvojice, nenávidět. Celkem ironie, neboť se vůbec nejedná o špatné desky. Právě naopak, jde o zatím nejprogresivnější období Gorgoroth.

„Ad majorem Sathanas gloriam“ je vyvrcholením oné Gaahlo-Kingovské éry. Přestože já sám jsem onu aféru okolo Gorgoroth sledoval velice nelibě, fandil Infernovi a byl díky rozpoutání té bubliny na GaahlaKingem naštvaný, jejich desky na rozdíl od některých omezenců zapřít nemůžu, protože ať si říká kdo chce, co chce, je to prostě kvalita. A i když se možná chovali jako kreténi, pro Gorgoroth stvořili výbornou hudbu, tak proč si ji nepřipomenout?

„Ad majorem Sathanas gloriam“ obsahuje celkem osm písní a každá z nich si žije svým vlastním životem. Na poměry Gorgoroth i na poměry žánru se jedná o velice různorodou desku. Velmi časté je střídání tempa, sypačky se plynule prolínají se šlapavými kousky a chytlavými riffy. Všechny písně bez výjimky jsou snadno zapamatovatelné – svého času jsem album záměrně půl roku neposlouchal, jen abych z hlavy dostal „Carving a Giant“!

Úvodní „Wound Upon Wound“ je otvírák jak prase. Z celého alba tenhle kousek asi nejvíce připomíná starou tvorbu kapely. Gorgoroth to v tomhle případě drhnou pěkně od podlahy, až se z toho člověku scvrkávají trenky. Přesto to ale není klasická oldschool hoblovačka, zvláště v přechodech slyšíte ty lehké dotyky progrese a pro svůj žánr neklasických postupů. Druhá v pořadí je notoricky známá „Carving a Giant“ – střední tempo, chytlavost, šlape to jak hodinky (samozřejmě v rámci žánru). Zároveň na ni vznikl vůbec první a zatím jediný klip Gorgoroth, na kterém se cenzura opravdu vyřádila.

Třetí „God Seed (Twilight of the Idols)“ je zajímavá hned z několika důvodů. Když blíže prozkoumáte její název, dostanete odkaz na minulost i budoucnost spjatou s Gorgoroth„Twilight of the Idols“ je půlka názvu předchozí desky kapely z roku 2003. God Seed je zase název kapely, kterou Gaahl a King ov Hell po prohraném soudním sporu založili. Hudebně pak jde o kombinaci předchozích dvou kousků, čili rychlost vs. chytlavost. Až na jednu výjimku, ke které se ještě dostaneme, se dá i zbytek „Ad majorem Sathanas gloriam“ popsat stejnými slovy (prolínání rychlých a středně rychlých, chytlavých momentů), ale bez toho, aby se písně slévaly v jednu.

Onou výjimkou je čtvrtá “Sign of an Open Eye”. Pomalá, monotónní a dokonalá, ale také těžko popsatelná. Tohle prostě musíte slyšet! Něco srovnatelného udělali Gorgoroth už jen na albu “Incipit Satan” s písní “Litani til Satan”. Taktéž bych si ještě neodpustil, kdybych nepřipomenul závěrečnou “Prosperity and Beauty”, která je opravdu nádherná. Taktéž doporučuji.

Tak, a jsme u konce. Když tak o tom přemýšlím, tahle recenze je vlastně zbytečná. Kdo z vás má Gorgoroth v oblibě, album už dávno zná. Kdo je rád nemá, těžko si to na základě tohoto článku bude shánět. Takže jste to vlastně četli úplně zbytečně a já to úplně zbytečně psal. Ale hlavně že jsou všichni spokojení. Jen abych dostál předepsaným pravidlům, dodám, že “Ad majorem Sathanas gloriam” je šťavnatý kousek, který se podle mého skromného názoru vyplatí vlastnit.


Behemoth – Evangelion

Behemoth - Evangelion
Země: Polsko
Žánr: death / black metal
Datum vydání: 7.8.2009
Label: Nuclear Blast Records / Metal Blade Records / Mystic Production

Tracklist:
01. Daimonos
02. Shemhamforash
03. Ov Fire and the Void
04. Transmigrating Beyond Realms ov Amenti
05. He Who Breeds Pestilence
06. The Seed ov I
07. Alas, Lord Is Upon Me
08. Defiling Morality ov Black God
09. Lucifer

Hodnocení: 8,5/10

Zbytek redakce hodnotí:
Corey(8) – 7/10
Earthworm – 7/10

Průměrné hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Behemoth jsou dnes už velkou kapelou. Dávno přerostli všechno, co se kdy v Polsku urodilo (včetně Vader), a drápou se na samotný trůn extrémního metalu. Jejich hudba ve své podstatě nemá obdoby. Jsou v pozici, kdy si žádný úlet dovolit nemohou. Přesto je první poslech „Evangelion“ zklamáním. Po atmosférou nadupaném a barvitém „The Apostasy“ přichází… nářez. Pokud budete od „Evangelion“ čekat druhé „The Apostasy“, dostane se vám stejného zklamání. Když jsem tohle pochopil, došlo mi, že Behemoth stvořili další výjimečnou desku. Moje nadšení s každým novým poslechem stoupá a stoupá. Behemoth pro mě stojí na samotném vrcholu deathmetalového piedestalu a jen těžko si hledají konkurenci.

Oproti „The Apostasy“ je „Evangelion“ o hodně techničtější a agresivnější, možná nejagresivnější deska, jakou kdy Behemoth stvořili. Tentokrát se kapela obešla bez sborů nebo orchestrů (jen jeden malý je k slyšení v závěrečné „Lucifer“). Hned první dva záseky – „Daimonos“ a „Shemhamforash“ – jsou plivnutím do tváře všem, kteří si mysleli, že by se Behemoth vzhledem ke své stoupající prestiži mohli zaprodat podbízivosti. A právě druhá „Shemhamforash“ k nejvýraznějším songům na desce. Zuřivé zlo, které trhá kosti.

Vlajkovou lodí „Evangelion“ se stala „Ov Fire and the Void“, jeden ze dvou pomalejších kousků na albu, již podpořený kontroverzním videoklipem. Behemoth provokují rádi a dělají to chytře. Píseň má ale co říct i hudebně, takovéhle songy se totiž nerodí každý den. „Ov Fire and the Void“ se bezpochyby zařadí do zlatého fondu diskografie Behemoth po bok „Chant for ΕΣΧΗΑΤΟΝ 2000“ nebo „Slaves Shall Serve“. Skvost s naprosto lahůdkovým textem.

I když svojí vysokou kvalitu a své místo na desce mají všechny skladby, vyzdvihnout bych chtěl ještě „He Who Breeds Pestilence“. Krkavčí ryk a pomalé vyhrávky na jejím začátku a konci zní doopravdy jako inhalace morové nákazy. Můj tajný tip pro druhý videoklip. Korunu celému dílu nasazuje závěrečná osmiminutová blasfemie „Lucifer“. Jedna z nejúchvatnějších skladeb, jaké kdy Behemoth složili. Naprostá dokonalost. Nemám slov.

Naprosto strhující je grafika alba. Jako obrázek na internetu se mi obal moc nezdál, ale když jej držím v ruce a prohlížím booklet, jenom zírám. Za Behemoth stojí velká firma a je to znát. Na ničem se nešetřilo a všechno tak vypadá naprosto úžasně. Po výtvarné stránce je tohle jednoznačně to nejlepší od Behemoth. Booklet i celé vyvedení digipacku je jedním slovem nádherné. Za zhlédnutí stojí i bonusové DVD. 45 minut dlouhý dokument o nahrávání (pozor, nejedná se o záběry zveřejněné dříve na internetu) a pidi dokumentík o pořizování promo fotografií vám dá ucelený obraz o vzniku „Evangelion“ a na rozdíl od jiných bonusových disků vám pomůže celou nahrávku lépe pochopit.

Behemoth neustále rostou a nevypadá to, že by se někdy v blízké době chtěli zastavit. Po vydání minulé „The Apostasy“ jsem si říkal, že prostě není možné, aby se dostali ještě dál, aby se překonali. Jenže „Evangelion“ dokazuje, že to možné je. A i když mi to teď, při poslechu novinky, přijde jako nadlidský úkol, věřím, že i příští deska bude zase o vlásek lepší. Do té doby ale ještě můžeme všichni donekonečna sjíždět jedno z nejlepších alb, která letos vyšla.