Země: USA Žánr: pop Datum vydání: 9.10.2015 Label: Interscope Records Tracklist: 01. Revival 02. Kill Em with Kindness 03. Hands to Myself 04. Same Old Love 05. Sober 06. Good for You 07. Camouflage 08. Me & the Rhythm 09. Survivors 10. Body Heat 11. Rise 12. Me & My Girls [bonus] 13. Nobody [bonus] 14. Perfect [bonus] Hrací doba: 50:33 Odkazy: web / facebook / twitter

Hádám, že na naši stránku přece jenom asi z většiny chodí lidé, kteří se zajímají spíše o okrajovější žánry a mainstream mnohdy okázale ignorují, takže paradoxně nemusejí mít moc velké ponětí o interpretech, kteří jsou jinak vlastně slavní. Anebo třeba v případě Seleny Gomez znají jen to jméno a veškeré ponětí začíná a končí s tím, že si to tam dole dřív nechávala hoblovat od Justina Biebera. Právě proto si nejdříve nejsme takový ten obligátní seznamovací odstaveček…

Selena Gomez se dostala do většího povědomí především díky účinkování v jakýchsi seriálech od Disneyho, kde začal hrát, když jí bylo 15 let. Jen o chvilku později také začala vystupovat se skupinou Selena Gomez & the Scene, s níž vydala celkem tři desky, které měly poměrně slušné prodejní úspěchy. Oba tyto projekty skončily v roce 2012, tedy v době, kdy už hrála i v nějakých celovečerních filmech, z nichž jsem neviděl ani jeden a nehodlám na tomhle stavu nic měnit, protože to vypadá na ultimátní výplachy „pro celou rodinu“ už jen podle plakátů.

Co se hudby týče, Selena Gomez se po konci výše jmenované kapely vydala na regulérní sólovou dráhu, jejímž prvním výsledkem bylo debutové album „Stars Dance“, které vyšlo v červenci 2013. Až do téhle doby jsem měl nějakou Selenu Gomez vcelku na salámu (ne však doslova… a že to bych si možná i líbit nechal) a na tom by se asi nic moc nezměnilo i přes mou úchylku na komerční popové škváry. Čirou náhodou jsem se však dostal k videoklipu k singlu „Slow Down“, který mě hodně bavil, takže jsem se podíval i na celé album, z něhož se vyklubalo příjemné překvapení. Jasně, nebylo to žádné hudební veledílo a pořád to byl naprosto regulérní mainstream se vším, co k tomu patří, ale bavilo mě to a upřímně říkám, že písničky jako „Undercover“, „Stars Dance“, „Save the Day“ nebo už jmenovanou „Slow Down“ si s velkou chutí pouštím doteď.

Druhé sólové album „Revival“ už jsem si tím pádem pouštěl cíleně s motivací, že snad půjde o podobně sympatickou nahrávku jako „Stars Dance“. Bohužel však musím říct, že se to moc nepovedlo, protože „Revival“ mi připadá o hodně slabší než debut. Samozřejmě se nebavíme o komerčním úspěchu, protože ten má novinka opětovně značný a stejně jako její předchůdce dokázala vystoupat na první příčku v žebříčku prodejnosti na tom největším trhu, tedy v USA, plus řada dalších dost solidních umístění v dalších žebříčcích (kupříkladu 15. místo v České republice patří spíše k těm skromnějším), ale čistě co do zábavnosti vlastního materiálu u mě „Revival“ vedle „Stars Dance“ jednoznačně prohrává.

Ten důvod je vcelku zřejmý – prostě mi tu chybějí ty opravdu povedené skladby, které by mě bavily hned od začátku a které by měly potenciál bavit i s nějakým tím odstupem jako třeba výtečná „Undercover“ z debutu. Jako jediné trochu solidnější věci vidím relativně příjemnou druhou singlovku „Same Old Love“, která je hezky nevtíravá, ale přesto chytlavá, a navíc obsahuje několik zajímavých aranží. Dále se mi líbí ještě trochu svižnější „Me & the Rhythm“ na osmé pozici, a to především díky povedenému refrénu. Nicméně, úplně nejlepší skladba „Revival“ se nachází jen na deluxe edici desky v pozici pouhého bonusu. Je to skvělá hitovka „Me & My Girls“, jíž nechybí náboj a temperament. Je trochu paradoxní, že na základním albu skončí spousta nevýrazných věcí a takovýhle parádní kousek je schován jen mezi bonusy…

Bohužel, těch nic moc songů je na nahrávce o poznání víc. Kromě tři výše zmíněných už totiž dokáže zaujmout jedině předposlední (na základní verzi) „Body Heat“ díky poměrně zapamatovatelnému refrénu, byť zbytek písničky už není žádná sláva, ale zbylé skladby jsou slabší anebo rovnou regulérně slabé. Třeba titulní „Revival“ nebo „Sober“ se dají vcelku bezproblémově poslouchat, ale jinak nemají moc čím upoutat – a tím už výčet toho, co jde přežít, skutečně končí, protože to ostatní už je vlastně regulérní otrava.

Pojmenování „otravné“ naprosto sedne třeba na „Kill Em with Kindness“, jejíž hvízdání mě zanedlouho začalo skutečně rozčilovat. To samé můžu říct i o následující „Hands to Myself“, která je strašně nudná podobně jako třeba závěrečná „Rise“… to jsou jednoduše úplně prázdné, rychlokvašné a bezobsažné písničky, s nimiž nemá cenu ztrácet jakýkoliv čas. Oproti nim už je stravitelnější i taková ta obligátní tklivá klavírní balada „Camouflage“, byť i ta je z obecného hlediska nudná jak hodina občanky ve čtyři odpoledne v pátek. Zato „Survivors“ se snaží o jakousi klubovou tanečnost, nicméně tak činí za pomoci tak primitivního rytmu, že to fakt zbaští jen ten, kdo postrádá byť i jen špetičku kritičnosti… když tedy pominu, že tomu úplně chybí nějaký drive.

„Good for You“ se zpočátku tváří stravitelně, ale dojíždí na typické a pro mě naprosto nepochopitelné klišé popových alb, které říká, že zde musí být minimálně jedna hostovačka černého rappera. Já proti samotnému hip-hopu nic nemám (ačkoliv samozřejmě dávám přednost té ostřejší undergroundovější odnoži), ale v té popové hudbičce je to „blekotání“ otravnější než ultra smradlavý pšouk v přeplněném metru. V „Good for You“ se toho rapování ujal jakýsi ASAP Rocky (o němž jsem do této doby neslyšel, ale za oceánem má dle všeho docela nemalou popularitu) a klasicky je to příjemné asi jako tarantule v trenýrkách. Ve videoklipové verzi je písnička

Ono co si budeme povídat, hlavní postavou „Revival“ by přece jen stále měla být samotná Selena Gomez. To zase musím říct, že mně se její zpěv líbí – má takový sexy hlas a umí s ním zalaškovat a zaprovokovat, což mě v tomhle druhu muziku baví. Na druhou stranu, Selena fakt není Adele nebo Lana Del Rey, aby uměla zpívat tak poutavě, aby na tom šlo utáhnout celé album, natožpak aby s tím šlo vytáhnout nahoru slabší hudební doprovod. Na „Stars Dance“ měla k dispozici hezčí písničky a díky tomu jí to tam fungovalo, ale na „Revival“ si to všechno takříkajíc „sedlo“ jen v několika málo konkrétních věcech, což možná může stačit na několik samostatných singlů, ale na poslech desky? To fakt ne…

Řekněme si to na rovinu – „Revival“ je prostě trochu hloupoučké album, taková typická středněproudová rychlokvaška. Instantní rádoby hitovost, popové klišé a takřka nulová životnost. Je to přesně ten prototyp alba, které je určeno k tomu, aby hodně rychle a hodně vydělalo, ale za rok touhle dobou už po něm neštěkne ani pes. Ty dvě, tři slušnější písničky si sem tam možná na YouTube pustím – netvrdím, že ne – ale tři povedené věci ze 14 (resp. dvě z 11 ve standardní edici) je prostě zoufale málo a ani polonahá Selena na obalu na tom nic nezmění.