Archiv štítku: Shaidar Logoth

Shaidar Logoth – Chapter III: The Void God

Shaidar Logoth - Chapter III: The Void God

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 6.11.2020
Label: Sentient Ruin Laboratories / Cyclic Law

Tracklist:
01. Nest of Pigs
02. Anguish Cradle
03. Consume Pieces of God
04. Withered on the Vine

Hrací doba: 47:34

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Sentient Ruin Laboratories

Američtí Shaidar Logoth letoškem završují první dekádu funkce, kdy do světa vyslali dva počiny. V roce 2011 se duo A.C. (Skeletonwitch), S.H. ohlásilo nahrávkou „The Peddler“ s předponou „Chapter I“. Kapitolovou posloupností po čtyřech letech navázalo „The Ritualist“, které ve všech směrech vykázalo kapelní posun.

„The Peddler“ se na nevyznačovalo ničím speciálním, představilo black metal po vzoru Ameriky, ze kterého jde vycítit třeba Judas Iscariot. Vyzrálejší „The Ritualist“ nabídlo více než 40 minut neotřepaného songwritingu balancujícím mezi rozvážnými build-upy a přepady do typické žánrové zběsilosti. V určitých momentech Shaidar Logoth dokonce natahují tak moc, že hudba působí až post-rockově. Pomocí této kombinace kapela vytváří nálady na pomezí deprese a agrese. Dva navzájem doplňující se póly umocňuje promakaný zvuk – hnusný přesně do míry, aby hudbě neubral na břitkosti a spádu, ale i tak dokázal posílit zvrácenou náturu materiálu.

Prvních deset let funkce Shaidar Logoth uzavírají třetí kapitolou s přízviskem „The Void God“, která představuje dalších bezmála 50 minut nového materiálu. Fakt, že tracklist čítá jen pět skladeb, napoví, že Shaidar Logoth nezanevřeli na skladatelskou rozlehlost a posluchačskou trpělivost. Zásadní změny se přesto udávají.

„The Void God“ více upouští od tradičního zvuku a přechází k modernějšímu, ortodoxnějšímu vyznění, které Shaidar Logoth prokládají zmíněné depresivní – zde občas až melancholicky působící – pasáže. Kontrast lze slyšet hned v prvním, více než čtvrthodinovém kolosu „Nest of Pigs“, který konejší spoře vybrnkávaným úvodem jen proto, aby posluchači následně dal přes hubu břitkými blackmetalovými linkami. Díky náhlým hudební explozím dokáže track, ale i deska překvapit i po více posleších.

„Anguish Cradle“ pracuje na stejném základu, byť v užších mantinelech. Pomalý track dokáže i na pěti minutách budovat smysluplně a s rozvahou. Intro s klidnou deklamací, která připomíná Anselma na heráku, si ovšem krade celou skladbu pro sebe. „Consume Pieces of God“ stojí s předešlým v ostrém kontrastu. Jde o nejpřímočařejší track alba, který z hlediska kytarové práce kopíruje zaběhlou švédskou ortodoxii a techničtější žánrový přístup, celkovou strukturovaností však za zbytkem tolik nezaostává. Poslední „Withered on the Vine“ se vrací k ověřenému rozlehlému rukopisu – melancholicky-depresivní náboj však zde skladbu nejen otevírá, ale i uzavírá a finální kytarový motiv i přes roztáhlé opakování neztrácí na síle ani při fade-outu.

Ze skladatelského hlediska toho Shaidar Logoth moc vytknout nejde. Dojem z desky tak kazí přespřílišná zvuková čistota. Dá se sice namítnout, že při volené produkci lze pochytit prvky, které by při špinavějším pojetí zanikly. „The Void God“ ale působí až sterilně, ke hrané hudbě úplně nesedí, a navíc kapelu okrádá o ksicht. Tento dojem navíc posiluje vyváženě vyprodukovaný předchůdce.

Modernější hudební pojetí Shaidar Logoth neubližuje, nedá se to však říct o stejně zhotoveném zvuku, který nutí si postesknout po hnusnějších a uhrančivějších momentech z „The Ritualist“„The Void God“ ale nabízí plno silných skladatelských motivů a precizně zvládnutou gradaci. Kapelní autorství tak zachraňuje to, co produkce potápí, a proto jde poslech doporučit.


Redakční eintopf – listopad 2020

Of Feather and Bone – Sulfuric Disintegration

H.:
01. Siculicidium – Az alámerülés lárvái
02. Bloodsoaked Necrovoid – Expelled into the Unknown Depths of the Unfathomable
03. Dark Buddha Rising – Mathreyata

Metacyclosynchrotron:
01. Odem – Timeless Past Above
02. Mongrel’s Cross – Arcana, Scrying and Revelation
03. Omegavortex – Black Abomination Spawn

Cnuk:
01. Eternal Champion – Ravening Iron
02. Sodom – Genesis XIX
03. Kurtizány z 25. Avenue – Honzíkova cesta

Dantez:
01. Of Feather and Bone – Sulfuric Disintegration
02. Shaidar Logoth – Chapter III: The Void God
03. Aesop Rock – Spirit World Field Guide

H.

H.:

Listopad mi nenabízí žádné jednoznačné pecky, ale pár potenciálně zajímavých věcí se určitě vyloupne. Největší očekávání mám – možná trochu překvapivě – k třetí řadovce rumunských Siculicidium. Tohle je hodně nenápadná a přehlížená kapela, ale některé její nahrávky mám rád a ve sbírce mám od ní dost placek, takže ani „Az alámerülés lárvái“ si nenechám ujít.

V plánu mám určitě i dlouhohrající prvotinu kostarických Bloodsoaked Necrovoid. Demosnímky drhly sice neoriginální, leč poctivé a kurevsky zatuchlé zlo. Potenciál v tom nepochybně byl. „Expelled into the Unknown Depths of the Unfathomable“ opětovně nabízí jeden zasraně epický metalový titul vedle druhého, tak snad bude podobně rozjebávat i samotná muzika.

Sázkou na jistotu by pak mělo být „Mathreyata“ od Dark Buddha Rising. Tady asi není o čem.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

„Black Abomination Spawn“ by měli slyšet fanoušci kosmicky zlého death metalu, který lze vztáhnout k tvorbě Morbid Angel, Necrovore, případně i modernějším disonantním spolkům. V mém případě jsou ale prvotní dojmy dost rozpačité. Těšil jsem se příliš a osobní srovnání s nedávno recenzovanými Malicious Omegavortex také moc nepomohlo. Velká očekávání jsem měl i v případě druhé desky ruských Odem, neboť na „Timeless Past Above“ se čekalo sedm let, což je doba, která uběhla od posledního krátkometrážního masakru „The Valley of Cut Tongues“ vydaného již neaktivními Daemon Worship Productions. První dva poslechy nového alba působily celkem pozitivně, i když se mi zdá, že v brutal deathu Rusáků ubylo blackmetalových přísad. Prim zde ale stále hraje satanská agrese, nikoliv debilní slamy nebo goresranda.

No a člověk samozřejmě k životu potřebuje i metal klasičtějšího ražení. SodomEternal Champion máme pokryté, já jsem ale zvědavější na novinku australských thrasherů Mongrel’s Cross. Debut „The Sins of Aquarius“ byl docela v cajku, ale nepřinutil mě k poslechu desky následující „Psalter of the Dragon Court“. Jenže na albu nejnovějším, „Arcana, Scrying and Revelation“, káže ProscriptorAbsu a vypuštěný song hodně smrděl Kingem DiamondemMercyful Fate, což je také plus.

Cnuk

Cnuk:

Už jsou tomu čtyři roky, co vyšlo „The Armor of Ire“, první album od amerických válečníků Eternal Champion. Z nových heavy metalů patří tohle album k tomu úplně nejlepšímu, a chystané „Ravening Iron“ tak nebude mít vůbec jednoduché se svému předchůdci vyrovnat. Očekávání jsou veliká, lidi logicky budou chtít další hymny jako „I Am the Hammer“ nebo „Invoker“ a já pevně doufám, že se to Eternal Champion povede na novince nabídnout.

V listopadu taky dojde na novou desku Sodom. Po třech épéčkách a další obměně na postu bubeníka se k tomu už zdá se konečně dokopali a výsledek ponese název „Genesis XIX“. Po-návratové skladby se mi zdají celkem v pohodě, ale nedávno vypuštěný singl „Sodom & Gomorrah“ mě trochu znejistil. Doufám, že zbytek materiálu bude o něco nápaditější a Sodom tak svůj „návrat“ stvrdí zdařilým dlouhohrajícím počinem.

Pro Kurtizány z 25. avenue mám slabost a jsem tak moc rád, že jim po dlouhých jedenácti letech vyjde zase něco nového. Poté, co jejich řady doplnil Dan Kurz, získala jejich živá vystoupení zase šťávu a bylo by fajn, kdyby se jim tuto chemii podařilo přenést také do studia. Kulty z devadesátek se asi těžko podaří dostihnout, ale věřím, že minimálně dobrou placku dokáží stále vytvořit.

Siculicidium

Dantez

Dantez:

Předchozí „Bestial Hymns of Perversion“ denverských Of Feather and Bone mě, navzdory kladným ohlasům, moc nebralo. Deska na mě převážně působila jako zaměnitelný death metal po vzoru Morbid Angel a Incantation s brnkáním na warmetalovou strunu. Potenciál se přesto albu upřít nedal a podle ukázek jde předpokládat, že „Sulfuric Disintegration“ využije kapelní ambice více. Novinka by mohla být vyhrocenější, nápaditější a všeobecně propracovanější. Vše navíc v promakanější produkcí.

„Chapter II: The Ritualist“ od amerických Shaidar Logoth mě naopak dodnes baví hodně. Deska pracuje s perfektně špinavým zvukem, nechutnou atmosférou a songwritingem, který si nebojí dát na čas. „Chapter III: The Void God“ pracuje nově s čistým zvukem, na který kapela lehce trpí. Skladatelské jádro Shaidar Logoth je však zachováno, a poslech je tudíž záhodno vyhlížet.

Novinka Aesopa Rocka mě trochu děsí přestřelenou stopáží i nevkusným přebalem. Námitky mi ale vyvrací doposud kvalitní diskografie a Aesopova rostoucí inklinace k temnému a tvrdému soundu. V rapu toho navíc letos zas tolik kvalitního nevyšlo, proto se poslech „Spirit World Field Guide“ nabízí.