 |
|
Země: Kanada Tracklist: Hrací doba: 63:49 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Kanadské Sig:Ar:Tyr na scéně registruji již nějaký ten pátek. Sice pouze zpovzdálí, ale registruji. Jen z těchto vět zřejmě nepřímo vyplývá, že k samotné poslechové zkušenosti nikdy nedošlo, byť jakési povědomí, oč v případě Kanaďanů hudebně jde, jsem měl. Změna přišla až spolu s letošní řadovkou, kdy jsem se prvně uvolil k poslechu. „Northen“ mělo úkol velmi náročný – přesvědčit mě o tom, že roky bez poslechů Sig:Ar:Tyr byly chudší než s nimi.
Těm, kteří Sig:Ar:Tyr dlouhodobě zanedbávali tak jako já, ba dokonce ani netuší, co by mohli čekat, ještě věnuji několik seznamovacích řádků. Přestože v kapele momentálně působí hned čtyři členové, na hlavní persónu lze ukázat velmi spolehlivě. Byl to jistý Daemonskald, kdo Sig:Ar:Tyr v roce 2003 sám zakládal a dlouhodobě jej koncipoval jako jednočlenný projekt. Samotce odzvonilo až po dlouhých devíti letech, tedy v momentě, kdy měl Daemonskald na triku již trio dlouhohrajících nahrávek. Od zmiňovaného roku Kanaďané pokračují ve čtyřech a první řadový výkaz spolupráce přinášejí až letos, na „Northen“.
Jak padlo v úvodu, matné představy o tom, co kapela ráčí hudebně produkovat, jsem měl. Ještě jsem však nenakousl, jaké ony představy byly. Žánrové škatulky útočily ze všech stran a i já jsem nabyl přesvědčení, že Sig:Ar:Tyr hrají folk metal. Na některých stránkách hráli pagánoš, jinde folk/blackoš a onde zas vikingoš. Tak či onak, byl jsem připraven na fúzi něčeho takového s kupou staromilské esence bez cingrlátek a klávesových umělin. A světe div se, já něco takového dostal. Pocit, že (už dvakrát zmíněné) matné představy někdy ani nemusí být příliš matné, není vůbec zlý…
K tomu, abyste si udělali obrázek o tom, čím se Sig:Ar:Tyr na novince prezentují, postačí už jen přehrání prvního songu. Tradičně pojaté paganmetalové kytary, nekomplikované bicí rytmy, šeptavý hrdelní vokál, nepřekvapivé skladatelské postupy, hevíkové sólo. Poslech pohodlný na první dobrou, úplně stejný i na tu třetí či šestou. Ano, skladby na „Northen“ disponují solidní trvanlivostí, nicméně ani o tom, že by deska s poslechy zázračně rostla, nemůže být řeč. Důvody hledejte výše – spíše nepřekvapivost než překvapivost, spíše jistota než komplikace nebo snad novátorství.
Za tradici ale není třeba věšet. Mimoto, že hudba Sig:Ar:Tyr není žádná věda a přehlídka doposud neslyšeného, je třeba uznat, že jednotlivé písně (ano, jednotlivé, k celku se pak dostaneme) jsou – ač nepřekvapivě – obstojně složené. Kapela necílí ani tak na vypravěčství plné pomalu se překrývajícího dění, ale spíše směřuje do kytarových sól. Přesto cítím, že Sig:Ar:Tyr na plochách atakujících pravidelně sedm, osm minut dokáží s hudebními motivy obstojně pracovat, a i když je nestaví do neokoukaných podob, hned hrst momentů lze označit za lepší než průměrnou. Především zapojení akustických kytar působí v případě Kanaďanů velmi svěže a přirozeně, tedy aniž by bylo třeba násilně bourat metalový celek.
Plejáda skladeb působí vyrovnaně a každý dílek alba má svůj jistý vrchol, což lze jedině kvitovat. Bohužel, i kvůli ambiciózně zvolené délce přesahující hodinu hracího času z „Northen“ víc a víc cítím šablonovitost, s jejíž pomocí se Sig:Ar:Tyr do vrcholů kompozic dostávají. Právě proto nemá člověk potřebu slyšet album celé. Ano, solidních momentů je, jak jsem zmínil, celá řada, ale nejenže jsou Kanaďané předvídatelní ve vztahu k ostatním tělesům, ale brzy také vůči sami sobě.
„Northen“ jsem pojal jako příležitost seznámit se s tvorbou poměrně etablovaného projektu, jehož tvorba mi doposud unikala. Občas člověk zalituje, že se k tvorbě té či oné kapely dostal až po tak dlouhé době, jindy naopak ví, že jeho ignorance nebyla vůbec špatným nápadem. Pak jsou i případy uvízlé kdesi napůl cesty. A právě v polovině téhle léta vyšlapávané klikatice uvízli Sig:Ar:Tyr. Novému albu se nedají upřít jisté kvality, spousta posluchačů v něm může nalézt možná i velké potěšení. Já ale zůstávám spíš rezervovaný. Osobního objevení kapely nelituji, avšak rozhodně nemohu tvrdit, že by mě „Northen“ přesvědčilo natolik, abych zahájil pečlivé sondování v diskografii. Na to novinka nemá výraznější sílu, postrádá invenci a co především – také zásadní přesvědčující element.