Archiv štítku: Silva Nigra

Silva Nigra, Outre, Temple Desecration

silva_nigra_svetlonos_release_gig

Datum: 4.6.2015
Místo: Karviná, Hard Café
Účinkující: Silva Nigra, Outre, Temple Desecration

Je pondělí ráno, začínám psát report a stále mě bolí celý člověk. Není to kvůli sportovnímu přepětí, ani za tím nestojí bezbřehé kalení, ale něco mezi; tedy vydařený sobotní koncert, který se uskutečnil v karvinském Hard Café. V ten den, kolem osmé večer, jsem dorazil do nepříliš zaplněného klubu a vyčkával nejen první kapelu, ale také zda nedorazí více lidí. Říkal jsem si, že Outre už mají dostatečné renomé, aby přitáhli slušné publikum, případně se snad známí a fanoušci dorazí podívat na takřka domácí Silva Nigra, kteří zde představovali nové album „Světlonoš“. No, a nestalo se. Příchozí jsem si sice nepočítal, ale pochybuji (pokud nepočítám lidi z kapel), že se v klubu zastavilo víc jak 20-30 lidí. Těm, kdo o koncertu věděli, a přesto nepřišli, můžu rovnou říci jediné: Zajebali jste!

Nával na první vystupující – polské Temple Desecration – jsem opravdu nečekal. Kapela se prezentuje hnusným a obhroublým black metalem ve stylu Blasphemy či Revenge, aneb jak poté zaznělo u jednoho stolu: „To znělo, jako když mi doma mlátí pračka.“ Bubeník si nechal svůj šroťák (do kterého zas tak šíleně netřískal) vytáhnout dost vysoko, až občas překrýval kytaristu i basáka, ale stále se v té brutalitě dalo slušně orientovat. Rozeznal jsem například, že před závěrečným dvojblokem songů z EP „Communion Perished“ (včetně těch kultovních samplů), zazněla i jedna poněkud výraznější skladba, která by mohla pocházet z chystaného dlouhohrající debutu. Jinak většina setlistu stála na demu „Abhorrent Rites“. Vzhledem k nízkému počtu návštěvníků a ještě menšímu počtu nadšenců, kteří o Temple Desecration projevili skutečný zájem (počet lidí před pódiem by se v nejlepších chvílích dal spočítat na prstech jedné ruky), se nedivím, že Poláci do hry nedali nic navíc. Pro ně to byla asi něco jako veřejná zkouška, pro fanouška ok koncert, pro ostatní jen výplň před „hlavními“ kapelami.

Na další Outre se přišlo podívat více přítomných a také jsem měl pocit, že s každou skladbou jich bylo v prostoru u pódia víc. Tady se ale na pozornost čumilů opravdu moc nehrálo, Outre se uzavřeli do sebe. Nový, vlasatý zpěvák si na pódiu blouznil a potácel se. Výtečně zvládnul Stawroginovy party z desky, případně si je vkusně poupravil. Basák a textař maximálně v mezičase mezi mlácením hlavou občas vrhnul pohled do hloučku před sebou, kde už podstatně více lidí dávalo najevo, že ta muzika s nimi opravdu něco dělá. Dokonce se pravidelně rozpoutávalo „pogo“. Ale hrdinou setu Outre byl stejně zfanatizovaný bubeník. Pokud jsem zrovna neřádill, tak čumět chvíli na jeho intenzivní hru bylo nezbytné.

Pokud se nepletu, Outre sjeli v pozměněném pořadí téměř celé „Ghost Chants“, s výjimkou ritualistické pátá kapitoly „Equilibrium“. Nejvíc pro mě ovšem byla čtyřka „Lament“, kterou na desce mám rád asi nejméně, ale naživo to byla taková rubačka, až hanba. Ostatně jako celý, až neuvěřitelně intenzivní a fanatizující koncert. Došlo dokonce i k vzácnému jevu, kdy se člověk natolik ponoří do vystoupení, až přestane vnímat čas. Mám tedy pocit, že set Outre byl o fous delší než samotná deska, což by znamenalo buď zařazení nějakých starších skladeb (vzhledem k hudebnímu posunu „Ghost Chants“ ne zcela pravděpodobné), anebo skladeb chystaných ze splitka s Barshasketh. Rozhodně nechyběl cover Armagedda„Only True Believers“, který zazněl jako předposlední. Tak jako tak (pokud vám to nedošlo z předchozích řádků) OUTRE BYLI IMPOZANTNÍ.

Ve vší úctě k posledním vystupujícím Silva Nigra… Majestát a intenzitu Outre by dokázalo překonat jen máloco, ale přeci se jim podařilo něco nezanedbatelného. Na první pohled nebyl jejich set nijak odlišný od klasiky. Na pódiu jsou Silva Nigra dost statičtí, možná až příliš. Navíc si k tomu připočtěte, že vokalista Akharon už před vystoupením pajdal okolo s viditelnými obtížemi (sport je svině). Změna ovšem spočívala v setlistu, který pochopitelně sestával z nových skladeb. Soudě dle koncertu (a první poslechy desky to potvrzují) si Silva Nigra podrželi a zároveň mírně obměnili nepříjemnou atmosféru poslední desky „Bible bolestných nářků“ (ze které taky minimálně jeden song zazněl: „Vyslanec pekla“) a celkem slušně zrychlili. Tohle všechno se do koncertního prostředí otisklo opravdu výtečně. Nejednou se v nových skladbách objevovaly kruté riffy, které byly bez keců magnetizující. Nemrzela ani absence starých, klasických válů. Po strhujících Outre už tolik energie na pořádnou kalbu nezbylo, ale kotel se stále ještě spontánně rozjížděl a na Silvu se tentokrát podívali téměř všichni přítomní. Ale po cca hodince a závěru s „Infernálním sabatem transcendence“ (aneb proč si nezahrát asi nejrychlejší song v historii kapely až na závěr) a skladbou, kterou jsem neznal, byl konec.

Konečný verdikt bude jasný asi každému. Počet příchozích/platících byl prostě mizerný. Dá se pochopit, že koncert byl ohlášen na poslední chvíli a nedostalo se mu nijak intenzivní promotion, noční cestování z Karviné taky není žádná sranda, ať už jste odkudkoliv. Ale ty kapely si zasloužily víc. Nízká účast ale jejich výkon nijak neponížila a ze sebe hodnotím tento koncertní zážitek jako výborný, nejen kvůli Outre.


Silva Nigra: nová skladba

Karvinští Silva Nigra vypustili další ukázku z nového alba „Světlonoš“, které oficiálně vychází na začátku příštího týdne. Skladbu „Infernální sabat transcendence“ naleznete na YouTube. Pokud máte zájem si album (klasické CD + digipak) společně s novým tričkem již objednat, navštivte stránky vydavatele (link) anebo navštivte sobotní koncert v karvinském klubu Hard Café, kde Silva Nigra nové album představí ve společnosti poláků Outre a Temple Desecration (event).

01. Zrada odjinud 02. Nekonečný cyklus obrody 03. Demiurgus 04. Od počátku ztraceno 05. Nibius 06. Infernální sabat transcendence 07. Spasen nenávistí


Koncertní eintopf #12 – červen 2016

Aluk Todolo, Sum of R
Nejočekávanější koncert:
Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6.


H.:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)
2. Kikagaku Moyo, Sir Robin & The Longbowmen – Praha, 9.6. (event)

Atreides:
1. Jucifer, The Corona Lantern, King Keporkak – 26.6., Praha (event)

Skvrn:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)

Onotius:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)
2. Jucifer, The Corona Lantern, King Keporkak – 26.6., Praha (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Aluk Todolo, Sum of R – Praha, 13.6. (event)
2. Silva Nigra, Outre, Temple Desecration – Karviná, 4.6. (event)

Ačkoliv v květnu proběhlo hned několik zajímavých akcí, my jsme se projevili jako líné mrdky a radši jsme seděli doma na prdeli. I to se občas stává. Vymlouvat se ovšem nebudeme, protože byste nám to beztak nevěřili. Důležité je, že v červnu se už situace změní – vypadá to totiž, že hned nadpoloviční část naší roztomilé redakce si to v pondělí třináctého nasměřuje do Žižkostela, kde se bude pořádat psychedelická hostina.

Z minulého koncertu Aluk Todolo jsme byli regulérně v píči. To nejde říct slušně, byla to zfetovanost až do pekla, a kdo z nás tam byl, doteď na to vzpomíná se slzou v oku (a u některých nejen v oku). Repete v Žižkostele, kde nás posledně odstřelili polští kolegové z Thaw (viz), tedy budí extrémně vysoká očekávání, pročež není divu, že si Aluk Todolo titul nejočekávanější akce června odnášejí s naprostým přehledem. Že by ve vzduchu smrděl koncert roku?

Jo, a jen tak mimochodem. Kromě Aluk Todolo proběhne i pár dalších hodně zajímavých akcí, tak rozhodně nezapomeňte přečíst i následující odstavce!

P. S. K jednotlivým koncertům jsme v boxu napravo začali přidávat odkazy na FB eventy (nebo jiné relevantní linky), aby se vám v případě zájmu další informace dohledávaly pohodlněji.


H.

H.:

Myslím, že asi každému bylo už v předstihu jasné, co do červnového koncertního eintopfu napíšu. Samozřejmě nemohu zvolit nic jiného než psychedelické krále Aluk Todolo. Je sice pravda, že jsem letošní desku „Voix“ v recenzi chválil mnohem méně, než jsem očekával, protože mě to nerozsekalo na atomy tak moc jako předcházející veledíla, ale „slabší“ u Aluk Todolo je obecně vzato pořád zkurveně skvělé. Navíc věřím, že v živém podání ten materiál dostane nový rozměr a bude to nehorázně super. Nehledě na fakt, že minulé pražské vystoupení Aluk Todolo stále řadím k tomu úplně nejpůsobivějšímu a nejlepšímu, co jsem kdy na koncertech viděl. A možnosti, že by se to snad mohlo i zopakovat, prostě nelze říct ne, neboť na to je takováhle představa až přespříliš lákavá. Není co řešit – 13. června se tam rozhodně potkáme. Budu se psychedelicky klátit v první řadě!

No, a když už jsme u té psychedelie, tak si ji dáme i podruhé. Pár dní před francouzskou krautblackovou zfetovaností si totiž hodlám dát předkrm, ačkoliv tento bude o poznání jemnějšího ražení – což ovšem neznamená menší level omámení smyslů! Na mojí oblíbené Sedmičce se totiž vyskytnou Kikagaku Moyo (a.k.a. 幾何学模様, jestli se vám to takhle líbí víc), což je psychedelický rock z Japonska. Už jen tohle zní dobře a neříkejte, že vás to taky neláká! Metal stranou, tohle jsou čistokrevné šedesátky v tuze zábavném podání. Taky natěšenost.


Atreides

Atreides:

Červnové koncerty mají jasného vítěze – zabijáckou sludgovou kombinaci JuciferThe Corona LanternKing Keporkak. Nomádi z karavanu mě dokázali, slabšímu PA navzdory, před pár lety rozbít ve Finalu, takže nečekávám nic než vraždící hlukovou stěnu z navrstvených riffů trýzněné kytary, v jejímž pozadí hřmí dělostřelecká palba bicích. Zato podporu vyhlížím už dlouho, neboť se mi tahle dvě jména povedlo nějakým způsobem prosrat, kdykoliv byla šance je v Praze střetnout, takže jejich přítomnost nanejvýš vítám. Pomyslnou třešinkou na dortu je pak skutečnost, že se tenhle zabahněný trojlístek představí v Crossu, což zaručuje solidní zvuk a výzdobu, která celý večer chtě nechtě posune vstříc psychedelii. Tedy za předpokladu, že ji Jucifer nezazdí reprákama.


Skvrn

Skvrn:

Konec dobrý, všechno dobré. „Dobré“ klišé, leč pro finiš první půlky letošní klubové sezóny nesmírně pravdivé. Během jara si na Prahu udělala čas taková jména jako Oranssi Pazuzu, Rorcal či Thaw, jenomže francouzské Aluk Todolo a jejich koncertní zastávku vyhlížím v kalendáři nejnedočkavěji. Ptáte se proč? Inu, v prvé řadě jsem uchvácen letošním „Voix“. Starší desky neznám, porovnávat nemohu, ale tohle je věc, která mě bez přehánění poslala do kolen. V druhé řadě mě přesvědčily nadšené ohlasy na koncertní fazónu kapely a konečně také i prostor, v jakém se bude hrát. Po bezvadném průběhu Žižkovské noci Žižkostelu důvěřuji jak co do atmosféry, tak zvuku. Tohle bude dobré, stokrát víc než ono dobře sloužící klišé o dobrých koncích, a tedy i neméně dobrých všechnech.


Onotius

Onotius:

Co se týče červnových koncertů, tak minimálně jedno jméno je pro mě jasná volba. A to samozřejmě Aluk Todolo. Od jejich nového alba jsem sice očekával o špetku víc, ale přesto jsem přesvědčen, že naživo to bude zážitek tak intenzivně hypnotický, že se tomu máloco vyrovná. Na tyhle atmosferické zvukové koláže kombinující krautrock s black metalem se zkrátka těším. Jinak za pozornost rozhodně stojí i pražské vystoupení amerických sludgemetalových Jucifer, ať už kvůli zajímavé sestavě, již doplní tuzemští doomaři The Corona Lantern a sludgoví King Keporkak, tak i kvůli onomu příjemnému faktu, že vstup bude zdarma. Peněženka nebude krvácet a užijem si kvalitní kulturu – to je super, ne?


Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Můj první koncertní eintopf byl tak trochu propadák, protože jsem nakonec nebyl ani na jedné z uvedených akcí, haha. Avšak tento měsíc se chystají dvě „klubovky“, kde je účast nejenom lákává, ale i pravděpodobná. Zaprvé bych rád konečně viděl Aluk Todolo. Trvalo mi delší dobu, než jsem do kapely proniknul, zdvořilý zájem se nakonec pozvolna přetavil do mírné fascinace, takže mám pocit, že je pro koncertní setkání nejvyšší čas. A zadruhé se vypravím (tady to je celkem jasné) do Kurviné, kde domácí Silva Nigra představí svou novou desku „Světlonoš“. Předchozí „Bible bolestných nářků“ byla poctivá, negativní sviňárna, takže se na novinku a její živé podání docela těším. Pokud ale máte pocit, že Silva Nigra nepotřebujete vidět live už podesáté, tak snad váš názor zlomí fakt, že zde vystoupí po boku polských Outre a Temple Desecration.


Silva Nigra: nové album

Karvinský černý kult Silva Nigra představuje své nové album nazvané „Světlonoš“, které vyjde 6.6.2016 u polského labelu 7 Gates of Hell. Na Soundcloudu naleznete první vypuštěnou skladbu „Od počátku ztraceno“ společně s titulní kresbou z dílny Moonroot Art. Dále kapela 4.6. v karvinském klubu Hard Café pořádá release party, kde se kromě Silva Nigra představí dvě další kapely. FB event naleznete zde.


Carnival of Souls 2016 – Black Ritual v Havířově

Carnival of Souls 2016 - Black RitualCARNIVAL OF SOULS festival pro vás přichystal speciální koncert s podtitulkem Black Ritual! Jedná se o jediné letošní potvrzené klubové vystoupení KHORS v našich končinách!

Ukrajinské KHORS není třeba příliš představovat. Jejich čas od času vichřicovitý a pohanský, jindy melodičtější black metal jste měli možnost spatřit nejednou u nás i na Slovensku. Stále čerstvé album „Night Falls onto the Fronts of Ours)“ velmi úspěšně navazuje na epické dílo „Wisdom of Centruries“ a rozhodně se máte na co těšit. KHORS odehrají plnohodnotný klubový koncert, takže nepřijdete ani o hymny z kultovních „Cold“, „Return to Abandoned“ a dalších.

Vedle KHORS se představí energičtí, místy i nečekaně temní hybridi AWRIZIS z Havířova, černočerné zlo z Karviné – SILVA NIGRA a neméně zběsilé a rouhačské bude i vystoupení tradičně black metalových RAWCVLT ze Slovenska.

KAPACITA klubu omezena na 80 platících! Uvnitř klubu bude platit ZÁKAZ KOUŘENÍ!

Lístky lze koupit pouze pouze na místě. Možnost předrezervace na jméno na FB (www.facebook.com/carnivalofsoulsfest) nebo na e-mailu (carnivalofsoulsfest@gmail.com).

Zlevněné lístky pro prvních 6 návštěvníků nelze rezervovat dopředu.

Zlevněné vstupné pro prvních 6 platících do 19:00: 66,60 Kč (3€)

Standardní vstupné: 150 Kč (6€)

BEZPROBLÉMOVÁ CESTA PO AKCI DOMŮ!

Ve spolupráci s klubem My ROCKet jsme pro vás přichystali TAXI ZDARMA po celém Havířově pro každého návštěvníka označeného páskou z akce!

Taxi do Ostravy, Karviné, Frýdku Místku bude za velmi příjemné ceny, nicméně přesná částka bude vždy na domluvě s řidičem.

FESTIVAL TAXI: 800 888 908

Koncert skončí tak, aby bylo možné stihnout bez problémů tyto spoje:
BUS: směr Ostrava ÚAN – odjezd 01:10
(autobusové nádraží v Havířově je maximálně 10min pěšky od klubu)
VLAK RJ: směr Ostrava – Hranice na Moravě – Olomouc – Pardubice – Praha – odjezd 02:03
VLAK RJ: směr Český Těšín – Třinec – Žilina – Košice – odjezd 1:33

Detaily o akci: www.facebook.com/carnivalofsoulsfest
Oficiální FB událost: www.facebook.com/events/1582749455381843

KAPELY:

KHORS (ukr) – black metal
www.khors.info
www.youtube.com/watch?v=adi3OPiVhFA
www.youtube.com/watch?v=SMMqUckpY9s

AWRIZIS (cze) – hybrid metal
www.awrizis.xf.cz
www.youtube.com/watch?v=qBJcgZ4S6lo

SILVA NIGRA (cze) – total black metal
www.bandzone.cz/silvanigracz
www.youtube.com/watch?v=5trW8v9qRZU

RAWCVLT (svk) – raw black metal
www.bandzone.cz/rawcvlt
www.youtube.com/watch?v=MdoJavBKnjw

PROGRAM:

19:45 – 20:30 RAWCVLT
20:30 – 21:30 AWRIZIS
21:30 – 22:30 SILVA NIGRA
22:45 – 00:15 KHORS (UKR)
klub otevíráme v 18:30

DŮLEŽITÉ INFO:

Datum: 06. 05. 2016 od 18:30

Místo:
klub My ROCKet – Jaroslava Vrchlickeho 1b/1630
736 01 Havířov, Česká Republika
www.facebook.com/My-ROCKet-1550068135223644

Napište nám komentář na BANDZONE profil a  dejte nám přes FACEBOOK vědět, zda dorazíte! Zrovna tak budeme rádi, když pozvete všechny vaše přátelé!

[tisková zpráva]


Horna, Blacklodge, Tortorum

Horna, Blacklodge, Tortorum
Datum: 30.9.2012
Místo: Praha, Matrix
Účinkující: Blacklodge, Contagious Orgasm, Horna, Silva Nigra, Tortorum, TZII

Akce s krycím názvem Adventus Satanae MMXII slibovala již dlouho dopředu pěkně pekelný zážitek. Ačkoliv původně avizovaní Francouzi Hell Militia nakonec odpadli, jejich industriálně black metaloví krajané Blacklodge, kteří byli následně potvrzeni jakožto náhradníci, byli alespoň pro mě dostatečnou záplatou, ne-li dokonce o něco málo větším tahákem než Hell Militia.

Nejednalo se však o jedinou změnu v sestavě. Ke svého času aktuálně čtyřem účastníkům, jimiž kromě již zmiňovaných Blacklodge byli Finové Horna, Norové Tortorum a domácí support Silva Nigra, se totiž přidaly další dvě formace – a co je zajímavé, nešlo o extrémní metal, nýbrž i extrémní elektroniku v podobě TZII a Contagious Orgasm. A právě tyto skupiny se postaraly o otevření večera.

Jako první se představili… tedy vlastně spíše představil Belgičan vystupující pod jménem TZII. Jak už tomu u podobných záležitostí bývá, spíš než koncertem by to bylo vhodné nazývat uměleckou performancí, jež se konkrétně v tomto případě nesla v noisovém – nebo chcete-li hlukovém – duchu. Musím říct, že zpočátku to nebylo nic moc, ale postupem času set výrazně gradoval až do výborného závěru. Ani bych se nedivil, kdyby drtivá většina hlukového teroru, jaký TZII předváděl, byla čistou improvizací, nicméně se musí nechat, že minimální silně zefektovaný řev opravdu naháněl husí kůži. Stejně rychle, jako tato extrémně náročná zvuková koláž začala, tak i najednou skončila, ze vteřiny na vteřinu z absolutního bordelu do totálního ticha, TZII jen mávnul na pozdrav několika málo přítomným, kteří se dostavili před pódium a vydrželi zde do samotného závěru, a byl pryč.

Následně přišlo na řadu japonské duo Contagious Orgasm, jehož elektronika již byla o poznání čitelnější, stravitelnější, proměnlivější a celkově v ní byl na rozdíl od předchozího kolegy nějaký vnitřní řád. Objevovaly se zde jak čistě noisové pasáže, tak i ambientní plochy, industrial a v jednom případě šla hudba až k jakémusi zindustrializovanému jungle; vše vyvrcholilo ve vskutku famózním, intenzivním a ohlušujícím závěru. Po celou dobu vystoupení však bylo opravdu zábavné oba borce sledovat, jak si svou muziku nepokrytě užívají, obzvláště pak ta usměvavá polovina dua, která po celý set mlátila střídavě paličkami a rukama do jakéhosi prapodivného nástroje, připomínajícího plotnu u sporáku se spoustou tlačítek. Nicméně ani zachmuřenější kolega za pultem nezůstal publiku nic dlužen, byť se projevoval jiným způsobem. Onoho usměvavého Japonce pak bylo zajímavé sledovat i po zbytek večera, protože si zcela zjevně užíval i zbylé vystupující, přestože se nesly ve značně odlišném žánrovém duchu. Obzvláště na Hornu tancoval opravdu přísně (smích). Přišlo mi vážně sympatické, že dokáže takovým způsobem prožívat i muziku, která je na hony vzdálená hudební scéně, na níž se podle všeho běžně pohybuje.

Nyní už konečně přichází čas na očekávané black metalové zlo. Zatímco na první dvě formace bylo před pódiem všehovšudy tolik lidí, že byste je spočítali na prstech jedné ruky (zejména na TZII, kde polovina statečných zas tak statečná nebyla a po pěti minutách hluku utekla do zadních prostor klubu), na moravskou stálici Silva Nigra se klub zaplnil už mnohem důstojněji. Musím se přiznat, že ve studiové podobě mi tvorba téhle kapely nikdy příliš neseděla (resp. proti ní vůbec nic nemám, jen prostě nemám sebemenší potřebu ji poslouchat), živě mě Silva Nigra povětšinou baví, což více méně platilo i tentokrát. Myslím, že snad každý, kdo sem tam navštíví nějakou black metalovou akci, už se Silva Nigra musel přijít do styku, tudíž to asi nemá cenu moc prodlužovat – bylo to vcelku standardní, do jisté míry vlastně i docela monotónní, přesto však stále slušné vystoupení skupiny. Bohužel i přesto musím Silvu Nigru pasovat na nejslabší článek večera – TZII a Contagious Orgasm z mého pohledu bodovali minimálně netradičností a s následujícími třemi pekly se Silva Nigra při vší úctě bohužel rovnat nemohla.

Oproti tomu následující Tortorum předvedli vystoupení, které bylo vážně zničující! Upřímně se přiznám, že jsem toho moc od téhle smečky nečekal, ale její koncert mě opravdu smetl. To nejlepší, co si umíte představit na současné škole norského black metalu, Tortorum měli a rozhodně se to nebáli ukázat. Všichni členové podali vskutku odzbrojující výkon s obrovským nasazením, zvláště pak zpěvák a baskytarista Barghest, který se svým doslova fanatickým výrazem plival síru kolem dokola… svůj řev prožíval tak moc, že se nejednou během koncertu poslintal (bez jakékoliv nadsázky). Svým způsobem mi Tortorum docela připomínají krajany Svarttjern před třemi lety – také nová kapela na poli norského black metalu (byť v tomto případě za ní stojí zkušenější hudebníci), která se vytasila se skvělým debutem, jenž neboduje stylovou inovací, ale obrovskou intenzitou, což potvrdila i živě. S odstupem musím Tortorum hodnotit nejen jako obrovské překvapení, ale také jako nejlepší koncert večera.

Industriálně black metaloví Blacklodge také zahráli velice dobře, ale zase bych lhal, kdybych tvrdil, že jsem nečekal ještě o trochu více. Snad za to mohly malinko utopené samply a elektronika, které si člověk musel chvílemi spíše domýšlet, což je o to nepříjemnější, že Blacklodge vystupují bez bubeníka a elektronika tím pádem vlastně plní funkci rytmiky. Sice se nejednalo o nějaký neposlouchatelný maglajz, díky němuž by byl celkový zážitek pokažen, nicméně hlavně nové songy z poslední desky “MachinatioN” malinko utrpěly. Třeba taková “NeutroN ShivA [Sun, Walk with Me!]”, která na albu doslova zabíjí a na kterou jsem se speciálně těšil, nevyzněla živě tak drtivě. Na druhou stranu, jiné písně zněly opravdu krutě, například “Vector G [Gravity XVI]”, hlavně tedy její závěr, jenž byl v živém podání vážně mocný. I přesto, že jsem od Blacklodge ještě malinko víc, ani tak nemohu tvrdit, že by mě tahle francouzská trojice, hrající ve znamení narkotického SataNa, zklamala.

Na závěr samozřejmě přichází pekelníci Horna – a hned na začátek mohu klidně prozradit, že v tomhle případě nezůstalo Finsko předcházejícímu Norsku a Francii nic dlužné. Horna začala v pomalém monotónním tempu, jež mělo jediný účel – patřičný podklad pro efektní nástup v kápi oblečeného zpěváka Spellgotha. Po řádně blasfemické modlitbě zády k publiku se Spellgoth konečně ujal mikrofonu a začala očekávaná vichřice. Nutno říct, že koncert měl vážně skvělou atmosféru a kapela opravdu působila správně “zle”… hlavně tedy díky zmiňovanému zpěvákovi, jelikož zbytek skupiny se příliš neprojevoval a jen drtil své nástroje, tudíž většina pozornosti padala právě na Spellgotha, který s růžencem s pentagramem na konci v jedné ruce a s drápem na řetězu v druhé působil vskutku démonicky. Velmi se mi líbilo, jak Horna dokázala svůj set skvěle vygradovat a po zuřivých sypačkách s blížícím se koncem čím dál tím více zpomalovala a zpomalovala, aby s posledním válem opět vypálila jednu ukrutnou vichřici a následně beze slova zmizela. Možná by se někomu mohlo zdát, že je to od kapely trochu arogance, ale podle mě se nějaké děkovačky a hecování lidí k podobným záležitostem prostě nehodí, naopak, přístup Horny – téměř nulová komunikace a když už nějaká, tak jen ve finštině – sedí k podzemnímu black metalu mnohem více. Když k tomu připočtu výtečný koncert, opravdu se mi to líbilo. Jen o chlup za Tortorum.

Na koncert jsem se vydal z velmi jednoduchého důvodu – chtěl jsem vidět pořádné black metalové zlo, a díky tomu, že jsem jej opravdu viděl, odcházel jsem spokojen – tím spíš, když byla akce zpestřena elektronickým “intrem”. Očekával jsem zajímavé TZII, zajímavé Contagious Orgasm, průměrné Silva Nigra, dobré Tortorum, výborné Blacklodge a výbornou Hornu; dostal jsem zajímavé TZII, zajímavé Contagious Orgasm, průměrné Silva Nigra, výborné Tortorum, dobré Blacklodge a kurevsky výbornou Hornu, čili si z mé strany není nač stěžovat. Zvuk mi přišel naprosto v pořádku, snad až na onu malou výtku k industriální složce Blacklodge, ale jak již bylo řečeno nebylo to nic tak strašného, aby se to nedalo přežít. Lidí bylo z mého pohledu návštěvníka tak akorát, jestli to byl dostatečný počet návštěvníků i pro pořadatele, těžko soudit. Na Hornu, Tortorum a Silvu Nigru bylo před pódiem slušně zaplněno, na Blacklodge o poznání méně a na úvodní elektroniku dle očekávání téměř prázdno. Nicméně za mě se akce povedla.


Svarttjern, Maniac Butcher, Framferd

Svarttjern, Maniac Butcher
Datum: 28.2.2015
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Askeregn, Framferd, Maniac Butcher, Silva Nigra, Svarttjern

Historicky první koncert norských pekelníků Svarttjern v Čechách bylo něco, co jsem si já osobně i přes právě probíhající nemoc nemohl nechat ujít, zvláště když se večera navíc účastnila kultovní formace Maniac Butcher. To snad ani nešlo pochybovat o tom, že půjde o pěkně infernální akci. Podle návštěvnosti jsem evidentně nebyl sám, kdo byl podobného názoru, i když já osobně jsem čekal, že jméno jako Svarttjern přitáhne ještě o trochu více lidí, než nakonec přišlo – zaplněno bylo vcelku slušně (i když paradoxně na samotné Svarttjern bylo díky pozdní hodině o poznání méně lidí než na Šíleného řezníka), ale natřískáno určitě nebylo. Nu což, alespoň se člověk mohl v klidu hýbat…

A v čem že to jsou Svarttjern vlastně tak výjimeční, že člověk čekal větší návštěvnost, přestože u nás hráli poprvé a na kontě mají jen jedno album? Co si budeme povídat, přehnaná originalita to rozhodně není, spíše je to surový způsob, jakým black metal uchopili. Svým výtečným debutem “Misanthropic Path of Madness” z roku 2009 nalili do zkornatělých žil true norwegian black metalu setsakramentskou dávku čerstvé krve. Neuvěřitelný tah na bránu, vyhlazovací tempo, brutální vokál a melodie typické pro tnbm – kombinace tak jednoduchá, až svým způsobem brilantní… a pro živé provedení vskutku lákává, ale k tomu až za chvíli…

Do klubu jsem z různých důvodů, jimiž vás samozřejmě nehodlám zdržovat, dorazil až na úplný konec setu úvodních Silva Nigra. Jelikož jsem stihl pouze dva závěrečné vály (“Černý les” a ten druhý jsem zapomněl :)), nebudu se pouštět do nějakých velkých hodnocení, nicméně to vypadalo na důstojný otvírák akce a na poměry kapely standardní (= standardně dobrý) výstup. Přítomné publikum – tedy alespoň přinejmenším několik hlasitých jedinců v něm – se evidentně celkem slušně bavilo.

Jako druhý se představil německý projekt Askeregn, seskupený okolo zpěvačky (a ve studiu i kytaristky a baskytaristky) Belial, avšak v živé sestavě v něm působí i několik známých tváří české podzemní scény – Lord Nihilus (ex-Delzvan), Ragnar a Set (oba Sekhmet). Kapela má prozatím na kontě pouze jediný demáč, s nímž jsem opravdu ještě neměl tu čest, takže jsem vůbec nevěděl, co čekat, a před pódium jsem si šel stoupnout s tím, že se nechám překvapit… a nakonec jsem překvapen byl, že to bylo lepší, než bych byl býval čekal. Po obligátním zlo začátku spustili pánové a dáma velice dobrý black metal, kořeněný různými zajímavými pasážemi a solidní atmosférou. I přes menší technické problémy (prdlá struna na kytaře) mě jejich vystoupení velice bavilo a myslím, že až se někdy objeví klasický debut, nebude vůbec marné se mu mrknout na zoubek. Ale o tom až někdy jindy, protože se na prkna, co znamenají Exit Chmelnice, chystá už další smečka…

Abych byl upřímný, i o Framferd jsem toho před koncertem prd věděl. Ale stejně jako u Askeregn, i tato norská čtveřice hudebníků, která jako jediná toho večera nevystoupila s počmáranými ksichtíky, se nakonec ukázala ve velice dobrém světle, byť napohled vypadala trochu nesourodě. Drobný kytarista by se svou vizáží zapadl spíše do nějakého post-rocku, druhý kytarista byl klasický vousatý viking a zpěvák/baskytarista zase vypadal jako… jako že mu bůček a pivečko opravdu chutná, hehe. Ale hlavní je samozřejmě muzika, nikoliv vzhled, a ta nebyla vůbec špatná. Framferd nabídli black metal s velice výraznou melodikou a s přihmouřením oka by se dalo říct, že i s pohanským laděním. I přes vcelku delší hrací dobu v podstatě vůbec nenudili, ačkoliv ohlas od posluchačů byl i přes neustálé povzbuzování kapely v podstatě minimální. Většina přítomných se totiž bavila opileckým dováděním dvojice do půli těla svlečených chlápků…

Setlist Maniac Butcher:
01. Desatero krutých zim přežitých v teple žhnoucí záře slávy minulé
02. Projížďka hvozdem hlubokým za oučelem sčítání stavůch vlkůch a vlkodlakůch
03. Barbarians
04. Píseň černých vran
05. Rozhodnutí nezvratné všecken mír rozhodně rozvracející
06. Bezbožné rouhání zpovědní před tažení vojnového započetím
07. Šílený řezník, rovněž znám jako Maniac Butcher v jazyce Englickém
08. Masakr krvavý pro plnění zájmůch vyšších i řezničení nadbytečné pro kojení pudů nízkých
09. Co dobré pro mne, dobrým jest – to pravidlem neměnným provázejíc konání mé životem mým povšechným

Na pódiu se začínají stavět vůbec poprvé prapory a zavěšuje se plachta. Co bude následovat, je zřejmé – Šílený řezník. Už během intra bylo jasné, že otvírákem nebude nic jiného než úvodní song poslední fošny “Masakr”. Že je tahle kapela legenda, bylo opravdu znát – hned od prvního tónů maximální podpora z publika a největší kotel. Kapela neváhá a hned vzápětí lačným chřtánům předhazuje další vál z aktuální desky – “Projížďka hvozdem hlubokým za oučelem sčítání stavůch vlkůch a vlkodlakůch” s doslova hitovým úvodním riffem; pánové to lidí tepou bez slitování – takhle se má dělat black metal! Přestože hlavní osu setlistu tvořila právě deska “Masakr” (bylo z ní odehráno pět skladeb ze šesti), všichni samozřejmě čekali na staré po bomby. Po pravěké nářezovce “Barbarians” přichází kult všech kultů, “Píseň černých vran” – notoricky známá úvodní pasáž patří mezi ty nejlepší kusy českého černého kovu všech dob. Maniac Butcher, to je samozřejmě především Barbarud Hrom, který řval své texty jak pominutý, a Vlad Blasphemer, který struny své kytary hobloval bez milosti, ale i zbytek současné živé sestavy jsou opravdu kvalitní hudebníci… třeba Infernal Vlad vypadal v corpse paintu a politý krví jako ďábel. A takový Coroner za bicími? O tom se ani nemá cenu bavit – ty jeho sypačky neuvěřitelně drtí, prostě špica. Kapela si svůj čas neuvěřitelně užívala – na jednu stranu valila ten svůj infernální nátěr, na straně druhé to neshazovala žádnými přehnanými pózami. Šílený řezník přišel, zahobloval a všechny vyškolil. Byť jsem to v té době ještě nevěděl, s odstupem mohu s klidným srdcem prohlásit, že Žatečtí si odnesli titul nejlepšího vystoupení večera!

Závěr už patřil samozřejmě samotným Svarttjern. I když u nás byli vůbec poprvé, samotný zpěvák HansFyrste je v poslední době docela častým hostem různých domácích pódií jako vokalista Ragnarok – například nějakých 14 dní před tímto koncertem zde řádil na úplně tom samém místě. A byl to samozřejmě právě do půli těla svlečený a krví politý HansFyrste, kdo na sebe svým maniakálním výrazem, šíleným řevem a oplzlými gesty během koncertu Svarttjern strhával nejvíce pozornosti. Ačkoliv publikum už značně prořídlo (Svarttjern přece jenom začali hrát až v půl jedné ráno…), kapela nasadila brutální tempo hned od začátku a pálila jeden projektil za druhým. Přibližně polovinu setu tvořily kousky z debutu “Misanthropic Path of Madness” (zazněly např. “Ancient Shadows Revelation”, “Upon Human Ending” nebo titulní “Misanthropic Path of Madness” – zvláště ta zněla naživo opravdu výtečně) a čtyři nové věci z připravované řadovky… a to bylo všechno. Nějakých osm, devět songů (což vzhledem k jejich délce není moc), hrací doba něco málo přes půl hodinky a šmytec. Právě to bych viděl jako největší negativum setu Svarttjern – v době, kdy jejich vystoupení mělo ty největší grády a k dokonání díla zkázy stačily dvě, tři skladby, se skupina zničehonic vypařila a během minuty bylo pódium prázdné. Takřka okamžité rozsvícení a puštění reprodukované muziky jasně ukázalo, že o přídavek ani nemá cenu volat. Na druhou stranu i ta půlhodina ve společnosti Svarttjern neuvěřitelně zabíjela a nové songy navíc zněly vskutku skvěle, některé pasáže přímo excelentně. Nakonec tedy spokojenost, i když protáhnutí koncertu o nějakých těch deset minut by bodlo…