 |
| Země: Itálie Žánr: symphonic / power / melodic metal Datum vydání: 16.3.2015 Label: Bakerteam Records Tracklist: Hodnocení: 5,5/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Hádám, že většině z vás jméno Sinheresy mnoho neřekne. A hodně bych se divil, kdyby řeklo. Kapela sice vypustila před dvěma lety do světa svůj první počin v podobě EP “The Spiders and the Butterfly”, nicméně že by s ním udělala díru do světa, to se zrovna říct nedá. Nicméně vzhledem k tomu, že to byl první nesmělý krok směrem k vlastní tvorbě, dá se to pochopit. Jenže mám takový dojem, že aktuální album “Paint the World” na tom nebude o moc lépe. Kdybych totiž řekl, že album je vcelku klasická směska symphonic power metalu, která staví na zavedeném a stokrát viděném principu krásky a zvířete, která se drží v kolejích žánrů a nikam neuhýbá, vlastně bych řekl vše. Což je, co si budeme povídat, trochu smutné. Nicméně by nebylo fér, abych “Paint the World” pořádně nerozebral, nepodíval se na jednotlivé jeho kousky a potom zase neposkládal zpátky.
Jak jsem již avizoval, od prvních tónů je jasné, na jakou notu se bude hrát. Kratičké atmosférické intro jako vystřižené z nějakého fantasy bijáku brzy vystřídá naprosto typické power metalové výrazivo, které brzy doplní jak mužský chraplák, tak o něco později i ženský vokál. Poté se zapojí i klávesy – no, a je vymalováno, protože jiné už to na “Paint the World” vážně nebude. Obsažena je celá paleta od rychlých vypalovaček přes středně tempé hymny až k pomalým baladám, takže i v tomto bodě je povinnostem žánru učiněno za dost, navrch se dočkáme i popovějšího kusu v podobě titulní “Paint the World”, jež aspiruje na jednu z nejlepších písní alba. Kromě ní to ale jsou právě střednětempé skladby, které album táhnou kupředu, zejména pak předposlední “Elua’s Gift”, začínající nápěvem ve staroegyptském stylu, přičemž ve stejném duchu se poté nese i klávesová melodie a sbory, které podkreslují kytarové riffy. Opakem by pak mohla být předchozí balada “Our Angel”, jež je i na poměry Sinheresy opravdu kýč až na půdu, ačkoliv v ní zpěvačka Cecilia Petrini předvádí snad nejlepší pěvecký výkon, jakého se na “Paint the World” dočkáte. Většina písní se zdržuje někde kolem průměru, tu lépe (“The Gambler”, “Lost in Shadows”), tu hůře (“Made for Sin”, “Breakpoint”). Největším kamenem úrazu je velmi snadná zaměnitelnost některých písní, hlavně těch rychlejších, jejichž kytarová složka se mi během poslechu často slévala do jednoho celku tak, že jsem nebyl s to určit, kde skladba začíná a kde končí a navazuje na ni skladba následující.
Příčinu toho vidím dvou věcech. Zaprvé, že kytary, ač nemají vyloženě zvuk vyloženě sterilní, znějí pořád dost genericky, přesně podle střihu moderní power metalové produkce. Sinheresy by rozhodně prospěla trocha hraní si s efekty a hledání toho správného zvuku, jenž by kapelu jednoznačně definoval. A zadruhé, že riffy, které sice tu a tam jsou okořeněny nějakým zajímavým sólem, si jsou v mnoha případech podobné snad až příliš, což ve spojení s generickým zvukem dává dohromady nepříliš záživný podklad, na němž už toho moc nevylepšíte. Je jasné, že “Paint the World” není po kompoziční stránce žádné veledílo, přesto si myslím, že by v některých ohledech potřebovalo ještě trochu dospět. Kromě kytar třeba i v klávesových partech, které trpí velmi podobným neduhem jako ty kytarové, často tvoří spíš jen nevýrazný doplněk, který je sice slyšet, ale nedokáže ničím zaujmout. V některých písních potěší i výrazná baskytara, na druhou stranu bicí už znějí až příliš sterilně a musel jsem si hodně hrát s ekvalizérem, abych slyšel kopák tak, jak bych si jej představoval. Ačkoliv jsem k podobné “postprodukci” nucen přistoupit nejen u Sinheresy, rozhodně to kladné body nepřidá. Nejsilnější stránkou alba tak zůstávají chytlavé kytarové melodie, sóla a především velmi obstojný pěvecký projev. Ne ani tak mužský chraplák “zvířete” v podání Stefana Saina, jenž se sice občas dostane i do mnohem zajímavějších čistých poloh, mnohem zajímavější je pořád zpěv “krásky” Cecilie Petriny. Na její barvu hlasu jsem si musel zpočátku hodně zvykat, po několika posleších jsem jí ale přišel na kloub a v některých písních musím její výkon označit jako přinejmenším výtečný a do hudby Sinheresy sedí. Již zmiňovaná “Elua’s Gift” nebo právě titulní “Paint the World” jsou skladby, v nichž Cecilie vyniká, ovšem zdaleka nejvíce kladných bodů u mě nasbírala na baladách jako “Our Angel” nebo “Roses & Thorns”, které po ostatních stránkách zaujmout nedokážou.
Myslím, že je z předchozího textu naprosto jasné, že k “Paint the World” nelze přistupovat jako k přelomovému albu, které má posunovat žánry. O to se ostatně nesnaží ani kapela, která dělá to, co umí nejlépe, namísto aby se hnala do tmy. Takže pokud album uchopíte jako přímočarou záležitost, s níž si zpříjemníte pracovní odpoledne, nemyslím, že byste byli nespokojeni, protože i přes všechna negativa své kvality rozhodně má. Jediný vyložený problém desky tak zůstává v tom, že podobné nebo lepší kvality nabízí nespočet jiných, podobných skupin.