Archiv štítku: Skeletal Remains

Skeletal Remains – The Entombment of Chaos

Skeletal Remains - The Entombment of Chaos

Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 11.9.2020
Label: Century Media Records

Tracklist:
01. Cosmic Chasm (Intro)
02. Illusive Divinity
03. Congregation of Flesh
04. Synthetic Impulse
05. Tombs of Chaos
06. Enshrined in Agony
07. Dissectasy
08. Torturous Ways to Obliteration
09. Eternal Hatred
10. Unfurling the Casket
11. Stench of Paradise Burning (Disincarnate cover)

Hrací doba: 48:09

Odkazy:
facebook / bandcamp / instagram

Po třech povedených deskách už lze vnímat Skeletal Remains jako zavedenou kapelu. Daří se jim totiž stále pevně držet nad laťkou průměru, ba co víc, s každou další deskou se ještě zlepšují. Zlomovým pro ně byla ta donedávna poslední studiová nahrávka „Devouring Mortality“ z roku 2018, kde svůj death metal, v němž je notně otisknuta stopa legend tohoto žánru, dokázali vypilovat, zdá se, do své finální podoby. Kromě čím dál kvalitnější skladatelské práce na tom měla ohromný podíl také práce produkční, již obstaral mozek Edge of Sanity či Pan.Thy.Monium, všeuměl Dan Swanö. Vše navíc bylo zabaleno do parádní malby z dílny dalšího zkušeného borce Dana Seagravea, zkrátka na „Devouring Mortality“ se to sešlo úplně všechno. No, a jak známo, vítězný tým se nemění.

Novinka „The Entombment of Chaos“ tedy dostala stejné zázemí jako její předchůdce, avšak výrazné změny se udály v řadách samotných Skeletal Remains. Vlastně zůstal jenom zpěvák a kytarista Chris Monroy. Novou desku s ním nahráli basák Noah Young, návrativší se kytarista Mike De La O, který před deseti lety stál u zrodu kapely, ale na žádné řadovce se dosud nepodílel, a bubeník Charlie Koryn známý z Ascended Dead nebo VoidCeremony. První dva jmenovaní zůstali také platnými členy Skeletal Remains, Korynovu pozici obsadil natrvalo jakýsi Pierce Williams. Zatímco předchozí „Devouring Mortality“ natáčeli pouze ve třech, nyní k sobě tak získal Monroy ještě druhou kytaru.

Předpokládám, že vrchním skladatelem formace je její jediný stálý člen Chris Monroy, takže i z toho důvodu nejsou obsáhlé personálie na stylu Skeletal Remains nijak výrazně znát, přesto ale lze spatřit mezi „Devouring Mortality“ a „The Entombment of Chaos“ jisté změny. Ta největší se nachází u samotného Monroye. Jeho zpěv byl vždycky hodně podobný Martinu van Drunenovi, ale na novince je najednou položený trochu hlouběji, čímž vzájemná podobnost není už tak zjevná. Stejně se to má i s celkovým vyzněním kapely. „The Entombment of Chaos“ je stylově založené totožně, avšak působí o něco tvrdším a ještě zemitějším dojmem. Hlavní vlivy v podobě Pestilence a Obituary přetrvávají, ovšem nejsou tak okatě výrazné a navíc se zdá, že nad nimi začíná převažovat floridská scéna v čele s Morbid Angel.

Zní to jako posun dobrým směrem – tedy najitím své vlastní identity díky rozptýlení převzatých postupů z širšího spektra kapel, ale bohužel dojem z „The Entombment of Chaos“ mám podstatně horší než z minulého „Devouring Mortality“. Možná za to mohla i velká očekávání, ale nová deska jednoduše nenabízí tak zajímavý poslech. Přestože se stylově zas tak moc nezměnilo, i tato drobná obměna nakonec zřejmě může za to, že nová nahrávka postrádá jakékoliv výrazné momenty. Skeletal Remains i tady drtí hutný death metal, ovšem nachází se po celou hrací délku spíše ve svém průměrnějším rozpoložení. Kvituji přidání různých meziher, ať už jde o intro „Cosmic Chasm“ nebo fajn vyhrávku „Enshrined in Agony“. Ne náhodou mě pasáže kolem těchto skladeb baví nejvíce. To mě přivádí na myšlenku, že hlavním úskalím „The Entombment of Chaos“ je, že se příliš slévá do sebe a absence památných chvilek to jenom umocňuje. Podobná rozptýlení to naopak pomáhají odbourávat.

Skeletal Remains

Dynamiku desky se Skeletal Remains snaží uchovávat tradičními způsoby. Snad v každé skladbě se mísí různé rychlosti. Jsou tu rychlé náklepy jako v „Synthetic Impulse“ nebo „Dissectasy“, přítomny jsou rovněž střednětempé masakry jako třeba v úvodní „Illusive Divinity“, o nichž i nadále platí, že u Skeletal Remains patří k hlavním přednostem stejně jako kytarové souboje, a nově je zahrnut také morbidangelovský lomoz, zde v podobě zbytečně natahované „Eternal Hatred“. O ničem z toho ale nemohu prohlásit, že by bylo opravdu něčím skvělým, protože tyto fláky by na „Devouring Mortality“ patřily k těm obyčejnějším.

Skeletal Remains na „The Entombment of Chaos“ vůbec poprvé za svou existenci nejdou kvalitou směrem nahoru, ale naopak dolů. Jemná obměna zvuku se cení, ale protože nebyla dostatečně podpořena skutečně dobrým materiálem, výsledek je zklamáním. Jestliže se se svou předchozí tvorbou Skeletal Remains drželi nad průměrem, nyní do něj zabředli. „The Entombment of Chaos“ mě po několika poslechnutích už nemá čím bavit, ale to mě vlastně ani nikdy pořádně nezačalo. Poslouchatelné, nicméně brzy vcelku nudné.


Redakční eintopf – září 2020

Ordinance – In Purge There Is No Remission

H.:
1. Häxenzijrkell – Die Nachtseite
2. Ordinance – In Purge There Is No Remission
3. Katavasia – Magnus Venator

Metacyclosynchrotron:
1. Onirik – The Fire Cult Beyond Eternity
2. Ordinance – In Purge There Is No Remission
3. Häxenzijrkell – Die Nachtseite

Cnuk:
1. Idles – Ultra Mono
2. Skeletal Remains – The Endombment of Chaos
3. Napalm Death – Throes of Joy in the Jaws of Defeatism

Dantez:
1. Uniform – Shame
2. Realize – Machine Violence
3. Nubivagant – Roaring Eye

H.

H.:

Musím přiznat, že po pár měsících mám konečně pořádný problém se rozhodnout, co bych měl do eintopfu napsat dřív, poněvadž v září těch zajímavých desek vychází poměrně dost.

Jestli mám něco jasné, tak jde o první flek. Přístup Häxenzijrkell k black metalu mi krutě sednul a všechny jejich dosavadní neřadovky jsem si užil jako prase. Dlouhohrající debut „Die Nachtseite“ tedy vyhlížím nedočkavě a pevně věřím, že půjde o další čarodějnický sabat s působivou atmosférou, jak se patří. Zklamání by v tomhle případě bolelo dvojnásob.

Druhá příčka pro finské Ordinance mi taky skoro přijde jako povinnost. Debut „Relinquishment“ byl krutý a ve své době jsem s ním strávil dost času. Druhá řadovka „In Purge There Is No Remission“ jednak přichází po poměrně dlouhé době, jednak se její poslouchání také prozatím vyvíjí dost slibně.

O třetí flek už se strhla kvalitní bitka, ale nakonec jsem se rozhodnul ukázat na druhý velký počin „Magnus Venator“ řecké smečky Katavasia, v jejíchž řadách najdeme borce z kapel jako Varathron, Aenaon nebo Hail Spirit Noir. Kvůli sestavě je tu ovšem nezmiňuji. Důvodem je to, že první album „Sacrilegious Testament“ i následné ípko „Daemonic Offering“ pěstovaly helénský black metal vysokých kvalit a že mě obě nahrávky hodně bavily.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

V září u mě jednoznačně vyčnívá nové album portugalských Onirik, kteří hrají satanistický Black Metal pevně oddaný žánrové tradici. Takových kapel máme všude a zejména v Portugalsku plno. Jenže hudba Onirik je i v daných mantinelech stále progresivně komplexní, z oldschool produkce vám nehrozí pálení v uších, no a kapela velebí esenci žánru v prvé řadě originalitou, což je vzácnost. Už předchozí album „Casket Dream Veneration“ bylo silné a zatím to vypadá, že novinka „The Fire Cult Beyond Eternity“ ho překonává!

Finští Ordinance jsou trochu nedoceněná kapela, a jak tak poslouchám „In Purge There Is No Remission“, tak se na tom mnoho nezmění. Blackmetalové fanatiky tady každopádně čeká výživná porce muziky, která si s výrazným debutem „Relinquishment“ v ničem nezadá, i když kráčí trochu jinde. Přidanou hodnotou budiž, že mi novinka svým feelingem lehce evokuje „Si monumentum requires circumspice“ ve světském hávu.

A do třetice se těším na pár večerů strávených s novou deskou Häxenzijrkell. Z prvního letmého průzkumu se zdá, že Rakušáci nijak nezměnili recept, se kterým umíchali dřívější materiál, což mě na jednu stranu mrzí, ale jsem přesvědčen, že „Die Nachtseite“ mi ještě slušně pocuchá nervy.

Cnuk

Cnuk:

Na nové Idles se fakt těším, ostatně už před časem jsem si chystanou novinku „Ultra Mono“ přeobjednal. A to je u mě co říct, protože to jsem zatím udělal opravdu jen párkrát v životě. Sice mě dosavadní singly zrovna nepřesvědčují o tom, že by se mělo jednat o podobně silnou nahrávku jako „Brutalism“ nebo „Joy as an Act of Resistance“, ale věřím, že špatné to nebude. Lze očekávat opět drobný posun ve zvuku – tak nějak se zdá, že hardcoru bude minimum, ale nechme se překvapit. Za zmínku také stojí, že se tu hned v několika skladbách objeví David YowThe Jesus Lizard. I to bude něčím novým, protože hosty si Idles zatím nikdy nezvali.

Skeletal Remains se za těch pár let fungování rychle etablovali ve spolehlivé jméno, takže jestli chcete slyšet dobrý death metal, pak s výběrem této kapely neprohloupíte. Vsadím všechno, že „The Entombment of Chaos“ na tomhle nic nezmění. Deathmetalová pravidla mají v malíku, moc dobře vědí, co na posluchače platí, a umí se vhodně a vkusně inspirovat u klasiků. Obálka je rovněž znovu super, možná prozatím jejich nejlepší, tak třeba to tak bude i po hudební stránce.

Do třetice tady mám nachystané Napalm Death. Je třeba vůbec dodávat něco více? Já myslím, že ne.

Häxenzijrkell

Dantez

Dantez:

Září se v rámci hudebních očekávání nese převážně v duchu industriálního lomozu. Uniform konzistentně odpalují ušní aparáty za pomocí kombinace břitkého zvuku, machinační rytmiky a štěkavého vokálu už od dob debutu. „Shame“ snad kvalitou i jízlivostí naváže na svého předchůdce a bude pokračovat na cestě poctivého, leč dostatečně originálního industrial punk-metalu.

U amerických Realize se už tolik o originalitě hovořit nedá. Borci totiž každým aspektem vzdávají hold monolitické modle Godflesh, zejména pak zvuku, který BroadrickGreenem kultivovali v začátcích. Právě díky přiznané inspiraci, ale i kvalitě a nesmlouvavosti dosavadního materiálu Realize se na „Machine Violence“ nejde netěšit.

Jediným tělesem na seznamu, které neohrožuje hudební anorganikou, jsou Nubivagant. Tento projekt jsem nedávno zmiňoval v recenzi na poslední desku Fides Inversa. Jde totiž o další z mnoha kapel Gionata Potentiho. A kdybych promo netočil už nějaký ten pátek, „Roaring Eye“ by s přehledem bylo na vrcholu tohoto žebříčku. Na Nubivagant Potenti z kreativního hlediska nemusí ustupovat – sólová záležitost si okatě půjčuje rukopis ze spřízněných Darvaza, ubíra však na agresi a charakteristické riffy spojuje s tradičněji pojatým zpěvem a zfanatizovaným řevem. To vše v atmosférickém hávu po vzoru Circle of Ouroboros, Urfaust nebo Lunar Aurora.


Koncertní eintopf – leden 2019

Phurpa, The Nent, Skrei

H.:
1. Phurpa, The Nent, Skrei – Praha, 16.1. (event)

Onotius:
1. Astronautalis, P.O.S – Praha, 13.1. (event)
2. Behemoth, At the Gates, Wolves in the Throne Room – Praha, 12.1. (event)
3. Ghostemane – Praha, 27.1. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Terrorizer, Skeletal Remains, De profundis – Ostrava, 12.1. (event)
2. Algor, Depths Above, Somnus Aeternus, Space Hamster – Brno, 11.1. (event)

H.

H.:

V lednu se chystám jen na jeden koncert a ani žádný další vyloženě zajímavý nevidím, takže mám dnešní eintopfování dost lehké. 16. ledna se ve Vile Štvanice představí Phurpa. Už jen tohle by mělo být dostatečně důslednou pozvánkou, protože Phurpa v takhle malém prostoru – to prostě kurva chceš. Očekávám divnost, hypnózu a atmosféru. Dva předskokani z Itálie snad budou příjemným zpestřením.

Onotius

Onotius:

Jakkoliv jsem se u aktuální desky nudil tak nehorázně, že jsem zatím nesebral odvahu k reparátu, stále si říkám, že vidět plnohodnotné vystoupení polských Behemoth by mělo mít svůj půvab. Jistě, doby, kdy udávali žánrový směr, jsou už zřejmě nenávratně pryč, přesto všechno se ale v setlistech ukrývají občas klasiky, u kterých ta husina prostě naskočí. A protože jsem je na letošním Brutal Assaultu odflákl, jak jen to šlo, do Fóra Karlín se na ně tedy toho dvanáctého přeci jen vydám. I pokud se z toho vyklube blbá estráda, stále je šance, že matadoři švédského melodic death metalu At the Gates či atmoferičtí blackeři Wolves in the Throne Room reputaci večera vyrovnají.

A pokud nejste příznivci smrtícího kovu se značnou dávkou nostalgie, zato vás tankuje alternatovní hip-hop, ještě si odskočte na Astronautalise. Ten se staví den nato v Lucerna Music Baru a jeho charismatem oplývající songy snoubící v sobě rapovou ráznost a alternative/indie rockovou emocionalitu snad v tomhle prostou patřičně vyniknou. A protože jsem přece metalák jak prkno, doporučím ještě jeden rap, a to na jednu stranu okultní, na druhou ale patřičně moderní. Jde extravagantního trapového zjeva Ghostemane. Ne, fakt, neházejte žádný potutelný úsměvy, tenhle cyp to hází až s metalovou naléhavost a naživo to jistě bude rychta. Škoda, že už je vyprodáno.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Terrorizer jsem viděl 1. března 2018 v ostravském Barráku předskakovat Nile a navzdory očekávání mi Sandoval a spol. urvali hlavu. Nové songy nesmrděly, dostatečný prostor byl pochopitelně věnován tomu nejdůležitějšímu a hlavně mě Terrorizer bavili mnohem více než headlineři, takže budu rád za tak brzké opáčko. Navíc zde předskakují Skeletal Remains, kterým by to naživo mohlo šlapat, a kupodivu ani ten support nezní úplně marně.

O den dříve v Brně proběhne ještě jeden koncert, který mi stojí za doporučení (zdali i za účast, to ještě nevím). Vele-slibní Depths Above tu pokřtí debut „Ex nihilo“, ale hlavně s nimi vystoupí Algor se Somnus aeternus, což je záruka minimálně dvou silných vystoupení za jeden večer.


Skeletal Remains – Devouring Mortality

Skeletal Remains - Devouring Mortality

Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 13.4.2018
Label: Dark Descent Records / Century Media Records

Tracklist:
01. Ripperology
02. Seismic Abyss
03. Catastrophic Retribution
04. Devouring Mortality
05. Torture Labyrinth
06. Grotesque Creation
07. Parasitic Horrors
08. Mortal Decimation
09. Lifeless Manifestation
10. Reanimating Pathogen
11. Internal Detestation

Hrací doba: 44:36

Odkazy:
facebook / bandcamp

Americká mlátička Skeletal Remains nemusí být pro českého fanouška úplnou neznámou. Svou přítomností před lety poctili jak Brutal Assault, tak Obscene Extreme, avšak ani na jednom z festivalů nezaujali pozici některého z významnějších aktů. Právě tuto skutečnost by mohlo letošní album „Devouring Mortality“ změnit, a tyto kalifornské deathmetalisty posunout v hudební hierarchii o kousek výše.

Skeletal Remains fungují od roku 2011. Tehdy si ještě říkali Anthropophagy, ale to se s nahráním prvního demosnímku změnilo. Od té doby vydali dvě studiové desky, „Beyond the Flesh“ a „Condemned to Misery“, na kterých se jasně drží svého kopyta a ani „Devouring Mortality“ na tom nic nemění.

Styl kapely by se dal jednoduše shrnout pod nálepku „oldschool“, ale zároveň je třeba nezaměňovat tento termín se zpátečnictvím nebo pouhou nudnou opakovačkou dříve slyšeného. Ti, kteří jsou znalí předchozích dvou nahrávek, ví moc dobře co čekat, avšak i pro ně bude novinka znatelným posunem. Ale popořadě. Skeletal Remains vsadili na čerpání z prověřených žánrových análů, takže není žádným překvapením, když se vám tu připomene raná tvorba Death, Gorguts, Obituary a hlavně pak Pestilence. Dávný odér tomu také dodává krásná obálka od Dana Seagravea, jehož všichni dobře známe třeba díky pracím pro výše jmenované skupiny.

Právě Pestilence, konkrétně pak jejich monument „Consuming Impulse“, je hlavní inspirací „Devouring Mortality“ potažmo Skeletal Remains. Ale i právě díky vlivům ostatních kapel vás při poslechu nenapadají žádná negativa s tím spjatá. Svou roli hraje především fakt, že je to prostě kurva dobře zahrané a poskládané do sebe, takže není důvod proč si stěžovat na nějakou podobnost.

Onen vliv nizozemských Pestilence tkví ve vokálech Chrise Monroye a přední postavy hrdelního projevu, Martina van Drunena. To zároveň znamená, že o zpěv je tu dobře postaráno. Ale není to jenom o tom. I to, jak jsou skladby složené, jak se mění tempa z rychlých sypaček do smrtelně přísných poloh pro mlácení hlavou jak dělaných, tam všude je jasně viditelné, jak si Skeletal Remains dělali poznámky do notýsku během poslechu klasické tvorby metalu smrti.

V porovnání s minulými studiovkami Skeletal Remains je znát vývoj kupředu v hudbě i produkci. „Devouring Mortality“ zní jednoduše profesionálněji a dospěleji než jeho předchůdci. Není nijak náročné na poslech, nevyžaduje extra pozornost, naopak se celkem jednoduše zahloubá do hlavy, čemuž kromě skladatelské práce pomáhá také dobře zvládnutá produkce, díky níž sice nemá placka kouzlo počátků záhrobních metalových hrátek, ale dokáže být přijatelnější, přičemž stále představuje kvalitní ukázku death metalu, a ne pouhou líbivou pitomost.

„Devouring Mortality“ je dále jedním z těch alb, kde nemá moc smysl rozpitvávat jednotlivé skladby, jelikož téměř každá nabízí podobný požitek. Výtku bych viděl právě možná tady, kdy se až moc jede podle šablony sloka-refrén-sólo, takže občas jsou si písně podobné jako vejce vejci. Přesto se u poslechu nenudím. Riffům nechybí chytlavost, rytmika je dobře doplňuje a vše kontroluje bezchybný zpěv. Více mě baví první polovina desky, jež vyvrcholí se sedmou úderkou „Parasitic Horrors“. Po ní se určitě nejedná o žádný průser, ale skladby následující se mi oposlouchaly nějak rychleji.

Závěrem mi nezbývá než „Devouring Mortality“ doporučit. Pro fanouška death metalu se jedná o zábavnou jistotu a nic překvapivého, avšak hlavní požitek z alba může mít nefanoušek, pro kterého to může být příhodná vstupní brána do tohoto světa. Skeletal Remains vzali to nejlepší od starých pardálu a s přehledem to předvedli po svém, už po třetí a tentokrát také nejlépe.

Skeletal Remains