 |
| Země: Francie Žánr: death metal Datum vydání: 25.7.2015 Label: Sliptrick Records Hrací doba: 28:35 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
South of Hell je na první pohled další obyčejná a takřka neznámá undergroundová death metalová kapela… a na ten druhý vlastně taky a na jakýkoliv další pohled taky, protože to takhle prostě je. Jedná se o smečku z východní Francie, která (myšlena ta smečka, ne ta Francie) se rozhodla, že přispěje svou troškou do death metalové mlýnice. Inu, proti tomu nic, proč by ne… kdyby se tak ale nestalo, hudební svět by nebyl ochuzen vůbec o nic.
Zcela záměrně jsem hned v první větě použil slovo „obyčejná“, protože přesně takoví South of Hell bohužel jsou. Budeme to ilustrovat na jednom hezkém faktu, a sice jakým způsobem Francouzi, jak to sami nazývají, „definují svůj hudební styl“. South of Hell totiž tvrdí, že každý jejich člen disponuje „rozdílnými hudebními vlivy, které nám umožňují vytvářet svůj zcela vlastní death metal“. Oukej, jenže když hned vzápětí dodají, že tyto „rozdílné vlivy“ znamenají z jedné strany kapely jako Death a Cannibal Corpse a z druhé strany kapely jako Dying Fetus, tak mě napadá, že asi máme rozdílné představy o rozdílnosti.
Oukej, teď vážně – South of Hell je prostě průměr jako čuně. Čistokrevný a ničím neředěný průměr, naprosto obyčejný, neobjevný, nevýjimečný, neoriginální a po všech směrech jednoduše… no, průměrný. A to nejen co do žánrového výraziva, ale i co do kvality. Francouzi na svém debutu „Rising of Hate“ předvádějí tak bolestivě standardní hoblovačku, že prostě nemá smysl tomu věnovat sebemenší pozornost. Jako jasně, průměr se pořád dá poslouchat a „Rising of Hate“ se dá taky poslouchat, o tom se nepřu, ale vůbec nic vám to nedá, a i když to album netrvá ani půl hodinky, není to zrovna zábavný poslech.
Jediné, co člověka výjimečně alespoň trochu dokáže vytrhnout z letargie způsobené tím vším nezáživným hoblováním, je občasná melodie nebo sólo. Například kytarové sólo v druhém tracku „Damned“ je poměrně solidní, ale i tak to jsou pouhé detaily, jež nemají šanci na celkovém dojmu z „Rising of Hate“ cokoliv zvrátit. A navíc, ani to občasné problesknutí melodií není vždy výhra, protože třeba v takové „Wake Up of the Dead“ se prostě nejde ubránit dojmu, že tohle už jsem přece někde slyšel.
A takhle se to vlastně má s celým „Rising of Hate“. Jedná se o tak neoriginální muziku, až je to album, které jste vlastně slyšeli, aniž byste jej slyšeli, jestli chápete. A to je prostě vždycky špatně, ať si kdo chce říká co chce. Netvrdím, že neznám i mnohem horší věci, protože to bohužel znám, ale to nic nemění na tom, že debut South of Hell je prostě šedivá nuda a horší průměr.