Archiv štítku: Spektral Hatchery

Spektral Hatchery – Spektral Hatchery

Spektral Hatchery - Spektral Hatchery

Země: USA
Žánr: black metal
Datum vydání: 25.12.2016
Label: Gravplass Propaganda
Původní vydání: 23.10.2016, selfrelease

Tracklist:
01. Intro
02. Trans-Temporal Being
03. Psycosmic Immersion
04. Fata Morgana

Hrací doba: 34:53

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Gravplass Propaganda

Spektrální líheň. Už jen ten název zní zvláštně a nevšedně, navozuje specifické pocity a nepostrádá určitou hloubku. Jméno skupiny bylo zvoleno dobře. Je ovšem otázkou, zdali lze to samé prohlásit i o vlastní hudební produkci Spektral Hatchery

Spektral Hatchery je další debutující blackmetalová smečka. Tato pochází ze Spojených států amerických a její první dlouhohrající deska vyšla loni v říjnu v digitální podobě. Posléze ji doplnil i první fyzický formát, kterýmžto je audiokazeta, oblíbená to záležitost příznivců starých pořádků, jež tahle malá potvora s páskou nostalgicky připomíná. Ale to je asi trochu jiná pohádka než ta o Spektral Hatchery, tak si to necháme na jindy (čti: na nikdy).

Američané na své prvotině nabízejí bezmála 35 minut muziky, které jsou rozprostřeny na ploše čtyř skladeb. Prostou matematikou – respektive tedy spíše selskými počty, nikoliv skutečnou matematikou – jasně vychází, že přítomné písně nebudou žádní drobečkové. Nejvíce co do minutáže nakynula druhá věc „Trans-Temporal Being“, jež pokukuje po hranici jedné čtvrthodiny. Ale to už trochu předbíháme, jelikož nahrávku otvírá bezejmenné tříminutové intro. To se snaží hrát na atmosféru, a to prostřednictvím jakýchsi poryvů větru nebo co já vím, co to je. Až ke konci přijde trochu ozvláštnění v podobě kytarových akordů. Ne, že by mě takové intro nějak vysíralo, ale na druhou stranu ani nemohu tvrdit, že bych si jeho poslech užíval, a zároveň nezastírám, že o trochu kratší být mohlo.

To hlavní však samozřejmě přichází až s trojicí regulérních kusů, z nichž jako první nastupuje již jmenovaná „Trans-Temporal Being“, přičemž právě ona hodně rychle ukáže, oč tady půjde. Od Spektral Hatchery nečekejte žádný moderní black metal s vymazlenou produkcí. Hned od prvních vteřin na vás deska vyflusne hnusný špinavý zahuhlaný sound. To jsou adjektiva, která na první pohled vypadají nevábně, ale bavíme se kurva o zlo metalu, ne o nějakých sráčkách pro rádia, takže když prohlásím, že to zní hnusně, myslím to jako pochvalu. Právě zvuk je jedna z věcí, jichž si na nahrávce dost cením, protože Spektral Hatchery se toho nebojí a jejich produkce zní neotesaně, hrubě a nebezpečně. A tak by dle mého názoru metal měl znít, vyleštěné produkce si zaslouží akorát tak spláchnout do hajzlu!

Je ovšem zřejmé, že byť je sound jedním z důležitých atributů, stěžejní díl odpovědnosti na svých bedrech stále nese hudební stránka. Díky neprostupnosti zvukové stěny je muzika Spektral Hatchery zprvu nečitelná a jeví se jako relativně obyčejný black metal, ačkoliv jistou úroveň má už na první poslech. Při postupném pronikání do hlubin ale deska začne odkrývat své jádro, které je patřičně prohnilé. Spektral Hatchery dokážou tvořit tlak, díky jehož síle lze překlenout prvotní rozkoukávání. A nakonec tento klaustrofobický atak vlastně patří k nejdůležitějším atributům i v momentě, když už můžete směle prohlásit, že máte naposloucháno.

Spektral Hatchery

A vedle toho navíc v tomto stavu konečně pochopíte, že hudba Spektral Hatchery vůbec není tak jednoduchá a samozřejmá, jak by se na první pohled mohlo znát. Jistě, skladby jsou do jisté míry formálně monotónní, ale při pozorném poslechu zjistíte, že tomu propracovanost nechybí. Jedovaté riffy postupně procházejí obměnami a ve spodních proudech sebou démoni melou jako zběsilí.

„Trans-Temporal Being“ nakonec opravdu je nejspíše vrcholem celého počinu, ale to neznamená, že by zbylé dvě písně byly špatné. První půli „Psycosmic Immersion“ tvoří pomalý black metal, který je na jednu stranu možná papírově primitivní, ale vysoce halucinogenní účinek mu rozhodně nechybí, načež se druhá polovina překlene v další animální rubanici. „Fata Morgana“ v základě pokračuje v cestě vytyčené předchozími dvěma kusy, přesto se nejedná o omílání toho samého pořád dokola a jisté nuance zapříčiňují, že nálada je trochu osudovější, což jen podtrhnou klávesy v pozadí v závěrečné pasáži.

Popravdě řečeno, zpočátku jsem byl z debutu Spektral Hatchery mírně rozpačitý. Nějak jsem nahrávku nedokázal uchopit, ale tušil jsem, že chci poslouchat dále – a vyplatilo se. Došlo k prozření a k pochopení nezpochybnitelné pravdy: Ďábel ve zdejších tónech přítomen je a bude se vám sápat po krku. Záleží jen na vás, zdali jste svévolní mu svůj chřtán vydat.