Nejočekávanější album měsíce: Ihsahn – Eremita

H.: Candlemass – Psalms for the Dead Index očekávání: 9/10 Ježura: Ihsahn – Eremita Index očekávání: 10/10 Kaša: Ihsahn – Eremita Index očekávání: 10/10 nK_!: Spineshank – Anger Denial Acceptance Index očekávání: 10/10 Zajus: Linkin Park – Living Things Index očekávání: 7/10 Ellrohir: Manowar – The Lord of Steel Index očekávání: 7/10 Madeleine Ailyn: Gotthard – Firebirth Index očekávání: 7/10

To to lítá! Žádný z redaktorů svůj index tentokrát nešetří a padá desítka vedle desítky. Nejvíce jich připadlo norskému mistru Ihsahnovi. Bývalý člen legendárních Emperor má v plánu vydat svou čtvrtou sólovou desku “Eremita” a stejně jako v případě všech tří předchozích počinů, i tentokrát očekávání rozhodně nejsou nízká. Nicméně v červnu jistě vyjdou i jiná alba, jež budou stát za pozornost. Například redaktor nK_! vkládá největší důvěru v zámořskou grupu Spineshank, zatímco H. přisoudil titul nejočekávanější desky měsíce rozlučkovému opusu švédské doom metalové legendy Candlemass. Podle redaktorů Ellrohira, Madeleine Ailyn a Zajuse však budou stát za poslech i nové nahrávky Manowar, Gotthard a Linkin Park.

H.:

Ne, že by se v červnu nenašla jiná deska, která mě zajímá, ale Candlemass jsou prostě Candlemass, tady vůbec není o čem přemýšlet. “Psalms for the Dead” si své místo v mém eintopfu na nejočekávanější počin měsíce zaslouží tím spíš, že má jít o jejich úplně poslední nahrávku vůbec, díky čemuž je natěšenost ještě větší. Avšak i když odhlédneme od této záležitosti, pořád tu zůstává fakt, že Candlemass prostě hrají výbornou muziku. Samozřejmě, měli i svá slabší období, zejména jejich alba z 90. let mě nikdy moc nebrala, ale v novém tisíciletí jsou prozatím všechny tři vydané desky – tedy “Candlemass”, “King of the Grey Islands” a “Death Magic Doom” – opravdu fantastické doomovky. Osobně nepochybuji o tom, že “Psalms for the Dead” na tom bude úplně stejně! Extrémně povedený obal slibuje mnohé…

Ježura:

Na dveře klepe červen, léto, zmrzlina, grilovačky, holky v kratičkých sukních a nekonečné zkouškové. Vedle těchto radostí a strastí pak vycházejí alba třeba The Agonist, Ereb Altor nebo Vintersorgovi. Tohle všechno je mi ale docela volné, protože vychází ještě jedna deska. Ponese jméno “Eremita” a podepsal se pod ní člověk, kterého nekriticky uctívám od prvních chvil, kdy jsem pronikl do spletité nádhery legendárních Emperor. Zkrátka a jednoduše, každá nová Ihsahnova deska je pro mě hudební událostí roku a “Eremita” nemůže být výjimkou. A uznejte sami, desítka je nevyhnutelná, když si vůbec nepřipouštím, že by další géniovo album mohlo být byť jen nepatrně slabší než naprosto skvostné…

Kaša:

V červnu se můžeme těšit hned na několik zajímavých počinů, s novinkami se vytasí Gojira, Kreator či Devin Townsend s novým DVD box setem. Nad těmi všemi (a zástupy dalších) se celkem suverénně tento měsíc usadil král Ihsahn. V průběhu své sólové kariéry se předvádí Ihsahn ve výtečné formě a jeho desky jsou opravdové klenoty. Věřím, že s “Eremita” tomu nebude jinak a Ihsahn mi udělá jasno o albu roku. Netřeba žádných dalších zbytečných keců, 18. 6. si pro jistotu zaškrtněte v kalendáři a zbystřete. Plný index očekávání je snad jasný!

nK_!:

Na amerických Spineshank jsem vyrůstal, a když jsem se před nedávnem dozvěděl, že se tato kalifornská mašina dává po několika letech nečinnosti znovu do pohybu, mé přestárlé srdce zarytého fanouška zaplesalo radostí. Ještě aby ne – muzika, kterou Spineshank před svým neslavným rozpadem produkovali, měla vždycky pořádné koule a dokázala do člověka dostat nemalou dávku energie. Jsem zvědav, jak se reunion podaří, a napjatě očekávám, co z něj nakonec vyleze!

Zajus:

Můžete se mi smát sebevíc, ovšem za svou volbu do červnového eintopfu se ani v nejmenším nestydím. S debutem této kapely jsem vyrůstal (a co do počtu poslechů ho u mě žádné album již nikdy nepřekoná ani kdybych se snažil sebevíc), užil jsem si i druhý počin “Meteora” a s jistými výhradami i obě alba následující. Ani poslední vlna experimentů s elektronikou mě neodradila. Přestože “A Thousand Suns” bylo, co se žánru týče, již úplně mimo můj běžný posluchačský apetit, nešlo na něm neocenit snahu kapely vymanit se ze zaběhnutých kolejí. “Burn It Down”, první singl nové desky, na mě sice působí až zbytečně korektně, jako by se kapela snažila nikoho neurazit, ovšem dobře se to poslouchá a to je u mainstreamové hudby asi nejdůležitější. A já jsem tak zvědav, jak páté album mé kdysi nejoblíbenější kapely dopadne. A když nedopadne, věřím že něco kvalitního vyjde alespoň v mnohem tvrdších žánrech, jelikož novinku představí Nile, Dying Fetus, Ihsahn či Gojira. Linkin Park jsou přesto mojí jedničkou pro červen.

Ellrohir:

Nebyl bych to já, abych si nevybral právě Manowar. Jsou neuvěřitelně trapní, nemám je rád za to, jak se chovají a jak chtěl DiMaio zničit Rhapsody, Virgin Steele jsou milionkrát lepší kapela, i když je nikdo nezná… ale prostě když Manowar ohlasí vydání nového alba – “I’ll be there. I’ll be there.” Poslední řadové album “Gods of War” bylo celkově strašné, ale pár kousků jsem si i tak oblíbil, EP “Thunder in the Sky” mělo něco do sebe (pro “The Crown and the Ring” mám jednoduše slabost), tak uvidíme, co přijde teď. Prý šla celá jedna dávka hudbeního materiálu do koše a místo toho byl stvořen zcela nový. Tak co nás čeká? Návrat krále, anebo patetický výblitek pomatených veteránů?

Madeleine Ailyn:

Člověk by řekl, že červen bude něčím výjimečný, když je tu na obzoru taková spousta alb, na která se těší nebo na kterých má alespoň viditelný zájem si je poslechnout. Některá z nich jsou v tomto článku jmenována. Já nadnesu dvě jiná. Hned první den v měsíci přichází totiž zajímavá shoda, která ovšem nemá žádné opodstatnění. Za prvé Delain a jejich “We Are the Others”. Měla jsem vážný zájem je sem napsat, než jsem slyšela prvních pár “štěků”. Pak moje nadšení ochladlo. Je to jen můj pocit, nebo některé kapely míří do pekel (napadlo mě ještě jedno místo, ale nechci být vulgární)? Takže přejděme k tomu za druhému, které i pro mě osobně z nepochopitelných důvodů volím – Gotthard. U nich naopak byla menší skepse, ale teď už nepochybuji o tom, že mě to zase bude bavit. Nic Maeder je pěkný chlap, který umí dobře zpívat. Díky Bohu, že se ani žádná revoluce a poryvy nového větru nekonají. (Chápu, že očekávat je, je značně pošetilé, ale v téhle době se nedivím ani veverce sedící na ostnatém drátu, natož nápadům hudebníků.) Možná se dostávám do etapy, kdy je pro mě lepší něco “usedlého” než nevydařený experiment.