 |
|
Země: Německo Tracklist: Hrací doba: 45:48 K recenzi poskytl:
|
Může se zdát docela divné, že se zde objevuje recenze na „Manifestierte Alpträume“, když německý projekt Steingrab v letošním roce vydal také normální dlouhohrající desku „Atlantis“ (objevila se jen čtyři měsíce po recenzovaném počinu). I tu jsem sice zkusil a relativně se dala poslouchat (rozuměj: na první poslech mě zásadně nesralo, že to poslouchám), ale nijak zvlášť mě nezaujala. „Manifestierte Alpträume“ mi z nějakého důvodu přišlo zajímavější, přestože se nejedná o řadové album, takže jsem se nakonec rozhodnul představit zde radši tento počin.
Nejprve ale můžeme ztratit několik slov o samotných Steingrab. Anebo spíš o samotném Steingrab. Ha, to zní blbě, ale napovídá to, že se jedná o jednočlenný projekt. Oním jedním členem je Mahr, jehož další aktivity jsou vcelku nezajímavé, takže se rovnou můžeme přesunout k historii / diskografii. Zmiňované „Atlantis“ je totiž už čtvrtou velkou nahrávkou kapely. Což asi docela jasně napovídá, že Steingrab nebude úplně začínající formace. Projekt má za sebou už více jak deset let fungování, čímž se pomalu dostáváme k důvodu, proč a za jakých okolností vzniklo „Manifestierte Alpträume“…
„Manifestierte Alpträume“ je kompilací, která vyšla k desetiletému výročí fungování Steingrab, které připadlo na loňský rok, kdy také byla nahrávka pořízena. Abych ale řekl pravdu, úplně mi není zřejmé, co přesně je „Manifestierte Alpträume“ zač. Kompilace prý reprezentuje poslední koncert v německém Darmstadtu ve vile Oetinger a zároveň slouží jako pomník koncertní sestavě pro rok 2018. Nacházejí se tu starší skladby (dvě z debutu „Äon“, čtyři z druhého alba „Mystik“ a dvě ze třetí desky „Jahre nach der Pest“), zcela zjevně v jiných úpravách, ale jako živý záznam to nezní. A pokud to jím je, pak nechápu, proč se „Manifestierte Alpträume“ označeno jako kompilace. Nebo že by se jednalo o „studiově“ nahraný koncertní setlist? Upřímně nevím.
Jedno vím ale jistě – jedná se o překvapivě snesitelný poslech. Zkoušel jsem si poslechnout originální verze obsažených písní a musím říct, že prakticky ve všech případech je „Manifestierte Alpträume“ nabízí v lákavější podobě. Z (pod?)průměrného a vlastně i vcelku nudného black metalu se na kompilaci stal atmosférický a v některých momentech i hezky naléhavý black metal, který dokáže využít i čistého zpěvu. Zároveň z materiálu nesměle vykouknul pohanský nádech.
Čistý zpěv a pohanský nádech v německém black metalu jsou věci, jichž se rozumný posluchač štítí a snaží se jim vyhnout. Mám to tak stejně, takže vám rozumím, jestli jste se před chvílí opotili až na prdeli. V drtivé většině případů se mi také zdá, že to ty německé kapely neumějí udělat bez kýče a jakéhosi „jmenuju se Hans a jódluju“ feelingu. Steingrab však tyhle prvky využívají poměrně vkusně a nikdy se mi během poslechu „Manifestierte Alpträume“, že bych měl chuť to vypnout. Jak vidno, jde to prostě udělat.
Když však říkám, že jsem neměl chuť to vyloženě vypínat, neznamená to, že bych si to užíval celou dobu. Na nahrávce se určitě nacházejí i slabší momenty, viz třeba „Jahre nach der Pest“. Další písničky jsou takové, že úplně neurazí, ale jen tak prosviští okolo a nic po sobě nezanechají. Těch je vlastně drtivá většina. V hlavně mi nicméně utkvěly věci jako „Der Spiegel“ a některé konkrétní pasáže v dalších stopách, kde se nejvíc projevují omílané změny oproti původním verzím. A vzhledem k tomu, že jde prakticky o to jediné, co jsem si z „Manifestierte Alpträume“ zapamatoval, nejspíš o celé nahrávce píšu smířlivěji, než bych asi měl.
Až když jsem si při psaní recenze pořádně uspořádal dojmy a zamyslel se nad tím, kolik procent hrací doby nabízí něco, co stojí za řeč, uvědomil jsem si, že to vlastně žádná velká sláva není. Přesto se mi dle letmých ochutnávek starších věcí zdá, že „Manifestierte Alpträume“ převyšuje klasickou tvorbu Steingrab (byť se může jednat o pomýlený závěr, když jsem to podrobně nezkoušel). Pokud se nad tím ovšem zamyslím, tak vím, že i když byl ten čas ve společnosti alba přinejmenším ok, není tu nic, kvůli čemu by se měl člověk vracet. Na pár poslechů „Manifestierte Alpträume“ posloužilo překvapivě rozumně, ale slyšet to přesto nemusíte.