Datum: 18.1.2014 Místo: Praha, Nová Chmelnice Účinkující: Zodiac Ass, Return to Innocence, Deathstar, Unborn, Halalí, 7Sins of Surviving, Stockholm Syndrome

Jak už je v posledních letech docela zvykem, v lednu opět zastihla Novou Chmelnici událost, která dostala od pořadatelských Unborn do vínku název Winter Metal Attack a která i letos nabídla poměrně zajímavou sestavu účinkujících. Vedle samotných Unborn byli velkým tahákem rovněž znovuzrození Return to Innocence, Halalí slibovali přinejmenším nějakou tu srandu a zbytek v čele s německými headlinery Zodiac Ass mohl alespoň překvapit. Soupiska tedy lákavá, Chmelnice co by kamenem dohodil a zbytek došel, volná neděle na obzoru a akreditace v kapse. Uznejte sami, za takových podmínek se fakt dost blbě odmítá…

Ačkoli jsem se do útrob žižkovského klubu dostal relativně včas, jisté neodkladné povinnosti, které se mi tu nechce rozmazávat, mi bohužel neumožnily věnovat plnou pozornost prvním vystupujícím, kapele Stockholm Syndrome, takže jsem většinu jejich setu poslouchal tak napůl ucha a do sálu se dostal až na poslední dvě písničky. Jenže i takhle mě to dost bavilo. Trio muzikantů totiž ten svůj do metalového výrazu zabalený rock’n’roll nejenže umí sympaticky odprezentovat, ale zřejmě také docela rozumně složit. Nebylo to sice nic převratného, ale pěkně to šlapalo, mělo to tak akorát koule a mně bylo nakonec vážně docela líto, že jsem Stockholm Syndrome nestihnul komplet. Příště si dám určitě pozor, aby se to neopakovalo.

Jako druzí v pořadí byli původně avizováni grindoví srandisté Halalí, jenže ti nakonec celý večer z mně neznámých důvodů uzavřeli, takže se program o jedno místo posunul a na řadu přišli 7Sins of Surviving, o kterých jsem věděl jen to, že produkují něco, co má blízko deathcoru. Což o to, tato domněnka se potvrdila, jenže i tak mě 7Sins of Surviving docela překvapili, protože ostré a rytmické corové riffování sem tam doprovozené nějakým tím breakdownem bylo zhusta podloženo klávesami, což výsledek posouvalo do melodických a dá se říct až epických vod, a jakkoli všemožné odrůdy coru nejsou zrovna mým šálkem čaje/kávy/horké čokolády, tahle podivuhodná směska na mě docela zapůsobila a hudebně mě to určitě zaujalo. Co se živého vystoupení týče, až na trochu nečitelné kytary (což ale nejde na vrub kapely) a intonačně vcelku přesný, ale i tak ne úplně přesvědčivý čistý zpěv frontmana Paina nemám moc co vytýkat. Ostrý vokál byl naopak vážně super, instrumentální výkony všech zúčastněných také v pohodě, nasazení příkladné, srandičky funkční a dekolt klávesačky vážně přitažlivý. Přesto jsem se ale nebavil až tak, jak bych se papírově bavit měl, a nemám tucha, čím to bylo. Dojem ale 7Sins of Surviving zanechali dobrý a to se rozhodně počítá.

Na Return to Innocence jsem slyšel už vážně moc chvály a pro mě osobně byli rozhodně největším tahákem večera, takže nechat si jejich vystoupení ujít prostě nepřipadalo v úvahu. A jak se dost záhy ukázalo, byl to velmi moudrý tah. I když mi samý začátek ještě nijak extra strhující nepřišel, už o pár skladeb později jsem si set Return to Innocence opravdu naplno užíval. Mně do té doby neznámá muzika této kapely dostála své pověsti a byl vážně zážitek to jenom poslouchat, ale skutečnou korunu tomu nasadil charismatický frontman. Ten svým nasazením, výrazem i skvostným vokálním projevem doslova opanoval pódium a spolu se svými spoluhráči si podmanil i celý klub. Odezva publika byla poprvé za večer opravdu parádní a Return to Innocence se za svůj výborný výkon dostalo zcela zasloužené odměny. Pro mě rozhodně jeden ze dvou vrcholů večera a zároveň hozená rukavice – Return to Innocence se totiž v dohledné době budu muset podívat na zoubek trochu víc.

Pořadatelé celé akce, pražští thrasheři Unborn, jsou bezpochyby stálicí domácí scény a po právu je chová v oblibě celá řada fans, takže jsem od jejich koncertu nečekal nic menšího než další parádní nářez, jaký už mi pánové párkrát předvedli. Co jsem si přál, to jsem také dostal a Unborn určitě nezklamali. Průřez dosavadní tvorbou opět potvrdil jejich formu, a ačkoli to není ještě ani rok, co Unborn křtili aktuální desku “Awakened to Reality”, na Chmelnici představili song z příštího alba, na kterém už se evidentně tvrdě maká. Za sebe mohu říct, že pokud mě paměť nešálí, novinka zněla vážně dobře a až podezřele nethrashově, takže se máme určitě na co těšit. Z Unborn jsem tedy odcházel spokojený, i když zase ne tak nadšený jako třeba ze zmiňovaného loňského křestu. Těžko to ale klást za vinu kapele, která odvedla bez debat dobrý výkon – jen už mě to na poněkolikáté holt tak nesundalo.

Mostečtí Deathstar požívají v českém undergroundu také ne úplně zanedbatelného věhlasu, takže i v jejich případě jsem byl dost zvědavý, co se z toho vyklube. A vyklubala ze z toho fakt parádní muzika, která všechen ten hype (jestli tomu tak můžu říkat) okolo kapely naprosto ospravedlnila. Precizně a se zápalem odehraný, technicky promakaný death metal moderního střihu, to se zkrátka počítá a i Deathstar navázali na mimořádně rozjetý večer prakticky ve všech ohledech. Lidé dost řádili, já jsem si také občas trochu zaházel řepou, ale přesto se dostavil podobný pocit, jako v případě 7Sins of Surviving – nebavilo mě to tak, jak by podle všech myslitelných ukazatelů mělo. To ale kapele mohu vyčítat jen sotva, protože ta podala vážně super výkon, takže to můžete brát jenom jako takovou zbytečnou poznámku na okraj.

Jméno německých Zodiac Ass jsem nikdy předtím neslyšel, podobně na tom byla asi i většina ostatních návštěvníků, a tak vystoupení téhle kapely předcházel jeden velký otazník. Jenže ačkoli jsem byl spíše skeptický, Zodiac Ass se nakonec představili v mnohem lepším světle, než jsem si byl vůbec schopen představit, a svůj post headlinera s přehledem obhájili. Přesně podle očekávání to hudebně nebyl žádný velký převrat, ovšem způsob, jakým to zafungovalo, nesnese výtky. Bylo to vážně moc zábavné, relativně chytlavé ovšem ne kýčovité, mělo to koule a nechyběl tomu nadhled. Samotní muzikanti – evidentně překvapení parádní odezvou publika – se opravdu snažili a krom všeobecného nasazení stíhali i rozhazovat úsměvy, přípitky a díky na všechny strany… Jestli letošní Winter Metal Attack přinesl nějaké skutečné překvapení, byl to určitě výkon Zodiac Ass, protože jejich vystoupení byla opravdu jedna velká metalová party, kterou si snad všichni přítomní, kapelu nevyjímaje, užili dosyta. Pokud se u nás Zodiac Ass zase někdy ukážou (jako že je to po úspěchu, jaký sklidili, takřka nevyhnutelné), poctít jejich koncert návštěvou by určitě nebylo od věci.

Headliner večera odehrál, zanechal po sobě samé dobré dojmy a na programu zbývalo už jen jediné jméno – přesunutí Halalí. A ačkoli jsem byl tou dobou už docela unavený, grindová tancovačka v podání do veselých oblečků vyšňořených Pražáků na mě nějakým záhadným způsobem zabrala, což mělo za následek jediné – produkci retardovaných tanečních kreací, kterým jsem se nakonec oddával drtivou část setu, takže jsem se dění na pódiu i mimo děj moc nevěnoval a nějakými objektivními postřehy tedy bohužel asi neposloužím. Přesto (nebo spíš právě proto) ale mohu naprosto odpovědně prohlásit, že to byla vážně sranda a opravdu řádná afterparty, která celou akci důstojně (dobře, to asi není úplně správné slovo) zakončila.

Z toho všeho tak nějak automaticky vyplývá, že se Winter Metal Attack 2014 vydařil opravdu náramně a kdo na Chmelnici vážil cestu, určitě se domů nevracel zklamaný. Dobré nebo rovnou skvělé výkony kapel totiž podpořily i další faktory jako mimořádně příznivá účast publika, rozumně naceněný vstup i pivo a v neposlední řadě také celková atmosféra, dílčí srandičky a všemožné další úkazy, kterých se za večer odehrála v režii návštěvníků celá řada. Jestli mě paměť neklame, loni jsem si z Winter Metal Attacku odnášel dost podobné dojmy, takže už teď začínám vyhlížet ročník příští. Jestli si totiž udrží nebo rovnou navýší dosavadní úroveň, bude se opět na co těšit.