 |
| Země: USA Žánr: stoner rock Datum vydání: 15.10.2013 Label: Napalm Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 7,5/10 Odkazy:
|
Přestože mám stoner rock, potažmo kořeny, ze kterých vychází, moc rád, nejsem až příliš velkým znalcem stylu či scény. Pojem Monster Magnet a jejich frontmana Davea Wyndorfa mi však nebyl neznámý, byť jsem se s jejich dlouhrajícími nahrávkami v uplynulých letech dostával do styku velmi sporadicky. Že Wyndorf není žádné ořezávátko, je zcela nasnadě, stačí si vzpomenout na jeho problémy s drogami a následnou (údajně úspěšnou) snahu o vyléčení ze závislosti. Naposledy pak bylo o kapele slyšet v souvislosti s tři roky starým albem “Mastermind”. V říjnu však spatřila světlo světa nová deska s názvem “Last Patrol”. Co tedy poslední patrola nabízí?
Pod skvostným komiksovým obalem z pera Johna Sumrowa se schovává devět skladeb, které svou atmosférou plně korespondují s vizuální stránkou desky. Čeká vás oldschoolový trip do vesmírných dálav v garážovém stylu. Sedmdesátky jsou tu zastoupené velmi silně. Při poslechu se vám budou vybavovat psychedeličtí mistři, i veteráni mamutích stylů Black Sabbath. Sám Wyndorf se vyjádřil v tom smyslu, že album je návratem ke kořenům, k syrovosti a garážovějšímu vyznění. Nezbude mi než dát mu za pravdu. Můžete si však být jistí, že nejde o nějaký laciný revival. Vždyť s takovými letitými zkušenostmi přece nemůžete složit desku vzdávající hold věcem, které vás formovaly, a šlápnout při tom vedle.
Že na moje slova dochází, si uvědomíte už v prvních vteřinách citlivě gradující “I Live Behind the Clouds”, při které začíná příjemně mrazit a opravdu dostávam při zavřených očích pocit, že opouštím pevnou půdu pod svými chodidly. Pak se připojí celá rytmika, kytary začnou vybrnkávat jemné vyhrávky, melodické a strohé. Při tom zvuku jak vybraným ze sedmdesátek jde opravdu o retro jako prase. Pak se rozbouřené vlny opět uklidní a skladba se vytrácí do neznáma za charismatického Wyndorfova přednesu. Pak tiché šumění vesmírných dálek a najednou prásk, přichází titulní devítiminutovka s šlapavým garážovým tempem i zvukem. Dravost však nechybí a opět vás zde obtáčí Wyndorfův vokál, vtahující vás do drážek desky.
Album po většinu hrací doby nabízí svižné rockové vypalovačky, sem tam proložené volnější skladbou s téměř až rituální atmosférou. Taková je například “Paradise”. Poklidná hajtka, rovná basa a občasná kytarová vyhrávka a vokál. Víc nepotřebuje a buduje napětí před další rockovou explozí “Hallelujah”, což je skutečná skočná psychedelie, unášející na vlnách hrajících všemi barvami. Další podobně vyklidněnou podobu nabízí “The Duke (of Supernature)”, což je pohodová skladba naplněná jižanskými vlivy.
Přestože desku po celou dobu chválím, opravdový vrchol pro mě přichází s dvěma poslední skladbami. “End of Time” má atributy osudového tracku, který pomalu uzavírá vesmírný trip nastolený tímto albem. Naléhavé tempo a riffy nedávají šanci k oddechu. S každou minutou napětí narůstá až exploduje v dalším výrazném refrénu, který si z hlavy nevymlátíte hned po prvním zaznění. Přes ambientní plochu v závěru skladby se osamělý raketoplán vydává do hloubek vesmíru za zvuků akustické kytary ve skladbě “Stay Tuned”. Tohle je stoprocentní melancholie připomínající 60. a 70. léta. Cítíte tu vyhulenost The Doors, něžnost Pink Floyd a zmar Black Sabbath. Rozloučení skutečně ve velkém stylu. Dojem, který závěr alba zanechává, zůstává velmi silný. Atmosféra alba je ucelená, nenarušuje ji ani vložený cover od kapely Donovan.
Byť se deska drží především klanění vzorům sedmdesátých let i zvukově, přesto je ošetřena velmi pečlivě. Pod kytarami sem tam zazní nějaký ten ruch, který navodí vesmírnou atmosféru, což funguje naprosto na výbornou. Příjemný nádech vintage osloví a zaujme širší posluchačstvo, od metlošů po rockery či psychedeliky. Celá deska oplývá tím vesmírným nádechem, i textově se tváří velmi sci-fi, ale ve finále jsou to všechno jenom metafory, do kterých hlavní textař Dave Wynsdorf zaklel svá poselství a pohled na život i současný svět. Máte rádi sedmdesátky, ale otravují vás prachsprosté revivaly doby? Monster Magnet vám sedmdesátkově otevřou náruč, ale přitom vás uhodí přes ksicht vlastním unifikovaným soundem. Přidejte se i vy k “poslední patrole”, neprohloupíte.
Další názory:
Pokud bych si měl vybrat, ke kterému z obou kolegů se v jeho názoru přiklonit, byl bych blíže asi tomu pode mnou než tomu nade mnou, ale spíše se držím tak nějak mezi nimi. Rozhodně nejsem z “Last Patrol” na větvi tak jako Stick, ale zase se mi ta deska líbí o kousek více než Kašovi. Monster Magnet stvořili nahrávku, která plyne velice příjemně a moc dobře se poslouchá, psychedelický opar v tomto případě rozhodně není nějaká vytripovaná drogová šílenost, jedná se spíše o takový nevtíravý pocit, ale jak se do toho člověk trochu zaposlouchá, rozhodně to má co říct a dost mě to baví. Zejména první tři skladby jsou vysloveně skvělé, včetně předělávky “Three King Fishers”, která se dost povedla. Vrcholem celé kolekce je však pro mě skladba titulní na druhé pozici, s ní se Wyndorf opravdu vytáhnul. Na druhou stranu ovšem nemohu tvrdit, že bych z “Last Patrol” vyloženě seděl prdeli a jen nevěřícně zíral, jaký je to majstrštyk. Z mého pohledu je to “jenom” hodně dobře provedená a zábavná poslechovka se sympatickým odérem lehounké psychedelie. Ale na druhou stranu, proč ne, i taková alba mají smysl a vůbec nic proti nim nemám, spíš naopak. Speciální zmínku pak ještě na závěr musím věnovat excelentní obálce – to je vážně bomba.
H.
Nebudu lhát, když řeknu, že mě kolegova devítka celkem překvapila. Ne, že bych už předem od Monster Magnet očekával průměrné album, jež si o takovém hodnocení může nechat zdát, ale soudě dle několika zářezů, s nimiž jsem měl to potěšení (jmenovitě “Dopes to Infinity”, “Monolithic Baby” a “4-Way Diablo”), jsem měl tuhle partu zaškatulkovanou spíš jako slušně šlapavou, ovšem nikterak překvapivou skupinu, což se vlastně potvrdilo i na “Last Patrol”. Nemám sice naposlouchanou každou desku, se kterou tahle grupa přišla na trh, ale takové obecné povědomí o tvorbě mám a v tomto ohledu “Last Patrol” naprosto přesně naplnilo mé očekávání. Samozřejmě, je to všechno v pohodě, slušně se to poslouchá, technicky je to na výši, obal je vynikající, ale přes všechna pozitiva, která člověk od party s podobným jménem tak nějak automaticky očekává, to prostě nešlape jako celek. Jsem schopný si najít skladby, které mě vyloženě baví, mezi něž určitě patří titulka “Last Patrol”, “End of Time” či úvodní “I Live Behind the Clouds”, v nichž je krásně patrný duch sedmdesátkové psychedelie a kapele to baštím. Na druhé straně však stojí nezajímavé kousky jako “Paradise”, “Hallelujah” nebo “The Duke (of Supernature)”, které mi ten pohodový poslech celkem úspěšně kazí. Ač nerad, musím v konečném hodnocení kolegovi oponovat a udělit tak Monster Magnet pouze nadprůměrnou známku 6,5 bodů, protože taková pecka, ze které bych spadl ze židle, to teda není.
Kaša
