Archiv štítku: supernatural horror

Annabelle Comes Home (2019)

Annabelle Comes Home (2019)

Země: USA
Rok vydání: 2019
Žánr: supernatural horror

Originální název: Annabelle Comes Home
Český název: Annabelle 3

Režie: Gary Dauberman
Hrají: Mckenna Grace, Madison Iseman, Katie Sarife

Hrací doba: 106 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

S výjimkou prvního „The Conjuring“ a dejme tomu ještě druhého „The Conjuring“ se mi prakticky žádný film z tohoto nyní již docela rozsáhlého duchařského univerza vyloženě nelíbil, některé z nich dokonce považuji za vyloženě špatné. Větev o posedlé panence Annabelle, která už v počtu dílů předběhla ústřední sérii, není výjimkou. Spíš naopak – právě ona podle mého názoru táhne celkovou kvalitu univerza dolů.

Jednička i dvojka „The Conjuring“ bodovala především díky umu talentovaného Jamese Wana. Ten sice pracoval s hororovými klišé, ale umí z nich vytřískat atmosféru i slušné jump scary. Ty spin-offové větve už režírují o poznání méně výrazní tvůrci, což se na výsledcích silně podepisuje. První „Annabelle“ z roku 2014 doteď považuji za úplně nejslabší příspěvek do celého tohoto filmového vesmíru, protože takhle nudnou, sterilní a bezpohlavní duchařinu aby jeden pohledal. Dvojka byla o něco stravitelnější, ale kvalitou na tom byla cca podobně jako další spin-off „The Nun“ – obyčejný průměr. Spotřební bijáky, které nemají šanci (a nejspíš ani ambice) zůstat v paměti déle jak týden.

Od třetího pokračování „Annabelle Comes Home“ jsem tím pádem nečekal žádné zázraky. A taky jsem žádné nedostal. Trojka jede na stejné brdo a opět se jedná o unylou spotřební duchařinu pro náctileté publikum do kin. Nic, na čem by si měl smlsnout hororový fanoušek.

„Annabelle Comes Home“ se v trilogii odehrává jako poslední a v celém univerzu jí chronologicky patří místo mezi „The Conjuring“ a „The Curse of La Llorona“. Snímek začíná intrem z nedaleké minulosti, kde paranormální vyšetřovatelé Ed a Lorraine Warrenovi získají Annabelle a odvezou si ji do svého kutlochu plného démonických předmětů. Což přímo navazuje na jednu scénu z „The Conjuring“. Už v intru se objeví nejen propojení na „The Curse of La Llorona“, ale také se ukáže, že panenka má být oproti ostatním artefaktům o něco hustší, což bude pro následující minuty samozřejmě stěžejní zjištění. Přesto se Annabelle podaří v pohodě zamknout do bedny z nějakého požehnané skla a všechno je v cajku. Prozatím. Můžeme se přesunout o pár let kupředu.

Warrenovic dcera v mezičase o něco povyrostla, ale ne o tolik, aby už nepotřebovala hlídání, když se její rodiče vypraví řešit další případ. Přijde tedy chůva a s ní i její nepozvaná kamarádka, kterou nenapadne nic lepšího než se jít mrknout do démonického sklepa a otevřít skříňku s Annabelle. Film se to sice pokouší vysvětlit tím, že se holka snaží spojit se svým mrtvým fotříkem, což ale nic nemění na to, že je to blbá kráva. Annabelle probudí k životu všechno okolo a kvazi-strašení může začít.

Annabelle Comes Home (2019)

Film má nicméně několik zásadních problémů. Než k tomu strašení vůbec dojde, divák musí protrpět skoro hodinu totální nudy, kdy se absolutně nic neděje. Místy dokonce „Annabelle Comes Home“ působí spíš jako pubertální vztahová komedie, což považuji za absolutní přešlap. Jednoznačně v tom vidím úlitbu již zmiňovanému náctiletému publiku, což akorát potvrzuje moji domněnku, že právě na tuhle věkovou kategorii univerzum cílí. Osobně si ale myslím, že otřepané rádoby fórky, že se holce líbí kluk a stydí se mu říct, aby ji zvířecky omrdal (nebo tak něco), v takovém hororu nemají co dělat. A když už, rozhodně by neměly mít prakticky stejný prostor jako pokusy o strašení.

Říkám pokusy o strašení, čímž de facto poukazuji na další velkou minelu „Annabelle Comes Home“. Duchové to naplno rozjedou až ve finální půlhodině, ale ani v té se vlastně nekoná nějaké velké vzrůšo. Je to takové příliš hodné a umírněné, už dopředu víte, že se nikomu nic nestane a že všechno dobře dopadne. Chcípnout tu nemůže ani moucha, natožpak aby zařvala nějaká postava. Na to, že ten barák má být plný démonů a posedlých předmětů, které panenka všechny přivede k životu, tak toho teda moc nepředvedli, protože si ty nadpřirozené síly nedokázaly poradit se třemi teenagery (ještě dorazí ctitel chůvy) a jedním dítětem. Hanba. Dokonce ani ty lekačky prakticky nejsou. Pár chabých pokusů se najde, ale kdo viděl předešlé snímky z univerza, ten se snad ani leknout nemůže, protože se jede podle totožné šablony a člověk už dopředu ví, kdy to přijde.

Annabelle Comes Home (2019)

Popravdě mi „Annabelle Comes Home“ přišlo spíš jako taková investice do budoucnosti série. Warrenovi zde hrají vedlejší role a do popředí se dostává jejich dcera, aby měl kdo převzít štafetu, až herci hrající dospělé vyšetřovatele zestárnou. Dokonce si film připravil půdu i pro jejího budoucího manžela, jenž se zde objevuje jako další děcko, které naši dívku šikanuje ve škole. To je první věc. Druhou investici vidím v představení velkého počtu dalších duchů a předmětů, z nichž by případně bylo možné nasypat další spin-offy. Napočítal jsem tuším čtyři, které tu hrály nějakou větší roli (svatební šaty, samurajská zbroj, převozník, vlkodlak) a u nichž by se ty filmy daly zajebat z fleku, ale při velkém hladu po mamonu by jich studio určitě našlo i víc (faun, televize předpovídající budoucnost, posedlá deskovka, opička).

Snímek sám o sobě ovšem moc dobrý není, skoro si až říkám, že označení průměr je pro „Annabelle Comes Home“ přespříliš milosrdné. Jde o ztělesnění všeho, co je na současném mainstreamovém hororu špatně, a už jen kvůli tomu si film respekt nezaslouží. Jako by to ale nestačilo, i v rámci vesmíru „The Conjuring“ jde o jeden z nejslabších článků, společně s první „Annabelle“ jednoznačně ten úplně nejslabší. A to ne, že by „Annabelle: Creation“ nebo „The Nun“ byly nějaké zázraky…

Annabelle Comes Home (2019)


The Nun (2018)

The Nun (2018)

Země: USA
Rok vydání: 2018
Žánr: supernatural horror

Originální název: The Nun
Český název: Sestra

Režie: Corin Hardy
Hrají: Taissa Farmiga, Demián Bichir, Jonas Bloquet, Bonnie Aarons

Hrací doba: 96 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Můžete hledat, jak chcete, ale asi jen těžko najdete hororovou sérii, která by v posledních letech byla úspěšnější než „The Conjuring“. Tahle značka aktuálně čítající pět filmů (a další tři už se chystají) totiž vydělává jak zběsilá a celkově už v kinech vytáhla z kapes diváků více jak jeden a půl miliardy. Což je dost úctyhodné s ohledem na skutečnost, že těch pět snímků dohromady stálo lehce přes sto milionů. A „The Nun“ / „Sestra“, pátý příspěvek do tohoto populárního hororového univerza, si vede prozatím nejlépe.

„The Nun“ je už druhou spin-off větví v univerzu vybočující od hlavní série „The Conjuring“. A zdá se, že stejně jako u „Annabelle“, ani zde nezůstane jen u jednoho filmu. Už dlouho před vydáním totiž duchovní otec série James Wan mluvil o možném pokračování, bude-li „The Nun“ úspěšné, tudíž je myslím jen otázkou času, kdy přijde čas na dvojku. Film totiž vydělal více jak 16násobek svého rozpočtu.

Všechno to zní jako hororová pohádka, ale snad všichni víme, že komerční úspěch a skutečná kvalita jsou dvě odlišné věci, které spolu mohou, ale nemusejí souviset. Série to potvrzuje, protože její úroveň rozhodně není tak stabilní jako peněžní výdělky. Doposud nejlepším příspěvkem stále jednoznačně zůstává první „The Conjuring“ z roku 2013 a doposud nejhorším jednoznačně první „Annabelle“ z roku 2014. „The Nun“ je tak nějak mezi. Asi je o něco lepší než oba díly „Annabelle“, ale rozhodně horší než oba díly „The Conjuring“. A čistě jako samostatný biják se rochní v průměru s dobrou výpravou.

Hlavním strašákem v „The Nun“ má být démon Valak, jenž se stál i za událostmi v „The Conjuring 2“. Relativně lákavě se Valakova „sólovka“ tvářila i díky tomu, že měla být zasazena do vzdálenější minulosti. Nevím proč, ale někde jsem nabyl dojmu, že to bude ještě vzdálenější než rok 1952. Kdyby se strašilo třeba ve středověku, přišlo by mi to dost cool, už jen protože se podobné historické horory v posledních letech vůbec netočí, což mi přijde jako velká škoda. Ale nevadí, to je samozřejmě můj problém.

Mnohem víc mě zamrzelo, že samotný Valak vlastně ve filmu nakonec tolik prostoru nedostane. Pořádně do toho začne bušit až v samotném finále, které je ovšem zbytečně přepálené a přehnané. To je trochu škoda, protože samotný vzhled démona je docela v cajku. Možná víc než make-up za to může herečka Bonnie Aarons, jejíž ksicht je strašidelný i v civilu. S tímhle nosem hraje život na nejvyšší obtížnost. Pro horor nicméně super. K čemu to ale je, když to nemůže uplatnit v lepším filmu.

The Nun (2018)

Co do příběhu je „The Nun“ těžce předvídatelná záležitost bez výraznějšího zvratu. Kněz a novicka jsou vysláni do kláštera v Rumunsku, aby zde prověřili aktuální situaci, když se jedna z místních jeptišek nedávno zabila. Co tu najdou a jak jejich setkání dopadne, je krutě očekávané.

Ždímáno naneštěstí není ani samotné prostředí zapadlého kláštera v rumunských lesích. To je místo jako stvořené pro hutnou hororovou atmosféru, obzvlášť když se hned vedle nachází i hřbitov, v němž se moc ráda drží mlha. I přesto to ale celé vyznívá trochu sterilně. Na atmosféru se tak trochu sere a film se radši spoléhá jen na vysoký počet jump scarů (mor moderního hororu!), které jsou navíc dost nefunkční. Já mívám tendence se lekat (aby taky ne, když u toho vždycky brutálně vystřelí hlasitost a něco se rychle mihne před kamerou, toho by se člověk lekl i v pohádce), ale tady mě to nijak nebralo. Jediná lekačka, u níž by člověk eventuálně mohl nadskočit, byla ukázána už v traileru, takže pro samotný snímek nezbývá prakticky nic zajímavého.

The Nun (2018)

A přitom jestli nějaký dílek z „The Conjuring“ univerza mohl dopadnout dobře a nabídnout něco jiného než standardní pohodlné lekání, pak právě „The Nun“ díky svému prostředí a stylizaci do minulosti. Namísto toho tu máme další sterilní hororovou rutinu, která možná v kinech udělala bordel, ale z hlavy se vypařila pár dnů od promítání.


Annabelle: Creation (2017)

Annabelle: Creation (2017)

Země: USA
Rok vydání: 2017
Žánr: supernatural horror

Originální název: Annabelle: Creation
Český název: Annabelle 2: Zrození zla

Režie: David F. Sandberg
Hrají: Anthony LaPaglia, Miranda Otto, Lulu Wilson, Talitha Eliana Bateman

Hrací doba: 109 min

Odkazy: web / facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Nejsem přílišným zastáncem duchařin, vlastně je považuji za jeden z nejnudnějších hororových subžánrů (větší nuda už je snad jenom found footage), ale i s takovou nemohu neuznat, že oba díly „The Conjuring“ ve svém ranku patří k tomu lepšímu a zajímavějšímu. I navzdory tomu, že dvojka byla o trochu slabší. Zato spin off jedničky s názvem „Annabelle“ takovou parádu neudělal a topil se v utahaném průměru, směšných klišé a nudě.

Kvalita ovšem ve filmovém průmyslu nikoho nezajímá. „Annabelle“ zarobila jako svině, ostatně jako prozatím vše z „The Conjuring“ univerza, takže došlo i na druhý díl. Jeho podtitul „Creation“, respektive „Zrození zla“ v české mutaci, jasně dává na vědomí, že tentokrát se diváci dozvědí něco o tom, jak prokletá panenka Annabelle, která se prvně objevila v prvním díle „The Conjuring“, vlastně vznikla.

Docela nepřekvapivě vše začalo u výrobce panenek. Zpočátku ale nic nenasvědčuje tomu, že by měl tenhle chlapík nějak začít pořádnou hororovou story – je šťastný se svou ženou a dcerkou, mají velký dům a kšeftu se podle všeho daří. To ovšem trvá jen do doby, než dceru Bee – což je zkrácenina Annabelle – srazí a zabije auto. Něco takového dokáže s rodinnou pohodou trochu zamávat.

O dvanáct let později se manželé rozhodnou svůj dům opět trochu prosvětlit dětským smíchem, takže nabídnou útočiště šesti sirotkům a jeptišce. Výrobce panenek má jen dvě podmínky – aby se držely dál od pokoje jeho ženy, která je upoutaná na lůžko, a od bývalého pokoje jejich dcery. Jedna z dívek ovšem neuposlechne a do zapovězeného pokoje vejde, aby zde ve skrýši našla panenku. Od téhle chvíle se náznaky překlenou k činům a strašení dětiček začne naplno.

Asi nemá smysl vám prozrazovat, proč je panenka posedlá. Ačkoliv bych vám tím asi film nezničil, protože se nejedná o tak zásadně šokující odhalení. Scénář v tomto ohledu kráčí po té nejpohodlnější cestičce. Přesto je výsledek o něco povedenější než první „Annabelle“. Ne snad, že by dvojka byla úplný zázrak, to fakt není, ale několik povedených scén s ucházející atmosférou nabídnout zvládne a celkově jsem si u jejího sledování nekousal nudou nehty až ke třetímu kloubu.

Strukturou se „Annabelle 2: Zrození zla“ docela blíží prvnímu „V zajetí démonů“. Rozjíždí se pomaleji, ale postupně začíná atmosféra houstnout, jak roste počet strašících scén. Vše směřuje k závěrečnému klimaxu, kdy už existenci něčeho zlého v domě uvěří všichni včetně těch, co ještě před nějakou tou minutou nevěřili. Údernost tohoto vyvrcholení není ani zdaleka tak veliká jako v případě „V zajetí démonů“, přesto se v porovnání s „Annabelle“ jedná o krok správným směrem.

„Annabelle 2: Zrození zla“ je nicméně stále jenom pohodová jednohubka, na kterou se dá v pohodě podívat, ale žádný velký zážitek neposkytne. Pořád jde jen o slušný žánrový standard, nikoliv o výrazný příspěvek do duchařských hororů, za nějž třeba „V zajetí démonů“ považovat šlo.

Annabelle: Creation (2017)

Že film nedokáže příliš vystrašit, to jsem nakonec docela čekal. Jakkoli v samotném ději postupně přituhuje, pořád jde o poměrně cudnou podívanou, která s vaším nervovým systémem nijak nezamává. Ne snad, že by to člověk u mainstreamového hororu dvakrát předpokládal.

Docela mě ovšem překvapilo, že „Annabelle 2: Zrození zla“ nedokáže ani pořádně vylekat. Podobný druh duchařských hororů má sklony takzvaně strašit pomocí laciných lekaček, což je pohodlná cesta, jak suplovat silnější strach plynoucí z tísnivé atmosféry. Nejsem si úplně jist, že se druhá „Annabelle“ touhle cestou nechtěla vydat, anebo se jen lekačky nepovedly, ale zůstává faktem, že jsem se během snímku prakticky ani jednou neleknul. A to mívám, klidně se k tomu přiznám, sklony vždycky nadskočit, když nějaký jump scare přijde. Tady nic.

Annabelle: Creation (2017)

Vzato kolem a kolem bych „Annabelle 2: Zrození zla“ označil jako lepší průměr, který ani neurazí, ani nenadchne. Oproti prvnímu dílu se přesto jedná o výrazné zlepšení.


The Conjuring 2 (2016)

The Conjuring 2 (2016)

Země: USA / Kanada
Rok vydání: 2016
Žánr: supernatural horror

Originální název: The Conjuring 2
Český název: V zajetí démonů 2

Režie: James Wan
Hrají: Patrick Wilson, Vera Farmiga

Hrací doba: 134 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: V zajetí démonů 2

(Budou spoilery.)

Po masivním úspěchu prvního „V zajetí démonů“ by bylo naivní si myslet, že nedojde na další pokračování. Zvlášť když katalog skutečných případů Eda a Lorraine Warrenových je rozsáhlý a ještě nějakou dobu nebude problém s inspirací pro nové náměty. A to i v momentě, kdy se série „V zajetí démonů“ bude chtít vyvarovat jednoho z jejich nejznámějších případů strašidelného domu v Amityville, protože ten už posloužil jako základ pro jinou – a značně dlouhou – hororovou sérii, která se táhne již od konce 70. let.

Případ Amityville se ovšem ve „V zajetí démonů 2“ mihne, a sice na začátku v jakémsi intru, podobně jako se v prvním díle na začátku mihla panenka Annabelle, která posléze posloužila jako základ (zatím) dvoudílnému stejnojmennému spin-offu. I dvojka sama o sobě vyprodukovala další spin-offy k hlavní linii případů manželů Warrenových, ale k tomu se ještě dostaneme později. Nejprve se zaměříme na samotné „V zajetí démonů 2“ a standardně to nejspíš bude i se spoilery. Sice na to upozorňuji, ale jen z formálních důvodů, protože je to taková konvence. Kdo čte recenze na filmy, měl by očekávat, že se o tom filmu něco dozví, a pokud to někdo nechápe, tak je vůl.

„V zajetí démonů 2“ se rovněž týká jednoho z těch známějších případů, a sice Enfieldského poltergeista. Ten byl údajně aktivní v letech 1977-1979 v londýnském městském obvodu Enfield. Film však na tomto poli samozřejmě není průkopníkem, ani neobjevuje Ameriku – nejde totiž o první filmové zpracování případů. Můžeme připomenout třeba televizní minisérii „The Enfield Haunting“ z roku 2015.

„V zajetí démonů 2“ se snaží stavět na podobných hutně-atmosférických základech jako jednička, což se do určité míry i daří. Na projekt opětovně dohlížel James Wan, jehož talent je nesporný. Řemeslo má chlapec zmáknuté perfektně a ví, jak na plátně vytvořit pořádné napětí. I přesto dvojka není tak působivá jako jednička. První „V zajetí démonů“ se sice rozjíždělo pozvolna a v první půlce zrovna neexceluje, ale posléze začalo tempo houstnout a vše vyvrcholilo ve vypjatém finále, po němž z filmu zůstal dobrý dojem.

Dvojka také nešlape do plných hned od začátku, ale i tak mi začátek nepřišel tak utahaný jako minule. Což je samozřejmě plus. Na druhou stranu, v Enfieldu se na rozdíl od Harrisvillu nepodařilo vytvořit tak hutné finále, které by diváka přikovalo k židli a nedalo mu šanci vydechnout. „V zajetí démonů 2“ si samozřejmě stále drží svou úroveň, plyne v docela povedené náladě a na poměry duchařského hororu bezpečně míří do nadprůměrných vod. Nicméně je to celé už takové méně překvapivé, méně napínavé a naopak víc předvídatelné, lekačky už tolik neohromí (skutečně jsem nadskočil asi jen dvakrát nebo třikrát, což je na tenhle druh hororu a při stopáži dvě a čtvrt hodiny trochu málo).

The Conjuring 2 (2016)

Herci jsou opětovně docela fajn a ústřední dvojice manželů Warrenových je vybrána skvěle, ale síly temnot nejsou ani zdaleka tak charismatické jako posledně. Maska hlavního démona, jeptišky, mě zas tak neohromila a především je obrovské zklamání, jak se s ním nakonec Warrenovi vypořádají. Celou dobu jim dělá jakože peklíčko, baví se o něm jako nejvíc hustodémonsky krutopřísném parchantovi, jakého kdy za celou svojí kariéru potkali, a nakonec na něj stačí zaječet jeho jméno a on odtáhne do píči. Sorry jako, to nežeru. A když teda připustím, že na démonem získají moc, jakmile znají jeho jméno (mimochodem, proč to tak nefungovalo i v jedničce?), tak, ty vole kurva, celou dobu dělají, že to jméno neznají, a pak si borkyně vzpomene, že ho má vlastně napsané v knížce, doběhne se podívat do kufru auta a konec. To nechceš.

Takhle to může znít trochu jako nepovedený biják, ale ono to tak příšerné zdaleka není. Jak už jsem řekl, „V zajetí démonů 2“ je vlastně pořád docela fajn, což říkám z pozice někoho, kdo se u duchařských hororů většinou nudí, protože na samovolném otvírání dveří a posouvání židlí nevidí nic extra strašidelného. Na druhou stranu, i když je to o něco níž než jednička, pořád je to o dvě ligy výš než zoufalá „Annabelle“.

The Conjuring 2 (2016)

Značka „The Conjuring“ se rozjela dost epicky a dvojka „V zajetí démonů“ ji samozřejmě nijak nepřibrzdila, spíš naopak. Samotná dvojka už vyprodukovala jeden jeptiškový spin-off „The Nun“ a další s názvem „The Crooked Man“ (což je jedna postavička vyvolaná jeptiškou). No, a kromě toho už se samozřejmě rozjíždí práce i na třetím dílu samotného „V zajetí démonů“, a pokud by si i ten udržel podobnou úroveň jako dvojka, tak by to nakonec bylo docela uspokojivé.


Truth or Dare (2018)

Truth or Dare (2018)

Země: USA
Rok vydání: 2018
Žánr: kvazi horor pro děcka

Originální název: Truth or Dare
Český název: Vadí nevadí

Režie: Jeff Wadlow
Hrají: Lucy Hale, Violett Beane, Tyler Posey

Hrací doba: 103 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

„Vadí nevadí“ je další z mnoha počinů společnosti Blumhouse, která se zaměřuje na produkci levných hororů. Ty do kina posílá v hojných počtech a většina z nich prošumí bez většího zájmu, ale z některého se sem tam stane hit, jenž vydělá mnohonásobně víc, než stál, a svým úspěchem bohatě zaplatí i nevydařené pokusy o výdělek. Model geniálně jednoduchý, ale zjevně docela funkční, protože Blumhouse má podobných hitových zářezů na kontě už několik.

Zrovna „Vadí nevadí“ mezi takové taky patří. Při rozpočtu 3,5 milionu amerických dolarů se filmu podařilo vytáhnout z kapes diváků téměř 95 milionů, což je přibližně 27násobek toho, co výroba stála. Jeden by si i naivně pomyslel, že s takovým úctyhodným skóre bude mít „Vadí nevadí“ v rukávu nějaké eso, kvůli němuž ti lidé do kina nalezli, nějaký zajímavý nápad anebo přinejmenším zručně natočenou žánrovou práci. Nic nemůže být dále skutečnosti. „Vadí nevadí“ je totiž sterilní hnůj bez špetky invence, jehož úspěch v kinech je pro mě dost nepochopitelný.

Samozřejmě, že každý film vyjma amatérských, pouze pro radost dělaných počinů má ambice se přinejmenším zaplatit, to je v pohodě. „Vadí nevadí“ nicméně patří k těm případům, u nichž mi přijde, že rezignují na cokoliv jiného než jen vydělat nějaké prachy. Celé to působí jako strašná rychlokvaška bez sebemenšího smyslu, jejímž prostřednictvím se jen někdo snaží za minimální investici zajebat škváru. Až takhle prázdný ten výsledek je. A když snímek vzbuzuje takový dojem, je to samozřejmě průser jak noha.

Cílovka „Vadí nevadí“ je taktéž zřejmá. Film rozhodně necílí na hororové fanoušky, protože ti se takové žumpě mohou jenom vysmát. Z celého bijáku hrozně smrdí snaha to podstrčit konzumnímu náctiletému publiku, čemuž se podřizuje víc, než by bylo vhodné. Že jsou hlavní postavy parta mladých hezkých lidí, to není samozřejmě nic nového, ostatně parta teenagerů na zabití je v hororu docela klišé. Jenže ti ve „Vadí nevadí“ si neustále fotí selfíčka, asi tak stokrát za film musí použít macbook, streamují na YouTube, lidi hledají na Facebooku, baví se o Snapchatu, informace si posílají přes Messenger. Prostě hrůza, co vám budu povídat. A přitom i rádoby-horor pro mladší publikum se dá udělat docela zábavně, jak dokazuje třeba „Všechno nejhorší“ (produkce od stejné společnosti, jen tak mimochodem), jemuž hodně pomohl nadhled. Ve „Vadí nevadí“ si postavy fotí selfíčka a je to myšlené kurva seriózně. To nechceš.

Příběh a „hororová“ rovina jsou neméně směšné. Parta kámošů odjede na prázdniny do Mexika. Poslední den výletu potkají nějakého borce na baru, který je vezme do nedalekého starého kostela, kde je ukecá, aby si zahráli hru vadí-nevadí (nebo taky pravda-nebo-úkol). Po návratu domů ale zjistí, že hra jaksi pokračuje, a kdo odmítne hrát nebo nesplní svůj úkol / neřekne pravdu, zemře. Hru moderuje (tj. pokládá otázky, zadává úkoly) nějaký škleb, který se vždycky usadí na nějakém člověku, aniž by měl tento o čemkoliv tušení. Tenhle škleb je jen tak mimochodem udělaný podle nějakých obrázků na DeviantArtu (!) a vypadá naprosto příšerně. Krev, atmosféra, pocit strachu nebo cokoliv dalšího, co byste někdy po hororu mohli chtít, se nekoná ani v nejmenším. Prim hraje Facebook a Apple. Nechápu, co na téhle tragédii vymýšleli čtyři (!) scénáristé.

Truth or Dare (2018)

Za jediný plus považuji pouze to, že ta buchta v hlavní roli je fakt pěkná. Samotný film je nicméně regulérní odpad, s nímž byste neměli ztrácet čas.


Annabelle (2014)

Annabelle (2014)

Země: USA
Rok vydání: 2014
Žánr: supernatural horror

Originální název: Annabelle
Český název: Annabelle

Režie: John R. Leonetti
Hrají: Annabelle Wallis, Ward Horton, Tony Amendola, Alfre Woodard

Hrací doba: 95 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: IMDb.com

Masivní úspěch „V zajetí démonů“ samozřejmě nemohl zůstat bez odezvy ze strany producentů. Když nějaký film stojí 20 mega a celosvětově vydělá téměř 320, což je na hororové poměry úctyhodný výkon, je zřejmé, že půjde o slibný náběh na další dlouhou žánrovou sérii, v jejímž rámci se bude úspěšná značka ždímat, dokud to jen půjde.

Nicméně v dnešní době, kdy začínají frčet takzvané filmové vesmíry, nemusí jít jen o přímá pokračování původního snímku. I toho se „V zajetí démonů“ samozřejmě dočkalo, podíváme se tu na něj někdy v dohledné době, ale vedle hlavní linie „The Conjuring“ začala růst i vedlejší větev takzvaných spin offů. Prvním z nich se stal snímek „Annabelle“, kterýžto se věnuje, jak ostatně výmluvný název napovídá, panence Annabelle, jež se v prvním „V zajetí démonů“ mihla v jedné z vedlejších (a nedokončených) linek. Pro úplnost dodejme, že i „Annabelle“ už se dočkala vlastního druhého dílu s podtitulem „Creation“ („Zrození zla“ v české distribuci), který loni proběhl v kinech, a čerstvě se k němu přidal další spin off „The Nun“ vycházející z „V zajetí démonů 2“. Zatím mi to přijde stále zbytečně přehledné, chtělo by to další díly „The Conjuring“ a ke každému z nich přibalit minimálně dva další vedlejší bijáky, z nichž každému udělat sequel i prequel!

K samotnému „V zajetí démonů“ jsem měl určité výhrady a nebylo jich málo, ale houstnoucí atmosféra v druhé polovině a infarktový závěr mě nakonec přesvědčily, takže navzdory znuděné první půlce to zpětně považuji za povedený snímek. Přinejmenším v rámci duchařin, což je jinak nejnudnější a nejsterilnější hororový žánr. „Annabelle“ ovšem v takto pozitivním duchu navázat nedokázala a kvalitativní propad je zde skutečný veliký.

Film se táhne pomaleji než puch z ponožek, proti tomuhle byla i ta nudná první polovina „V zajetí démonů“ svižná podívaná. Atmosféra je naprosto na nule, lekačky nefungují, děj plyne v předvídatelných kolejích a většinu času vyplňuje pouze prázdné tlachání, které divák přejde bez většího zaujetí. Nějakých napínavějších momentů je strašně málo… respektive tedy pokusů o ně, poněvadž ani zde se „Annabelle“ nedaří vzbudit jakýkoliv strach. Tvůrci po vás totiž žádají, abyste se klepali strachy u šicího stroje, který se sám zapíná, u gramofonu, který se sám zapíná, u sporáku, který se sám zapíná, a v tom nejbrutálnějším případě pro nejotrlejší – u světel, která se sama vypínají. A když už vás filmaři chtějí extrémně vynervovat, tak – a teď se podržte – se v pozadí mihne nějaká postava! Je znát, že podobně jako v „The Conjuring“ zde byla snaha o vygradované finále, ale i to se míjí jakýmkoliv účinkem. Otázkou zůstává jen to, zdali za to může znechucení předchozími minutami, patos, anebo sama skutečnost, že je to hloupé a mnoho minut dopředu předvídatelné.

Samotné postavy jsou navíc strašně nesympatické – z ústřední manželské dvojice, již posedlá panenka sužuje, mě vysíral hlavně chlápek, ten by si snad zdechnout i zasloužil, jak byl pozitivní. Sice je možno tipovat, jestli je jejich podezřele vlezlá černošská kámoška hodná, anebo taky svině a má v celém tom duchařském ejchuchu prsty, ale nakonec se ukáže, že správně je ta nudnější varianta. Z postav tak pobaví jedině kněz, ale jenom kvůli tomu, že jej hraje mistr Bra’tac„Hvězdné brány“, haha.

Annabelle (2014)

Pozitiva se mi na „Annabelle“ hledají jen těžko. Oukej, samotná panenka vypadá dost odpudivě a rozhodně bych ji doma nechtěl (a moc nechápu, že někdo v tom filmu ji doma chtěl), ale ve finále je jí to stejně prd platné, poněvadž zas až tak zásadní roli nemá – jak už jsme si řekli, hororový prim hraje samovolně se zapínající šicí stroj a špatně fungující žárovky. Jenže v takhle plytkém duchařském příběhu by se stejně neuživila. Vidíte to? Chtěl jsem najít nějaká pozitiva a zase jsem skončil u kritizování.

Resumé je snad zřejmé – „Annabelle“ je podprůměrný duchařský horůrek, u něhož jsem se nudil jak blázen. Tady není prostě nic. Žádná atmosféra, žádné kvalitní gore, žádné povedené lekačky, ani zajímavé téma, ani originalita, zpracování unavené a bez koulí. Nebrat.

Annabelle (2014)


The Conjuring (2013)

The Conjuring (2013)

Země: USA
Žánr: supernatural horror

Originální název: The Conjuring
Český název: V zajetí démonů

Rok vydání: 2013
Režie: James Wan
Hrají: Vera Farmiga, Patrick Wilson, Lili Taylor, Ron Livingston

Hrací doba: 112 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery!)

Hororové filmy mám dost rád, ale vždycky jsem upřednostňoval zombie, slashery, exploitation a podobné subžánry do určité míry stojící na explicitním zobrazení násilí. Což je svým způsobem zvláštní, poněvadž obecně si rozhodně nemyslím, že se dobrý horor pozná podle hektolitrů prolité krve a co největší koncentraci hnusu na filmové políčko. Nicméně duchařiny, které papírově poskytují největší živnou půdu pro budování hrůzy a temné atmosféry, mě prostě většinou nudí. Ne, že bych je a priori neměl rád, ale přijde mi, že se tenhle subžánr točí dost nudně. Z vrzajících dveří, průvanu a hýbající se židle se totiž strachy fakt nezeseru, takže se ve finále většinou jen dloubu v nose (a když je to echt nuda, tak třeba i v uchu nebo v kaďáku) a nijak zásadně mě to neosloví.

„V zajetí démonů“ mě i přesto docela zajímalo. Jednak snímek předchází záviděníhodná pověst (výborné ohlasy od kritiků i fanoušků, nevídaný komerční sukces, jenž z toho při nepříliš vysokém rozpočtu udělal jeden z nejvýdělečnějších hororů vůbec), druhak jsem věřil postavě režiséra, jímž není nikdo jiný než malajský talent James Wan. Ten se vyšvihnul hned svým prvním větším počinem, což byl první díl dnes již kultovní série „Saw“.

„V zajetí démonů“ (trochu debilní „překlad“ – v originále se snímek jmenuje „The Conjuring“, což mi připomíná, že odteď budu radši používat původní název) nese nálepku podle skutečné události. Než se tedy přesuneme k vlastnímu zpracování, možná neuškodí si něco málo povědět i o tom, kde se vzala ona inspirace. Tou byli Ed a Lorraine Warrenovi, manželský pár vyšetřující paranormální jevy. Jejich asi nejznámějším případem je strašidelný dům v Amityville, což je jen tak mimochodem další událost, jež dala vzniknout dlouhé hororové sérii (k čemuž pomalu směřuje také „The Conjuring“) – to říkám jen tak pro úplnost, jinak samozřejmě předpokládám, že „The Amityville Horror“ všichni znáte.

Každopádně, „The Conjuring“ se týká jiného případu Warrenových, shodou okolností rovněž strašidelného domu, kam se nastěhovala rodina Perronových. Kromě toho se snímkem mimoděk prolíná i náznak jejich dalšího případu týkajícího se panenky Annabelle, což bylo později rozvinuto v samostatném stejnojmenném filmu. Ale zpátky k našemu domu, v němž kdysi údajně žila čarodějnice, která se nyní snaží vypudit každého, kdo se pokusí vzít její půdu. Neváhá použít standardní strašení, a když nezabere, s radostí posedne jednoho člena rodiny, aby začal vraždit ostatní. Alespoň takto historku prezentuje film. Ponechám na vás, nakolik a jestli vůbec oněm „skutečným“ událostem budete věřit.

The Conjuring (2013)

Záměrně jsem použil pojem „standardní strašení“ – chtěl jsem tím naznačit jednu z největších slabin „The Conjuring“. Tou je monstrózní klišé, louhování již dávno provařených základních žánrových obratů a motivů, velká podobnost s jinými filmy. Shodou náhod především s „The Amityville Horror“. Zpočátku se „The Conjuring“ skutečně tváří jako úplně standardní duchařská sráděra, a abych řekl pravdu, minimálně první třetinu, možná i skoro polovinu mě to celé tak trochu nudilo. Šlo totiž o další obyčejnou předváděčku vrzajících a samovolně se otvírajících dveří, modřin neznámého původu, zabedněných sklepních prostor a obligátních lekaček, které na mě příliš nefungovaly. Hele, já jsem možná relativně vycvičený divák, ale u těch trapných lekaček stejně skoro vždycky nadskočím, a to i v jinak průměrných filmem. Jenže tady téměř nic a vesměs jsem se leknul jen jednou a ještě ne nijak zásadně. Budu upřímný – po cca 45 minutách jsem se víc než filmu bál jeho dvouhodinové stopáže.

Další věc, co mě trochu iritovala – „The Conjuring“ kromě vlastního příběhu rozehraje i určité vedlejší linky či náznaky, které ovšem nedokáže dotáhnout do žádného smysluplného konce a nechává je nedořečené, čímž z nich činí zcela zbytečnou výplň hracího času. Krásným příkladem za všechny může být ona panenka Annabelle, jež zde byla úplně navíc. Prudce nevyužitý byl i útok démona na rodinu paranormálních vyšetřovatelů – snímek jen načrtne, ale nakonec cukne a nic z toho nevyždímá, ačkoliv v jednom flashbackovém případu manželů ukáže, že i exorcismus se může zvrtnout a ohrozit vyšetřovatele. Rovněž mě zamrzelo, že tvůrci neměli koule a odvahu na něco jiného než očekáva(tel)ný happy end. Smrt alespoň jedné postavy nebo nějaké démonovo vyjebání s vyšetřovateli (postava Lorraine Warrenové si o to vyloženě říkala) by výsledku hodně prospělo a posunulo by jej někam dál než za výborně a zručně natočenou rutinu.

The Conjuring (2013)

Zatím to tedy může vyznívat jako pořádný průser, ale něčím takovým „The Conjuring“ rozhodně není. Dokonce bych i řekl, že navzdory všem výhradám jde o nadprůměrný hororový kousek. Po nudnějším začátku se totiž film začne hýbat kupředu a s nástupem vyšetřovatelů se rozjede do povedené žánrovky, jíž možná chybí originalita, ale rozhodně jí neschází tempo a koňská dávka hutné atmošky. „The Conjuring“ dokáže mocně gradovat, projevy démona se neustále stupňují a jsou čím dál tím ostřejší. Závěrečné vymítání je regulérní maso, i když se obejde bez tun vnitřností a krve. James Wan je v tomhle ohledu borec, moc dobře ví, jak ve filmu vytvořit napětí a děs, a právě jeho jisté režijní vedení činí z „The Conjuring“ horor, jenž za vidění stojí. Díky nehorázně našlapané druhé půli a strhujícímu závěru (byť s poněkud slabším rozuzlením) opravdu ano.

Záporů má film dost. Ve výsledku však kladné dojmy převažují, jelikož plusy „The Conjuring“ jsou natolik silné, že to celé zachrání. A to říkám o snímku, u nějž jsem první polovinu vlastně prozíval; skvělá druhá půle ovšem situaci bezpečně zachraňuje. Na druhou stranu mi však snímek přijde poněkud přeceňovaný. Takovou hromadu klišé lze totiž hltat leda tak u filmu, který je pomáhal zavést, nikoliv u filmu s rokem vzniku 2013. Není možné přehlížet ani ty chyby, ani skutečnost, že „The Conjuring“ mohlo dopadnout mnohem lépe. Rezervy a kus nevyužitého potenciálu totiž stále visí ve vzduchu. Na překonání většiny novějších duchařin to ovšem bohatě stačí.

The Conjuring (2013)


Asylum of Fear (2018)

Asylum of Fear (2018)

Země: USA
Rok vydání: 2018
Žánr: supernatural horror

Originální název: Asylum of Fear

Režie: Craig Deering
Hrají: Maurice Demus, Michael Medford, Callie Stephens, Allen Murphy, James Doherty

Hrací doba: 79 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Nemůžu tvrdit, že bych od „Asylum of Fear“ čekal nějaké velké zázraky. Popravdě řečeno, předpokládal jsem, že tenhle biják bude pěkná hovadina. Přesto jsem tomu dal šanci… abych se přesvědčil, že můj prvotní předpoklad byl zcela správný.

První kámen úrazu přichází už se samotnou tematikou a příběhem filmu. „Asylum of Fear“ se totiž vydalo stezkou nulové invence a opisování dávno zaběhnutých klišé. Což v některých případech ani nemusí vadit, ale pokud se tak děje naprosto hloupým a laciným způsobem jako zde, pak je to jednoduše špatně a přes to nejede vlak. Posuďte sami…

Jak už název snímku napovídá, vše se bude točit okolo staré opuštěné nemocnice, v níž straší. Před x lety zde šílený doktor prováděl nepovolené experimenty na dětských pacientech, a když mu na to jedna sestřička přišla, tak vykuchal celou nemocnici. No a právě sem nyní přijíždí čtveřice dobrodruhů, která se zabývá paranormálními jevy. Tentokrát s sebou vezme do party ještě novináře (píše na blog – je vidět, že film vyšel v roce 2018, haha), aby o jejich případů sepsal nějaký slint na internet.

Do toho jsou ještě zamíchaná dvě pohřešovaná děcka, která se ztratila v nedalekém městečku. Můžete hádat, kde asi budou. Touhle linkou sice „Asylum of Fear“ začíná, ale ve svém dalším průběhu se jí věnuje jen minimálně, aby se neřeklo, I během těch několika málo minut ovšem dojde k šokujícímu odhalení, že se tu děti ztrácejí úplně běžně od zavření nemocnice, akorát si toho zatím nikdo nevšimnul. Na konci se obě linky – tedy paranormální vyšetřování uvnitř nemocnice a ztracené děti – protnou, ale to nastane až v době, kdy má divák dávno v prdeli, protože už před dlouhou dobou usnul, anebo film z nudy vypnul. Pokud ale budete stejní dobrodruzi jako já a s vypětím všech sil vydržíte až do konce, akorát zjistíte, že diletantsky odfláknutý závěr jen podtrhuje mizérii celého tohohle veledíla.

Vedle tupého a předvídatelného příběhu se totiž „Asylum of Fear“ může pochlubit i dalšími standardními atrakcemi levných (polo?)amatérských hororů. Kromě všeobecné lacinosti v obsahu i formě můžeme jmenovat kupříkladu šablonovité a vesměs nesympatické postavy, které se chovají nelogicky a hrají je ochotníci, jimž herectví neříká prakticky nic. Ze všech prachbídných parodií na dramatický um se mi nejvíce líbil sám šílený doktor, který ve vidinách (jeden z party je samozřejmě médium, čekali jste snad něco jiného?) přehrává naprosto šíleným způsobem, jehož prostřednictvím se film posouvá z hloupého hororu do kategorie nechtěné parodie. Při jeho prvním výstupu, kdy ubodá skalpelem sestřičku, jsem si málem urval pajšl od smíchu, protože tohle byla fakticky rychta.

Asylum of Fear (2018)

O nějaké atmosféře, napětí nebo čemkoliv podobném se ani nemá smysl bavit. Je evidentní, že „Asylum of Fear“ nic z toho nevidělo ani z rychlíku. Snímek se snaží diváka vystrašit blikáním baterky nebo hejbající se kriplkárou. Tomu by se vysmála i moje máma. Stejně tak nemusíme diskutovat ani nad nějakou gore stránkou, poněvadž jde především o duchařinu, a ačkoliv se pár jakože „hustších“ vsuvek objeví, je to prostě čaj nehodný zraku hororového fanouška.

Před puštěním filmu jsem si říkal, že když nic jiného, „Asylum of Fear“ trvá pouhých 79 minut, což snad přežiju, i kdyby to měla být sebevětší píčovina. Sice jsem přežil, ale pyšný na to zrovna nejsem. Ani krátká stopáž totiž snímek nezachrání od nudy, která se vyskytuje dost často. Vtipné navíc je, že finále je useknuté tak prapodivně a nedotaženě, až je to na další salvu smíchu. Ale na druhou stranu, ještěže tak, protože kdyby to páni tvůrci chtěli dál rozvinout, pak by byl film delší a já bych musel trpět déle. Jestli to měl být otevřený konec pro případnou dvojku, tak tomu říkám odvaha.

Asylum of Fear (2018)

Každopádně, „Asylum of Fear“ je nebetyčná kokotina, s níž byste rozhodně neměli ztrácet čas. Prozatím nejhorší biják, jaký jsem měl letos tu smůlu vidět, a to mi věřte, že pár sraček už jsem za těch několik měsíců stihnul. Ruce pryč.


It (2017)

It (2017)

Země: USA
Rok vydání: 2017
Žánr: supernatural horror

Originální název: It
Český název: To

Režie: Andy Muschietti
Hrají: Bill Skarsgård, Jaeden Lieberher, Sophia Lillis, Finn Wolfhard, Jack Dylan Grazer, Jeremy Ray Taylor, Wyatt Oleff, Chosen Jacobs

Hrací doba: 135 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: IMDb.com

Na nové filmové zpracování mistrovského románu „To“ Stephena Kinga jsem se popravdě řečeno dost těšil. Kniha je hororovým majstrštykem a v Kingově bibliografii ji řadím snad úplně nejvýše ze všeho, co jsem od něj četl (což, pravda, zdaleka není všechno, protože toho napsal mraky). Předchozí televizní film z roku 1990 jsem kdysi viděl jako malý harant a zdál se mi skvělý, ale to tehdy bylo dáno spíš tím, že člověk v nízkém věku nemívá příliš velký kritický přístup. Při nedávném opětovném zhlédnutí jsem neviděl nic jiného než pomalý starý televizní horůrek bez jakéhokoliv děsu či atmosféry, byť se stále jednalo o docela sledovatelnou záležitost.

Nové „To“ se ovšem od začátku tvářilo velice slibně a mnoho věcí nasvědčovalo tomu, že by se mohlo podařit nejen důstojně převést rozsáhlý román na stříbrné plátno, ale navrch i konečně stvořit další pamětihodnou Kingovskou adaptací, jichž je jako šafránu. Respektive adaptací je mnoho, ale jen málo z nich se může pochlubit skutečnou kvalitou. O tom, zdali nové „To“ láme prokletí, ovšem nejsem jednoznačně přesvědčen.

Předně musím říct, že „To“ vůbec není špatný film. S předchozím zpracováním se příliš srovnávat nedá, jelikož bychom proti sobě stavěli starou televizní produkci proti áčkovému modernímu hororu, který je připraven v kinech strašit otrlého diváka 21. století. Nová verze je o poznání filmovější a děsivější. Stejně tak nemá cenu srovnávat ani s knihou, protože více jak tisícistránkový hororový opus prostě nelze převést na stříbrné plátno se vším jeho majestátem. A to ani ve dvou filmech.

Tím se dostávám k první důležité věci. Jak známo, příběh vypráví o děsivém nepojmenovaném zlu, které sídlí v kanalizaci pod městem Derry a každých 27 let se vrací a užírá město a jeho obyvatele, především děti. Právě jemu se postaví skupina sedmi přátel – jednou v dětství a podruhé o 27 let později v dospělosti. Kniha tyto dvě hlavní roviny vypráví různě na přeskáčku a s nějakým chronologickým vyprávěním si příliš neláme hlavu. Vzhledem k tomu, že takový přístup lze jen těžko aplikovat u dvoudílného snímku, jehož části od sebe budou dělit (nejspíš) dva roky, tak se aktuální film věnuje pouze dětské rovině. Díky tomu vlastně tvoří ucelenou jednotku, která zvládne existovat i bez svého nástupce, což je nakonec výhoda, protože takhle to alespoň bude dávat smysl, i kdyby třeba ze dvojky sešlo (ale to se s největší pravděpodobností nestane, protože „To“ se už pár dnů od premiéry zaplatilo víc než dvakrát).

Filmy postavené na dětech dost často bývají trochu problematické, ale zde jsou naštěstí dětští představitelé poměrně sympatičtí a chemie mezi nimi funguje. Akorát mi přišlo, že představitelka jediné holky v partě, Sophia Lillis, je ve snímku možná až moc ženská a přitažlivá, takže si člověk připadá trochu jako pedofil… zvlášť s ohledem na to, že v knize je postavám 11-12 let. Na druhou stranu, v knize spolu ty děcka souložila, tak co. Ale jinak v pořádku, ačkoliv mi dětští představitelé ve staré televizní obecně připadali typově o trochu vhodnější (zejména postavy Richieho a Eddieho). Dokonce do výsledku přirozeně zapadá i sprostý pubertální humor a z Richieho udělali pořádného hláškujícího tejpka. Tohle spojení hororu a vtipu funguje až překvapivě dobře, aniž by si oba světy navzájem odporovaly a aniž by se z toho stávala hororová komedie.

It (2017)

Dalším kladem je určitě i klaun Pennywise alias To ve svém nejznámějším ztělesnění. Podání i podoba Billa Skarsgårda jsou docela jiné než u Tima Curryho ze staré verze, ale je velkým plusem, že klaun zde umí mít dost nepříjemný a hnusný. Trochu mi scházela jeho infantilní stránka, jako když ve staré verzi Tim Curry vyváděl parádní blbosti a vtípky, aniž by ztratil svou auru zla. Nový Pennywise je „jenom“ strašák, i když zahraný dobře, v některých momentech navíc skvěle zkombinovaný triky (pavoučí výstup z lednice vede). Asi ve dvou nebo třech případech však bylo trikové vylepšení příliš umělé a viditelně digitální, ale naštěstí šlo vždy jen o nějaký krátký záběr, takže se to dalo přežít.

Jakkoliv jsou hororové sekvence kolikrát povedené a sám Pennywise dostatečně děsivý, jedna věc mě přece jenom malinko zklamala. „To“ se totiž až přespříliš spoléhá na pouhé lekačky, většinou pramenící z náhlého objevení klauna a jeho nečekaného výpadu. Trochu mi chybělo nějaké výraznější budování napětí a strachu, postupné gradování atmosféry do skutečně vypjatých momentů. To se děje jen lokálně a příliš krátce na to, aby se divák stihl začít výrazněji bát. A to zamrzí tím spíš, že velkou část oněch lekaček ukázaly již upoutávky, tudíž je člověk ve finálním filmu očekává a tolik jej nepřekvapí. Chtěl bych víc klauna, víc hororu, víc tísnivé atmosféry. Těch pár náznaků napovídá, že schopnosti by na to byly. Bohužel, nebyly vyždímány na maximum. „To“ se tedy vydává cestou popcornového hororu pro masy, nikoliv cestou nervy drásající atmosféry pro opravdové hororové fanoušky. Škoda. Ale v rámci svého přístupu se jistě jedná o jedno z těch lepších dílek.

It (2017)

Vzato kolem a kolem si ale myslím, že „To“ dopadlo dobře. Doufal jsem, že by mohlo být ještě lepší, ale to už asi byla přehnaná očekávání. I ve své stávající podobě se ovšem jedná o povedený snímek s několika výbornými momenty (zpravidla – klaun na scéně), jehož dvě hodiny uběhnou příjemně rychle. Provedené změny oproti knize mě také nijak zásadně neurážely, protože nešlo o nic zas tak zásadního. Sice nevím, jak bych se v tom všem vyznal, kdybych neznal knihu a starší filmovou verzi a s nimi i všechny vztahy mezi postavami, které zde nejsou vykresleny až tak do hloubky, a také mě neoslovila písničková část soundtracku, ale přesto všechno – spokojenost jistě převažuje, je to lepší než původní zpracování a lhal bych, kdybych tvrdil, že se mi to vůbec nelíbilo. Na dvojku do kina určitě půjdu také.

Platí tedy následující nerovnost: knižní „To“ >> filmové „To“ 2017 > filmové „To“ 1990.

It (2017)


It (1990)

It (1990)

Země: USA / Kanada
Žánr: supernatural horror

Originální název: It
Český název: To

Rok vydání: 1990
Režie: Tommy Lee Wallace
Hrají: Tim Curry, Richard Thomas, Tim Reid, Harry Anderson, Annette O’Toole, Dennis Christopher, John Ritter, Jonathan Brandis, Brandon Crane, Adam Faraizl, Emily Perkins, Seth Green, Marlon Taylor, Ben Heller

Hrací doba: 192 min

Odkazy:

Zdroj fotek: IMDb.com

Na konci března letošního roku byla do éteru vypuštěna dvě a půl minuty dlouhá ukázka k novému zpracování románu „To“ od Stephena Kinga. Trailer strhl nový rekord v počtu zhlédnutí za prvních 24 hodin od zveřejnění (který jen tak pro zajímavost do té doby drželo „Rychle a zběsile 8“). Z toho plyne, že o filmovou verzi téhle knihy zájem je. Snímek, respektive tedy jeho úvodní část (ze dvou), do kin dorazí v první polovině září (konkrétně do těch českých – devátého), pokračování pak bude následovat příští rok. Nepůjde však o první pokus převedení románu do pohyblivých obrázků. Dnes si povíme o prvním televizním zpracování vzniknuvším čtyři roky po vydání předlohy.

Asi není třeba polemizovat o tom, že Stephen King je sakra dobrý spisovatel, jenž má na kontě hromadu výborných knih. Ale „To“ je podle mě v něčem speciální a ze všech jeho děl, která jsem četl, si jej cením úplně nejvýš. Více jak tisícistránková bichle nabízí mnohovrstevnatý propracovaný příběh o zlé entitě, jež žije v kanalizaci pod městem Derry a v periodických cyklech se probouzí, bere na sebe podobu klauna a vraždí děti, a o tom, jak se jí dvakrát postaví sedm přátel – jednou v dětství a podruhé v dospělosti. Jedná se o majstrštyk i na Kingovy poměry a upřímně si nevzpomínám, že bych kdy četl horor s takhle rozsáhlou mytologií a tolika rozvětvenými příběhovými liniemi.

To všechno nyní říkám především z toho důvodu, že převést takovéhle dílo do filmu musí být kurevsky velká výzva. Stephen King je možná skvělý autor, ale na filmová zpracování svých knih má prostě pech a jen málo z nich je skutečně dobrých (a s tím málem, co jich z hlediska diváka dobrých je, většinou zas není spokojen on sám). Natočit Kingovy věci je oříšek a v případě „To“ to dle mého platí dvojnásob.

„To“ z roku 1990 patří k těm Kingovým adaptacím, které byly natočeny jako televizní minisérie. Zatímco nadcházející snímek, o němž byla řeč na začátku, zaštiťuje velké filmové studio, což je na něm vidět už jen z prvních ukázek (což ještě nemusí implikovat kvalitu, to je jasné), tohle staré zpracování… je na něm vidět, že jde o televizní produkci, a je na něm vidět i to stáří. To málo triků, co se objeví, je dost špatné a třeba závěr celého tříhodinového snímku (v Čechách byl v televizi uveden rozseknutý na dvě části) je díky tomu brutálně směšný. S tímto vědomím je nutno se na „To“ koukat.

Přesto se „To“ snaží pojmout knihu aspoň trochu důstojně. Snaží, ale nedaří se mu to úplně přesvědčivě. Navzdory své délce sice film ubíhá poměrně rychle a především první půlka je poměrně slušná, ale nějakou atmosféru to bohužel nemá, a že by se u toho člověk aspoň trochu bál nebo si kousal nehty napětím… to fakt ne, ani omylem. Nikoliv špatné triky, ale právě neschopnost vtisknout filmu jakoukoliv atmosféru nebo jakékoliv atributy, jimiž by dobrý hororový počin oplývat měl, sráží „To“ citelně dolů. A to je ve výsledku horší než značné osekání a zestručnění celého rozsáhlého příběhu, s čímž člověk tak nějak počítá, protože celou knihu na plátno převést nejde, obzvlášť takovouhle knihu. Jen tak mimochodem, nijak nepřekvapí, že tvůrci z předlohy vynechali ty nejvypečenější věci, asi nejúchylnější postavu, sexuální podtext v mnoha pasážích nebo rasistické projevy vůči černochovi ze sedmičlenné party.

It (1990)

Pár kladů ale „To“ má. Už jsem zmínil, že navzdory všem negativům snímek ubíhá docela příjemně a není problém ty tři hodiny vydržet. Také se mi líbilo obsazení a vesměs všichni mi typově seděli ke svým knižním předlohám. A to platí dokonce i o dětských hercích, kteří jsou asi uvěřitelnější než jejich dospělí nástupci. Což je docela potěšující, když jim patří velká část snímku. A to říkám jako někdo, koho děcka ve filmech většinou serou. Nicméně to nejlepší na celé záležitosti je samotné To respektive jeho podoba klauna Pennywise. Ten je opravdu povedený, jeho představitel Tim Curry si roli užívá, hraje jako o závod, táhne film dopředu a hlavně v momentech, kdy se přepne z klauna do zlo-klauna a předvede tlamu plnou ostrých zubů, vypadá vážně ďábelsky.

It (1990)

I navzdory jistým dílčím kladům „To“ rozhodně nepatří k nejlepším Kingovým adaptacím, viděl jsem však i horší. Je jasné, že s knihou se film absolutně nedá srovnávat, to je úplně jiná liga, a jste-li jejími fanoušky, na tenhle televizní kousek se moc nevyplatí koukat. Jakožto ztvárnění jednoho z nejlepších knižních hororů totiž nefunguje. A když se na to budete snažit koukat jako na samostatný snímek bez literárního kontextu, nedostanete víc než pomalejší (i když stále koukatelný) starý televizní horůrek. Inu, snad nová verze dopadne lépe – doufám v to, ale příliš tomu nevěřím.