Archiv štítku: supernatural horror

Annabelle (2014)

Annabelle (2014)

Země: USA
Rok vydání: 2014
Žánr: horor

Originální název: Annabelle
Český název: Annabelle

Režie: John R. Leonetti
Hrají: Annabelle Wallis, Ward Horton, Tony Amendola, Alfre Woodard

Hrací doba: 95 min

Odkazy: web / facebook / twitter

Zdroj fotek: IMDb.com

Masivní úspěch „V zajetí démonů“ samozřejmě nemohl zůstat bez odezvy ze strany producentů. Když nějaký film stojí 20 mega a celosvětově vydělá téměř 320, což je na hororové poměry úctyhodný výkon, je zřejmé, že půjde o slibný náběh na další dlouhou žánrovou sérii, v jejímž rámci se bude úspěšná značka ždímat, dokud to jen půjde.

Nicméně v dnešní době, kdy začínají frčet takzvané filmové vesmíry, nemusí jít jen o přímá pokračování původního snímku. I toho se „V zajetí démonů“ samozřejmě dočkalo, podíváme se tu na něj někdy v dohledné době, ale vedle hlavní linie „The Conjuring“ začala růst i vedlejší větev takzvaných spin offů. Prvním z nich se stal snímek „Annabelle“, kterýžto se věnuje, jak ostatně výmluvný název napovídá, panence Annabelle, jež se v prvním „V zajetí démonů“ mihla v jedné z vedlejších (a nedokončených) linek. Pro úplnost dodejme, že i „Annabelle“ už se dočkala vlastního druhého dílu s podtitulem „Creation“ („Zrození zla“ v české distribuci), který loni proběhl v kinech, a čerstvě se k němu přidal další spin off „The Nun“ vycházející z „V zajetí démonů 2“. Zatím mi to přijde stále zbytečně přehledné, chtělo by to další díly „The Conjuring“ a ke každému z nich přibalit minimálně dva další vedlejší bijáky, z nichž každému udělat sequel i prequel!

K samotnému „V zajetí démonů“ jsem měl určité výhrady a nebylo jich málo, ale houstnoucí atmosféra v druhé polovině a infarktový závěr mě nakonec přesvědčily, takže navzdory znuděné první půlce to zpětně považuji za povedený snímek. Přinejmenším v rámci duchařin, což je jinak nejnudnější a nejsterilnější hororový žánr. „Annabelle“ ovšem v takto pozitivním duchu navázat nedokázala a kvalitativní propad je zde skutečný veliký.

Film se táhne pomaleji než puch z ponožek, proti tomuhle byla i ta nudná první polovina „V zajetí démonů“ svižná podívaná. Atmosféra je naprosto na nule, lekačky nefungují, děj plyne v předvídatelných kolejích a většinu času vyplňuje pouze prázdné tlachání, které divák přejde bez většího zaujetí. Nějakých napínavějších momentů je strašně málo… respektive tedy pokusů o ně, poněvadž ani zde se „Annabelle“ nedaří vzbudit jakýkoliv strach. Tvůrci po vás totiž žádají, abyste se klepali strachy u šicího stroje, který se sám zapíná, u gramofonu, který se sám zapíná, u sporáku, který se sám zapíná, a v tom nejbrutálnějším případě pro nejotrlejší – u světel, která se sama vypínají. A když už vás filmaři chtějí extrémně vynervovat, tak – a teď se podržte – se v pozadí mihne nějaká postava! Je znát, že podobně jako v „The Conjuring“ zde byla snaha o vygradované finále, ale i to se míjí jakýmkoliv účinkem. Otázkou zůstává jen to, zdali za to může znechucení předchozími minutami, patos, anebo sama skutečnost, že je to hloupé a mnoho minut dopředu předvídatelné.

Samotné postavy jsou navíc strašně nesympatické – z ústřední manželské dvojice, již posedlá panenka sužuje, mě vysíral hlavně chlápek, ten by si snad zdechnout i zasloužil, jak byl pozitivní. Sice je možno tipovat, jestli je jejich podezřele vlezlá černošská kámoška hodná, anebo taky svině a má v celém tom duchařském ejchuchu prsty, ale nakonec se ukáže, že správně je ta nudnější varianta. Z postav tak pobaví jedině kněz, ale jenom kvůli tomu, že jej hraje mistr Bra’tac„Hvězdné brány“, haha.

Annabelle (2014)

Pozitiva se mi na „Annabelle“ hledají jen těžko. Oukej, samotná panenka vypadá dost odpudivě a rozhodně bych ji doma nechtěl (a moc nechápu, že někdo v tom filmu ji doma chtěl), ale ve finále je jí to stejně prd platné, poněvadž zas až tak zásadní roli nemá – jak už jsme si řekli, hororový prim hraje samovolně se zapínající šicí stroj a špatně fungující žárovky. Jenže v takhle plytkém duchařském příběhu by se stejně neuživila. Vidíte to? Chtěl jsem najít nějaká pozitiva a zase jsem skončil u kritizování.

Resumé je snad zřejmé – „Annabelle“ je podprůměrný duchařský horůrek, u něhož jsem se nudil jak blázen. Tady není prostě nic. Žádná atmosféra, žádné kvalitní gore, žádné povedené lekačky, ani zajímavé téma, ani originalita, zpracování unavené a bez koulí. Nebrat.

Annabelle (2014)


The Conjuring (2013)

The Conjuring (2013)

Země: USA
Žánr: horor

Originální název: The Conjuring
Český název: V zajetí démonů

Rok vydání: 2013
Režie: James Wan
Hrají: Vera Farmiga, Patrick Wilson, Lili Taylor, Ron Livingston

Hrací doba: 112 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery!)

Hororové filmy mám dost rád, ale vždycky jsem upřednostňoval zombie, slashery, exploitation a podobné subžánry do určité míry stojící na explicitním zobrazení násilí. Což je svým způsobem zvláštní, poněvadž obecně si rozhodně nemyslím, že se dobrý horor pozná podle hektolitrů prolité krve a co největší koncentraci hnusu na filmové políčko. Nicméně duchařiny, které papírově poskytují největší živnou půdu pro budování hrůzy a temné atmosféry, mě prostě většinou nudí. Ne, že bych je a priori neměl rád, ale přijde mi, že se tenhle subžánr točí dost nudně. Z vrzajících dveří, průvanu a hýbající se židle se totiž strachy fakt nezeseru, takže se ve finále většinou jen dloubu v nose (a když je to echt nuda, tak třeba i v uchu nebo v kaďáku) a nijak zásadně mě to neosloví.

„V zajetí démonů“ mě i přesto docela zajímalo. Jednak snímek předchází záviděníhodná pověst (výborné ohlasy od kritiků i fanoušků, nevídaný komerční sukces, jenž z toho při nepříliš vysokém rozpočtu udělal jeden z nejvýdělečnějších hororů vůbec), druhak jsem věřil postavě režiséra, jímž není nikdo jiný než malajský talent James Wan. Ten se vyšvihnul hned svým prvním větším počinem, což byl první díl dnes již kultovní série „Saw“.

„V zajetí démonů“ (trochu debilní „překlad“ – v originále se snímek jmenuje „The Conjuring“, což mi připomíná, že odteď budu radši používat původní název) nese nálepku podle skutečné události. Než se tedy přesuneme k vlastnímu zpracování, možná neuškodí si něco málo povědět i o tom, kde se vzala ona inspirace. Tou byli Ed a Lorraine Warrenovi, manželský pár vyšetřující paranormální jevy. Jejich asi nejznámějším případem je strašidelný dům v Amityville, což je jen tak mimochodem další událost, jež dala vzniknout dlouhé hororové sérii (k čemuž pomalu směřuje také „The Conjuring“) – to říkám jen tak pro úplnost, jinak samozřejmě předpokládám, že „The Amityville Horror“ všichni znáte.

Každopádně, „The Conjuring“ se týká jiného případu Warrenových, shodou okolností rovněž strašidelného domu, kam se nastěhovala rodina Perronových. Kromě toho se snímkem mimoděk prolíná i náznak jejich dalšího případu týkajícího se panenky Annabelle, což bylo později rozvinuto v samostatném stejnojmenném filmu. Ale zpátky k našemu domu, v němž kdysi údajně žila čarodějnice, která se nyní snaží vypudit každého, kdo se pokusí vzít její půdu. Neváhá použít standardní strašení, a když nezabere, s radostí posedne jednoho člena rodiny, aby začal vraždit ostatní. Alespoň takto historku prezentuje film. Ponechám na vás, nakolik a jestli vůbec oněm „skutečným“ událostem budete věřit.

The Conjuring (2013)

Záměrně jsem použil pojem „standardní strašení“ – chtěl jsem tím naznačit jednu z největších slabin „The Conjuring“. Tou je monstrózní klišé, louhování již dávno provařených základních žánrových obratů a motivů, velká podobnost s jinými filmy. Shodou náhod především s „The Amityville Horror“. Zpočátku se „The Conjuring“ skutečně tváří jako úplně standardní duchařská sráděra, a abych řekl pravdu, minimálně první třetinu, možná i skoro polovinu mě to celé tak trochu nudilo. Šlo totiž o další obyčejnou předváděčku vrzajících a samovolně se otvírajících dveří, modřin neznámého původu, zabedněných sklepních prostor a obligátních lekaček, které na mě příliš nefungovaly. Hele, já jsem možná relativně vycvičený divák, ale u těch trapných lekaček stejně skoro vždycky nadskočím, a to i v jinak průměrných filmem. Jenže tady téměř nic a vesměs jsem se leknul jen jednou a ještě ne nijak zásadně. Budu upřímný – po cca 45 minutách jsem se víc než filmu bál jeho dvouhodinové stopáže.

Další věc, co mě trochu iritovala – „The Conjuring“ kromě vlastního příběhu rozehraje i určité vedlejší linky či náznaky, které ovšem nedokáže dotáhnout do žádného smysluplného konce a nechává je nedořečené, čímž z nich činí zcela zbytečnou výplň hracího času. Krásným příkladem za všechny může být ona panenka Annabelle, jež zde byla úplně navíc. Prudce nevyužitý byl i útok démona na rodinu paranormálních vyšetřovatelů – snímek jen načrtne, ale nakonec cukne a nic z toho nevyždímá, ačkoliv v jednom flashbackovém případu manželů ukáže, že i exorcismus se může zvrtnout a ohrozit vyšetřovatele. Rovněž mě zamrzelo, že tvůrci neměli koule a odvahu na něco jiného než očekáva(tel)ný happy end. Smrt alespoň jedné postavy nebo nějaké démonovo vyjebání s vyšetřovateli (postava Lorraine Warrenové si o to vyloženě říkala) by výsledku hodně prospělo a posunulo by jej někam dál než za výborně a zručně natočenou rutinu.

The Conjuring (2013)

Zatím to tedy může vyznívat jako pořádný průser, ale něčím takovým „The Conjuring“ rozhodně není. Dokonce bych i řekl, že navzdory všem výhradám jde o nadprůměrný hororový kousek. Po nudnějším začátku se totiž film začne hýbat kupředu a s nástupem vyšetřovatelů se rozjede do povedené žánrovky, jíž možná chybí originalita, ale rozhodně jí neschází tempo a koňská dávka hutné atmošky. „The Conjuring“ dokáže mocně gradovat, projevy démona se neustále stupňují a jsou čím dál tím ostřejší. Závěrečné vymítání je regulérní maso, i když se obejde bez tun vnitřností a krve. James Wan je v tomhle ohledu borec, moc dobře ví, jak ve filmu vytvořit napětí a děs, a právě jeho jisté režijní vedení činí z „The Conjuring“ horor, jenž za vidění stojí. Díky nehorázně našlapané druhé půli a strhujícímu závěru (byť s poněkud slabším rozuzlením) opravdu ano.

Záporů má film dost. Ve výsledku však kladné dojmy převažují, jelikož plusy „The Conjuring“ jsou natolik silné, že to celé zachrání. A to říkám o snímku, u nějž jsem první polovinu vlastně prozíval; skvělá druhá půle ovšem situaci bezpečně zachraňuje. Na druhou stranu mi však snímek přijde poněkud přeceňovaný. Takovou hromadu klišé lze totiž hltat leda tak u filmu, který je pomáhal zavést, nikoliv u filmu s rokem vzniku 2013. Není možné přehlížet ani ty chyby, ani skutečnost, že „The Conjuring“ mohlo dopadnout mnohem lépe. Rezervy a kus nevyužitého potenciálu totiž stále visí ve vzduchu. Na překonání většiny novějších duchařin to ovšem bohatě stačí.

The Conjuring (2013)