Archiv štítku: surf rock

Coffin Haze – Rehearsal Ritual II

Coffin Haze - Rehearsal Ritual II

Země: Velká Británie
Žánr: dungeon psychobilly surf metal
Datum vydání: 4.11.2017
Label: Caligari Records

Tracklist:
01. A Grave Above All
02. In All Her Cancer
03. I Will Create
04. The Bat [Lou Forbes & The Ventures cover]
05. Revealed, Revered

Hrací doba: 17:51

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Caligari Records

Vždycky mám velkou radost, když v recenzích mohu představit nějakou obskurní kapelu. Ne takovou, která to o sobě jen tvrdí na Facebooku. Ani ne takovou, která se jen umí obléknout do kapucí a zahalit držku, z čehož bychom se všichni asi měli posrat až za roh. Mám na mysli skupiny, které jsou divné, zvláštní a leckdy až ojedinělé a – ano, klidně to řekněme – obskurní po hudební stránce. Dovolím si tvrdit, že Britové Coffin Haze k takovým rozhodně patří!

Myslím, že mi bude stačit, abych jen trochu vysvětlil, co přesně že to Coffin Haze hrají za muziku, a budete se mnou souhlasit, že se nejedná o věc, na jakou narazíte na každém rohu. Pak si to pustíte, a jestli byste předtím měli nějaké pochybnosti, tak nejpozději při poslechu se rozplynou a konečně pochopíte, že tu nemluvíme o standardní hudební produkci.

Na tohle všechno ale ještě bude čas později, nejprve si dejme nějakou menší informační nalejvárnu. Nebojte, nepůjde o nic dlouhého, poněvadž v případě Coffin Haze toho není zas tolik co říct. První demosnímek s názvem „Rehearsal Ritual I“ vyšel v roce 2015 na audiokazetě limitované osmdesáti kusy. Pak nějakou dobu nic, dokud se na podzim loňského roku v oběhu neobjevil druhý demáč, dle očekávání nazvaný „Rehearsal Ritual II“. Opět na audiokazetě, tentokrát ovšem limitované na ambicióznějších (to byla ironie) 150 kopií. Obě vydání proběhla pod značkou borců z Caligari Records.

Teď ale přejděme k tomu, co si na nás (vás) Coffin Haze vlastně přichystali. U následujícího odstavce bych vás požádal o zvýšenou pozornost, jelikož v něm zazní to zásadní, co o Coffin Haze potřebujete vědět:

Myslete na žánry jako surf rock nebo psychobilly. Máte to? Tak teď si zkuste představit, jak by něco takového mohlo znít, kdyby se to někdo rozhodl hrát se zvukem metalového undergroundu v zašlé garáži, s feelingem syrového metalu. Při troše fantazie vám vyjdou – Coffin Haze!

Formálně se to může zdát jako jednoduchý recept, ale jak se ukazuje, plně to stačí k nevšednímu poslechu. Míchat rozličné žánry dávno přestalo být znakem vizionářství či originality, protože zdánlivě už bylo smícháno všechno se vším, ale jak vidno, stále existují skulinky a zákoutí, které ještě nebyly objeveny. Coffin Haze jednu takovou našli. Alespoň tedy mně to tak přijde, jelikož si nevzpomínám, že bych kdy slyšel něco, co by se zvuku téhle skupiny přibližovalo. A to je myslím sakra silné prohlášení!

Coffin Haze

Nejlepší na tom ale je, že „Rehearsal Ritual II“ neboduje pouze díky netradiční žánrové kombinace z ní plynoucího soundu. Ten materiál je totiž fakt dobrý skladatelsky. Připravte se na nahrávku patřičně vyfetovanou a psychedelickou. Zároveň ale strašně fajnovou a pohodovou. Hraje tam hromada vzdušných melodií, a přitom je to zatuchlé jak zapomenutá hrobka. Tenhle kontrast ovšem funguje na výbornou. Výše jsem mluvil o obskurní hudbě – tenhle pojem v poslední době patří k těm, které jsou hojně nadužívány až zneužívány, a přitom jen na seskupení jako právě Coffin Haze sednou.

Asi nemá cenu nějak dále rozebírat, že „Rehearsal Ritual II“ mě setsakra potěšilo. Coffin Haze je přesně ten druh kapely, kvůli nimž stojí za to se prohrabávat neznámými formacemi s vidinou toho, že se někde mezi nimi může skrývat perla. Víc k tomu snad není třeba dodávat – snad jedině kromě poznámky, že nejen „Rehearsal Ritual II“, ale ani jeho předchůdce „Rehearsal Ritual I“ byste si neměli nechat ujít…


A Victim of Society – Freaktown

A Victim of Society - Freaktown

Země: Řecko
Žánr: indie / psychedelic / surf rock
Datum vydání: 26.4.2017
Label: Inner Ear

Tracklist:
01. The Quick and the Dead
02. Potential Mental Patient
03. Liar
04. Would You Care?
05. Amnesia
06. A Painful Heritage of Beauty (Natalie)
07. Attention Whore
08. Freaktown

Hrací doba: 41:38

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Inner Ear

Pekelně růžovoučký přebal „Freaktown“ by mohl leckterého drsňáka vyděsit natolik, aby si pomyslel cosi o homosexualitě a šel si pustit nějakou další z miliardy píčovin s pentagramem na obalu. Zdání však může klamat a druhé album řecké formace A Victim of Society k takovým případům patří. Pod růžovou barvou na vás totiž čeká poctivá rocková muzika – mnohem lepší, než se na první pohled může zdát.

Předpokládám, že zevrubné povídání o historii A Victim of Society by vás spíš nudilo a že v případě zájmu si takové informace dokážete prostým googlením dohledat sami, tudíž to nebudu nijak sáhodlouze rozmazávat a v rámci povinného zasazení do nějakého kontextu zmíním pouze to, že kapela pochází z Athén a že svůj debut „Distractions“ vydala v roce 2014. Od té doby do sestavy přibyl nový bubeník Pantelis Karasevdas, ale bohužel nedokážu posoudit, nakolik se tato změna promítla do soundu skupiny, poněvadž jsem zmiňovanou prvotinu neslyšel. Po poslechu letošního počinu „Freaktown“ mám ovšem chuť tohle manko dohnat!

„Freaktown“ se na první pohled tváří dost jednoduše, vlastně se albu jen těžko věří, že by v sobě mohlo skrývat zábavu na nějaký delší časový horizont. Pamatujete ovšem na to, jak jsme se před chvílí shodli, že zdání leckdy může klamat? U A Victim of Society se to netýká pouze obalu. Co zpočátku zní jako jednoduchý řízný rock’n’roll, má totiž mnohem delší životnost a trvanlivost, než by posluchač čekal. Řekové na to totiž nejdou tupě a dokázali namixovat zemitost, rockovou špinavost nebo lo-fi ladění s psychedelickými doteky, indie otevřeností nebo surfrockovou jízdou, aniž by jakkoliv trpěla soudržnost.

Jinými slovy, A Victim of Society potěší ty z vás, kdo prahnete po rock’n’rollu, ale nechcete poslouchat triviální riffy na první signální nebo podbízivé stadiónové rádoby hymny. „Freaktown“ vám zachutná, jestli chcete poslouchat rockovou kapelu, jež kromě čtyř- až pětiminutovým písniček dokáže přijít i s více jak osmiminutovým psychedelickým opusem zakončeným předlouhým bicím sólem, které navíc nezní jako egomaniakální onanie, ale dává v rámci kompozice i nahrávky jako celku smysl a dokáže posluchače bavit. Jestli vám tohle zní zajímavě, pak věřte, že ve „Would You Care?“ to dostanete. A jinde zase krátké elektronické intro, surfové kytary, skoro až stonerové riffy nebo sexy rytmický beat. A také nezapomeňme na téměř všudypřítomný psychedelický opar, jenž se tam nenápadně vznáší a „Freaktown“ hodně přidává na kreditu, byť není tím hlavním, na čem by hudba A Victim of Society stála.

A Victim of Society

Myslím, že už takhle by to mělo znít docela zajímavě, ale vidím, že jste docela nároční a nehodláte si do přehrávače pustit jen tak ledajakou sračku, jakou nějaký náhodný píčus na internetu pochválí, tak vás zkusím přesvědčovat ještě chvíli, že „Freaktown“ je deska, již byste mohli chtít slyšet. Už výše jsem nenápadně naznačil cosi o trvanlivosti – a buďte si jistí, že to nebylo náhodou. Kdybych nahrávku poslouchal třeba týden nebo dva, tak bych si nejspíš nemohl být tak jistý verdiktem – vždyť co kdyby se jednalo o pouhé dočasné poblouznění? Jenže pozor, ono to tak není. Dosaďte si namísto týdnů měsíce a zkuste si sami zodpovědět, jestli to prostě není výrazně víc, než byste očekávali od „obyčejné“ rockové desky. Ono to totiž bude tím, že „Freaktown“ není vysloveně obyčejná rocková deska, však je také její životní cyklus dočista jiný. Namísto prvotní chytlavosti a následného rychlého poločasu rozpadu jsem zde našel nahrávku, na jejíž sound a přístup jsem si musel chvíli zvykat. A trpělivost přinesla album vhodné k desítkám poslechů.

Řekl bych, že hudba A Victim of Society vám bude chutnat, fandíte-li druhu rockových skupin, jaké do České republiky vozí na koncerty třeba Silver Rocket. Není to však nutná podmínka k tomu, abyste si „Freaktown“ oblíbili. Velká paráda a hlavně velké překvapení, protože osobně jsem skutečně nečekal, že by tohle mohlo být až takhle dobré. Rozhodně stojí za slyšení.