 |
| Země: Izrael Žánr: alternative electro rock Datum vydání: 2.8.2013 Label: selfrelease Tracklist: Hodnocení: 8,5/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Pod poměrně nenápadným názvem Syndrome se ukrývá projekt, který rozhodně nepostrádá zajímavost… vlastně je mnohem zajímavější, než by se na první pohled mohlo zdát. Hudebníci sami sebe nazývají alternativním elektro rockem a tvrdí, že svou muziku budují pomocí experimentu. Že vás to na první pohled nevytrhne? Proč by mělo, takových v dnešní době je…
Věnujme však Syndrome i druhý pohled, s jehož pomocí zjistíme, že zde přece jenom půjde o něco ne úplně obvyklého. Abych to osvětlil trochu lépe, dovolím si volně převyprávět to, co o sobě říká samotná skupina. Syndrome si totiž podle svých vlastních slov vedle používaní normálních instrumentů programují také nové virtuální nástroje, živé hraní rovněž provozují v poměrně netradičním duchu, v němž hrají podstatné role počítače, ale asi trochu jiným způsobem, než jsou jednoduché playbacky. Jak Syndrome sami tvrdí, svou živou prezentaci neukazují pouze na koncertech, ale i v rámci přednášek na univerzitách nebo na exhibicích. Nechtěl bych to špatně interpretovat, jak to všechno funguje, protože si nejsem úplně jistý, jestli jsem to celé dostatečně pochopil, takže si dovolím udělat něco, co by se podle mě v recenzích moc dělat nemělo, a sice že vás pro podrobnější informace odkážu na stránky skupiny, kde budete moct případnou zvědavost ohledně technického provedení ukojit.
Když se to takhle rozpitvá… vůbec bych se nedivil, pokud by nejednoho z vás napadlo cosi o tom, že půjde jen o samoúčelnost, že půjde o něco stylem, že to zkusíme jen proto, abychom viděli, že to zvládneme, že forma zvítězí nad obsahem a samotná hudební náplň bude spíše druhořadá, podřízená technické stránce věci. A právě v této chvíli přichází na scénu debutové EP “Colourful Cows”, aby tuto možnou domněnku buď potvrdilo, nebo vyvrátilo. Jistě by stálo za ztrátu nějakého toho slova i to, že Syndrome počin zaštítili taktéž koncepčním pozadím, ve skutečnosti se má jednat o první část příběhu o pestrobarevných kravách, což má být metafora lidské společnosti.
Zajímavé je to, že nic z toho, co jsem vám tu až doposud povídal, jsem já osobně při prvním poslechu nevěděl, neměl jsem o tom ani tušení. Jednoduše jsem se neobtěžoval se čtením nějakých informací a rovnou to minialbum nacpal do přehrávače. A když nic z výše řečeného nevíte, tak nemáte sebemenší důvod předpokládat, že by snad nemělo jít o “normální” kapelu, tudíž jsem – nezatížen jakýmkoliv očekáváním čehokoliv vyloženě netradičního – nechal samotnou vlastní hudbu, ať ukáže, co v ní vězí.
A zde přichází odpověď na naši otázku, zdali se nejedná pouze o samoúčelnou ukázku technických možností – v žádném případě nejedná. Při zmiňovaném prvním poslechu se na mě vyvalil velice netradičně a neotřele znějící rock se silnou elektronickou složkou. Vlastně jsem si v některých momentech ani nebyl jistý, jestlipak jde o kytaru nebo elektroniku, ale to mi vůbec nijak nevadilo, jelikož samotná hudba byla hned od začátku velice zajímavá a už s prvním poslechem mě Syndrome měli na své straně. Až později v důsledku výborného dojmu z poslechu přišlo na řadu shánění dalších informací a zpětně objevování toho, proč zní “Colourful Cows” tak moc “jinak”.
V předešlém odstavci se objevilo jedno hodně důležité slovo, které je sice samo o sobě docela abstraktním pojmem, avšak muziku Syndrome vystihuje dost přesně – netradiční. Jak se totiž ukázalo, veškeré ty hrátky s technickou stránkou věci není jen něco na ozdobu, jak se formálně učinit zajímavějším pro posluchače, opravdu se to do zvuku kapely značně promítlo, díky čemuž zní výsledná podobná “Colourful Cows” už jen tím svým soundem svojsky a – jak již bylo řečeno – prostě “jinak” v porovnání se vším okolo.
To všechno je zcela jistě hodně pěkné, chvályhodné, možná i úctyhodné, zcela jistě však přinejmenším zajímavé, nicméně tu hlavní roli pořád musí mít samotná hudba. Jenže s tím Syndrome naštěstí nemají sebemenší problém, celé EP ve všech skladbách bez výjimky je protkané výtečnými nápady a někdy až excelentními motivy, díky čemuž se celých 22 a půl minuty, kolik “Colourful Cows” trvá, stává bez přehánění vytříbeným posluchačským zážitkem, skoro by se místy až dalo tvrdit, že Syndrome těmi nápady téměř plýtvají, jelikož některá vysloveně skvělá místa jsou jen krátkými pasážemi, přestože se mnohdy jedná o věci, které by u jiných skupin mohly s přehledem být nosnými motivy celých songů.
Když jsem přemýšlel, jaké písničky bych měl vypíchnout, vlastně jsem dospěl k závěru, že by si to zasloužila úplně každá, snad s výjimkou titulní věci “Colourful Cows”, což ovšem není regulérní kompozice, nýbrž jen takový dovětek za celým EP. Jinak má ale každá skladba své pevné místo, ať už je to vypjatá “Exhibition Trial”, která hned na úvod stanoví poměrně neveselou atmosféru, nebo fantastická “Change”, jež se mi zpočátku jevila trochu nenápadně, ale nyní je pro mě možná i vrcholem minialba, protože je doslova natřískaná úžasnými nápady. Oproti tomu “Open the Gates” je třeba jednoduší, s nadsázkou trochu baladická, ale Syndrome ji dokázali nádherně vygradovat, díky čemuž se jedná o další silný kus… nehledě na to, že i ta cesta k onomu stupňování je lemována moc povedenými detaily.
Pokud se ale na “Colourful Cows” nachází jeden song, který bychom mohli nazvat hitovkou, je to bez jakýchkoliv sporů jednoznačně čtvrtá “L.Q.C”, která se po tišší půl minutě vytasí s parádně chytlavou pasáží a ve svém dalším průběhu nabídne třeba výbušný refrén nebo hodně zefektované sólo. Na nahrávce má ale tenhle kus úplně stejně logické místo jako následující klavírní, ale ne úplně uklidňující píseň “Exhibition Trial II”. Poslední regulérní skladba “Get My Words” je pro mě po “Change” druhým vrcholem, Syndrome v ní opět tahají jedno eso z rukávu za druhým a díky svému až osudovému vyznění se jedná o skvělou tečku. Na závěr už zbývá jen zmiňované outro “Colourful Cows”, aby definitivně zavřelo vrátka, a pak člověk může utíkat si to pustit znovu.
Někde výše jsem už říkal, že si mě Syndrome získali už s prvním poslechem, ale rozhodně se s ním jejich nahrávka nevyčerpala, ba právě naopak. “Colourful Cows” totiž dokáže chytnout hned napoprvé, zároveň ovšem dokáže se zvyšujícím se počtem poslechů růst výš a výš. Nemůžu si pomoct, ale z toho, co Syndrome natočili, jsem jednoduše v podstatě po všech stránkách nadšený, protože už je to nějaký ten pátek, co jsem narazil na kapelu, jež by dokázala hned na svém debutovém minialbu znít takto neotřele a vyzrále. Víc už snad není třeba říkat – prostě excelentní počin.