Archiv štítku: techno

Halucigani – Halucigani

Halucigani - Halucigani

Země: Slovensko
Žánr: techno / experimental
Datum vydání: 4.6.2020
Label: Sky Burial Productions

Tracklist:
01. Burzumba
02. So Vakerehas?

Hrací doba: 48:01

Odkazy:
facebook

Halucigani mají zaděláno na instantní kult jak sviňa už jen svým názvem. To jméno se mi fest líbí. Halucinogenní cikáni. To chceš… pokud teda nejseš ortodoxní bojovník za politickou korektnost, protože pak bys uznával jen halucinogenní Romy!

Za Halucigani stojí dva veteráni slovenské elektronické scény Maraki a Ergot. Na nepojmenovaném debutovém album vysypali dva tracky shodně trvající dvacet čtyři minut, takže je evidentní, že půjde o pořádnou srandu pro posluchače, kteří to mají rádi dlouze a divně. Oba songy se nesou ve značně odlišném duchu, tak se na ně pojďme podívat:

„Burzumba“ – asi takhle by svůj životní projekt pojmenoval Varg Vikernes, kdyby to byl cikán. Nutno dodat, že v takovém případě by některé jeho názory dostaly ještě pikantnější příchuť, haha! Halucigani (fakt pecka jméno, musím to zopakovat) zde každopádně valí striktní techno čardáš. Těšit se můžete na dvacet čtyři minut hypnotického beatu, nad nímž se pomalu přelévají další linky – diktát tak přísný, že ani Babica by si ho na pánvi neprohodil!

Jasně, někdo by si mohl říct, že mu to zní jako pěkná nuda. Rozumím tomu. Určitě se najde hromada posluchačů, které představa poslechu jednoho beatu po takovou dobu neláká a neuvidí respektive neuslyší v tom žádné kouzlo. No, takovým Halucigani samozřejmě určeni nejsou. Pokud ale máte rádi monotónní muziku s pozvolným progresem a trpělivým budováním, tak „Burzumba“ by vás podle mě bavit mělo.

A klidně ještě přihodím další kacířskou myšlenku. Osobně vnímám velkou paralelu mezi podobným acid technem a dlouhými monotónními blackmetalovými opusy. Na první pohled to může vypadat jako strašná hovadina, ale já osobně v obou disciplínách cítím velkou podobnost, kdy se pracuje s omezenými výrazovými prostředky a minimalismem, jejichž prostřednictvím se – v ideálním případě – daří tvořit omamnou auru, od níž se nelze odtrhnout. Chápu, že hurá-metalisti si budou klepat na čelo a nepochopí, ale já si za tím stojím, poněvadž mě obě tyhle věci oslovují podobně.

To už jsem nicméně trochu odbočil, takže pro jistotu ještě zopakuju, že „Burzumba“ je kurva super a už jenom kvůli tomuhle tracku stojí album Halucigani za poslech, a přesunu se ke druhé stopě „So Vakerehas?“.

„So Vakerehas?“ nemotá posluchače tak lákavým způsobem jako „Burzumba“, což ale vynahrazuje tím, že předvádí o hodně větší divočinu. V beatech lze slyšet spíš tekno až hardcore tekno. Obecně se tu ale valí docela hutná avantgarda. Kdybyste hodně chtěli, mohl bych tu začít rozhlašovat i něco o vlivech industrialu a místy dokonce noisu, ale vedle toho „So Vakerehas?“ obsahuje ještě další hromadu stěží pojmenovatelných pazvuků, hlubokého zefektovaného vokálo-chrochtu, brumlání a další (pravděpodobně) improvizované prapodivnosti, jejichž vyšší smysl objevíš jen v momentě, když jsi cikán a na tripu. Nebo tak něco.

Za mě výsledné skóre vypadá jednoznačně. „So Vakerehas?“ vnímám jako formálně zajímavé cvičení na téma hudební divnosti, ale samotný poslech mě zas tak moc neláká. Stačilo mi to tak dvakrát, třikrát a víc nepotřebuji. „Burzumba“ se mi zdá mnohem zábavnější, posluchačsky přívětivější a tady mám naopak chuť se vracet opakovaně. Tahle první polovina desky diktuje tak přesvědčivě, že „Halucigani“ podle mě pořád stojí za zvýšenou pozornost.


Hel.IV – Palm on the Altar

Hel.IV - Palm on the Altar

Země: Francie
Žánr: industrial techno
Datum vydání: 9.9.2020
Label: Green Fetish Records

Hrací doba: 28:30

Odkazy:
facebook / bandcamp

Techno je v Čechách neodmyslitelně pojeno s feťáctvím, vygumovanými hlavami a košilatě vtipnou prupovídkou tuc-tuc. Není se vlastně čemu divit, stereotypní vyobrazení techna svádí žánr častovat negativy. Jenže takové to kvazitechýnko, které širší obec zná z filmů či starších TV hitparád, toho moc nemá s technem jako takovým společného.

Žánr přitom není třeba zevrubně studovat pro odhalení pravého jádra – třeba po nedlouhé době poslouchání nahodilých techno setů na YouTube začne být algoritmus milosrdný a odmění se servírováním návrhů, přes které se dá proklikat do podzemí nemilosrdné pulzující elektroniky. Zničehonic se stáváte svědky industrial techna.

Hel.IV je po boku I Hate Models a SNTS jedním z tvůrců, který tento subžánr prezentuje v nejryzejší podobě – na kost osekaná, trestající a natlakovaná sonická kladiva za minimální asistence melodie, přechodů a příjemných organických prvků. Hel.IV si více tyká s ambientními šumy, hluky, řezavými synťáky a zkreslenými samply. Některé tracky obsahují nepatrnou dávku melodických motivů, jiné pod strojovým pochodem nelítostných kopáků budují syntetickou gradaci. Zbytek portfolia se soustředí na surový rytmický trest zvukem.

„Palm on the Altar“ nabízí pouhé tři skladby, každá z nich však reprezentuje tři výše zmíněné sféry umělcovy tvorby. „More Than Meets the Eye“ dá okusit nejvíce schůdnou variantu: strohá syntetická melodie proplouvá napříč skladbou a za asistence ambientních podkresů pozvolna graduje. „Let Them Fall“ nabízí agresivní kontrast – na páteři z narvaného kopáku a deklamujícího samplu se bez větších návazností přepínají nemelodické plochy skoro až do finiše. Stejnojmenná „Palm on the Altar“ z nadhozeného tlaku neubírá – kopavý rytmus se zde snoubí se schizofrenním syntezátorem a níže posazenou, téměř orchestrálně působící linkou. EP končí zaměnitelným remixem první skladby, který jsem si při dalších posleších odpouštěl.

„Palm on the Altar“ je dalším kvalitním přírůstkem do katalogu krátkých nahrávek Hel.IV. Pádně agresivní, úměrně atmosférické a rychle plynoucí EP zaškrtává všechna povinná políčka industriálního techna, snáší opakované poslechy a prostě bez lítosti rozjebává.


V/A – Vinylized Vol.7 (2018)

V/A - Vinylized Vol.7 (2018)

Země: Slovensko
Žánr: electronica / techno
Datum vydání: 19.5.2018
Label: 4mg Records

Tracklist:
01. Martin Huba – A Glimpse of Joy
02. MÖÄN – Indigo
03. Daikin – Basic
04. MISSandTROOPS – Self
05. Deleske – Girl
06. Martin Albrecht & Michal Kochanik – Night Song
07. Kurkus – Cardo
08. Attic Squad – Epi Fit
09. Stephen Face – Full Moon
10. Bartek – Klaus s ms2005
11. ImiAFan – Pod čiarou (Maraki’s za čiarou mix) 03:58

Hrací doba: 40:23

K recenzi poskytl:
Sky Burial / Nomad Sky Diaries

„Vinylized Vol.7“ je kompilace vydaná slovenským labelem 4mg Records, které představuje slovenské undergroundové skupiny z různých elektronických žánrů. Samotný název kompilačky prozrazuje hned dvě věci – pro 4mg Records nejde o ojedinělé vydání, protože už se jedná o sedmý takový výběr. Zároveň titul prozrazuje, že skladby jedenácti projektů byly vyryty v podobě drážek do asfaltu. To mi na poměr kompilací nepřijde úplně běžné a za zmínku to asi stojí, i když se jedná jen o černý vinyl v obyčejné bílé kapse. V neposlední řadě asi stojí za upozornění, že nejde o nejčerstvější záležitost – kompilace vyšla v květnu 2018 a od té doby se už objevila i osmička (březen 2019). Tuhle placku jsem dostal k balíku od Sky Burial / Nomad Sky Diaries a v rámci filozofie, že všechny zaslané fyzické nosiče se recenzují, sem právě přistává tenhle vejblitek.

Odmítám procházet všechny songy po jednom. Namísto toho radši zmíním jen těch pár, co z nějakého důvodu za zmínku stojí, protože mě něčím zaujaly a ze zbytku určitým způsobem vystupují.

Na celé kompilaci jsem v předstihu znal jediný projekt, a to Kurkus. O nich jsem se dozvěděl díky tomu, že před několika lety v Rock Café předskakovali české EBM legendě Vanessa na jejím posledním rozlučkovém koncertě (jak už ale nyní víme, byl to kec a o poslední vystoupení nešlo). Jejich „Cardo“ se mi z celé nahrávky líbí suverénně nejvíc, což neříkám kvůli tomu, že jsem je jako jediné znal předem. Jde o chytrou elektroniku s výbornou melodií ve zpěvu.

„Cardo“ pro mě docela zásadně převyšuje vše okolo a snad jediné, co ustojí srovnání, je „Self“ od MISSandTROOPS s hezky posmutnělou náladou. Mohli byste si myslet, že tyhle songy vyzdvihuji kvůli tomu, že se díky zpěvu i stylu vymykají okolnímu technu, ale není to tak úplně pravda, poněvadž třeba melancholický „Night Song“ od Martina Albrechta a Michala Kochanika mě vůbec nebere.

Největší klystýr kompilace nicméně přichází hned v jejím úvodu. „A Glimpse of Joy“ od Martina Huby je neposlouchatelná mrdka. Tohohle pozitivního kýčovitého hnusu jsem se napoprvé tak leknul, že jsem elpíčko okamžitě zastavil a nějakou chvíli se mi vůbec nechtěl zkoušet ten zbytek s obavou, že by to snad celé mohlo být v podobném duchu.

Zbytek kompilace je vesměs standardní techno, které se sice dá poslouchat, ale žádný song mi teda koule neurval. Snad jedině „Epi Fit“ od Attic Squad má trochu něco do sebe a „Klaus S Ms2005“ od Bartek(a?) je docela přísný diktát, který mi trochu připomněl časy strávené poslechem německé rychty Shnarph!. Na závěr ještě dodám, že Imiafan je projektem majitele 4mg Records. Patří mu poslední stopa „Pod čiarou“, zde prezentovaná v mixu od MarakihoAttic Squad.

Celkově vzato pro mě „Vinylized Vol.7“ moc zajímavou plackou není. Poslech kompilací většinou považuji za ztracený čas a tuhle konkrétní jsem valil jen z povinnosti. Pár songů je oukej, ale opravdu dobré tak jeden (Kurkus) až dva (MISSandTROOPS), zbytek mi byl vlastně docela u fekálu. Ale jasně, určitě nejsem úplně cílovka a tyhle věci poslouchám víc okrajově než aktivně. Na druhé straně bylo zajímavé se dozvědět, že i na Slovensku se tomuto druhu muziky věnuje tolik interpretů, o čemž jsem doteď neměl tušení. Ne snad, že bych tuhle informaci ke svému životu úplně potřeboval…