V lednu se chystám jen na jeden koncert a ani žádný další vyloženě zajímavý nevidím, takže mám dnešní eintopfování dost lehké. 16. ledna se ve Vile Štvanice představí Phurpa. Už jen tohle by mělo být dostatečně důslednou pozvánkou, protože Phurpa v takhle malém prostoru – to prostě kurva chceš. Očekávám divnost, hypnózu a atmosféru. Dva předskokani z Itálie snad budou příjemným zpestřením.
Onotius:
Jakkoliv jsem se u aktuální desky nudil tak nehorázně, že jsem zatím nesebral odvahu k reparátu, stále si říkám, že vidět plnohodnotné vystoupení polských Behemoth by mělo mít svůj půvab. Jistě, doby, kdy udávali žánrový směr, jsou už zřejmě nenávratně pryč, přesto všechno se ale v setlistech ukrývají občas klasiky, u kterých ta husina prostě naskočí. A protože jsem je na letošním Brutal Assaultu odflákl, jak jen to šlo, do Fóra Karlín se na ně tedy toho dvanáctého přeci jen vydám. I pokud se z toho vyklube blbá estráda, stále je šance, že matadoři švédského melodic death metalu At the Gates či atmoferičtí blackeři Wolves in the Throne Room reputaci večera vyrovnají.
A pokud nejste příznivci smrtícího kovu se značnou dávkou nostalgie, zato vás tankuje alternatovní hip-hop, ještě si odskočte na Astronautalise. Ten se staví den nato v Lucerna Music Baru a jeho charismatem oplývající songy snoubící v sobě rapovou ráznost a alternative/indie rockovou emocionalitu snad v tomhle prostou patřičně vyniknou. A protože jsem přece metalák jak prkno, doporučím ještě jeden rap, a to na jednu stranu okultní, na druhou ale patřičně moderní. Jde extravagantního trapového zjeva Ghostemane. Ne, fakt, neházejte žádný potutelný úsměvy, tenhle cyp to hází až s metalovou naléhavost a naživo to jistě bude rychta. Škoda, že už je vyprodáno.
Metacyclosynchrotron:
Terrorizer jsem viděl 1. března 2018 v ostravském Barráku předskakovat Nile a navzdory očekávání mi Sandoval a spol. urvali hlavu. Nové songy nesmrděly, dostatečný prostor byl pochopitelně věnován tomu nejdůležitějšímu a hlavně mě Terrorizer bavili mnohem více než headlineři, takže budu rád za tak brzké opáčko. Navíc zde předskakují Skeletal Remains, kterým by to naživo mohlo šlapat, a kupodivu ani ten support nezní úplně marně.
O den dříve v Brně proběhne ještě jeden koncert, který mi stojí za doporučení (zdali i za účast, to ještě nevím). Vele-slibní Depths Above tu pokřtí debut „Ex nihilo“, ale hlavně s nimi vystoupí Algor se Somnus aeternus, což je záruka minimálně dvou silných vystoupení za jeden večer.
Metacyclosynchrotron:
1. Oration MMXVIII – Reykjavík (Island), 7.-9.3. (event)
2. Nile, Terrorizer, Exarsis, Veins – Ostrava, 1.3. (event)
3. Profanatica, Rites of thy Degringolade, Auroch – Praha, 12.3. (event)
H.:
Do rubriky koncertního eintopfu přispívám pravidelně, ale samotné chození na koncerty už mi jde o poznání hůře. Na březen jsem si připravil rovnou dvě akce, tak schválně, jestli to tentokrát skutečně klapne (což je samozřejmě zatím v plánu, jinak bych to sem nepsal), poněvadž dva gigy za měsíc jsem nedal už ani nepamatuju.
Pokus číslo jedna by se měl odehrát 9. března, kdy na strahovskou Sedmičku dorazí italští The Spiritual Bat. Jejich studiová tvorba mě hodně baví a minulé vystoupení v dnes již nefungujícím Basementu bylo hodně fajn. Divoženka za mikrofonem a slepý kytarista si nějaké publikum určitě zaslouží, takže neváhejte přijít.
Pokus číslo dva si schovám na poslední březnový den. Sestava Furia, Thaw a Au-dessus je hezká, ale upřímně řečeno, druhé dvě jmenované kapely by mě samy o sobě asi nenalákaly. Tahákem je pro mě hlavně Furia, s níž živě tu čest ještě neměl. Muzika těchto Poláků je výborná, takže ne, že bych si to nenechal líbit…
Onotius:
Březen bude co do koncertů pestrý a nemalou zásluhu na tom má pražský multižánrový klubový festival Žižkovská noc, jenž letos opět přiveze řadu zajímavých jmen. Pro mne jsou velkým tahákem především němečtí brutal/technical deathmetaloví Cytotoxin a pak fascinující mix noisu a blacku v podání Gnaw Their Tongues. Program je ovšem velmi různorodý – lze se těšit Prago Union, Catastrofy, Lenku Dusilovou, Villages, Pacino, Hentai Corporation, The Corona Lantern… nemluvě o nezanedbatelném množství mimohudebních akcí typu divadel (bude tam například svérázná americká interpretace Kafkovy Proměny – Metamorphosis) či autorských čtení, filmů a výstav. Vzhledem k tomu, že je program rozházený po celém Žižkově, nedělám si iluze, že uvidím vše, co by mě mohlo zajímat. Nicméně se na tyto dobrodružné toulky Žižkovskými útrobami zatraceně těším.
Další akcí, u níž se nebojím dát na odiv svá poměrně velká očekávání, je koncert kapel Furia, Thaw a Au-dessus To jsou všechno v rámci moderního blacku více jak solidní jména. S dvěma z nich jsem již naživo měl tu čest a byl jsem unesen, třetí jmenovaná skupina si u mne střihne premiéru, ale věřím, že taktéž nezklame.
Metacyclosynchrotron:
Sám se tomu trochu divím, ale ještě jsem nikdy neviděl Nile naživo a to mi jejich muzika určitě není lhostejná. Hned prvního března se zastaví v Ostravě a jelikož setlist je zaměřený na ranou tvorbu, tak se dokonce začínám mírně těšit. Navíc lze předpokládat, že Terrorizer svůj setlist postaví na stylotvorném „World Downfall“ a to je víc než příjemný bonus. Rád bych vyrazil i do Prahy na Profanaticu, protože na vystoupení v rámci Prague Death Mass III stále vzpomínám rád. Hells Bells se loni osvědčilo jako vhodný prostor pro zlometalový koncert a taky to bude konečně bez rozmazlených skopčáckých píč. Plus Rites of Thy Degringolade a Auroch rozhodně nejsou žádná ořezávátka.
Ale povinností číslo jedna, kvůli které se možná vzdám i výše uvedených akcí, je festival Oration na Islandu, kde vystoupí například Aluk Todolo, Vemod, Virus, Abyssal, Sortilegia, snad všechen zásadní islandský export včetně Rebirth of Nefast, kteří přehrají komplet „Tabernaculum“, a pódiím dají na čas (a možná definitivně) vale. Pokud nezdechnu, tak slavnostně přísahám, že s reportem si dám záležet.
Země: USA Žánr: death metal / grindcore Datum vydání: 24.2.2012 Label: Season of Mist
Tracklist:
01. Intro
02. Hordes of Zombies
03. Ignorance and Apathy
04. Subterfuge
05. Evolving Era
06. Radiation Syndrome
07. Flesh to Dust
08. Generation Chaos
09. Broken Mirrors
10. Prospect of Oblivion
11. Malevolent Ghosts
12. Forward to Annihilation
13. State of Mind
14. A Dying Breed
Ke kalifornským death grindovým veteránům Terrorizer jsem se dostal tak trochu jako slepý k houslím. Poslechu jejich aktuálního počinu “Hordes of Zombies” ale předcházely jak zvěsti o kultovní formaci, tak vědomí, že se v řadách kapely realizují členové neméně slovutných Morbid Angel. K desce jsem tedy přistupoval s očekáváním přinejmenším kvalitního zážitku, jenže zdaleka ne všechna očekávání dojdou naplnění a tento osud nakonec stihl i “Hordes of Zombies”. Ale nepředbíhejme…
Když jsem si desku pustil poprvé, chvíli jsem nevěřil vlastním uším. Přibližně v polovině bezmála čtyřicetiminutové stopáže mi však došlo, že se mi to nezdá, nevěřícnost vystřídalo pusté znechucení a album jsem ani nedoposlouchal. Tak extrémní reakci má na svědomí jediná, zato však zcela zásadní skutečnost. “Hordes of Zombies” je totiž na můj vkus zoufale jednotvárný počin. Drtivá většina skladeb je šitá podle totožného vzoru, který je i sám o sobě velice plytký. Uznejte sami, poslouchat dokolečka opakovaný riff, který uvolní místo nějakému jinému až tehdy, kdy je to naprosto nevyhnutelné, to není úplně hvězdný hudební zážitek. A věřte nebo ne, ono je to tak neuvěřitelně ubíjející, že jsem si mimochodem vzpomněl stejnou výčitku, kterou jsem blahé paměti směřoval na adresu dema pražských Odraedir, jakkoli je srovnávání těchto kapel mimo mísu. Ano, ač se to zdá neuvěřitelné, způsob, jakým jsou riffy poskládány do skladeb, zavání prachsprostým amatérismem, i když se tomu při pohledu na soupisku kapely zdá nemožné. Nejsmutnější na tom ale je, že přitom minimálně některé riffy vážně stojí za to a v jiném kontextu by mohly skutečně zářit. Když jsou ale zcela nešťastně ždímány až na dřeň, jejich kouzlo jaksi zaniká…
Je to vážně k nevíře, jakým dojmem album ve výsledku působí, když se člověk trochu blíž podívá na jednotliviny. O přítomných dobrých riffech jsem již mluvil, ale ono je toho víc. Například mě vážně dostal zvuk nahrávky. Na to, že se jedná o celkem přímočarý a agresivní materiál, produkce jej činí naprosto perfektně čitelným a člověk se nemusí trápit při zjišťování, co že to vlastně poslouchá. A jestli mám vypíchnout nazvučení jednoho nástroje, bude to kytara, protože ta zní vpravdě famózně. Abych pravdu řekl, tak parádní kytaru jsem neslyšel hodně dlouho a je to také jeden z důvodů, proč se i přes všechny zápory dá album poslouchat. Je ale docela paradoxní, že zcela špičkový zvuk nakonec nahrávce spíš ubližuje. Na kanálně znějícím demáči lze totiž za zvuk schovat ledacos, což je zde pochopitelně zcela vyloučeno, a výsledek tomu odpovídá.
Kdyby zápory, na které jsem upozornil výše, vykazovala každá jedna složka alba, nebál bych se “Hordes of Zombies” označit za adepta na průser roku. Jenže on to zase až takový průser není a mezi tou záplavou monotónní řezanice občas vysvitnou momenty, které ve světle povšechné mizérie působí, jako by na album vůbec nepatřily. Vedle těch skutečně dílčích pasáží mám na mysli především skladbu “Wretched”. Tu bych se nebál označit za skutečně fenomenální a vidím na ní jediné dva zápory. Trochu zamrzí, že má pouhopouhé dvě a třičtvrtě minuty, a tragikomický úsměšek vyvolá zjištění, že se jedná o skladbu bonusovou, pročež s ní majitelé standardní verze třeba ani nemusí přijít do styku. To si pak člověk říká, proč kvalit “Wretched” nedosahuje zbytek alba, když je zřejmé, že to jde a ne že ne. Nebohý posluchač tedy musí vzít zavděk těch nemnoho skladeb, které alespoň něčím vystupují nad úroveň ostatních. Byť je takových na albu víc než jedna, napadá mě akorát “Malevolent Ghosts” a to je jen dalším důkazem povšechné jednotvárnosti a nezapamatovatelnosti, tedy hlavních devíz “Hordes of Zombies”. Je zajímavé, že se ty nemnohé skutečně dobré momenty soustředí spíše v druhé polovině alba. Skoro jako by si toho všeho byli muzikanti vědomi a snažili se dát posluchači nějakou záminku, aby album po deseti minutách neletělo oknem. Sice o tom vážně pochybuji, ale u mě to přesně takhle zafungovalo…
S přihlédnutím ke všemu výše zmíněnému se musím vyjádřit i ke stopáži a délce jednotlivých skladeb. Je všeobecně uznávaným faktem, že by hudba podobného ražení neměla na albu nakynout na delší než čtyřicetiminutovou délku. To se v případě “Hordes of Zombies” dodržet podařilo a ještě že tak. Být album delší, tak by to bylo ještě mnohem horší než teď, kdy se trpělivý posluchač přeci jen nemusí bát nějaké duševní újmy. Na druhou stranu, bylo by zajímavé, kdyby se slušné momenty alba vyextrahovaly, nějak vkusně navázaly a vydaly v koncentrované podobě na patnáctiminutovém EP. Osobně si troufám tvrdit, že by to byla bomba, protože potenciál v tom materiálu cítit je, jenže díky svému rovnoměrnému rozložení po celé délce alba fatálně ztrácí na intenzitě. A to dokonce i v případě dvou až tříminutových skladeb, které tvoří většinu tracklistu a které jsou svou délkou vyloženě předurčeny být krátkým, ale nemilosrdným nářezem…
Je to vážně škoda, že album dopadlo tak, jak dopadlo. Být to lepší, asi bych si mohl na seznam připsat další oblíbenou kapelu. Jenže realita je jiná a já pochybuji, že si “Hordes of Zombies” ještě kdy dobrovolně pustím, když jsem se do každého poslechu skutečně ukecával. Ne nadarmo se říká, že některé legendy by se neměly budit, a ač jsem neslyšel první reunionové album “Darker Days Ahead”, obávám se, že Terrorizer jsou přesně ten případ. Co naplat, třeba to vyjde příště, pokud se to tedy pánové a dáma nerozhodnou zabalit definitivně…
