 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 53:25 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Dovolte mi, abych se v dnešní recenzi zase jednou vrátil hluboko do loňského roku. Samozřejmě jde jen o takovou řečnickou žádost, v reálu mi nikdo nemá co dovolovat nebo zakazovat, protože si sem můžu psát jakékoliv píčoviny, co se mi jen zamanou. Myslím ovšem, že pokud patříte k těm nemocným jedincům, kteří si libují v poslechu hlukového marasmu, tak byste tuhle recenzi klidně povolili, kdyby na to přišlo. Čistě jen z toho důvodu, že recenzí na noise není nikdy dost!
Obálka „Meditations on Insignificance“ nenapovídá, že pod sebou bude skrývat zástupce toho pravděpodobně nejextrémnějšího hudebního žánru, jaký kdy člověk stvořil. Alespoň tedy mně to jako typický noisový přebal opravdu nepřijde. Podobně ani název neslibuje nic, z čeho by člověku měly krvácet uši. Můžete si však být jistí tím, že meditační zážitek The Blight rozhodně nenabízejí.
O „Meditations on Insignificance“ bych si dovolil prohlásit, že patří k těm případům, na nichž je nádherně slyšet, že ani noise – jakkoliv je to formálně vzato jenom sonický bordel vyhnaný do extrémních hodnot – nemusí být na jedno brdo a že zdaleka ne všechny noisové formace musejí znít nemlich stejně. Album (jen tak mimochodem, dle Bandcampu jde o třetí nahrávku The Blight, ale nedovolím si soudit, co jsou ty předchozí zač… dle obalů to vypadá na demosnímky, ale stopáže počinů tomu neodpovídají) je bezesporu extrémní a v určitých momentech dokáže pořádně pozlobit ušní bubínky. Napříč deskou se nachází množství vysoce kakofonních pasáží, při nichž by se jedincům holdujícím vzletným melodiím nejspíš začal drát mozek ven všemi známými i doposud neobjevenými tělesnými otvory naráz. Což je samozřejmě nanejvýš v pořádku, poněvadž když posloucháme hluk, přesně tohle chceme – poslech noisu totiž není zábava, nýbrž výzva.
To je ovšem jenom jedna strana mince. „Meditations on Insignificance“ totiž patří k těm případům, kdy jsou nervydrásající pasáže prostředkem, nikoliv nejzazším cílem. Dané tvrzení mohu podpořit poukázáním na skutečnost, že hluková extrémnost tvoří pouze určitou, byť významnou část stopáže. The Blight se totiž nerozpakují tvořit mnohem dynamičtěji a variabilněji, než je v čistokrevném noisu běžně zvykem. Samozřejmě, že asi nikoho z vás nevytrhne, když budu mluvit třeba o dronových vlivech, protože jde o jeden z těch žánrů, které se s noisem kombinují úplně běžně, podání The Blight je však docela jiné. Jejich muzika nepůsobí jako nahodilá hluková improvizace, ale jako záležitost s evidentní vizí a skladatelskou péčí. Což je nanejvýš zajímavé, jelikož The Blight se sami k improvizaci přiznávají. Ale i to jistým způsobem vypovídá o kvalitě alba.
Jinými slovy, jednotlivé stopy na „Meditations on Insignificance“ nepůsobí jako pouhé formální rozdělení zvukové stěny, nýbrž jako skutečné skladby s určitým vývojem, jakkoliv to může znít vzhledem k žánrovému rámci paradoxně. Dost tomu napomáhá i skutečnost, že The Blight není dalším krabičkovým chaosem. Kapela (opravdu kapela – jsou zde tři členové) zcela zjevně užívá živých nástrojů, takže na „Meditations on Insignificance“ uslyšíte třeba bicí nebo kytaru. Akorát jsou znásilňovány, aby nevytvářely souhru, nýbrž nelibozvučnou disharmonii.
Názvy písní – a tím spíš v kombinaci s obalem – jasně naznačují, že za „Meditations on Insignificance“ se bude skrývat i nějaký myšlenkový koncept, o jehož náplni lze něco málo pochopit z jediného průvodního textíku na Bandcampu formace. Zároveň – a možná je to jen můj vsugerovaný dojem – nemohu tvrdit, že bych čistě na základě samotné hudby vůbec netušil, která bije. Mnohé momenty „Meditations on Insignificance“ totiž znějí dost vesmírně – nejnápadněji je to asi slyšet v první části „Star“.
Samozřejmě, že odpočinková záležitost to není. Ale to by při podobné muzice očekával snad jen blázen, přestože zrovna v případě „Meditations on Insignificance“ bych se o muzice nebál hovořit. Svou sílu nahrávka nesporně má a poskytuje až určité zalíbení v kakofonii, ale díky své tvárnosti a rozmanitosti nedochází k otupení vlnou extrémního hluku, jako se tomu děje u jiných žánrových desek. Rozhodně zajímavá záležitost, která za poslech stojí.