Archiv štítku: The Meads of Asphodel

Forefather / The Meads of Asphodel – English Steel

Forefather / The Meads of Asphodel - English Steel

Země: Velká Británie
Žánr: black metal
Datum vydání: květen 2017
Label: Godreah Records

Tracklist:
I. Forefather – Tales from a Cloud-Born Land
01. Opening
02. Two Sacred Oaks
03. One Blood and One Bone
04. Strongbow’s Death
05. In Victory We Feast
06. Out of Time
07. Daughter of Twilight

II. The Meads of Asphodel – Taste the Divine Wrath
08. An Ebullient Prelude to a Loathsomely Grim End
09. Chidiock Tichborne
10. You’ve Got the Hate [Candi Stanton cover]
11. Balthasar Gèrard
12. Infidel
13. You’ve Got the Hate [Candi Stanton cover; Metatron demo version]
14. Castleland [Desaster cover]
15. Perfect Day [The Saints cover]
16. Borstal Breakout [Sham 69 cover]

Hrací doba: 59:43

Odkazy Forefather:
web / facebook / bandcamp

Odkazy The Meads of Asphodel:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Headshot Metal Media

ForefatherThe Meads of Asphodel jsou už dávno zavedená jména ostrovního black metalu, tudíž předpokládám, že ani jednu z těchto formací nemusím nijak sáhodlouze představovat. Těmi známějšími jsou dle mého jednoznačně The Meads of Asphodel, kteří si svým experimentováním a otevřeným přístupem k blackmetalovému žánru nastřádali množství fanoušků. Forefather možná nejsou tak proslulí a zdánlivě tedy na splitku „English Steel“ tahají za kratší konec, ale myslím, že kdo se jen trochu zajímá, už na jejich tvorbu také narazil. Však také za svou dvacetiletou kariéru nastřádali sedm dlouhohrajících desek.

Asi není třeba dodávat, že obě jmenované formace spojily své síly na společném splitku „English Steel“ – vždyť to snad dostatečně výmluvně říká název tohoto článku. Rozhodně se však musím podrobněji zastavit u toho, co za materiál skupiny na tento počin dodaly.

Forefather vydali své poslední řadové album „Curse of the Cwelled“ v dubnu 2015 a od té doby nic nového do světa nevypustili. Na „English Steel“ tedy přicházejí se zbrusu novým materiálem. Jim vyhrazená půlhodinka nese název „Tales from a Cloud-Born Land“ a vyjma „English Steel“ souběžně vyšla i jako samostatné EP, které má jen tak mimochodem naprosto odporný amatérský obal, mnohem horší než obálka splitu.

To The Meads of Asphodel co do dlouhohrajících počinů mlčí již od jara 2013, kdy vyšlo „Sonderkommando“. V mezičase ovšem nezaháleli a vysypali hned několik neřadovek, mezi nimiž nechybí třeba zajímavý kazetový boxset, několik kompilaček nebo splitko s personálně spřízněným projektem The Wolves of Avalon, jejž má pod palcem zpěvák Metatron. Pro nás je však nyní nejdůležitější split „Taste the Divine Wrath“ se zámořským projektem Tjolgtjar pocházející z června 2015.

Když dodám, že strana The Meads of Asphodel na „English Steel“ se rovněž jmenuje „Taste the Divine Wrath“, asi začnete správně tušit, že se tu opakuje těch pět samých songů, jaké byly ke slyšení už na dva roky starém splitku. Rozdíl je v tom, že split s Tjolgtjar vyšel pouze na LP, zatímco „English Steel“ je k mání v CD podobě, tudíž je nyní materiál k dispozici na jiném fyzickém nosiči. K původním pěti písním pak The Meads of Asphodel na „English Steel“ přidali ještě další čtyři kusy, konkrétně alternativní verze jedné skladby a tři covery.

Vezměme to ovšem popořádku. Půlhodinka Forefather působí na první poslech nepříliš výrazně, ale záhy se ukáže, že „Tales from a Cloud-Born Land“ na tom tak špatně není. Jinými slovy, anglická dvojice si vcelku s přehledem udržuje svůj standard slušné kapely, která možná nehraje nejvyšší ligu, ale za svou tvorbu se nemusí stydět. Pokud vám je tvorba Forefather doposud neznámá, měli byste očekávat pohodový, nijak zvlášť extrémní black metal s pohanskou atmosférou.

Intro „Opening“ s výraznými kytarovými melodiemi zní upřímně řečeno dost špatně, až bych řekl, že zde se Forefather docela ustříkli. Následující „Two Sacred Oaks“ naštěstí vyspraví náladu, protože se jedná o jeden z nejlepších kousků ípka. Nejedná se o nic zásadního, ale jednotlivé komponenty jsou poskládány zkušeně a umně a dílčí nápady mají dobrou kvalitu, ať už jde o riffy, příjemně bublající baskytaru nebo vkusně zakomponované pasáže s čistým zpěvem.

Forefather

„One Blood and One Bone“ mě zaujala především kytarovým sólem v polovině, které Forefather opsali od Iron Maiden, ale proč ne. Hymnická „Strongbow’s Death“ má ucházející atmosféru a společně s „Two Sacred Oaks“ ji řadím asi nejvýš. „In Victory We Feast“ už je slabší a trochu mě na ní iritují určité pasáže, které jako by vypadly z mainstreamového pagan/folk/viking metalu, jenž frčel x roků nazpět. „Out of Time“ mi nic moc nedala, i když mě vyloženě nesere, a poslední „Daughter of Twilight“ zase působí z celého materiálu nejméně konzervativně, takže oukej.

Přejděme tedy k The Meads of Asphodel. V pětici songů prezentovaných již na starším splitku se ukrývají čtyři vlastní věci a jeden cover. Intro „An Ebullient Prelude to a Loathsomely Grim End“ je skvělé a další skladby nabízejí black metal v typickém stylu kapely včetně nezaměnitelného vokálu mistra Metatrona. Jedná se spíše o méně zvrhlou část tvorby The Meads of Asphodel, ale pár uličnických detailů rozhodně najdete i tady. Všechny tři písně jsou moc fajn a osobně nejvíc fandím „Balthasar Gèrard“, i když třeba „Chidiock Tichborne“ má také některé moc dobré momenty.

The Meads of Asphodel

Přesně v polovině již známé pětice se nachází cover „You’ve Got the Hate“ (v originále „You’ve Got the Love“) od americké zpěvačky Candi Staton. I předělávka je natočena s ženským zpěvem a i díky tomu působí vklíněná mezi blackmetalové songy jako slušné osvěžení, ale jinak se o žádný zázrak nejedná. Ten samý song se pak objevuje i mezi novými bonusy podruhé, tentokrát ovšem v demo verzi nazpívané Metatronem. Zbylé tři covery pocházejí původně od Desaster, The Saints a Sham 69, přičemž nejvíce mě z nich baví „Castleland“ od prvních jmenovaných.

„English Steel“ nabízí na splitko docela vydatnou porci materiálu – poslech celé nahrávky zabere rovnou hodinou, již si obě kapely rozdělily půl na půl. Hudebně jsou mi bližší The Meads of Asphodel, a když přijde na vlastní tvorbu, vedou právě oni. Jejich půlhodina je ovšem ředěna množstvím předělávek, z nichž opravdu baví jen ta od Desaster, takže strana Forefather zase působí kompaktněji. Jako celek je „English Steel“ vlastně vcelku fajn, ale jen tak na pár poslechů – zase nejde o tak zásadní materiál, abych se k tomu musel vracet, a doma ve sbírce to taky nutně nepotřebuju.


Novinky 23-4-15

>>> Podle doposud neověřených zpráv se Američané Disturbed údajně nacházejí ve studiu, kde nahrávají své další, celkově šesté album. Oficiálně však doposud nic nebylo potvrzeno. Disturbed mají přestávku od roku 2011; poslední desku “Asylum” vydali v roce 2010.

>>> Iced Earth hlásí, že se nyní budou věnovat skládání své další studiové desky. Její pracovní název zní “The Judas Goat”, a pokud půjde všechno podle plánu, počin by mohl vyjít začátkem roku 2016. Do sestavy se zároveň vrací staronový bubeník Brent Smedley.

>>> Ukrajinská black metalová stálice Крода má těsně před vydáním dalšího alba, které nese název “GinnungaGap GinnungaGaldr GinnungaKaos”, jež bude zároveň druhým řadovým počinem kapely po odchodu Viterzgira, poloviny někdejšího tvůrčího dua. Novinka bude k mání od 1. května u firmy Purity Through Fire jako digipack CD. Obal tady, tracklist následuje:

01. На крилах шторму 02. Штрига повні 03. Навій схрон 04. Чорні хребти Карпат 05. Прірва себе 06. Туманом снігової імли 07. Здохніть разом із богом своїм! 08. Нічного неба очі

>>> Projekt Lindemann, na němž se podílejí Till Lindemann (Rammstein) a Peter Tägtgren (Hypocrisy, Pain), vydá v květnu své debutové album “Skills in Pills”, k němuž byl nyní zveřejněn obal. Pro připomenutí ještě tracklist:

01. Skills in Pills 02. Ladyboy 03. Fat 04. Fish On 05. Children of the Sun 06. Home Sweet Home 07. Cowboy 08. Golden Shower 09. Yukon 10. Praise Abort 11. That’s My Heart

>>> Francouzští depressive black metalisté Nocturnal Depression konečně vydají dlouho slibované album “Spleen Black Metal”. Následovník “The Cult of Negation” z roku 2010 vyjde 25. května pod značkou Avantgarde Music. Obal tady, tracklist následující:

01. Elégie 02. L’isolement 03. Acédie 04. Méditation grisâtre 05. Un immense désespoir 06. Remords posthume 07. Spleen Black Metal

>>> Experimentální black metalisté The Meads of Asphodel z Velké Británie ohlašují vydání nového split EP, na němž se budou podílet společně s americkým projektem Tjolgtjar. Počin vyjde 2. června skrze Eternal Death Records jako limitované 7” EP. Na straně The Meads of Asphodel, která se jmenuje “Taste the Divine Wrath”, se opětovně objeví několik hostů – Mirai Kawashima (Sigh), divadelní herečka Tania Azevedo a mexická folková skupina Cabrakaan. Kromě toho The Meads of Aspohodel pracují na další studiové desce.


The Meads of Asphodel – Sonderkommando

The Meads of Asphodel - Sonderkommando
Země: Velká Británie
Žánr: experimental black metal
Datum vydání: 6.4.2013
Label: Candlelight Records

Hodnocení:
Stick – 8/10
H. – 8/10

Průměrné hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Cože? Deska pojmenovaná “Sonderkommando”? Ale netřeba mít strach, prvotní “pro-nazi” pocit se ztratí s prvními tóny desky. Z celého alba totiž sálá velmi provokativní nadhled a cit pro ironii. Pohoršeni budou snad jen opravdu útlocitní. Britští The Meads of Asphodel v letošním roce přišli se svou pátou deskou a je jasné, že jejich experimentální pojetí žánru black metalového (a nejen jeho) pokračuje pořád na plné obrátky.

Takovým elementárním shrnutím toho, o čem vlastně jejich muzika je, se stává už úvodní titulka, překračující 12 minut hracího času. To je v pravdě velké sousto na strávení hned při začátku. Ale při tom, jak je vše kompozičně provrstvené, promyšlené to uteče jako nic. Přes Hitlerův projev se dohrabeme do floydovských pasáží, které jsou rázem přejety nekompromisní black metalovou mašinou, od které střílejí melodické vyhrávky na všechny strany. Takhle napsáno to opravdu zní jako chaos, na první poslech je to možná opravdu až příliš těžko stravitelné. Navíc když black metal je zde pouze jako základ. Tady totiž není nouze o výlety na punková kolbiště či power metalové sekání hlav drakům. Přitom všem to ale nezní nijak rozháraně.

Hlavní příčinou může být i to, že deska má více jak hodinu. To je stopáž, která je překážkou i mnohem známějším a “slavnějším” spolkům. Udělat tak dlouhé album, aby u něj člověk nekoukal na hodinky, jestli už by neměl být konec, není vůbec žádná sranda. Nicméně u počinu téhle chásky jsem se nudit vůbec nezačal. Pravda, při jejich schopnosti zahrát v hodině téměř jakýkoliv žánr, se občas objeví skladba, která mi příliš nejede přes zuby, ale to rychle přejde a za chvíli přichází zase věc, která mi dokáže srazit čelist.

Zvukovou banku alba kromě typických nástrojů dobarvují i všemožné samply a “běžné” zvuky. To posiluje atmosféru některých skladeb velmi mocně. Dobře funguje rozmluva se smrtí ve skladbě “Lamenting Weaver of Horror” (ve které si zahrál synátor zpěváka Metatrona). Celá kapela je vyhraná, kytary nejsou nezajímavé a často dost lahodné na poslech. Rytmika bicích u takové muziky nemůže být jednotvárná, takže André Kjelbergvik Thung plní vaši hlavu různými delikátními hračičkami se svou soupravou a barevnými rytmy. Zkrátka nezůstává ani basa, kterou lze celkem dobře slyšet a občas dostane i svůj samostatný prostor pro sebe. Třešničkou jsou pak už jen vokály, které jsou naprosto excelentní, a to jak agresivní, tak ty čisté hymnické.

Základy kapely leží v black metalu, ale mnoho black metalových fans toto dílko neskousne. Při dostatečné míře otevřenosti však album má čím zaujmout a nudit určitě nebude. Británie není zrovna black metalová velmoc, řekl bych, ale když už se z jejích luhů a hájů nějaká ta smečka dostane ven, umí pracovat originálně a tím pádem se stát tím lepším z toho, co současná podoba žánru nabízí.


Další názory:

The Meads of Asphodel jsou už dávno kapelou, od níž jsme zvyklí dostávat nádherně pošukanou muziku, která sice formálně bývá označována jako experimentální black metal, nicméně je to označení zcela nedostačující k tomu, co tihle Britové produkují. Předchozí “The Murder of Jesus the Jew” se mi sice zdá ještě šílenější než aktuální “Sonderkommando”, nicméně i o nejnovějším kusu z dílny The Meads of Asphodel bezezbytku platí, že se jedná o muziku na hony vzdálenou běžnému pojetí metalu, je to plné šílených nápadů, prapodivných kreací a dalších podobných kratochvílí. Z konkrétních songů mě určitě nejvíc zaujala hned dlouhá úvodní titulka “Sonderkommando”, hitová “Wishing Well of Bones” a dvoudílný opus “Children of the Sunwheel Banner”. Nicméně i další písničky ukrývají nejednu lahůdkovou pasáž, viz třeba úžasný čistý vokál v “Sins of the Pharaohs”. Jako celek se mi sice “The Murder of Jesus the Jew” líbilo o něco víc, ale i přesto je “Sonderkommando” výborná věc.
H.


The Meads of Asphodel – The Murder of Jesus the Jew

The Meads of Asphodel - The Murder of Jesus the Jew
Země: Velká Británie
Žánr: experimental black metal
Datum vydání: 15.11.2010
Label: Candlelight Records

Tracklist:
01. Boiled in Hell Broth and Grave Dust
02. My Psychotic Sand Deity
03. Apocalypse of Lazarus
04. Addicted to God
05. Stiller of Tempests
06. Man from Kerioth
07. Dark Gethsemane
08. Jew Killer
09. Genesis of Death
10. From Eagle to Cross
11. Apostle of the Uncircumcised
12. A Canticle for the Lost Amputees of Aelia Capitolina Who Have Been Trampled Under the Iron Shod Hooves of Salivating Hell Rams and Impaled on the Shimmering Tusks of Salvation Within the Abandoned Tabernacle of a Bronze Age Myth

Hodnocení:
H. – 8/10
Seda – 8/10

Průměrné hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Povím vám, ti The Meads of Asphodel jsou tedy pěkně vypečená cháska. V dnešní době se sice nálepkou experimentální označuje kde co, ale zrovna u těchto bláznů to sedne jako ona pověstná prdel na ještě pověstnější hrnec. Oficiálně jsou The Meads of Asphodel označováni jako experimentální black metal, ale jedním dechem je nutné dodat, že i tento popis je svým způsobem zavádějící. Black metal sice tvoří základ jejich hudby, myšlenky na nějaké garážově sypanice však ihned zaplašte. Na blackmetalové podloží totiž The Meads of Asphodel roubují úplně všechno, co jim přijde pod ruku. A to úplně všechno je myšleno doslova. Dost dobře to vystihuje jejich MySpace, kde má kapela v kolonce Sounds Like uvedeno: „Všechna hudba na světě smíchaná s extrémně metalovým spodkem.“ A to mi věřte, že tomu tak doopravdy je.

Na novince „The Murder of Jesus the Jew“ najdete všechno, na co si jen dokážete vzpomenout. Brutálně rychlé klepačky s krkavčím vokálem, atmosférické kousky, sbory, progrockové sólování, thrashující hoblování, pasáže jak z filmového soundtracku, folk, disco a ještě víc, to všechno splácané na jednu hromadu a poslepované do jednotlivých písniček tvořících hodně ujetý celek. O různé výstřednosti a experimenty na „The Murder of Jesus the Jew“ nouze opravdu není, což je zajisté klad, neboť se The Meads of Asphodel díky tomu odlišují natolik, že si je prostě splést nemůžete; druhou stranou mince však zůstává, jestli se vám to vůbec může líbit…

U záležitostí jako The Meads of Asphodel je nezbytnou podmínkou, abyste přistoupili na jejich hru, jinak to prostě nejde. Pokud to neuděláte, bude se vám „The Murder of Jesus the Jew“ jevit jako hovadská a samoúčelná patlanina bez hlavy a paty, něco jako kompilace všech myslitelných hudebních stylů naházených přes sebe bez ladu a skladu, a dost dobře možná také budete přemýšlet, jestli je to celé opravdu myšleno vážně, nebo si z nás všech kapela jen dělá nehoráznou prdel. The Meads of Asphodel jsou pro každou špatnost, nic jim není svaté, a když dostanou nějaký nápad, tak jej prostě použijí, zaběhlým žánrovým konvencím navzdory. Tahle kapela si sama na sebe hranice opravdu neklade a právě v tom tkví v jistém slova smyslu problém, protože „The Murder of Jesus the Jew“ se tak stává záležitostí, kterou průměrný metalový posluchač (a vlastně i jakýkoliv jiný posluchač) zřejmě nebude s to takříkajíc pobrat. Zvláště ortodoxní nechť se téhle desce vyhýbají jako čert kříži, jinak je sklátí mrtvice. Jenže pro tohle všechno, díky čemu budou jedni desku bez váhání splachovat do té nejhlubší toaletní mísy, ji druzí naopak budou milovat…

Jak jste ochotni na hru The Meads of Asphodel přistoupit a přenést se přes fakt, že do vás někdo bude hustit hudební kombinace, na které se ve slušné společnosti ani nemyslí, otevře se před vámi album vpravdě neobyčejné, i když chápat jej nejspíše nebudete ani tak. Ale i ta nepochopitelnost patří ke kouzlům „The Murder of Jesus the Jew“. Pokud překonáte úvodní šok, trochu se do toho zaposloucháte a začnete o tom přemýšlet, zjistíte, že to není jen vyhulený cirkus a samoúčelné honění trika, nýbrž jistým zvráceným způsobem zatraceně svojská věc, která si žije svým vlastním životem a má svůj vlastní vnitřní řád. Jeden člověk z deseti tento přístup bude kvitovat a nahrávku si užije, dalším devíti posluchačům se z toho zvedne kufr – to už je čistě vaše volba. Jedna věc je ale jistá – notná dávka úchylnosti je při poslechu výhodou!

Abych vám nabídl svůj osobní pohled na „The Murder of Jesus the Jew“ a dostál tak pravé podstatě toho, o čem by recenze měly být, tedy o subjektivním pohledu recenzenta (ne, děkovat mi opravdu nemusíte – mám to v popisu práce), musím se přiznat, že mně se to líbí. A to moc. Ačkoliv jsem zvyklý poslouchat ledajaké šílenosti, má první reakce se nesla ve stylu „co to zase kurva má být?“, následovaly úvahu o duševním zdraví muzikantů a nakonec protáčení panenek spojené s výbuchy mozkových center normálního smýšlení. Jelikož mi je ale přístup, jaký The Meads of Asphodel v hudbě praktikují, velice sympatický, netrvalo dlouho a deska mi sakra zachutnala. Po zralé úvaze a několikanásobném pečlivém poslechu tedy hodnotím ryze subjektivní osmičkou (nebo by možná spíš více sedělo 8,5?), nepochybuji ale o tom, že mnozí z vás by tomu bez váhání šoupli nulu. Budu se muset opakovat – prostě a jednoduše se váš názor na „The Murder of Jesus the Jew“ bude odvíjet v závislosti na vašich hudebních choutkách (což samozřejmě platí i obecně, ale zrovna u The Meads of Asphodel to platí ještě dvojnásob) – jestli jste jako posluchači schopni a ochotni věnovat svůj sluch nevázané avantgardnosti, jste na správné adrese, pokud ne, jste bez šance.

A že jste se toho moc z téhle recenze nedozvěděli? Že jsem nezmínil nějaké vrcholy či nejpovedenější skladby? Ale kdeže, co vás nemá… přece bych vás neobral o to slastné objevování, která z těch všech ujetostí je na „The Murder of Jesus the Jew“ ta nejujetější. Příjemnou zábavu, a kdyby vám to náhodou vysmažilo mozek z hlavy jako mně, potkáme se u doktora Chocholouška.

The Meads of Asphodel


Další názory:

Jedním slovem? Šílenost. Ale v dobrém slova smyslu. Tato parta dokázala zkombinovat tolik žánrů, ale i přesto se to skvěle poslouchá. Chvílemi tam zní hudba, která by se neztratila ani v cirkuse, poté následuje čistý black metal, který se proloží akustickou kytarou, a pak zase jede opět něco jiného. Skvěle v tom fungují i prvky folk metalu. The Meads of Asphodel dali dohromady opravdu unikátní hudbu, kterou stojí za to minimálně vyzkoušet. Má nejoblíbenější je „Addicted to God“ s velice zábavným textem, který je podán v ještě zábavnější formě. A když potom všem opět jede vynikající black? Není co řešit, vysoké hodnocení je na místě.
Seda