Progresivní rockeři The Pineapple Thief v září v Brně! Britský kvintet přiveze fanouškům Radiohead, King Crimson nebo Porcupine Tree své jedenácté album Your Wilderness. Zpoza bicí soupravy je podpoří bubenická legenda Gavin Harrison, jinak člen právě zmíněných King Crimson.
The Pineapple Thief existují více než 17 let. Za ty roky dotáhli svůj rukopis takřka k dokonalosti. V jejich hudbě se spojují klidnější akustické pasáže, poprockové melodie jak od Thoma Yorka i dravější postupy v duchu Porcupine Tree. Na celou zvukovou krajinou se nese lehce rozpoznatelný hlas Bruce Soorda, bez něhož si Pineapple Thief nelze ani představit. Přestože The Pineapple Thief nejsou masová záležitost, hudební kritici chválou většinou nešetří. O desce Magnolia z roku 2014 Guardian napsal, že jde o “perfektní směs inteligence, síly a krásy a citlivého psaní – mistrovské dílo moderního rocku”. Classic Rock Magazine pak Magnolii označil za “nádherné album – bezchybně produkované, sestavené se skutečnou láskou a imaginací”.
Na poslední album Your Wilderness si kapela přizvala celou řadu hostů. Za bicí zasedla progrocková legenda Gavin Harrison, bubeník někdejších Porcupine Tree a aktuálně člen King Crimson, na klarinet hraje John Helliwell ze Supertramp, Darran Charles z Godsticks pomohl s kytarou a Geoffrey Richardson z Caravan zajistil smyčcový kvartet.
Vstupenky na koncert na Melodce jsou k dispozici prostřednictvím běžných předprodejů. Nejlevnější lístky jsou na webu pořadatelské agentury www.obscure.cz
The Pineapple Thief (UK) + support 27. 1. 2016, Futurum Music Bar, Praha
Do Prahy se po delším čase vracejí britští prog rockeři Pineapple Thief, zpoza bicí sestavy je tentokrát bude pohánět bubeník Gavin Harrison, jinak člen Porcupine Tree a King Crimson. Kapela jede turné k už jedenácté desce Your Wilderness (2016).
Pineapple Thief mají už roky osvědčený a k dokonalosti dotažený hudební recept. V jejich hudbě se spojují klidnější akustické pasáže, poprockové melodie jak od Radiohead v kombinaci s dravějšími postupy jako od Porcupine Tree v elektronikou v podkresech. Nad celou zvukovou krajinou jasně vyčnívá signifikantní hlas Bruce Soorda, bez něhož si Pineapple Thief nelze ani představit. Novou personou v sestavě je ovšem bubeník Gavin Harrison, jinak člen právě zmíněných Porcupine Tree nebo kultovních King Crimson.
Vstupenky na koncert ve Futuru jsou k dispozici prostřednictvím běžných předprodejů. Nejlevnější lístky jsou na webu pořadatelské agentury www.obscure.cz.
Britští progresivní rockeři The Pineapple Thief vydali dnes, 12. srpna, novou desku s názvem „Your Wilderness“. Novinka je k mání u Kscope na CD i LP, její přebal najdete tady, tracklist následuje:
01. In Exile 02. No Man’s Land 03. Tear You Up 04. That Shore 05. Take Your Shot 06. Fend for Yourself 07. The Final Thing on My Mind 08. Where We Stood
Země: Velká Británie Žánr: alternative / progressive rock Datum vydání: září 2012 Label: Kscope
Tracklist:
01. Burning Pieces
02. Warm Seas
03. Last Man Standing
04. All the Wars
05. Build a World
06. Give It Back
07. Someone Pull Me Out
08. One More Step Away
09. Reaching Out
Když jsem před dvěma lety poslouchal tehdy čerstvě vydanou desku The Pineapple Thief, “Someone Here Is Missing”, představoval jsem si její autory jako velmi mladé hudebníky s nesmírným talentem, který bude ovšem potřeba zkrotit správným směrem. Nespoutaná energie, množství elektroniky i mladický projev zpěváka ve mně vyvolával dojem, že “Someone Here Is Missing” musí být debutové album kapely. Teprve o mnoho měsíců později jsem se dozvěděl, že debutové album The Pineapple Thief vyšlo již v roce 1999 a zmíněná deska byla již jejich osmou nahrávkou.
Jak jsem později zjistil, ona “nedospělost” The Pineapple Thief rozhodně nebyla dána nedostatkem zkušeností, protože již starší desky (počínaje debutem) zněly naopak velmi dospěle. Na minulém albu tak šlo spíše o stylizaci, a otázka, jakým směrem se kapela vydá příště, se nabízela takřka automaticky. Sestava kapely zůstala stejná a nic se nezměnilo ani na pozici “hlavního mozku” – Bruce Soord stál u zrodu novinky ve stejně důležité pozici jako u alb předchozích. Poprvé si však The Pineapple Thief mohli dovolit zapojit do nahrávání dvaadvacetičlenný orchestr, a ten výsledný zvuk nahrávky ovlivnil výrazně. Mnohé také jistě potěší, že nahrávání smyčců proběhlo v Praze.
Pokud vedle sebe postavíte desky “All the Wars” a “Someone Here Is Missing”, jen těžko uvěříte, že je stvořila stejná kapela a ještě ke všemu vznikly tak krátce po sobě. Zatímco minulé album bylo plné rozmařilé elektroniky a veskrze (až na výjimky) pozitivní nálady, novinka je mnohem klidnější a temnější. Méně je také výletů do metalových vod a ty, které zbyly, jsou spíše drtivě intenzivní než energické. Co však na první pohled novince chybí ze všeho nejvíc, je hitový potenciál, kterým minulé album oplývalo. “All the Wars” rozhodně nepochopíte na první poslech, dokonce bych si troufl říct, že vás na první poslech vůbec nezaujme. Já to měl stejné, ovšem můžu slíbit, že po postupném prozkoumání objevíte některá nesmírně krásná zákoutí, se kterými se “Someone Here Is Missing” nemůže srovnávat.
Orchestr je jedna z věcí, která na album měla naprosto zásadní vliv, ovšem ne ve stylu “máme orchestr, a tak ho musíme strkat úplně všude”. Jeho použití je spíše skromné a v některých písních se neprojevuje vůbec. Příkladem budiž hned úvodní “Burning Pieces”, která patří mezi nejchytlavější a nejostřejší písně alba. Svým vyzněním je ovšem poněkud osamělá. Ostatní písně se k podobné razanci musí nejprve propracovat (pokud se k ní vůbec dopracují) a právě v těchto částech má největší vliv smyčcový orchestr. První skladbou, na které se podepsal, je “Last Man Standing”. Tu charakterizuje předěl v polovině písně, kdy již nabytá gradace okamžitě odezní a vše začíná znova, ovšem protentokrát se smyčci a mnohem napjatěji. Skvělým spojením smyčců a chytlavosti pak vyniká “Build a World”.
Z velké části pak albu dominují jemné, mnohdy téměř akustické skladby. Smyčce v nich rozjíždějí nádhernou hru, nikdy však nepřebírají vůdčí roli. Ta zcela jasně patří Bruci Soordovi, jeho zpěvu a kytaře. V tomto ohledu tak album působí více jako sólový projekt. Skladbou, ve které se všechny zmíněné vlivy spojí dohromady, je závěrečná “Reaching Out”. S akustickým úvodem evokuje titulní “All the Wars”, chytlavým refrénem připomíná píseň “Last Man Standing”, ovšem intenzitou orchestru je v kontextu alba opravdu unikátní. Její délka se navíc dotýká hranice deseti minut, a tak má na postupné rozjíždění dostatek prostoru. Její závěr se snadno řadí mezi nejmetalovější momenty na albu a také mezi ty nejpůsobivější.
Všelijaké limitované edice jsou dnes víceméně povinností, ovšem málokterá kapela dokáže jejich koupi učinit tak zajímavou jako The Pineapple Thief. Druhý (bonusový) disk je tak běžnou součástí, jen výjimečně však obsahuje víc než jednu či dvě další skladby, nějaký ten cover či koncertní záznam. Druhý disk “All the Wars” však obsahuje takřka celé album v akustickém provedení. Sedm z devíti skladeb zde dostalo prostor vyniknout v poněkud jiném světle a je to zajímavý poslech. Některé skladby (jako třeba titulní “All the Wars”) prošly jen minimálními změnami, jiné (závěrečná “Reaching Out”) byly naopak téměř kompletně nově vystavěny. Největší váhu pak v akustickým verzích nemusí mít stejné prvky jako ve verzích “plnohodnotných”, a proto je zajímavé sledovat, jak se s transformací skladeb kapela poprala. Jediné písně, které se proměny nedočkaly, byly rychlejší “Build a World” a “Give It Back”, kterým by ovšem zjemnění nejspíš jen ublížilo. I do akustických verzí si však našly cestu smyčce, a mnohdy kvůli absenci dalších nástrojů zní mnohem výrazněji. Zcela nová je pak píseň “Every Last Moment”, nového (neakustického) kabátu se pak dočkala i starší “Light Up Your Eyes”.
Devátá deska The Pineapple Thief tak každopádně stojí za hřích. Díky zajímavému obsahu navíc nelze nedoporučit dvou diskovou edici. Není to však album na první poslech, a proto je mu třeba věnovat pozornost. Smyčce na něm hrají klíčovou roli, cenou za ně je však téměř kompletní nepřítomnost kláves, které činily předchozí album The Pineapple Thief skvělou deskou. Svou vyspělostí, náladotvorností a také neproniknutelností krásných melodií je však novinka mnohem zajímavější než její předchůdce. Jen je, zdá se mi, pro poněkud jiné publikum. Pokud máte rádi alternativní, popřípadě i progresivní rock a jste ochotni dát albu trochu času, mohu vám “All the Wars” jen doporučit.
