 |
|
Země: Kanada Tracklist: Hrací doba: 55:04 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Dnešní recenzi nemohu začít jinak než dvěma slovy: Musk Ox. Jestliže tápete a nevíte, kam mířím, vězte, že jde – krom anglického výrazu pro pižmoně – o kanadskou kapelu vyjadřující se skrze tóny na pomezí neofolku a komorní hudby. Několik měsíců nazpět se na našich stránkách objevila recenze, poté i rozhovor, tudíž chcete-li, podívejte se, případně poslechněte, je to vážně fajn muzika. Ovšem zpět ke dnešnímu dni a tomuto textu. Ten patří debutové desce „Through Darkness into Light“ z pera kanadského dua The Visit, které s spojuje Musk Ox nejen země původu, ale spousta dalších atributů.
Hlavním propojovacím článkem obou kapel je osoba violoncellisty Raphaela Weinroth-Browneho. Zatímco v rámci Musk Ox má hlavní slovo především kytarista Nathanaël Larochette a náš milý cellista se ke kapele přidal až postupem času, The Visit jsou o něčem jiném. Jde totiž právě o projekt Browneho, s nímž v sestavě kapely figuruje ještě vokalistka Heather Sita Black. V takovémto složení Kanaďané fungují již od svých počátků v roce 2012, přičemž doposud vydaného materiálu není přespříliš. Ke dnešnímu datu jsou na světě dva singly a loňská dlouhohrající deska, jež si jednu ze singlových skladeb vypůjčila a přidala k ní další čtyři nové. I hudebně ona paralela s Musk Ox do jisté míry funguje. V základu se bavíme o neofolku založeném na energickém podání smyčců, v případě The Visit na již zmíněném violoncellu. Nicméně zatímco projekt kolem pižmoně Larochetta se spokojil s hlasy svých nástrojů, „Through Darkness into Light“ přichází ještě s ženským vokálem navíc. Jestliže jste tudíž chtěl někdo vědět, jak by Musk Ox zněli v jiné než ryze instrumentální podobě, kanadští krajané by mohli posloužit jako částečná odpověď.
Jak padlo výše, album sestává z pěti kompozic. Takřka všudypřítomným základem budiž energická hra na violoncello. Žádný minimalismus či dlouhé pasáže na vydechnutí, bavíme se primárně o ostrých dramatických přeletech smyčcem, o neskutečné intenzitě a bezpočtu dílčích harmonických vrcholů. I když dojde k výměně smyčce za prsty a Browne spustí jemné pizzicato, je záhodno se chystat na další dramatické záchvaty plné rytmicky rozdováděných pasáží, jež pokaždé vyústí v táhlé rozmáchlé výjezdy využívající celý hmatník. Přestože jako instrumentální základ slouží Kanaďanům jediný nástroj, díky všudypřítomné rozmáchlosti nepůsobí chudým dojmem. I tak by ale jedna výhrada byla. Vzhledem k tomu, že Browne sází jeden dramatický vrchol za druhým, člověk se ve druhé polovině alba cítí trochu přesycen, povedené gradace už zůstávají spíše bez povšimnutí a třeba závěrečnou „Into Light“ zanechávám napospas mé nepříliš vysoké koncentraci. Vyjma této výtky je to však instrumentálně paráda.
Doposud jsem trochu nevděčně nechal stát opodál vokál The Visit, za kterým stojí jistá Heather Sita Black. Vězte však, že jeho opomenutí nebylo náhodné. Po celou stopáž dominuje smyčcová hra a zrovna v tomto případě lze vokál pokládat až za sekundární složku hudby. Jestliže Browne předvádí silně dynamický projev, přednes zpěvačky a její východ evokující, nepříliš náročné melodie působí jako zmírňující kontrast. Nálada zpěvu zůstává takřka neměnná, jemná jako nejtenčí struny violoncella. K technicky propracované hře Browneho zatraceně ostrý kontrast. V některých pasážích propojení hlasu a cella funguje, v mnoha bohužel ne. Na vině většinou není ani tak náladový protipól obou složek, ale samotný pěvecký výkon a až příliš jednoduchá, popěvková povaha jinak také nepříliš vynalézavých melodií. Nefunkčnost hlásí například (až otravná) druhá část „Through Darkness“, hapruje i jí předcházející „Cast Off the Veil“.
Pakliže The Visit chtějí vokál udržet ve hře a zároveň nepůsobit nejistě, jak se tomu na „Through Darkness into Light“ nejednou děje, mělo by se s ním šetřit. V současné době v něm totiž zoufale postrádám nápaditost i emoce. Ty naopak nechybí hravému violoncellu, jež je jasným vévodou celého dění na albu. Místy sice působí Browneho hra trochu zbrkle a každou chvíli se honí za vrcholem, aniž by si postupu k jeho nalezení stihl posluchač vůbec stihl vážit, nápadů je ale tolik, že musíte být za dobráka a dostat (respektive vrátit) se konečně k pochvalám.
Vnímejme „Through Darkness into Light“ především jako debutovou desku kapely, která je na světě pár let. V případě debutů jde v prvé řadě o hledání potenciálu a ten nemusíte z The Visit nikterak dolovat – k nalezení je hned po prvních minutách poslechu. Ačkoliv čas s deskou strávený ukáže nedostatky, Kanaďané začali rozhodně slibně a nadprůměrně. Album se příjemně poslouchá, nechybí mu atmosféra ani velký počet parádních momentů. Na personálně spřízněné a kompozice rozvážněji skládající Musk Ox to sice nestačí, ale není kam spěchat. Žánrovou deskou roku se přece kariéra otvírat nemusí.