 |
|
H.: Metacyclosynchrotron: Cnuk: Dantez:
|
H.:
Letošní prosinec mi přijde nezvykle zajímavý. Poslední měsíc roku obvykle bývá slabší, ale tentokrát se zde najde hned několik slibných počinů.
Z oblasti black metalu určitě nebude radno minout nové počiny Horna a Akhlys. První jmenovaní patří ke klasikům finského black metalu a rozumnou kvalitu si s přehledem drží prakticky vždy. „Kuoleman kirjo“ se prozatím tváří, že na tom nic nezmění, i když délka sedmdesáti minut je teda dost. „Melinoë“ se mi po pár posleších také zatím zamlouvá, ale to se dá asi čekat od kapely, již vede frajer z Nightbringer a Aoratos.
Do třetice pak přihodím „Mothers Weavers Vulture“ od Grayceon, což je progresivní metal se zvláštním zvukem okořeněným cellem. Dřívější věci byly hodně v cajku, tak nevidím důvod, proč by se to nyní mělo změnit.
Metacyclosynchrotron:
V prosinci vidím pouze jednu osobní povinnost, a to nové EP Nexul, kde působí členové Hellvetron a Nyogthaeblisz. Opět se hraje rozbitý náser pro otrlé a zkušenější, ale trochu jinak, protože sound Nexul je deathmetalovější a citelně prodchnutý německým ultrakultem Katharsis. Nepřekvapí tedy přítomnost coverů „Raped by Demons“ a „Luziferion“.
Ale za pozornost toho stojí víc. Amor Fati se hned ze startu měsíce vytasí se splitkem německých Thorybos a Hadopelagyal. Ty druhé jsem si dosud kvůli názvu neposlechl, ale rád to napravím kvůli půlce Thorybos. Dlouhé album „Monuments of Doom Revealed“ ve warmetalovém ranku představovalo jen zajímavý průměr, následné splitko s Truppensturm bylo o Nietzscheho fous lepší a letošní kontakt s „bočáky“ jako Volt Sorcery a Stygian Temple mě přesvědčil, že členové přeci jen mají potenciál pro tvorbu doopravdy kvalitního zlo metalu.
A byl bych piča, kdybych neprubnul nové ípko tureckých Engulfed, když se mi jejich dlouhý debut dost líbil. K vybraným skladbám „Engulfed in Obscurity“ se vracím dodnes, přidanou hodnotu nalézám i ve faktu, že „Vengeance of the Fallen“ zdobí malba Tima Ketoly; jedna z posledních, kterou před smrtí ještě stihl dokončit.
Cnuk:
Nějakou dobu už mám možnost poslouchat novinku „Aldrig i livet“ od dánských Undergang a mohu s klidem říci, že nová deska se povedla. Jejich špinavý a zvrácený death metal tu dostává mnoho podob a nedokážu si představit, že by s tímto materiálem mohli někoho zklamat. I na popáté je to násilné, zastaralé a páchnoucí. Je tam prostě všechno, kvůli čemu máme Undergang rádi.
S dalšími dvěma položkami už to není tak jasné. Vlastně se nad nimi vznáší docela velké otazníky. Tou první je už jednou odložené „Messengers of Deception“ od Tau Cross. Album mělo původně vyjít před rokem, ale jelikož Rob Miller v děkovačce uvedl jako inspiraci jednoho popírače holocaustu, seběhla se mela, a nakonec se na Tau Cross vykašlali nejenom Relapse Records, ale také všichni zbylí členové. The Baron tak zůstal sám. Měl u sebe však kopii chystané nahrávky, takže sehnal nové spoluhráče, trochu ji upravil a nyní ji konečně servíruje k poslechu. Ukázky mě teda nebaví, atmosférou to na mě vůbec nedoléhá, ale uvidíme, jak to bude působit jako celek.
Podobně jsem se těšil také na druhou řadovku rakouského heavy metalu Molten Chains. Jejich prvotina „In the Antechamber Below“ byla originální variací na prastarý metal, ale jak je z vypuštěných skladeb zjevné, „Torment Enshrined“ zřejmě posune kapelu směrem k fádnějšímu vyznění, kde dostane velké slovo black metal. Zvukově došlo k celkovému vylepšení, čímž ale Molten Chains ztratili na zajímavosti. Poslech tomu dám, ale moje natěšenost klesla hodně hluboko.
Dantez:
Novinku od Horna rotuju celkem dost a navzdory aspektům, které budou hodně lidí určitě srát (zvuk, délka) si myslím, že jde o kvalitní počin – možná i nejlepší ze Spellgoth éry. „Kuoleman kirjo“ naštěstí kvalitativně navazuje spíše na poslední EP „Kuolleiden kuu“ než na dlouhohrající „Hengen tulet“, které éterem i přehrávači prošumělo a nezanechalo výraznější dojmy.
SNTS, tvůrce ambientně-industriálního techna, je regulérně častován přezdívkou „dark lord“, za což nemůže jen poutavá image, ale i materiál samotný. SNTS dosud udělal jen dvě plnohodnotné desky, z nichž ani jedna nedostála umělcova potenciálu – to se dosud běžně dělo na EPčkách. „The Unfinished Fight Against Humanity“ se však na základě ukázek jeví ambiciózněji. Nebudu proto dlouho otálet a pokusím se poslat do transu pomocí neutuchajících pulzů a hučících podkresů co nejdřív.
Kdyby Debemur Morti nereagovali na leak předčasným streamem, „Melinoë“ bych bez váhání posadil na první příčku. Je mi však jasné, že si za těchto podmínek už všichni toto zvukové zpracování nočních děsů uchem prohání, a jen proto novinku od Akhlys hážu na konec. Na okraj proto ještě zmíním – pro potenciální příznivce temného synthwavu – EP „All About Love“ od francouzské Sierry.
