 |
|
Země: Švédsko Tracklist: Hrací doba: 45:09
|
Na světě je spousta kapel, které jsou ve své tvorbě naprosto odevzdány svým vzorům a nehodlají na tom nic měnit. Snad už při samotném formování musí proběhnout diskuze, že cílem je znít jako tahle a tahle skupina. Pravda, nejedná se o žádnou větší tvůrčí invenci, ale zároveň není moudré hned něco takového odsoudit. Kolikrát se totiž může jednat o zdařilou „poctu“, což je ještě lepší v případě, kdy už daný idol neexistuje nebo se napodobovanému stylu nadále nevěnuje.
Přesně to je případ dnešní recenze, tedy „Control the Fear“ od Negative Self. Těm šéfuje Andreas Sandberg, známý to švédský suicidaolog. Nejprve se legendám z Venice přibližoval s kapelou Dr. Living Dead! odkud před pěti lety odešel a založil právě Negative Self, kteří dá se říci pokračují ve stejném směřování. Jejich eponymní debutové album z roku 2015 je solidním počinem, jenž se přeci jenom od Dr. Living Dead! odlišuje.
Ona odlišnost tkví v tom, co si ze Suicidal Tendencies kdo vezme. Obě dvě kapely míří na jejich éru z druhé poloviny osmdesátých let, avšak Negative Self se daleko více zaměřují na melodie a jemnost, zejména ve zpěvu. Nejenom zaměřují, ale rovnou zveličují, čímž všemu dávají alespoň trochu jinou tvář. Jestli tak máte rádi v ranku crossover thrashe nekompromisní rychlost a obecně divočinu, tady to nedostanete. Já bych se nebál nazývat takovouto věc třeba emo thrashem, protože celá o emocích je, a to jak hudebně, tak především textově. To, že je něco emo ještě neznamená, že to musí zákonitě taky znít přihřátě. Zrovna třeba v punku je to celkem běžná věc.
Kromě tohoto prvku se zde také samozřejmě vyskytují všechny ostatní zavedené postupy, co jsou s tímto žánrem spjaty. Takže i když se to tu neřeže hlava nehlava, tempo je rychlé, i volnější až baladické, objevují se tu melodická sóla a vyhrávky a v několika skladbách dojde i na sborové gang vokály. Z tohoto hlediska je to zase po sté opakovaná formule, ale díky zmiňovanému vlastnímu obohacení to není až tak nápadné.
Negative Self tuto prověřenou formu zvládají naplňovat obstojně a i napodruhé jim to vychází. Oproti prvotině se na „Control the Fear“ sice vůbec nic nezměnilo, ale i tak mi v hlavě nevrtala myšlenka, že by už bylo zbytečné. Jedna věc je na druhé desce přeci jenom lepší a to její zvuk, který je vzdušnější a lépe v něm vynikají nástroje, hlavně basa se taky konečně ukázala. Jinak skladatelská činnost je velice podobná, opět se povedlo napsat několik padnoucích melodií, dobře je provázat s říznějšími riffy, a neustále měnit rytmické polohy.
Na nic víc si „Control the Fear“ ani nehraje. Stále zůstává na poli thrashe či punku spíše okrajovou záležitostí, kdy je jeho cílovka jasně daná, a největší překážkou pro většinu posluchačů bude nadále zpěv. Ta obsese Suicidal Tendencies je možná až přílišná (stačí kouknout na kapelní merch, logo, vizáž), ale jedna věc se jim musí nechat. Novinka, stejně jako první nahrávka, s každým dalším poslechem roste a pomalu se zahlodává do mozku. K debutu se stále občas rád vracím a myslím, že s „Control the Fear“ to nebude jinak.
Nejvíce jsem si oblíbil riffovačku „No Common Ground“, úvodní „Underneath the Wave“ a „A New Beginning“. Vlastně tu není vyloženě špatná skladba, jenom bych viděl mínus v délce některých z nich (třeba závěrečná šestiminutovka „The Pain Returns“) a vůbec celého alba. Nevadilo by jednu, dvě písně vynechat a zachovat tak esenci zábavnosti co nejsilnější. Hlavním faktorem však stále zůstává nutnost přistoupit na fakt, že tu existuje jiná parta, co to už kdysi dělala ještě lépe a při tom úplně nanovo.
Doporučení pro poslech Negative Self je myslím jasné. „Control the Fear“ je dobře udělaný tribut, má všechny škatulkové náležitosti, nechybí mu energie a dokáže zabavit. Nakonec by se mu dala připsat i špetka vlastního příspěvku. Můžete u toho v klidu odpočívat a zároveň to použít jako doprovod při jízdě na skejtu. Těžko pospat Negative Self bez užití Suicidal Tendencies, ale když jim samotným to zjevně nevadí, proti gustu… za mě povedený výtvor, ovšem bez větších ambicí.
