Archiv štítku: Tortura

Koncertní eintopf – únor 2019

Necros Christos, Ascension, Venenum

H.:
1. Necros Christos, Ascension, Venenum – Praha, 11.2. (event)
2. The Residents – Praha, 9.2. (event)
3. Laibach – Brno, 23.2. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Necros Christos, Ascension, Venenum – Praha, 11.2. (event)
2. Sardonic Witchery, Besatt, Silva Nigra, Tortura – Karviná, 9.2. (event)
3. No Reason to Live – Lodž (Polsko), 8.2. (event)

Cnuk:
1. John Garcia and The Band of Gold, Dead Quiet – Praha, 4.2. (event)
2. Necros Christos, Ascension, Venenum – Praha, 11.2. (event))

H.

H.:

Osobně asi v únoru nedám žádný koncert, ale pár akcí za doporučení rozhodně stojí. Podobně jako kolegové pode mnou musím upozornit na Necros Christos, Ascension a Venenum. Sestava je papírově silná, takže to za návštěvu určitě bude stát. Trochu větší obavy vzbuzuje místo konání, protože si nejsem jistý, jestli prostory Modré Vopice budou vhodné zrovna pro takové kapely, ale na druhou stranu, něco podobného jsem si kdysi říkal o Sortilegii a stejně to tenkrát stálo kurva za to. Tak snad jen aby počet zájemců nebyl vyšší, než je pohodlná kapacita klubu, což by se tady podle mě klidně mohlo stát.

Za vypíchnutí nesporně stojí i avantgardní legenda The Residents. Sám jsem sice tuhle zvláštní formaci nikdy neposlouchal skutečně intenzivně, ale některé jejich kusy mám dost rád a myslím si, že v živém podání to může být zvláštní podívaná… anebo snad i zážitek.

Opomenout nemůžu ani Laibach. Slovinský kult sice na českých pódiích není tak výjimečnou záležitostí, ale některé kapely se přece nikdy neohrají.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Koncert února je asi úplně jasný, netřeba se rozepisovat. Potenciál až magického zážitku tu je velký (stejně jako šance hlubokého zklamání).

Americko-portugalský black Sardonic Witchery neposlouchám, ale důvěryhodné zdroje mi potvrdily, že naživo se jedná o fakt slušnou, dekadentní jízdu. Kapela se na turné zastaví v Praze (kde budou 7. 2. s Mallephyr a Kraake) a v Karviné, kde zahrají i Besatt, Silva Nigra a Tortura. Ani zdaleka ne každý blackmetalový koncert je „rituál“, většinou, a v tomhle případě tomu tak bude určitě, to je spíše o pivu a pokleslé zábavě, což není nutně na škodu.

A za doporučení (i když návštěvu určitě mrdám) mi stojí i mini-fesťák No Reason to Live v polské Lodži, což je sice docela z ruky, ale zase tam Negative Plane odehrají jeden z celkových dvou evropských koncertů, které mají letos v plánu. Zbytek soupisky stojí rovněž za zmínku: Malokarpatan, Outre a OHG.

Cnuk

Cnuk:

V pražském Rock Café vystoupí přední hlas stoner rocku – John Garcia. Spolu s kapelou Band of Gold představí čerstvě vydanou eponymní sólovku, avšak zcela určitě dojde i na klasiky z jeho předchozích působišť, především pak kultovní Kyuss. Představa toho, jak dávají „Whitewater“ nebo „50 Million Year Trip (Downside Up)“, je sakra lákavá. Ale ona i ta nová placka má několik silných skladeb, takže je z čeho vybírat napříč dekádami. Předkapelou budou Dead Quiet.

V Modré Vopici se zase představí německý trojlístek Ascension, Necros Christos a Venenum. Tři zajímavá jména, avšak má pozornost se upírá hlavně na Venenum. Jejich debut „Trance of Death“ nakonec nebyl takovou peckou, jakou jsem čekal, ale v živém podání bych si to rozhodně nechal líbit. Studiovou tvorbu Ascension probádanou nemám, avšak ambiciózní práce Necros Christos, hlavně ta poslední „Domedon Doxomedon“, mi neunikla. Dle všeho by se mělo jednat o kvalitní black/death metalový večer.


Tortura – Heretic Pride

Tortura - Heretic Pride

Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 11.4.2017
Label: MuSick Attack Productions

Tracklist:
01. Intro
02. Memento Mori
03. Heretic Pride
04. Something Between Earth and Hell
05. World Without You
06. Vrahomlat
07. Dítka temna
08. Krajina konců
09. Temné dny
10. Poslední soud

Hrací doba: 39:16

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Tortura

Řekl bych, že Tortura je fakt parádní název pro blackmetalovou kapelu. Asi ne originální, ale k black metalu a obecně i k extrémnímu metalu myslím pasuje docela uspokojivě. Pár skupin téhož názvu už sice různě po světě existuje, a dokonce se takhle jmenovala i jedna dávno nefungující česká formace, v níž hráli lidé z Kryptoru a Assessoru, ale to je tak dávno, že je to úplně šumák, protože si to jen málokdo pamatuje.

Tortura, o níž se dnes máme bavit, vznikla už před více jak deseti lety, ale v prvním období svého fungování vyprodukovala pouze jeden demosnímek „Something Between Earth and Hell“ (2010), aby se v roce 2011 rozpadla. Obnova přišla na jaře 2015 a vy už jistě tušíte, co po ní následovalo – příprava debutového alba, které nakonec vyšlo letos pod názvem „Heretic Pride“.

Rád bych napsal, že je „Heretic Pride“ zajímavým počinem, který stojí za slyšení, ale bohužel tak učinit nemohu, protože bych takovým prohlášením lhal. Debut Tortury je totiž stejně nezajímavý, obyčejný a nezáživný jako jednoduchá obálka alba. Kapela prostě hobluje standardní blackmetalové řemeslo bez jakéhokoliv náznaku vlastního ksichtu nebo alespoň snahy o něj. Označení oldschool black metal, jímž se Tortura zaštiťuje, ve skutečnosti slouží jako omluva pro absenci čehokoliv neobyčejného nebo zvláštního. Atmosféra je taktéž na bodu mrazu, tedy žádná, a to ani v náznacích. „Heretic Pride“ tedy nedokáže nabídnout nic jiného než hromádku průhledných riffů dle základních žánrových šablon, které vám budou po celou dobu nějak povědomé.

Jinými slovy, výraz průměr „Heretic Pride“ charakterizuje asi nejlépe. Skutečně se jedná počin po všech stránkách zcela a skrz naskrz průměrný. Není to ovšem takový ten sympatický průměr, jenž nijak nevyčnívá, ale příznivce stylu potěšit dokáže – je to takových ten echtovní průměr značící šeď a nudu.

Pochválit lze jen nějaké dílčí záležitosti, například že zpěvák Sath štěká vcelku obstojně a jsou mu i poměrně dobře rozumět texty. Což mi připomíná, že bych měl zmínit, že první půle „Heretic Pride“ je v angličtině, zatímco druhá je nazpívaná česky. To mi připadá poněkud nešťastné a takový jazykový kočkopes na mě osobně vždycky působí poněkud nesympatickým dojmem. Dal bych přednost sázce čistě na jeden jazyk, přičemž za sebe bych samozřejmě preferoval mateřštinu. Říkáte si, že jsem nějak utekl od těch dílčích kladů? Možná ano, ale co přesně bych měl chválit? Básnit o tom, že skupina umí hrát na své nástroje, by přece bylo směšné, a kdybych za tohle přičítal plusové body, byl bych za pěkného kokota.

Úplná píčovina na entou debut Tortury asi není, poslouchat se to jistě stále dá. Otázka však zní – je k tomu nějaký důvod? Já ho prostě nenašel. Možná, že některé pasáže docela šlapou, ale pár chytlavých (a navíc – stále nijak omračujících) riffů nemá šanci převážit misku vah na kladnou stranu.

Tortura

Mohlo by se vám zdát, že si tu kritiku nějak užívám, ale není to pravda. Byl bych mnohem radši, kdybych mohl chválit a kdyby mne poslech „Heretic Pride“ bavil. Jenže zde nějak nenacházím nic natolik výrazného, abych se o tom mohl vyjádřit skutečně pochvalně. Měli bychom se odnaučit tleskat naprosto obyčejným a průměrným nahrávkám bez jakéhokoliv výraznějšího nápadu, jen protože to je metal a je to české. Nestojí za pozornost.