Archiv štítku: Triumvir Foul

Triumvir Foul – Urine of Abomination

Triumvir Foul - Urine of Abomination

Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: 29.3.2019
Label: Vrasubatlat / Invictus Productions

Tracklist:
01. Urine of Abomination I
02. Urine of Abomination II
03. Urine of Abomination III
04. Urine of Abomination IV

Hrací doba: 16:33

Odkazy:
facebook

K recenzi poskytl:
Invictus Productions

Pánové říkající si Ad Infinitum a Cedentibus mají podle Metalového archívu docela napilno. Jejich nejznámějším stanovištěm je zcela nepochybně blackmetalový Ash Borer založený před deseti lety, ale kromě této kapely působili a působí v několika dalších formacích, mezi které patří také Triumvir Foul. Ten dali dohromady roku 2014 a stihli pod jeho hlavičkou vydat dvě řadovky a nyní také už dvě EPčka, z nichž nejnovější je „Urine of Abomination“, předmět dnešního povídání.

Triumvir Foul se už od svých začátků věnují death metalu značně animálního střihu. Jak už to u podobného ražení bývá, jsou tu slyšet podtóny black metalu, je to vysoce agresivní, tvrdé a intenzivní. Prostě něco na styl Teitanblood a podobných smeček. Mým nejoblíbenějším počinem od těchto drtičů z amerického Portlandu je jejich eponymní debut. I následující deska „Spiritual Bloodshed“ je solidní, ale přeci jenom se mi zdá, že se to na prvotině sešlo lépe a ta negativní, chorá nálada z něho tryská silněji.

Na novém épéčku pojmenovaném „Urine of Abomination“ se nacházejí čtyři stejnojmenné skladby rozprostřené na ploše šestnácti a půl minuty. Samotný obal představuje to nejlepší, s čím se Triumvir Foul dosud vytasili, ostatně, co lepšího si pod názvem nahrávky představit, než démona stojícího po kolena ve vlastních chcankách. Rozhodně lákavější vyobrazení než ta použita na starších albech. No, a hudebně to rovněž není vůbec marné.

Skladby se drží produkčně nepřístupného death metalu, který se na posluchače nekompromisně valí od začátku do konce, přičemž se zde kromě tradičních drtikolů ozývají také zajímavě noisové vlivy, nacházející se výhradně mezi písněmi. To jen umocňuje stísňující tlak celého „Urine of Abomination“. Dalším prvkem jsou krkolomná sóla. Ty lze v hojném počtu zaznamenat hned v první stopě, ale cestičku si najdou i do všech ostatních. Občas se mi zdá, že je jich tam až zbytečně moc, ale v určitých partech výrazně pomáhají dotvořit kýženou atmosféru, jako je tomu třeba v případě konce „Urine of Abomination III“.

Těžko z EP „Urine of Abomination“ vypichovat nějaký oblíbený vál, protože se tu vlastně jede pořád ve stejných kolejích a jak už koncept celé nahrávky napovídá, funguje to spíše jako celek. Není to ani tak o nějakých výrazných momentech, jako celkovém pocitu z díla, jenž má u mě podobu zhnusení vedoucího k nihilismu, myšleno v dobrém slova smyslu. Přestože se jedná povětšinou o chaotický death metal, najde se tu místo i na poměrně tradiční vyznění tohoto žánru, například ve stylu Autopsy. Nejcitelněji je to znát ve dvojce „Urine of Abomination II“.

Nemohu říci, že by se mi novinka líbila více než řadová prvotina „Triumvir Foul“, ale přesto vnímám „Urine of Abomination“ jako velice slušný počin, jejž se vyplatí slyšet. Z hlediska death metalu není ničím výjimečným, stejně jako celí Triumvir Foul, ale svůj úděl zprostředkovatelů hnusu zvládají obstojně. Máte-li tak v oblibě tento typ metalu smrti, nemělo by vás jejich nové EP minout. Nejvíce se mi zde líbí využití hluku na začátku či konci písní, které vhodně vylepšuje výslednou náladu desky. Na CD verzi navíc „Urine of Abomination“ vychází spolu s prvním demem „An Oath of Blood and Fire“, kterému je koneckonců v lecčems podobné.


Redakční eintopf – březen 2019

Drastus – La croix de sang

H.:
1. Drastus – La croix de sang
2. Aoratos – Gods Without Name
3. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand – Wish I Weren’t Here

Metacyclosynchrotron:
1. Drastus – La croix de sang
2. Aoratos – Gods Without Name
3. Ultra Silvam – The Spearwound Salvation

Cnuk:
1. Vltimas – Something Wicked Marches In
2. Triumvir Foul – The Urice of Abomination
3. Noisem – Cease to Exist

Dantez:
1. Ancestral Voices – Navagraha
2. Pissgrave – Posthumous Humilation
3. Sinmara – Hvísl stjarnanna

H.

H.:

Když jsem začal reálně přemýšlet, co do nového eintopfu napíšu, skoro jsem zhrozil, protože na první pohled jsem neviděl snad ani jednu fošnu, jejíž vydání by ve mně vzbuzovalo alespoň nějaké emoce. Druhý pozornější pohled už naštěstí nechal odhalit pár méně profláklých kusů, které za pozornost stát určitě budou.

Jako první musím upozornit na Drastus. Vlastně jsem o té kapele donedávna prakticky ani nevěděl, nicméně na doporučení kolegy Metacyclosynchrotrona jsem to koštnul a musím uznat, že je to kurevsky kruté. I novinka „La croix de sang“ zní zatím výborně, tak neváhejte a naperte to tam.

Velice slibně se prozatím jeví i debut „Gods Without Name“ od Aoratos. Kapela sice na fotkách vypadá jak banda morových farmářů, ale hudební náplň je dost zajímavá, tudíž i zde rád vystavím doporučení.

Se třetí pozicí už to ale zahraju na jistotu. Der Blutharsch and the Infinite Church of the Leading Hand jsou samozřejmě povinnost, tady prostě není co řešit. Rakouská kultovka i na posledních albech s přehledem ukazuje, že do šrotu nepatří ani náhodou, tak snad „Wish I Weren’t Here“ nepokazí reputaci.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Ani jsem nedoufal, že se dočkám, ale když loni vyšli Altar of Perversion, proč ne letos Drastus? Kapela v předchozím desetiletí vydávala silné nahrávky, které se zasadily o definici atmosférického soundu, jejž vnímáme jako „francouzský“, a minimálně EP „Serpent’s Chalice – Materia prima“ bych označil za jeden z nejcennějších skrytých pokladů žánru, takže proto považuji vydání nové desky za velikou událost. „La croix de sang“ nevydává nikdo jiný než Norma evangelium diaboli.

Za velkou pozornost stojí i debut Aoratos. Může se zdát, že kapely Naase Alcametha jsou zaměnitelné, ale proč se tím trápit, když jeho tvorba obvykle přesahuje většinu? „Gods Without Name“ nabízí hutnou porci majestátního, ultra-negativního black metalu a to mi ke spokojenosti stačí.

Demu Ultra Silvam jsem se z nějakého důvodu vyhnul, ale nová skladba „Birth of a Mountain“ zaujala natolik, že „The Spearwound Salvation“ určitě poslechnu pořádně, respektive s tím už začínám. Očekávejte přímočarý ryzí black metal bez příkras a experimentů, kde je prostor pro melodie a násilí zároveň.

Cnuk

Cnuk:

Na konci měsíce představí své nové EP hlučná americká deathmetalová úderka Triumvir Foul. Jmenuje se „Urice of Abomination“ a podle ukázky na Bandcampu je jasné, že ze špinavého a hnusného stylu prezentovaného na předchozích dvou řadovkách neustoupí ani o píď. Podobnou divočinou, avšak spíše v thrashově-grindcorovém kabátku, je rovněž americká skupina Noisem. Ta v polovině měsíce vytasí svou třetí dlouhohrající nahrávku, která dostala jméno „Cease to Exist“. Jejich výtvory měly doposavad vzestupnou tendenci, tak uvidíme, jak obstojí nyní.

Asi nejočekávanějším albem je „Something Wicked Marches In“ od extrémně metalové superskupiny Vltimas. Sestava budí pozornost – David Vincent, Blasphemer a Flo Mounier, ale to samozřejmě ještě nezaručuje super desku. Podle dostupných ukázek je však zřejmé, že tohle propadák nebude, a tak se na konec března, kdy album vyjde, docela začínám těšit.

Aoratos

Dantez

Dantez:

Zkraje března vylezou dvě desky, které si posléze určitě vpálím.

Tou první je „Navagraha“ od Ancestral Voices – projekt, který osciluje na hranicích industriálního techna a ritual ambientu. Předchozí deska „Divination“ se nesla spíše v duchu čistě ambientních ploch, které samy o sobě nenudily, ale při bezmála devadesátiminutové stopáži představovaly vyčerpávající poslech. Po desce následovalo EP „Yantra“, kde byly jednotlivé kompozice obohacené o rozmanité rituální vybubnovávání, které projektu daly směr a solidní drive. Ukázky napovídají, že by novinka mohla nabídnout vitálnější přístup, a tak se na ten (nyní už fakt hodinu a půl dlouhý) sonický kolos celkem těším.

První den března rovněž uzří dno septiku druhá deska filadelfských Pissgrave„Posthumous Humiliation“. Groteskní cover a první dvě ukázky napovídají, že Pissgrave naservírují podobně odporný, hlavně goregrindem načichlý death metal, který představili na debutu.

Poslední zmínka patří druhé dlouhohrající desce islandských Sinmara. Ukázky zní o trochu jemněji než bomby z debutu „Aphotic Womb“, ale atmo se nejspíše opět bude dát krájet.


Triumvir Foul: debut za dveřmi

Američané Triumvir Foul mají před vydáním svého dlouhohrajícího debutu. Počin bude bezejmenný a jeho CD verze se objeví 11. prosince (LP až 15. února) v režii labelu Blood Harvest. Přebal najdete tady, tracklist následuje:

01. Labyrinthine – The Blood Serpent Unwinds 02. Profanation (of the Wicked) 03. Pathways to Decay 04. Hedonistic Prayer – The Abhorrent Depths of Perversion 05. The Vomit of the Three Serpents (Ušumgallu, Bašmu, Mušmaḫḫū) 06. Endless Spiritual Violence 07. Banished to Silence and Slavery 08. Carnal Spectre 09. Tower of Bašmu – The Corruption of Flesh and Spirit


Triumvir Foul – An Oath of Blood and Fire

Triumvir Foul - An Oath of Blood and Fire
Země: USA
Žánr: death metal
Datum vydání: únor 2015
Label: Godz ov War / Third Eye Temple
Původní vydání: 13.4.2014, selfrelease

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Godz ov War / Third Eye Temple

Kapela s naprosto nečitelným logem. Takhle budu mít od prvního dne vzájemného seznámení zafixované americké oldschool death metalisty Triumvir Foul, kteří v loňskem roce, jenž je zároveň prvním rokem jejich krátkého života, vydali demo “An Oath of Blood and Fire”. Je to sice titul, ze kterého křičí klišé jako prase na všechny strany, ovšem po prvotní skepsi jsem uznal, že poctivý chrastivý death metal, jak jej prezentují Triumvir Foul, má něco do sebe. Nevím, jakou měrou se o to postarala opravdu dřevní atmosféra, která z jejich dema dýchá, ale ten přímočarý death má v jejich útočném pojetí pořádnou sílu.

Všechno je podřízeno stylovým pravidlům, takže vedle klasického kytarového burácení je hlavním nositelem nálady hluboký growling zpěváka, jenž se skrývá za přezdívkou Ad Infinitum. Je škoda, že na úkor kytar je trochu upozaděná rytmika, ovšem vzhledem ke skoro garážovému zvuku, jakým je “An Oath of Blood and Fire” ošetřen, je s podivem, že jsou nástroje vcelku čitelné a přes nepřeslechnutelnou snahu znít za každých okolností syrově nezní demosnímek chaoticky a odpudivě, což chválím.

Ke skladbám snad jen tolik, že jsou to standardní death metalové vály hrubšího zrna, které mají díky chrastivým kytarám hodně blízko severské atmosféře, avšak zapomeňte na melodické příkrasy, takže jistá dávka vlivu zámořských smrtonošů je taktéž na místě. Je úplně jedno, jestli si pustíte “The Vacuum of Knots” nebo “Silence Continuum”, protože i když nebudu zapírat, že mám tuhle hudbu rád, tak Triumvir Foul se svezli na vlně kapel jako Entrails či Grave a zvolili tu nejjednodušší cestu, která je plná klasických prvků. “Abhorrent Depths” je v tomto ohledu asi nejdál a napadá mě hned několik death metalových klasik, jež by se jí daly připodobnit. Totéž jsem si říkal o “Embalmed”, ovšem až do doby, než jsem si uvědomil, že se jedná o předělávku téže písně z dílny Autopsy, kterou můžete najít na jejich debutu “Severed Survival”.

I přes několik výtek, které směřovaly hlavně na adresu originality hudební náplně, nemám s “An Oath of Blood and Fire” žádný výrazný problém. Důvod? Triumvir Foul hrají do karet hodně slušné songy a syrový zvuk, v němž se i přes značnou míru původní autentické atmosféry lze snadno orientovat, a to se mi líbí. Příjemné překvapení.